Již od 4. fáze se svět Marvel Cinematic Universe nerozšiřuje pouze prostřednictvím filmů, ale také seriálů. Ty od roku 2021 představily spoustu nových postav, a to včetně těch, které na svůj návrat čekají už od uvedení vlastního seriálu (Moon Knight, She-Hulk…). Zároveň se ovšem sólovek dostali i hrdinové, kteří jsou součástí MCU už delší dobu. A jednou z nich se nyní stává také Vision.

MCU k této postavě na rozdíl od komiksů přistoupilo trochu jinak. V Avengers: Age of Ultron totiž Vision vznikl z pozůstatků umělé inteligence J.A.R.V.I.S. Když se zrodil, prohlásil, že bude bojovat za ochranu lidstva. To mu vydrželo ještě několik filmů, než ho v Avengers: Infinity War zabil Thanos. Visiona však následně vrátil do akce seriál WandaVision, v němž byl znovu vytvořen v podobě White Visiona. Ten se následně utkal se svou další verzí, kterou vytvořila Wanda Maximoff. Ta zpochybnila jeho identitu a poté mu pomohla získat vzpomínky původního i znovuvytvořeného Visiona. White Vision následně prohlásil, že je skutečným Visionem, a odletěl. Na návrat této verze Visiona se tak čekalo dlouhých pět let. Seriál VisionQuest, za kterým stojí Terry Matalas (tvůrce seriálu 12 opic a scenárista Star Trek: Picard), ho nejen vrací do akce, ale zároveň má fungovat jako jakési vyvrcholení trilogie, kterou odstartoval seriál WandaVision a na nějž navázala Agatha: Za vším schovaná. Jaký je tedy VisionQuest, který už jsme měli díky Disney+ možnost zhlédnout exkluzivně celý?

Vision sice získal vzpomínky na své minulé já, předchozího Visiona ovšem vnímá jako jinou bytost. Žije v ústraní v Edinburghu, kde v lidském přestrojení pracuje v jedné hospodě. Po Visionovi už navíc nepátrají ani jeho stvořitelé z organizace S.W.O.R.D. Pátrá tak po vzpomínkách původního Visiona, hledá nový smysl života a zároveň komunikuje s umělými inteligencemi, které má zabudované ve svém programu. A dokonce se mezi nimi nachází i Ultron. Toho měl sice Vision v závěru Avengers: Age of Ultron zdánlivě zničit, ukazuje se ovšem, že ho ve skutečnosti nahrál do své vlastní mysli a uvěznil jej v ní. Ultron tak měl po celou dobu přístup k internetu, televizi i historii, což mu umožnilo získávat další znalosti a zároveň tak trochu prohloubit jeho touhu po globální genocidě. Relativně poklidná existence však Visionovi končí ve chvíli, kdy je na jeho hlavu vypsána odměna. Vydává se tak na útěk, bojuje se svou vlastní podstatou i s Ultronovým vlivem a především je konfrontován s Thomasem Shepherdem, který je reinkarnací jeho syna Tommyho. Tedy syna oné verze Visiona, k níž se současný Vision příliš nehlásí.

Vision v podání Paula Bettanyho patří pravděpodobně mezi ty nejlepší postavy, jejichž potenciál Marvel dosud tak úplně nevyužil. Díky svému původu, schopnostem i filozofickým otázkám spojeným s jeho existencí totiž nabízí mnohem víc než jen dalšího generického superhrdinu. Vision představuje zajímavý průsečík umělé inteligence a lidskosti, přičemž jeho snaha porozumět vlastní existenci, emocím a místu ve světě nabízí prostor pro mnohem hlubší příběhy. Už WandaVision ostatně ukázal, že tato postava dokáže fungovat jako emocionální střed příběhu. Jeho smrt a následný návrat v podobě White Visiona navíc otevřely otázky identity a toho, zda vzpomínky a zkušenosti skutečně stačí k tomu, aby si člověk, respektive umělá bytost, zachoval svou původní osobnost. Právě v tom spočívá jeden z největších nevyužitých potenciálů této postavy. VisionQuest naštěstí alespoň částečně napravuje skutečnost, že tento potenciál dosud zůstával nevyužitý.

