Ano, děje se to znovu. Neuvěřitelné se stalo skutečností a opěvovaný i nenáviděný David Lynch po čtvrtině století oprášil svůj opus magnum, seriál, který na přelomu 80. a 90. let v mnoha ohledech redefinoval možnosti televizní tvorby. Po druhé sérii trochu drasticky ukončené Městečko Twin Peaks předběhlo svou dobu a dokázalo míchat vysoké s nízkým, popík s artem, horor s komedií a mysteriózno se soap operou. Všechny současné seriály do určité míry těží z toho, že právě Lynchovo vyobrazení tajemného zapadákova ukázalo, co všechno může televizní formát nabídnout. A jak předpověděla ústřední figura seriálu, Laura Palmer, se speciálním agentem Dalem Cooperem se setkáváme opět po pětadvaceti letech.

Je až děsivé, nakolik si Lynch dokázal s motivy původní série pohrát. O nových dílech se poslední roky jen šuškalo, jako by se sami fanoušci báli, že se Lynchovo staré proroctví naplní. A opravdu, neposedný sedmdesátník dostál svému šifrovanému slibu a vytasil se s 18 novými díly, k nimž přistoupil o poznání důsledněji než k původnímu seriálu; ten totiž vedl jen jako showrunner a sám režíroval pouze nějakých pět šest dílů (z třiceti). Před pár lety si ale konečně vyhádal dostatek tvůrčí volnosti, že mu televize Showtime dala prostor k 18 hodinám nového materiálu, k němuž už nikoho dalšího nepustil.

Tedy, skoro. Novou sérii napsal společně se spoluautorem původního nápadu Markem Frostem a absolutní kontrola téhle sehrané dvojice naplňovala fanoušky euforií. Víc než čtvrtletní odysea před pár dny skončila a my se můžeme za novým příběhem z fascinujícího univerza Twin Peaks konečně ohlédnout. A nebude to ohlédnutí jednoduché, protože Lynch s Frostem se rozhodně nevydali nejjednodušší cestou nostalgie, v níž by stačilo připomenout staré známé postavy, osvobodit veleoblíbeného agenta Coopera z Černého vigvamu, přidat trochu kafe a višňových koláčů a následně se topit v penězích. Lynch totiž ani na začátku sedmé dekády života nezvolnil ze své celoživotní strategie být magor.

Nová série od začátku ukazuje několik nových lokalit a spoustu nových postav. Staromilci se dočkají návratu legendárních figur - některých přešlapujících stále na stejném místě, jiných v nečekaných souvislostech. Ale vedle nich se začneme rychle seznamovat s fůrou zcela nových podivínů, jejichž návaznost na ústřední linku (tedy agenta Coopera a BOBa) není zpočátku jasná. A nejen zpočátku. Připravte se na to, že Lynch nejde divákovi naproti v maximální možné míře. Nová série rozhodně není divácky vstřícný seriál a od začátku trápí mozkové závity na nejvyšší míru. Musíte se smířit s tím, že některé postavy jsou v celé nové sérii třeba jen dvakrát třikrát, často v intervalu mnoha epizod.  Není snadné si všechno zapamatovat a u mě osobně po každé (každé!) epizodě následovalo hodinové googlení interpretací a fanouškových teorií, co se vlastně děje. Což rozhodně není pro každého, a tak je to v pořádku – leckdo od seriálu nečeká emocionální či racionální rozbití, nýbrž příjemný oddech. Toho se však v Návratu do Twin Peaks nedočkáte.

V pátém odstavci už bych mohl říct něco konkrétního, takže o čem to vlastně je? Původní série zanechala Dalea Coopera s BOBem, ultimátním zlem, a ta nová ho sleduje o čtvrt století později. Jak je pro mytologii Twin Peaks příznačné, dočkáme se řady dvojníků/paralelních verzí téhož, samotný Kyle MacLachlan se dočkal vlastně trojrole. Vedle něj sledujeme staré známé figury z padesátitisícového městečka i nové postavy z Jižní Dakoty, New Yorku a Las Vegas. Zdánlivě nesouvisející linky se časem začnou prolínat, a to hlavně díky vyšetřovatelům FBI – starým známým Gordonu Coleovi (samotný David Lynch) a Albertu Rosenfieldovi (Miguel Ferrer, který před smrtí ještě stačil zahrát všechny scény). Především Lynch zde má o poznání větší roli než v původním seriálu a několikrát velmi dobře funguje jako průvodce děním pro diváky. Málokterá věta v dějinách televize je tak uspokojující jako jeho „I have no idea what is going on“ na konci čtvrté epizody, kde jako by divákovi dával najevo, že všichni táhneme za jeden provaz.

Lynch měl celé dílo očividně velmi důkladně promyšlené od začátku do konce, což na první pohled možná není znát, ale v posledních epizodách dostanou i zdánlivě bezvýznamné drobnosti z úvodu smysl. Málokterý seriál či film dokáží být tak překvapující v tom, že divák nemá absolutně ponětí, která linka a postava bude důležitá a která je „jen“ zábavná. Nepředvídatelnost děje je typicky lynchovská a vůbec pro televizní tvorbu tak osvězující. Bezpochyby se jedná o nadčasové dílo, které ze současné televizní tvorby výrazně vyčnívá a bude se o něm mluvit i za několik let.

Což obzvláště platí pro osmou epizodu, která bez přehánění posouvá hranice toho, co si seriály dosud dovolily. Snad neprozradím moc tvrzením, že po jasném a dějovém sedmém dílu přijde v podstatě hodinový experimentální film, který zdánlivě s ničím nesouvisí, přesto rozšiřuje twinpeaksovskou mytologii o zcela klíčový prvek. A to je prostě Lynchův styl – když si myslíte, že začínáte jeho tvorbě přicházet na kobylku, mistr vám ukáže, jak hluboko jste se mýlili. A takových ilustrací bychom našli celou řadu.

Jestli jste před novou sérií poctivě znovu nakoukali staré epizody, máte bod k dobru, ovšem hlavním vodítkem je celovečerní film Fire Walk With Me. Lynch v téhle hodině a půl (rozšířené před pár lety o takzvané Missing Pieces) načrtl několik rovin, které v nové sérii hrají mnohem podstatnější roli než soap-operové linky ze starých dílů. Takže vyšetřování Cheta Desmonda, Modré růži a podivné schůzi nad obchodem se smíšeným zbožím věnujte víc pozornosti než kdykoli dřív, tahle investice se vám totiž několikanásobně vrátí.

Pokud jste nové díly sledovali, pak určitě víte, jakou kontroverzi vyvolala postava Dougieho Jonese. Právě polarizace názorů a oddalování uspokojení je tím, co z Lynche dělá nadčasového tvůrce, jehož díla (včetně nového Twin Peaks) se nesmazatelně zapisují do filmové a seriálové historie; konec dávající vzpomenout na Mulholland Drive v tomto ohledu nikterak nezaostává. Vzpomínáte na děsivě výmluvnou hlášku „Jak je Annie?“ Nové díly jsou završeny podobně devastující větou, jež nenechá fanoušky na pochybách, že navzdory delší tvůrčí pauze má Lynch řemeslo stále v malíku a ságu kolem Laury Palmer završuje právě tak, jak skončit musela. The Return podvrací aktuální seriálovou tvorbu, nakolik rozmanitou a zábavnou, stejně jako její předchůdce před více než čtvrt stoletím. A to je vpravdě obdivuhodný počin. Už teď se těším, až si celou sérii dám za pár měsíců znova. Lynchův triumfální návrat si to totiž jednoznačně zaslouží.