Co si budeme nalhávat, neprávem přehlížený sitcom Happy Endings nám v redakci hodně chybí.  Ze zprvu obyčejného kousku o partě kamarádů se totiž časem vyklubala slušná komediální jízda, která se svým stylem a nahláškovaností asi nejvíce přiblížila kultovním Přátelům. A navíc nám nabídnul hodně sympatické obsazení, u něhož jsme byli celkem zvědaví na jejich nadcházející projekty. Jenže sehrané tváře ve svých vlastních zářezech zatím absolutně selhávají. Zatímco Damon Wayans Jr. a Adam Pally vsadili na komediální jistoty The New Girl a The Mindy Project, zbytek se utápí ve smutném sitcomovém bahnu. Elisha Cuthbert nám v novince  One Big Happy předvedla hodně děsivý comeback, původně nadějné Marry Me s Casey Wilson šlo po pilotu také slušně do kopru a nezajímavé Benched s Elizou Coupe už bylo pro jistotu i zrušeno. Nyní přichází se svým vlastním seriál i zbývající člen populární partičky, Zachary Knighton, a bohužel hned po pilotu rozšiřuje uvedený seznam looserů.

Už samotný námět je tak strašně neoriginální, až už to jednomu leze krkem. I když, jak dokazují zmiňovaní Happy Endings, ani to není při správném tvůrčím vedení úplně na škodu. Jenže toho se bohužel nedočkáme. V pilotu se proto seznámíme se čtveřicí naprosto odlišných lidí, jež toho spolu nemají moc společného. Tedy až na to, že všichni mají tak trochu smůlu ve vztazích a ani dávno po třicítce nenašli svou pravou lásku. A divák se tomu po první epizodě vlastně ani moc nediví. Máme tu tedy půvabnou Karen, která až zoufale touží po svatbě a je proto schopná mluvit s mužem o zakládání rodiny už po dvou společných nocích. Zkrátka holka, od níž každý rozumný chlap ihned uteče. No a pak tu máme Stoshe, pohodáře a sukničkáře, jenž se vyspí se vším, co nosí podprsenku, podivína Erica, jenž má fetiš v loukách, a chladnou Zaru, o níž nevíme vlastně vůbec nic. No a právě tohle kvarteto se dá dosti prapodivným způsobem dohromady, a jelikož jsou všichni osamělí looseři, začnou spolu tak trochu kamarádit.

A jak už to tak u podobných řachand bývá, mělo by z toho vycházet spoustu hlášek a vtipných situací. Jenže tomu tak není. Ne tedy, že by byl zdejší humor vyloženě trapný a zoufalý. Problém je v tom, že jsem zde mnoho pokusů o humor vlastně ani nezaznamenal. Scenáristé zřejmě slovo hláška vůbec nemají v databázi a o humor se zde snaží snad jen ve chvíli, kdy se někdo pitomě ksichtí nebo rádoby vtipně spadne či do něčeho narazí. A nebolí to bohužel postavy, ale samotného diváka. Pilot se více než na humor zaměřuje na samotné charaktery a v tomhle ohledu bohužel naprosto selhává.

Ústřední čtveřice není jenom plánovaně divná, ona je navíc strašně nesympatická a divák si jenom celou dobu říká, že si tu věčnou samotu vlastně i zaslouží. Oni nejsou vtipně divný, jsou to zkrátka nesnesitelní blbci. Dojem pak nevylepšuje ani celkem špatný casting. Zachary Knighton hraje v podstatě to samé jako v Happy Endings, tentokrát to ovšem kvůli nedostatku kvalitních přihrávačů bohužel nestačí. Obzvláště, když má po ruce nesnesitelně se pitvořícího Nate Torrence a komediálně nepoužitelnou Becki Newton, jež má na nesympatické postavy snad patent. Není proto divu, že mezi hlavními hrdiny to vůbec nefunguje. Na druhou stranu, podivně napsaný scénář jim vlastně nedává ani moc prostoru. Už dlouho nepůsobilo střetnutí a sblížení čtyř téměř cizích lidí tak nesmyslně, vykonstruovaně a uměle.

Pilot Weird Loners vlastně naprosto odpovídá svému názvu. Je prostě strašně divný. Není však bohužel divný tím zajímavým způsobem, za nímž by se mohl skrývat slušný potenciál. Je to bohužel ten typ komedie, jenž bohužel není příliš zábavný a operuje s charaktery, s nimiž by divák nesoucítil, ani kdyby je srazil autobus. Možná právě takový osud by si tato partička zasloužila. Naštěstí to díky nízké sledovanosti vypadá, že tento scenáristický patvar brzy sejmou samotní diváci.