Je to neustálý cyklus. Poté, co se televizní stanice za moře rozhodly zaříznout většinu sitcomových novinek, logicky se musí najít něco, co tyhle půlhodinové sloty opět zaplní. Jedním takovým adeptem je právě Undateable od Adama Sztykiela (Na doraz). Že by se tenhle seriál o pětici neschopných chlapů a jednom Casanovovi uchytil a my ho potkávali i v následujících sezónách? Po prvních dvou dílech si tím nejsem příliš jistý.

V tomhle odstavci bychom si již tradičně měli stručně popsat, o čem že to Undateable je. Problém je ovšem v tom, že ta jedna jediná věta výše to vystihuje naprosto přesně, víc v tom opravdu bohužel není. Máme tu totiž Dannyho, klasického sukničkáře, sebevědomého machra, který sbalí jakoukoliv ženskou. Pak tu máme jeho spolubydlícího Justina a jeho kamarády, kteří jsou naprosto neschopní najít si rande nebo vůbec s opačným pohlavím (v případě Bretta se stejným) promluvit. A jak už jistě tušíte, Danny se nad těmihle zoufalci slituje a pokusí se je naučit, jak vylézt z té své zakřiknuté ulity a jak si konečně vrznout.

Kromě toho, že to působí hrozně sterilně, genericky a jakoby už jsem to někdy někde viděl, ani jedna ze sedmi postav není ničím zajímavá, nemá nic do sebe. Všechny působí, jakoby je vygeneroval program na tvorbu sitcomů. Jedna typická vlastnost sem, druhá tam, přidáme ještě špetku tohohle, zamícháme to a máme postavy jak z partesu. Charlie z Dva a půl chlapa, Joey z Přátel, Barney z Jak jsem poznal vaši matku, všichni tihle chroničtí baliči sukní měli něco, díky čemu jsme jim tu jejich „moc“ nad holkama věřili, ať už to byla cool hláška, Playbook nebo dům na pláži a pytel peněz, něco tam vždycky bylo. Danny nemá nic z toho. Danny je akorát trhan, jehož sebevědomí ho dostane do kterýchkoliv kalhotek. Chris D'Elia (Danny) není zrovna archetypálním Casanovou. Nevím, jestli to je pouze můj problém, ale mám jisté potíže mu tuhle roli věřit.

Kdyby tohle byl největší problém s Undateable, bylo by to ještě dobrý. Herci se postupně zajedou, přilnou ke svým postavám, vdechnou jim život, my je lépe poznáme a hned to bude o něčem jiném. Tady však – jako v jiných sitcomech – chybí ten faktor vtipu a zábavy. Za celé dva díly jsem se ani jednou nezasmál, nepousmál, neušklíbl, nezaculil, neodfrknul, prostě nic. Naopak, měl jsem potíž vůbec udržet pozornost. Tendence vypnout fullscreen a brouzdat po netu byla občas tak silná, že jsem musel seriál zastavit a po chvilce v něm zase pokračovat. Naprostá absence alespoň trochu kvalitního, neprovařeného a vůbec vtipného vtipu je tu zjevná. A nepřekryje ji ani neskutečně častý a nechutně umělý laugh-track.

Undateable není nic, kvůli čemu byste se museli vzrušovat, nevzrušují se kvůli tomu ani u NBC vzhledem k tomu, že ta propagační kampaň opět stojí za starou belu. Znovu si zahraju na proroka a budu tvrdit, že se tahle hrůza nedožije ani konce první řady, natož aby dostala druhou. Ale jak už jste si možná všimli, tyhle předpovědi mi příliš nevycházejí, protože takové The Millers se nejen nezrušilo, ale dostalo ještě další sérii. Já už tady prostě ničemu nerozumím.