Filmům, ve kterých proti sobě stojí zkušený vyjednavač a nevypočitatelný padouch s pistolí a skupinou rukojmích, je víc, než bychom dokázali spočítat. A bohužel málokdo už dnes dokáže zavedené schéma něčím oživit. Naposledy se to podařilo Spiku Lee, jehož Spojenec patří rozhodně mezi ty lepší „vyjednávací“ filmy. Tvůrci televizního seriálu (nebo spíše minisérie) Kill Point však měli na rozdíl od filmové konkurence jednu obrovskou výhodu. A tou je stopáž.

Kill Point totiž na první pohled nenabízí nic moc nového. A na druhý také ne. V podstatě jde jen o variaci všeho, co jste mohli vidět v jiných filmech na podobné téma. Ovšem rozdíl je v tom, že tentokrát je na všechno mnohem více času, díky čemuž je snadnější sžít se s charaktery hlavních i vedlejších postav a pochopit jejich jednání. V Kill Pointu se zbytečně nespěchá. Stejného prostoru se dostává policii, ať už vyjednavačům, odstřelovačům nebo příslušníkům zásahových jednotek, i těm, kteří jsou papírově za padouchy a pochopitelně i samotným rukojmím.

Díky tomu, že se tvůrci nemuseli držet v mantinelech dvouhodinové stopáže, všechno funguje tak nějak lépe, než u většiny mnohdy podstatně dražších filmů. Od začátku je jasné, že Mr. Wolf a jeho lidé nejsou jednorozměrní záporáci, kteří by chtěli získat svoje peníze za každou cenu, ale v Kill Pointu je zkrátka dost prostoru na to, aby člověk mohl pochopit, proč tomu tak je. To všechno by ale nefungovalo, kdyby se před kamerou motali herci bez talentu. Naštěstí pro nás si ale zrovna v téhle oblasti tvůrci svoje dílo pojistili takřka dokonale.

John Leguizamo i Donnie Wahlberg táhnou příběh dopředu bez větších zaškobrtnutí. Jejich hrdinové rozhodně nejsou žádní morálně čistí Dušínové, ale lidé s dobrými i špatnými vlastnostmi a především Leguizamo, který zvládá jednu chvílí střílet po policii ze samopalu a o pár minut později plamenně řeční o absurditě války, přidává Kill Pointu hodně bodů k dobru. Na závěrečnou konfrontaci těchto dvou charismatických drsňáků se zkrátka budete těšit.

Avšak Kill Point má i pár slabin. A někdy dost zásadních. Scénář sice neustále překvapuje a každá epizoda nabídne minimálně jednu nečekanou situaci, avšak často je to bohužel na úkor logiky. Je sice hezké, že po čase se do akce dostane i zbytek Wolfových kamarádů, kteří se rozhodnou svým přátelům pomoci v útěku, ale samotná osvobozující akce je opravdu místy až směšná. Často se v Kill Pointu zkrátka dějí věci jen proto, aby se děly, což je škoda.

Rozhodně však jde o hodně nadprůměrný televizní počin. Vynikající herecké výkony, zajímavé charaktery a často dost překvapivý děj dokáží po většinu času zastínit fakt, že se vlastně jedná o Xtou variaci na okoukané téma, ve které navíc občas hodně drhne logika. Každopádně pokud máte chuť na trochu delší vyjednávání, klidně se do Kill Pointu můžete pustit.