Tak na to prozíraví diváci po čerstvém Tyrant S01E03 – My Brother's Keeper zdá se konečně kápli. Ústřední zápletka je úspěšně nastřelena a vypadá to, že nám již nyní nemusí být teskno po californském sukničkáři Hanku Moodym z konkurenční kabelovky. Čímpak to? Inu, Jamal Al Fayeed (toho času prezidentem) je očividně stejným lehkovážným proutníkem, jako ona známá Duchovnyho postava. I když ještě se nesmějte, pár citelných rozdílů by se pochopitelně našlo...

Ano, byla to tak trochu nadsázka. Tak zaprvé FX není Showtime, s nekompromisní nahotou se tudíž rovnou rozlučte. No a za druhé je Tyrant oproti Californication přeci jen poctivým hutným drámem, nikoliv uvolněnou komedií – přirovnání v předchozím odstavci je tak nutné brát se značnou rezervou. Prostě se najednou ukázalo, že se bude větší část televizních problémů této fiktivní zemičky na východ od ráje odvíjet úměrně od toho, koho všechno Jamal v jeho pohnuté minulosti přefiknul. Auč. Však si vzpomeňte na pilot a holohlavcovo hanbaté představení, a je vymalováno. Kdo a proč tedy vlastně stojí za pokusem o prezidentovu vraždu? Více prozrazovat nehodlám a jen naťuknu, že v aktuální epizodě na Bassama čekají mnohá vztahová překvapení, která mu rozhodně nebudou šmakovat.

Jak je na tom nový díl Tyranta s dokolečka opěvovanými dramaturgickými kvalitami? Mohlo být lépe. Rozjezd je tentokrát bohužel o něco línější a nelze se vyhnout mírnému pocitu nastavované kaše, což se projeví hlavně ve scéně premiérového Barryho meetingu s místními mocipány. Holt se bude kdosi znovu tahat z bryndy a někdo další naopak nahánět k oprátce. I po herecké stránce seriál dále sem tam opovážlivě skřípe, zkusme se však přes tu úsměvnou angličtinu a toporné obličeje přenést. Myslete raději na dramatický úvod s Leilou ve sprše, no a o čtvrt hodiny později už scénář s jeho promyšleností zase šlape na plyn. Nebo spíš vlastně zběsile dupe, aby z něj vytřískal naspeedované maximum.

Gordon a Wright jsou kabrňáci. Tvůrčí dvojka má celou stěžejní linii Bassamova cizokrajného trápení pevně v rukou, a až po finální epizodu bezpochyby i dávno na papíře. Diváku, bav se. Na projektu je na první pohled vidět, že se přehnaně nevaří z vody a zbytečně se nic nenatahuje, panoptiku barvitých postaviček zde jednotlivé věty padají přesně do úst. Kumulativní vrstvení děje je líbivě přirozené, dává smysl a nutí k horečnatému vyhlížení dalších týdnů. A tak to má konec konců v případě napínavé show být.

P.S. Jistě, ústřední titulky chvílemi vážně drze kopírují ty ze Hry o trůny. Tento fakt ovšem nic nemění na skutečnosti, že jsou zatraceně působivé a mrazí z nich až do morku kostí. Výtečný polo-hororový znepokojivý feeling a ještě lepší melodie!