Každý velký televizní hráč má na rok připraveno nejen několik ambiciózních hitů, ale také nenápadných černých koňů, kteří mohou zatraceně překvapit. V případě HBO pak do této kategorie zapadá jejich novinka Run. Nejen, že se jedná o romantickou konverzačku, jichž je v posledních letech jako šafránu, může se však navíc pochlubit solidními jmény. V hlavní rolích se totiž objeví sympaťák Domhnall Gleeson z nových Star Wars a čím dál lepší Merritt Wever z minisérií Godless a Unbelievable, jež si televizní projekty zkrátka vybírat umí. Produkce a jedné z menších rolí se pak ujala oceňovaná herečka tvůrkyně geniální Fleabag, Phoebe Waller-Bridge. Opravdu tedy z této kombinace vzejde svižná dialogovka?

Hned v prvním záběru potkáváme Ruby, která má sice evidentně partnera, ale nevypadá, že by ji každodenní rutina nějak uspokojovala. V tom jí ovšem přijde zpráva od jejího bývalého přítele z vysoké školy Billyho, v níž je napsáno pouze „utíkej“. A ona mu to samé odepíše nazpět. Před lety si totiž dali společnou dohodu, že pokud si vzájemně napíšou toto slovo, všeho hned nechají a sejdou se na vlakovém nádraží v New Yorku, odkud se vydají na cestu napříč Spojenými státy. A to se také stane a Ruby s Billym se po 15 letech setkávají. Během cesty poté začínají padat osobní tajemství a samozřejmě netrvá dlouho, aby zjistili, že mezi nimi asi stále něco je. Proč se ovšem po tak dlouhé době na šílenou cestu vydali?

Utíkej tak má být svižnou konverzačkou spoléhající většinu času jen na ústřední dvojici a nejspíš i prostředí vlaku. Samozřejmě s příchutí dramedy, kdy se budeme dostávat dvojici čím dál více pod kůži, a s náležitě romantickým feelingem. A podobné žánrovky mám osobně velmi rád a docela mě mrzí, že se točí tak málo. Jenže v pilotu Run to prozatím funguje tak nějak napůl. Epizoda sice hezky odsýpá, mezi postavami to skvěle funguje i správně jiskří a potenciál do budoucna tu v podobě odhalování jejich skrytých tajemství a vzájemných citů rozhodně je. Merrit Wever tu zase ukazuje svou aktuálně parádní hereckou formu, Gleeson za ní nijak nezaostává a zdá se, že minimálně obsazení trefili tvůrci na jedničku.

Menší problém mám s aspektem, který je přitom u tohoto kousku skoro nejzásadnější, a to bohužel právě s dialogy. Wever s Gleesonem jedou na plný plyn a snaží se prodat každou repliku. Ani oni však nedokážou zcela zakrýt fakt, že dialogy občas malinko skřípou, šustí papírem a jsou trošku nevyrovnané. Scénář navíc co se týče chování postav kvůli dramatizaci mnohdy dost tlačí na pilu a ústřední dvojka někdy jedná na můj vkus až moc přepáleně a nereálně. Což zrovna u konverzační romantiky působí poněkud rušivým dojmem.

Utíkej rozhodně nevykročilo špatnou nohou a ze seriálu může vyrůst fajn ukecaná jednohubka se skvěle napsanými charaktery. Potenciál zde k tomu rozhodně je. Tvůrčí styl je však dosud takový roztržitý a v dialozích si bohužel nejsou příliš jisti v kramflecích. Pokud ovšem scenáristům za pár epizod jejich styl sedne a začnou s nadějně načrtnutými postavami správně pracovat, mohli bychom se dočkat hodně poctivé konverzačky. A to rozhodně není málo. Snad tedy menší rozpaky z úvodu brzy zmizí.