Detektivka s Trojanem. Super. Kdybych před nějakou dobou viděl na stole na Kavkách tuhle smlouvu, potřásl bych rukou všem okolo a vypil s programovými řediteli panák režné. Seriál o dvanácti dílech, pro který se podaří ukecat českou kvalitativní záruku, a zároveň diváckého tahouna Trojana, to je zaručená sledovanost přes meloun a dobrá značka k tomu. ALE. Projekt Ivana Pokorného a Ivy Procházkové má tolik ALE, že by s nimi mohl Stanislav Bernard vytapetovat republiku.

 

Praha. Současnost. Ivan Trojan je detektiv socka. Po ulicích jezdí na svém starém bicyklu a ze všeho nejvíc připomíná nesympatického kantora češtiny z učňáku, co o sobě před žáky rád tvrdí, že si za totáče tykal s Magorem Jirousem. Richard Krajčo je jeho kolega, od pasu dolů ochrnutý po nějakém složitém policejním zásahu. Do jejich vyšetřovacího týmu pak patří ještě Marek Němec, jehož postava se jmenuje Diviš Mrštík (!), a jakási rázná mladá blondýna s velkou kabelkou, v ohozu značky "štětka z raných devadesátek" (Adéla Petřeková). A když jde obzvlášť do tuhýho, přijde jim pomoct ještě Simona Stašová v roli army vychlastané mužatky Lídy, která má podstatně víc chlapského charismatu než Trojan.

Takže máme uťáplého Trojana, Krajča coby čerstvého invalidu, Němce, který bůhvíproč chodí v obleku do práce, kam jinak všichni ostatní chodí v mikinách, nevkusnou blonďatou žirafu v podpatcích... a Stašovou. Nevím jak vy, ale já s nimi CHCI VIDĚT KRIMINÁLKU.

 

Výsledek je ale snad ten nejhorší možný a lze z něj vinit jen a pouze Ivu Procházkovou. Ta se totiž evidentně zhlédla v severských kriminálkách a kromě samotných případů by ráda i psychologii a hluboké postavy. To znamená, že kromě Trojana vyšetřujícího případy, vidíme i Trojana, který: ráno vstává, kupuje si noviny v trafice, kupuje koblihu pro svojí bytnou, s někým se vyspí a pak ráno spěchá do práce. Nic proti tomu. Vedlejší motivy však nemají vůbec, ale vážně vůbec žádný dopad na samotný děj. Jsou tam zřejmě jen proto, aby byl seriál delší, případně aby vypadal, že má onen severský, psychologický přesah.

On ho ale nemá.

 

Co ale má, je Hana Vagnerová. Vcelku nic proti herečce samotné. Její postava, Sábina Borová, ale může téměř zcela sama za tu svítivou třicítku v nadpisu. A to ve dvou rovinách. Ta první, vztahová, je naprosto luxusní WTF. Vagnerová je manželkou Krajča. Ten se vcelku pochopitelně nemůže smířit se svým úrazem a je na ní hnusný. To Trojanovi se Vagnerová líbí a tak začne Krajčovi, jinak svému kamarádovi (navíc po vážném úraze) lézt do zelí. Ano, je to od něj velmi, převelmi sympatické a už tak dost odporné Trojanově postavě to přidává další body v nezamýšleném antagonismu. Tenhle milostný trojúhelník si v seriálu projde třemi fázemi:

 

Ještě horší je ale druhá rovina postavy. Vagnerová je psycholožka/astroložka a detektivům pomáhá radit, kdo je vrah pomocí znamení zvěrokruhu. Jednotlivé díly tak mají zhruba takovouto kostru: Někdo někoho zabije a tým detektivů poměrně rutinně vyšetřuje onu smrt. Výslechy, laborka, pitevna, nic neobvyklého. V okamžiku, kdy už se začne rýsovat podezřelý, narozený kupříkladu ve znamení lva, zavolá Trojan Vagnerové a zeptá se jí na otázku typu: Co bys mi řekla o znamení lva? Ona odpoví: Takový člověk je nevyrovnaný, jedná v afektu a k obědu má nejradši šunkafleky. Trojan položí telefon a zamyslí se: Hmm, šunkafleky. A jede zatýkat.

 

Je to legrační. Kriminální případy jsou ve Vraždách v kruhu vcelku pohodlná televizní rutina. Nenadchnou, neurazí. Být trochu při zemi a nesnažit se o absurdní astrologické téma, Trojan s Krajčem by to utáhli. Jsou to dobří herci. A Petřeková s Němcem taky, byť jejich postavy mají minimum prostoru, a nikdo mi nevysvětlil jejich podivnou potřebu oblékat se jako politik z magistrátu, potažmo jako levná šlapka. A z jakého důvodu jezdí Krajčo na snad nejhorším invalidním vozíku všech dob, to je taky nevyřešená kvesčn. Asi aby vypadal dostatečně schlíple.

Jenomže Trojan a jeho víra ve vliv astrologie je bohužel tak zcestná a nehodící se pro pragmatického kriminalistu, až je to prostě celé nechtěně směšné. Když začne mezi svými kolegy vyprávět o tom, že je zrovna Neptun v konjunkci s Marsem a proto je vražednou zbraní petlice na pletení, a přitom ho nikdo ANI JEDNOU NEPOŠLE DO PRDELE, zbývá divákovi jen hloupý seriál, který se bere přespříliš vážně. 

 

A je to škoda. Trojanovo herectví je i při extrémně blbé postavě prostě na světové úrovni, a v případě Vražd v kruhu nelze nepochválit ani velmi profesionální kameru Lukáše Hyksy a na poměry českého projektu zřetelný a dobrý zvuk. Bohužel scénáristka Iva Procházková tohle sousto nezvládla. A seriál v jejím podání vlastně odpovídá jejímu vlogu k vydání knížky Vraždy v Kruhu - Muž na dně. Prostě to celé tak nějak... nesedí do úst. A mnohé se tím vysvětluje.

PS: Teprve až po zhlédnutí celé série jsem zjistil, že manželský pár Pokorný & Procházková jsou zároveň autory tohoto filmového martyria. Bohužel jsem ho viděl taky. A příště už si na tento tandem dám dopředu majzla. Stejně jako vy.

Článek byl původně vydán na mém osobním blogu vnimatkrasu.cz, proto ta poněkud vzletná, méně formální konstrukce.