Ano, první větší seriálová událost roku je definitivně za námi. WandaVision na Disney+ odstartovala štafetu velkorozpočtových seriálů pod taktovkou Kevina Feigeho a zároveň tím začala nová éra MCU, v níž budou hrát kousky ze streamovací platformy zásadní roli. Příběh Wandy s Visionem se pak od počátku profiloval jako trochu jiná a odvážnější marvelovka, jež to se svým sitcomovým konceptem možná nebude mít u diváků lehké. Jenže opak byl pravdou a Disney+ má na svém kontě další seriálový megahit, kvůli němuž (nejen) premiéře finále streamovací služba dokonce spadla. A jak hned zjistíte, podle nás je tento úspěch bez debat zasloužený.

Jak to vidí Spooner:

Jo, Kevin Feige s Marvelem to zase zvládli. A nejen, že zlým jazykům ukázali, že velká komiksová podívaná koketující s filmovými parametry se dá v pohodě vytvořit i na streamovacích službách, ale navíc z WandaVision vytvořili jeden z nejnápaditějších a nejsvěžejších projektů celého MCU. Ano, kdekdo by mohl namítnout, že v závěru se příběh Wandy a její osudové lásky Visiona stočí ke „klasické marvelovce“, jenže s tím musel asi každý divák počítat. A navíc i v této rovině se objeví několik překvápek.

Než se ovšem tvůrci k velkému finále dostanou, překládají nám neskutečně hravou a parádně odsýpající podívanou, v níž se skvěle využívají sitcomové prvky a vzdává se hold komediálnímu žánru. Navíc však ukazují velmi sebejistou a neselhávající scenáristickou stránku, která hezky pomalu a pečlivě dávkuje informace, šikovně pracuje se záhadami v pozadí a ke každé zodpovězené otázce přikládá do nadcházejících dílů další otazníky. Režie to pak celé podtrhuje špičkovým řemeslem, díky čemuž se WandaVision stává velmi návykovou záležitostí, která diváka prostě chytne a už nepustí.

Je proto i trochu škoda, že za všemi těmito hrátkami a parádním scenáristickým konceptem se schovává vlastně přímočarý příběh, u něhož jsem po pár epizodách docela přesně uhodnul, jak skončí. A zamrzí také, že je scénář ke konci možná až moc doslovný a divákovi po lopatě vysvětluje v podstatě úplně všechno, včetně sitcomových narážek. Na druhou stranu, i když se dá závěr odhadnout dopředu, tvůrci ho dokážou celkem snadno proměnit v emotivní záležitost, která jasně ukazuje, že celá (pravděpodobně) minisérie je zejména velmi osobním příběhem Wandy a jejího boje se ztrátou a žalem. Série pak s těmito motivy umí pracovat velmi citlivě, skvěle je zpracovává do zavedeného univerza a stejně jako hlavní hrdinka, i Elizabeth Olsen zde konečně naplno ukazuje svůj nesmírný talent. A Paul Bettany jí samozřejmě zdatně sekunduje. Právě scénář a hlavní herecká hvězda jsou důvodem, proč se z Wandy rázem stala nejzajímavější hrdinka MCU, jež si navíc připsala dosud nejsilnější a nejsuverénnější ženskou „sólovku“ v rámci komiksovek ze všech stájí. A to už je zářez, jenž se musí sakra ocenit. 8/10

Jak to vidí Sam.Vimes:

Marvel se svou novou érou komiksových seriálů začal hodně odvážně, ovšem nakonec tahle sázka na ambiciózní nejistotu vyšla výborně. První díly jsou prakticky čistokrevnými sitcomy, kde se jen pomaličku naznačuje cosi nekalého v pozadí. A přesně ve chvíli, kdy si divák začne říkat, jak dlouho tahle formulka může vydržet, seriál přehodí výhybku a ukáže dění za hranicemi kulis.

WandaVision funguje i v rovině té vnitřní sitcomové reality. Americký divák, který na odkazovaných seriálech a jejich reprízách vyrůstal, to asi docení víc, ale v zásadě jsou sitcomová schémata s komiksovými hrdiny jako hlavními postavami srozumitelná univerzálně. Celý tento koncept pak dává tvůrcům prostor se neuvěřitelně vyřádit na formální stránce seriálu, a tak se neustále mění poměr stran obrazu i jeho barvy a svícení scén, mění se i pohyby kamery, střih nebo hudba. Ani nemluvě o hravých znělkách a reklamách. Komiksoví znalci si pak můžou užít spoustu odkazů, nejvýraznější z nichž je účast některých nejmenovaných vedlejších postav a brilantní práce s komiksovými kostýmy.

Elizabeth Olsen odvádí famózní výkon, když přechází mezi přesně vystiženými sitcomovými styly a pak i svou skutečnou osobností pod nimi. Paul Bettany jí spíše sekunduje, jelikož nemá tolik prostoru a tak vděčnou roli jako ona, ale rozhodně nezaostává. Poslední třetina minisérie uspokojivě vysvětluje (nejen) celý koncept se sitcomy a spolehlivě jej tak drží nad hranicí pouhého formálního cvičení. Nemilou doslovnost několika dialogů pak zase vyvažují jiné, zejména jedna konkrétní Visionova dojemná replika, o jejíž vnímané banalitě by se možná dalo polemizovat u jiné postavy, ale za daných okolností a z úst androida je brilantní. To, že je finále už "klasickou marvelovkou", je jen logickým vyústěním a na srdceryvnosti závěru to nic neubírá. 9/10

Jak to vidí Diego.Dorlan:

WandaVision, jakožto první seriál přímo napojený na filmový vesmír Marvelu, musel dokázat opravdu hodně. Nešlo jen o to udělat projekt, který by bavil diváky, ale také o to, aby se MCU nějak příběhově posunulo, a to se seriálu překvapivě dobře povedlo. Sitcomové zasazení mi ze začátku tolik nesedělo, protože, co si budeme, jak velké procento diváků zná sitcomy z 50. let? I tak jsem si ovšem úvod užil. Nicméně od 4. dílu, kdy se začínáme dozvídat, co se děje “mimo obrazovky”, seriál jako celek nabírá úplně nových rozměrů. Zároveň se také dostáváme k “modernějším” sitcomům, které mi jsou mnohem bližší, což si myslím bude případ více diváků.

