HBO odvysílala první polovinu úvodní řady fantasy/sci-fi seriálu Viktoriánky (The Nevers) a já doufám, že se druhé poloviny dočkáme i přes nízké hodnocení a skandály Josse Whedona, který projekt opustil už před dokončením tohoto bloku epizod. Seriál měl původně čítat pro HBO klasických deset dílů, ale produkční komplikace a koronavirus znemožnily natočit scénář najednou, a tak HBO vyrukovala s prvními epizodami tvořícími polovinu série na jaře a nyní pracuje na druhých šesti. 

Zápletka Viktoriánek se točí kolem podivného vesmírného úkazu, po jehož proplutí oblohou se u některých lidí, zejména žen, objeví zvláštní schopnosti. Neoficiální vůdkyní a hlasem obdarovaných je Amalia True (Laura Donnelly), která vede jakýsi sirotčinec či školu pro takzvaně Dotknuté. Její pravou rukou je roztomilá a vynalézavá Penance (Ann Skelly), která díky schopnosti vidět energii dokáže zkonstruovat úžasné prototypy (k nevoli britského establishmentu, který věří, že inženýrství je doménou mužů. 19. století je doba skutečně k nepoznání, není-liž pravda).

Děj je velmi košatý a Viktoriánky se příliš nezdržují vysvětlováním: zápletka obsahuje policejního vyšetřovatele, kterého jedna z Dotknutých Mary (Eleanor Tomlinson) opustila na svatební den, dotknutou ženskou verzi Jacka Rozparovače, dále mecenáše a sadistické vědce sledující vlastní cíle, lorda Massena usilujícího o potlačení Dotknutých (Pip Torrens z The Crown), stydlivého a rozpačitého šlechtice, který se dokáže vtělit do ptáků, a v neposlední řadě prostopášného dandyho Huga Swana (James Norton), jenž ucítil příležitost a vybudoval nevěstinec z Dotknutých (k jeho smůle se občas stane, že oddělení lidských zdrojů přijme Dotknutou, jejíž zvláštní schopností je, místo vyvolání ohňostrojů v momentě vyvrcholení, na vteřinu přesná znalost Greenwichského času). 

Přál bych si, aby se Viktoriánky řídily příkladem Pozůstalých, a záhadný iniciační incident nevysvětlovaly. A místo toho se zaměřily čistě na důsledky takové změny pro viktoriánskou společnost a řešily, jak žít ve světě nově prodchnutým magií, kde jsou výjimečné schopnosti téměř výhradně uděleny ženám. Viktorie je pro muže možná snesitelná jako panovnice, ale aby měly stejnou, ba větší moc i viktoriánské ženy, to vážení kníratí poslanci a agenti Britského impéria snést nemohou. 

První tři díly jsou bezesporu tou lepší částí. Druhá epizoda, která se zhusta odehrává v britských gentlemanských klubech, je jakousi fantasy verzí Jak je důležité míti Filipa či Ideálního manžela, kde Hugo Swan srší wildeovským vtipem a rychlými slovními výměnami. Jedna zahraniční kritika seriál dokonce přirovnala ke klasickým hollywoodským screwball komediím, v nichž ostré jazyky zasazují rány rychleji než čepel. Jak jsem psal již v recenzi pilotu, postavy mají každá svůj jazykový rejstřík a žádná nezní stejně, vyjadřují se po svém a životně. Tento vysoký standard si drží celá série.

Dalším kladem je pocit prezence – postavy reagují uvěřitelně a říkají věci, které třeba ne vždy posouvají zápletku, ale podporují ponoření do scény: například když si jedna z Dotknutých dělá z hroznů ledové kuličky, které potom znuděně rozbíjí, a druhá neopomene prohodit, že si ony ledové střepy bude muset uklidit. To snad zní banálně, ale je až překvapivě velké množství scénářů, které si předem určí, co chtějí v konkrétní scéně sdělit, a uvěřitelnou interakcí neztrácejí čas. Viktoriánky jsou navíc regulérně vtipné (scéna s opiem!)

Třetí epizoda obsahuje jednu z nejnápaditějším bojových scén poslední doby, kdy se Amalia utkává na řece se zabijákem, který má dar chodit po hladině. Prostředí i schopnosti jsou tam vytěženy maximálně. Způsob, jakým se prolíná děj pod a nad hladinou, originální využití řeky jako z jedné strany prakticky pevného povrchu – nic podobného jsem ještě neviděl. 

Ovšem ne vše funguje takto perfektně. Ne všechny emocionální scény dosáhnou cíle, protože množství dějů neumožní plné ztotožnění se všemi charaktery. Viktoriánky jsou chvílemi nesoustředěnou, roztěkanou podívanou. Finále poloviny řady seriál trochu sráží, protože upozaďuje až příliš mnoho rozehraných podzápletek (Swan se v posledních dvou dílech stěží ukáže). Jak jsem psal výše, podle mě nebylo nezbytně třeba vysvětlovat zdroj magie, a tak si nejsem jistý, zda širší sci-fi world-building poslední epizody funguje.

Ač nikoliv bezchybné, Viktoriánky konstruují okouzlující směs sci-fi, fantasy, historie a viktoriánského steampunku. Možná podobně jako vynálezy Penance občas nevyjdou, ale jednoznačně nám propůjčují její dar, neboť jejich energii je vidět jasně.