Populární komediální herec Ben Stiller už několikrát prokázal, že to umí rozbalit nejen před kamerou, ale i za ní. Jeho režijní kousky Tropická bouře, Walter Mitty či první Zoolander jsou i po letech solidní pecky. Nyní se však v oblasti režie vydal poněkud nezvyklým směrem. Nejen, že zavítal do televizního rybníčku, navíc si vzal na paškál ambiciózní drama, v němž není na vtípky a odlehčenou atmosféru moc místo. A přizval si k tomu skvělé obsazení v čele s Beniciem del Torem. Kupa nominací na prestižní ceny pak dává najevo, že se mu tento úkrok do vážnějších vod povedl. Nebo snad ne?

Útěk z vězení v Dannemoře je totiž inspirován… no ano, skutečným zdrháním z lochu dvou usvědčených vrahů, Richarda Matta a Davida Sweata z roku 2015, které provázely velmi zajímavé situace. Richard byl v titulní base obávaným a respektovaným vězněm, jenž dokázal vše sehnat. Díky dobrým vztahům s tamním personálem by se pak mohlo zdát, že mu nic nechybí. Když ovšem nalezne cestu k mistrovskému útěku, neváhá ani vteřinu a vymýšlí plán, v němž mu pomáhá mladší parťák David. K útěku však potřebují i pomoc zevnitř, k čemuž využijí důvěřivou Tilly Mitchell, manželku jednoho z tamních pracovníků a zároveň šéfovou vězeňské krejčovské dílny. Oba vězni měli totiž s ženou milostný poměr a zejména Richard toho dokázal náležitě využít.

Jako u každého kousku podle skutečných událostí i tady platí, abyste si o jejich činu raději nezjišťovali vůbec nic. Právě vztah ústředního tria a plánování útěku je totiž hlavním kladem této minisérie. Jejich vztah je správně divný a divák je v celkem slušném napětí, jak se jejich “pouto“ vyvine. Také práce s postavami jde scenáristům od ruky a hezky si v tomto ohledu s diváky hrají. Když už si člověk chvíli říká, že snad bude dvojici v jejich útěku fandit, přijde poměrně nekompromisní flashbacková epizoda, jež vám ukáže, co jsou doopravdy zač. Ben Stiller na režijní židličce pak předvádí řemeslně čistou práci s parádní vězeňskou atmosférou, v níž se nikam zbytečně nespěchá a celé je to chvílemi sympaticky old school.

Jenže v tom, že se nikam nespěchá, je trochu i problém. Tempo minisérie je nejen velmi pomalé, ale vyprávění celkově je až příliš zdlouhavé. Kdyby to celé mělo klidně o 3 epizody méně, vlastně by se vůbec nic nestalo. Mnoho scén a pasáží je tu právě kvůli osmidílné stopáži až uměle natahováno, nic moc se v nich neděje a celkové atmosféře to samozřejmě také příliš neprospívá. Stiller pak sice odvádí slušnou práci, zároveň ovšem divákovi nenaservíruje žádný moment či režijní lahůdku, jež by ho zavrtala do sedačky a on si díky ní tento projekt zapamatoval.

Jediné, co si budete pamatovat, je tak zejména skvělé obsazení. Jenže co si budeme povídat, v tomto ohledu byl projekt vlastně sázkou na jistotu. Benicio de Toro je zase jednou chodící továrnou na charisma, Paul Dano nezvykle v roli solidní drsňáka hodně baví a Patricia Arquette už je tu pak jen neskutečnou třešničkou na dortu. Její Tilly je totiž tak strašně nesympatickou, buranskou a dosti odpudivou postavou, že se mi mnohdy na její scény ani nechtělo dívat. Jenže to byl v tomto případě samozřejmě záměr a brutálně proměněná Patricia Arquette zde předvádí možná nejlepší výkon kariéry. I když jsem ten Zlatý glóbus letos přál hlavně Amy Adams za Ostré předměty, Patricia si ocenění odnesla zcela po právu. Také zbytek ansámblu uhraje svoje a je sympatické vidět, že si Stiller vzpomněl i na starou gardu z devadesátých let, Davida Morse a Bonnie Hunt.

Útěk z vězení v Dannemoře rozhodně patří do televizního nadprůměru a po řemeslné stránce si není moc na stěžovat. Jenže zároveň vám tento mírný nadstandard ničím nevyrazí dech, mnohdy se tu vypráví až příliš pomalu a nebýt obsazení v čele s lahůdkovou Patricií Arquette, možná byste na tuto minisérii i rychle zapomněli. Z toho tématu se přeci jen dalo vymáčknout malinko víc. Přitom stačilo přijít s menším počtem epizod, malinko silnějším závěrem a hned jsme mohli mít na světě ještě mnohem výraznější a oceňovanější událost.