Tajemná řeka, Prokletý Ostrov, Špinavý prachy nebo Gone, Baby, Gone. Atmosférické kriminální thrillery, které se velmi snadno zaryjí pod kůži svým poutavým pojetím zločineckého světa a toho, jak převrácené morální hodnoty působí na psychiku člověka. A všechny tyto pecky mají společné jedno jméno – Dennis Lehane. Americký spisovatel, z jehož románů všechny zmíněné filmy vycházejí. Apple TV+, kde si kvalitu svých spektáklů obvykle hlídají pečlivěji než na jiných platformách, se tedy spřáhl právě s Lehanem, který pro ně na základě neuvěřitelného, leč skutečného příběhu vyplodil seriál Volavka.

V něm sledujeme mladého, velmi drzého, o to víc charismatického Jimmyho Keenea, který je odsouzen na deset let za prodej drog a nelegální držení zbraní. Dostane se mu však nevídané příležitosti, jak se dostat na svobodu – postačí jen nechat se uzavřít do věznice s těmi největšími úchyláky, zkamarádit se s jedním z nich a vymámit z něj přiznání, kam zakopal těla mladých dívek, jež zavraždil a znásilnil. Pokud to nedokáže, Larry Hall, fanoušek válečných rekonstrukcí a tlusťoch s obřími licousy, se velmi pravděpodobně pro nedostatek důkazů dostane na svobodu.

Hlavní role je jako stvořená pro Tarona Egertona, který namyšlené, leč napravitelné frajírky zvládá s přehledem. Scénář mu však přichystal i mnoho velmi silných scén a situací, kdy mohl svůj herecký um vyždímat do sucha. A nutno říci, že se o to setsakramentsky snaží. Je evidentní, že ve svém hereckém projevu šel mladý herec až na dřeň, neb mu k tomu příběh dává dost prostoru. Přesto však nemůžu říci, že bych jeho výkon stoprocentně přijímal jako perfektní, protože mi prostě a jednoduše přišlo, že někdy spadá do přehrávání. Šlo ale jen o výjimečné momenty na jinak skvělém výkonu, který mi možná přišel přetažený kvůli jiné velké výsadě série – hereckým výkonům obecně.

Egertonovo občasné přehrávání bylo totiž patrné zvlášť ve scénách, kde vystupoval se svým otcem. Toho si zahrál vždy skvělý Ray Liotta, pro nějž šlo zároveň o vůbec poslední roli před smrtí. A právě kontrast mezi pevným, výrazným a neskutečně přesvědčivým hereckým přednesem hereckého matadora a snaživým výkonem nadaného Egertona ukazoval propastný rozdíl v jejich hereckých výkonech. Výjimečnou hereckou sestavu doplňuje i původně stand-up komik Paul Walter Hauser v roli domnělého vraha, jehož zločiny mají být odhaleny. Dlouho jsem ve filmu ani seriálu neviděl takto mrazivě a nepříjemně zahranou postavu. Ve chvílích, kdy odsouzenec hovoří o svých snech, tužbách a pocitech a písklavým hláskem s vytřeštěnýma očima odhaluje své nitro, člověku běhá mráz po zádech. Další důkaz toho, že komici dovedou být skvělými herci. Jistě je třeba zmínit i Grega Kinneara. Jde o přesně ten typ herce, kterého každý někde viděl, ale málokdo zná jeho jméno. Menší filmy a vedlejší role jsou mu vlastní, zde však ukazuje, že je velká škoda, když se mu nedostává více prostoru.

Právě s jeho přednesem stojí a padá zápletka, která se prolíná s příběhem ve věznici. Kinnearova postava má totiž na starosti vyšetřování zločinů našeho domnělého sériového vraha. Můžeme proto sledovat, jak zatvrzelý polda brázdí omšelé lokace zapadlých koutů Indiany pátraje po těch nejmenších stopách, které by dokázaly, že ten, o němž všichni ví, že je úchyl, je úchyl. I díky spojení těchto dvou linek se sérii daří neustále budovat napětí, které s přibývajícími díly graduje a bere dech. To se však pojí s jednou z mála výhrad, které k sérii mám – vygradování přijde až příliš brzy. Nejsilnější momenty totiž nacházíme daleko před koncem řady, a to ve chvíli, kdy si spolu Jimmy a Larry prostě a jednoduše povídají. Čtvrtý díl se prakticky výhradně věnuje sbližování dvou hlavních postav formou výměny o morálce, vzájemných skrytých touhách a nikdy nevyřčených tajemstvích. Konfrontace morálně převráceného světa Larryho a hodnotově pevně ukotveného Jimmyho, který je z celé situace nesmírně znechucen, ale musí hrát, že ho to vlastně trochu lechtá na kuličkách, jsou vynikající. Vlastní znechucenost nad tím, jak se vrahovi daří skrze odporně osobní otázky odhalovat nitro postavy Egertona, je zde pak zahrána výborně. Tyto scénu prokazují, že z pohledu scénáře jde o jedno z nejpovedenějších děl poslední doby.

Je proto škoda, že konec série nezanechává v divákovi žádný silný dojem či nějaké překvapení, což může být dáno i do jisté míry oceněníhodnou snahou o ukázání příběhu tak, jak se doopravdy stal. Díky tomu ale těžko hledat silnou scénu, která by se do diváka zahryzla a několik dní ho nepustila. Zároveň celé zakončení působí trošku uspěchaně, jako kdyby série najednou přeřadila na volnoběh a jen příběh chtěla bez velké snahy dovyprávět. Mnohé linky, které perfektně dotvářely klaustrofobický dojem napětí, tak vyšumí do prázdna. Rozhodně vás to ale nemusí nikterak odrazovat od jinak perfektně zpracovaného seriálu, který stojí na vypiplaném scénáři, výborně zahraných postavách a výjimečně podařené atmosféře napětí, která jen vygraduje příliš brzy. Víc takového.

---

Autor: Marek Mičke
Foto: Apple TV+