Britové nám hned zkraje loňského roku představili seriál, který nám hned zkraje letošního roku naservírovalo HBO. Vraždy v Pembrokeshire svým názvem sice dávají vzpomenout na Vraždy v Midsomeru, Sandhamnu či Brokenwoodu, ale v tomto případě dostáváme něco jiného – třídílnou minisérii (o celkové stopáži dvě a čtvrt hodiny) a navíc podle skutečných událostí. A pravdivé minisérie jsou disciplína, která jde Britům náramně – povedlo se to i v tomto případě?

 Ano, povedlo. Vržady v Pembrokeshire se před rokem staly nejsledovanější premiérou jejich domovské stanice ITV od roku 2016, což samo o sobě samozřejmě vůbec nic neznamená, ale rozhodně jde o zasloužené prvenství.

Hlavní postavou je čerstvě povýšený Steve Wilkins, který se v roce 2006 rozhodne po letech znovu otevřít případ dvojnásobné vraždy. Ta se udála v 80. letech a zůstala nevyřešena. Od té doby ale policejní metody náramně pokročiliy, takže šance na jeho úspěšně uzavření je teď zatraceně veliká. A zadaří se. Nově objevené stopy DNA brzy ukáží na Johna Coopera. Ten si už trest ve vězení odpykává – ovšem „jen“ za krádeže. A navíc má být brzy propuštěn a vyšetřovací tým mu ještě vraždy musí dokázat a najít nezvratné důkazy. A ideálně dřív, než se Cooper dostane na svobodu. Ten policii samozřejmě práci nijak neulehčuje a všechna nová obvinění neúnavně odmítá – dokonce z vražd obviní svého syna, který svého otce celý život nemá příliš v lásce, ze soužitím s ním si totiž odnesl vážné psychické i fyzické následky. Ten je tu velmi zajímavě a do hloubky prokreslen také po psychologické stránce (a není sám), což Britové umějí též a povedlo se to i zde.

Do vyšetřování se později vloží i reportér Jonathan Hill, ve kterém Cooper získá skvělého parťáka. Svědčí o tom koneckonců i kniha pojednávající právě o tomto případu, kterou oba pánové společně sepsali a která následně inspirovala vznik této minisérie. Za scénářem k ní stojí Nick Stevens. Ten má na kontě prozatím pouze minisérii In Plain Sight, kterou jsem sice neviděl, ale vzhledem k tomu, že je dobře hodnocená a je tematicky podobná, vypadá to, že se Stevensovi v těchto vodách dobře daří. Stejně jako režisérovi Marcu Evansovi, který stojí třeba za dvěma sériemi detektivního Manhunt.   

Ale vraťme se k Wilkinsovi, což je poměrně typický a v osobním životě nikterak originální policajt – je pořád v práci a na jiné věci nemá moc čas. Je rozvedený a ve volném čase si musí vyřešit vztah s dopsívajícím synem, který samozřejmě není příliš ideální. Hraje ho Luke Evans, představitel Barda Lučičtníka v Hobitovi a pamatovat si ho budou i diváci seriálu The Alienist. Reportéra Hilla ztvárnil David Fynn, ten je nejznámější asi jako stydlivý homosexuální barman Brett ze skvělého sitcomu Undeateable. Oba hrají naprosto výborně a skvostné jsou také herecké výkony všech dalších zúčastněných. Obsazení je tvořeno zejména méně známými herci, což je ale v případě látky, jako je tato, spíše výhodou. V tomhle případě sázka na neprovařené tváře rozhodně vyšla. 

Vysoký britský standard dodržují také další aspekty téhle skvělé jednohubky. Samozřejmostí je naprosto výtečný scénář a stoupající kvalita jednotlivých epizod – ta první je rozjezdová a seznamovací, ve druhé se celý případ zamotává a závěrečná třetina je poctivým soudným dramatem se skvostnými dialogy, perfektními hereckými výkony a super atmosférou. A asi vás nepřekvapí, že ani v tomto počinu se v ději nijak nespěchá a že strhující konverzačka s poklidným tempem je tak zaručena. Nudit se ovšem nebudete ani minutu, protože ačkoliv je předešlá věta stoprocentně pravdivá, stopáž utíká jak zběsilá, a ani se nenadějete, a už je konec. Do toho všeho dostaneme také příjemnou porci nádherných britských exteriérů, takže i v tomto případě jsem byl náramně spokojen.

Tři epizody jsou v tomto případě úplně přesně akorát. Pořád se tam něco děje, pocity nastavované kaše se nedostaví ani ve chvíli, kdy se zrovna řeší Wilkinsův osobní život a ačkoliv dopředu víte, jak to celé dopadne, zážitek to nijak neumenšuje.