Seriál si pohrává s faktem, že Vision není člověk, a zaměřuje se na jeho interakce s dalšími synthezoidy a umělými inteligencemi. V roce 2026 působí práce s podobnými motivy poměrně aktuálně, a to i vzhledem k rychlému rozvoji umělé inteligence a stále častějším debatám o jejím místě v lidské společnosti. Jde o další seriál ze světa Marvelu, který rozšiřuje jeho mytologii, i tentokrát poměrně zajímavým, byť lehce kontroverzním způsobem. Během osmi epizod se nicméně pracuje s motivy identity a rodiny, které nejvýrazněji vystupují do popředí ve vztazích mezi Visionem a Tommym a mezi Visionem a Ultronem. Tyto tři postavy totiž společně vytvářejí jakousi trojgenerační dynamiku, v níž se střetávají odlišné pohledy na identitu, rodinná pouta i samotnou podstatu existence.

VisionQuest má sice završit trilogii započatou seriálem WandaVision, většinu času ovšem kráčí vlastní cestou. Už jen proto, že na rozdíl od WandaVision a Agathy: Za vším schovaná za ním nestojí jako tvůrkyně Jac Schaeffer. Terry Matalas má se sci-fi bohaté zkušenosti, a je proto potěšující, že se u této high-tech marvelovky může pořádně vyřádit. Známé umělé inteligence ze světa MCU tu dostávají lidské avatary (s přidanou hodnotou), přičemž každá z těchto AI postav má svou smysluplnou úlohu. Ať už jde o J.A.R.V.I.S.e, E.D.I.T.H., F.R.I.D.A.Y. nebo duo Dum-E a U. Napříč osmi epizodami je navíc seriál poměrně žánrově pestrý. Jednu chvíli si hraje na kriminální seriál, jindy zase přiznaně spoléhá na divadelní postupy. V jednu chvíli dojde i na pokus navázat na styl WandaVision, což překvapivě funguje.

Prozatím platilo, že Marvel Studios je ochotné investovat do seriálů podobně velké peníze jako do filmů (samozřejmě případ od případu). VisionQuest ovšem rozhodně nevypadá lacině. A i když některé nápady za pochodu působí jako berličky, jak ušetřit pár peněz, ve výsledku to poměrně dobře funguje. Fakt, že tu James Spader stráví více času v lidské než robotické podobě, mu navíc dává více prostoru zazářit. Jeho fyzická podoba Ultrona snadno evokuje jinou výraznou Spaderovu seriálovou postavu – Reddingtona z Černé listiny. Přirovnání se sice nabízí samo, Spader tu ovšem konečně dostává prostor pojmout Ultrona jako sociopata. Zároveň si neodpustí momenty, v nichž může toto zlo v podobě umělé inteligence alespoň trochu polidštit. Pokud měl někdo vůči tomuto padouchovi po Avengers: Age of Ultron své výhrady, možná právě VisionQuest donutí diváky změnit na něj názor a docenit ho. Byť se ani v tomto případě práce s jeho postavou nevyhne jisté dávce kontroverzí.

