Zní to pekelně složitě, pomalu jak zápletka z rozsáhlého románu, že? In Treatment vzniklo na základě úspěšné izraelské série, přesto se ho ale nemusíte bát. Podobně jako u většiny ostatní seriálové produkce od HBO je to nezapomenutelná podívaná. Trvá třiačtyřicet pětadvacetiminutových epizod , než se Paul vypořádá se svými pacienty. Pokud si myslíte, že jen divák padlý na hlavu ztratí tolik času nad povídáním o případech pro Bohnice... pak se mýlíte ;)

I když se vás minimálně první epizoda, ve které si připadáte jak u rozhovoru se štětkou (zdravotní sestřička Laura měla krušnou noc...), bude snažit přesvědčit o pravém opaku. In Treatment asi ztratí nejvíc diváků právě prvním dílem, který je za a) velmi na tělo a za b) v něm žádná z postav nepůsobí sympaticky. Ono totiž trvá, než si zvyknete na Paula a jeho metody. Dokonce by se dalo říct, že vám mnohem rychleji přirostou k srdci samotní pacienti. Krom Laury je sice většina z nich nechutně protivná, jejich pravé já však Paul velmi rychle odhalí a dá vám pochopit, že za tím nepřátelským chováním není povaha člověka, ale jeho netušené problémy. Každý z pacientů má pro sebe celou epizodu a střídá se s ostatními pravidelně jak dny v týdnu. Tahle pravidelnost je zajímavá sama o sobě: můžete si všimnout, jak se veškeré problémy postupně akumulují, ačkoliv spolu původně nesouvisely. Zanedlouho začnou hlavnímu hrdinovi padat na hlavu, což zákonitě vede k pověstnému zhroucení domečku z karet.

Hvězdou seriálu je samozřejmě skvělý Gabriel Byrne, který se pro roli psychoterapeuta snad narodil. Jeho pronikavý pohled by srovnal do latě i Neuvěřitelného Hulka a ačkoliv by se vám mohl občas zdát nervózní, ve skutečnosti by mu díru do hlavy neprokecal ani Hitler v plné ráži. Hlavní náplní jeho hraní je sice většinou jen sedět a tvářit se zaujatě, popřípadě udělat ladné gesto rukou a položit otázku jako "a proč si myslíte, že ..." nebo "čím si myslíte, že ..." a podobně. Vychytralý scénář si ale to nejlepší z Paula schovává vždycky až na konec epizody, kdy diváka čeká závěrečné shrnutí a světlo světa spatří všechna odhalení, která Paul stačil během sezení z pacientů vyždímat.

A budete se divit, co všechno vám uteklo, zatímco zkušený psychoterapeut potichu pospojuje všechny nitky a udeří hřebíček přímo na hlavičku. Jeho dedukce jsou skoro vždycky bezchybné a klidným hlasem je vysvětlí jak Hercule Poirot postup svého vyšetřování. Když už se výjimečně zmýlí, buďto velmi rychle zjistí opravdovou povahu problému, nebo mu nenápadně přibyde karta do onoho hroutícího se domečku. Každopádně se budete pokaždé divit, jak drobné části příběhu, který Paul ze svých pacientů nenápadně souká, na konci zapadají do velkého celku a jsou podstatnou součástí komplexního problému. Zní to jako by Paul pracoval s absolutním nadhledem, i on ale umí pochybit. Trable na jeho straně totiž vznikají stejně nenápadně, jako se objevují u jeho pacientů, a věřte, že i on je jen člověk, kterému se nakonec profesionální deformace spíš nevyplatí. Netrvá totiž dlouho, než sám dojde do slepé uličky a ocitne se v nesnázích. Řešit něčí potíže, když nemáte zameteno ani před vlastním prahem, není nic jednoduchého.

In Treatment je výborně napsaný a výborně zahraný seriál. Nic víc od něj chtít nemůžete, protože víc nemá co nabídnout. To ale stačí k tomu, aby si udržel (podobně jako Paul) vaši pozornost do samotného konce. Podobně dobré scénáře s tak hlubokou a realistickou psychologií postav nejsou obvyklé nejen u elitní seriálové produkce, ale ani u té filmové. Z letošních novinek si proto In Treatment zaslouží váš čas dost možná nejvíc.

Jasný favorit letošních Emmy...