Přijde mi opravdu neuvěřitelné, že Marvel se rozhodl zrovna pro tento kousek jako jejich první oficiální výlet na malé obrazovky, protože samotná originalita a enormní kvalita produkce jsou zde v ohromujícím měřítku. Některé dějové linky samozřejmě fungují lépe než jiné, ale jako celek je seriál jednoznačně úspěchem a Marvelu se risk s takto originálním zpracováním rozhodně vyplatil.

O seriálu je těžké mluvit, aniž by člověk nesklouzl ke spoilerům, ale WandaVision opravdu velmi srdnatě buduje půdu pro další rozvoj marvelovského vesmíru, který již nyní začíná zapojovat seriálovou tvorbu, a slibuje, že toho bude ještě mnohem více než ta hromada projektů, která již byla oznámena. Co se týče kvality, tak opravdu není příliš mnoho co vytknout. Kulisy pro dobové seriály jsou skvělé, stejně jako herecké výkony. CGI je téměř na filmové úrovni, což automaticky znamená, že je o několik tříd dále, než cokoliv jiného v televizi/streamovací službě.

Elizabeth Olsen a Paul Bettany jako ústřední duo fungují skvěle a jejich romantická linka je až překvapivě dojemná. S přibývajícími díly se emoce jen stupňují a finále má pak všechny kvality, jež bychom od Marvelu očekávali. Seriál je určitě možné považovat za kompletní úspěch a laťka pro vznikající seriálové marvelovky je nastavena docela vysoko. 8/10

Jak to vidí krauset:

Paradox Théseovy lodi, o němž mluví Vision, je skvěle aplikovatelný i na Marvel. Paradox zní takto. Vyměním-li postupně každý kus dřeva, z něhož se loď skládá, bude se stále jednat o tu samou loď? Marvelu se daří neustále inovovat a vynalézat vlastní formuli tak úspěšně, že si lidé ani nevšímají, že je rozdíl mezi třetí či čtvrtou fází a prvními filmy MCU propastný. Spousta nápadů Kevina Feigeho se zdála bláznivá – vzpomínáte, když si lidé klepali na čelo při trailerech na první Strážce galaxie – jenže následný a opakovaný úspěch z nich dělá zdánlivé sázky na jistotu. Úspěch vypadá nevyhnutelný. Ale není. A Marvel je obviňován ze šablonovitosti a z využívání formule mnohdy nespravedlivě. Protože ve skutečnosti riskuje více než konkurence. Podstupuje tvůrčí rizika a skáče do neznáma, ale jelikož vždy dopadne pružně a bezpečně jako Spider-Man, může celý Marvel vesmír působit vypočítavě a mechanicky.

Invence probíhá i ve WandaVision, která původně neměla být prvním marvelovským seriálem. Už loni totiž měli dorazit na Disney+ Falcon a Winter Soldier, ale covid zkomplikoval produkci, tudíž se jich dočkáme až za pár týdnů. A je dobře, že začínáme Wandou. Nejen že se WandaVision, odehrávající se těsně po Endgame, skvěle vyrovnává s dopady probliku, ale věnuje se PTSD, s nímž se nutně bude vyrovnávat velké množství lidí, kteří se po pěti letech vrátili. (Je ohromné, jak události v příbězích Marvelu mají skutečný impakt na běžné lidi ve fikčním světě, od PTSD po vtipné historky tety May o problémech s novými nájemníky). 

Přesun od filmu k seriálu proběhl se vším všudy. WandaVision není jen pětihodinový film rozstříhaný na devět kousků, ale skutečný seriál, s epizodickým rozložením a týdenním uvedením. Ctí sitcomy jak obsahem, tak způsobem prezentace. Je legitimní se ptát, nakolik je sitcomová formule jen samoúčelnou stylistikou, ale mně ji seriál dokázal prodat jak v úvodu, tehdy zejména díky precizní aplikaci superhrdinských reálií na sitcomové formulky vtipů (kuchyňské žerty o hospodyňkách a hlášky typu: „Můj muž a jeho nezničitelná hlava“), tak v závěru, kdy se tato volba vysvětlí. 

Ne že by na WandaVision nebylo co kritizovat, celá zápletka okolo S.W.O.R.D. a vedlejších marvelovských postav nacházejících se mimo Westview je poněkud generická, ale za formální hravost, za emocionální vyzrálost, díky níž WandaVision ještě zintenzivní projekce Infinity War (už potřetí mě dojalo stejné východisko), a zejména za geniální reklamy ("Lagos, když nechtíc něco rozlijete" pojmenovaný po nepovedené akci v Civil War, či "Nexus, antidepresivum, které vás navrátí zpátky do reality vašeho výběru" pojmenované podle marvelovského mostu mezi všemi realitami) si seriál zaslouží hodnocení vysoko v šarlatových číslech. Wanda sice ovládá magii chaosu, ale Marvel má tvůrčí budoucnost značky v rukou pevně jako obvykle. 9/10