Seriál pracuje s Visionovými specifickými schopnostmi, zároveň ho ovšem představuje způsobem, který z něj automaticky nedělá nezastavitelnou jednočlennou armádu. Přesto dostává prostor předvést, že ho lze bez problémů zařadit mezi nejmocnější superhrdiny MCU. Platí to mimo jiné i díky jeho schopnosti analyzovat potenciální scénáře. S touto možností si seriál poměrně vyhrává a ukazuje, že hrdinovi může občas posloužit jako ideální nástroj i poněkud netradičně fungující čas. V průběhu děje se tak může stát prakticky cokoliv, protože se tu neustále něco hackuje, dochází na neuvěřitelné deus ex machiny a chvílemi se navíc dostavuje pocit, že zdánlivě velmi inteligentní postavy nejsou vždy napsané tak úplně uvěřitelně. Je nicméně otázkou, jaké zázraky kdo od komiksových adaptací očekává. V nich se totiž už od nepaměti hraje tak trochu na náhodu a nad jejich realističností by nešlo přimhouřit ani všechna oka světa.

Cestování do Visionova nitra nabízí další dávku retro designu a často výrazných kostýmů. Každé závěrečné titulky doprovází výrazný ústřední hudební motiv Micka Giacchina. Výpravností a ambicemi jde pravděpodobně o nejzajímavější hraný marvelovský seriál od druhé řady Lokiho. Právě Lokiho seriál VisionQuest snadno evokuje. I proto, že obě hlavní postavy dostávají příležitost vystoupit ze zaběhnutých superhrdinských schémat a zabývat se otázkami, které mají přesah i mimo samotné MCU. Zatímco Loki se zaměřuje na čas, osud a svobodnou vůli, VisionQuest rozvíjí především motivy umělé inteligence, vzpomínek a toho, co vlastně dělá člověka člověkem. V obou případech tak nejde jen o rozšiřování marvelovské mytologie, ale také o snahu nabídnout divákům něco formálně i tematicky odlišného. Neznamená to, že by v první řadě nešlo o superhrdinský akční seriál, přesto jde rozhodně o počin s formální i tematickou přidanou hodnotou. A i když se dalo snadno obávat, že se VisionQuest bude s motivy Visiona a Ultrona už tak trochu točit v kruhu, dokáže jejich dosavadní příběhy rozvinout a obohatit o nové a funkční vrstvy.

Vedle všech tematických a žánrových hrátek je nicméně důležité také to, nakolik se VisionQuestu daří fungovat na emocionální rovině. Visionovo hledání vlastní identity totiž není pouze filozofickou otázkou, ale také osobním příběhem bytosti, která sice disponuje vzpomínkami svého předchůdce, sama se s ním ovšem nedokáže zcela ztotožnit. Právě vztahy s Tommym a Ultronem mu umožňují konfrontovat se s různými podobami rodinných pout, vlastní minulostí i možností, že jeho budoucnost nemusí být určena tím, kým býval. Seriál tak má k dispozici poměrně silný emocionální základ, který jeho sci-fi motivům dodává další rozměr. Korunu tomu nasazuje skutečnost, že si divák dokáže vytvořit vztah i k umělým inteligencím. Například Ultron z tohoto seriálu rázem vychází jako poměrně tragická postava. A jeden z hezkých detailů je, že Vision J.A.R.V.I.S.e označuje za bratra... původní kód jeho původního já přeci pochází právě z této umělé inteligence.

Zároveň je ovšem otázkou, nakolik VisionQuest skutečně funguje jako završení trilogie započaté seriálem WandaVision. Přestože na předchozí seriály navazuje prostřednictvím některých postav a rozvíjených témat, nesnaží se pouze zopakovat jejich úspěšný vzorec. Místo toho se soustředí na vlastní příběh a dává Visionovi prostor, který dosud v rámci MCU tolik nedostal. Pro diváky očekávající především přímé emocionální pokračování Wandina příběhu tak může být jeho odlišný přístup trochu překvapivý. Jako završení trilogie proto nemusí působit úplně soudržně, mimo jiné i proto, že Jac Schaeffer tentokrát zastává pouze producentskou roli. To je ovšem do značné míry irelevantní, protože VisionQuest především obstojí na vlastních bedrech. Fakt, že zároveň představuje důstojnou tečku za trilogií, která na to po celou dobu šla tak trochu jinak, je už jen příjemným bonusem.

---