Postava Sherlocka Holmese spatřila světlo světa téměř před 140 lety (výročí oslavíme příští rok, Studie v šarlatové vyšla roku 1887). Jeho tvůrci, Siru Arthuru Conanu Doylovi nejpozději poté, co se ho neúspěšně pokusil zabít, muselo dojít, jak velkou a výjimečnou postavu stvořil. Kolik seriálových a filmových adaptací a zcela nových ztvárnění vlastně existuje, to se jen velmi těžko určuje nějak přesněji. Vzpomeňme třeba na film Pyramida hrůzy (aka Young Sherlock Holmes) z dílny Chrise Columbuse, ve kterém Holmes a Watson ještě coby studenti odhalují nějaké ty nadpřirozenosti. V osmidílné novince z dílny Amazonu má Holmes pro změnu po boku Jamese Moriartyho a pro změnu není student. A pro změnu v něm má sestru, kolem které se točí podstatná část zápletky. A ta se tentokrát nejmenuje ani Euros, ani Enola, ale Beatrice. Ale možná bude jako vždy lepší, když to vezmeme postupně.

Konkrétně od Guye Ritchieho, režiséra dvou filmů s Robertem Downeym jr. a Judem Lawem, které jsou sice výborné (minimálně o tom prvním to platí bez debat), ale k srdci mi nikdy nijak mimořádně nepřirostly. A zatímco jejich zarytí fanoušci už patnáct let čekají na trojku, Ritchie nám naservíroval tento nový seriálový kus, který s filmy nemá vůbec nic společného. Tedy kromě zasazení do 19. století a, jak jinak, celkového pojetí, co se stylu týče. Ritchieho rukopis (z jeho lepších časů) se tady rozhodně neztratil. Režíroval sice jen první dva díly, jeho podpis je ale rozeznatelný napříč celým seriálem. 

Ačkoliv se seriál odehrává ve správné době, vizuálem a zejména akcí a stylovostí evokuje spíše moderní zpracování BBC s Cumberbatchem (nebo toho Downeyho). Ne že by samozřejmě akce a zběsilé tempo ve druhé polovině byly nějakým zásadním překvapením, ale první čtveřice epizod nabízí přece jenom kapánek klidnější podívanou. Začínáme na univerzitě (tedy až po rvačce), na kterou je Sherlock poslán za pohrdaní soudem - a také proto, že nebýt jeho vlivného bratra Mycrofta, mohlo by to pro něj dopadnou ještě hůř. A zatímco se seznamuje se studentem Jamesem Moriartym a při vynášení odpadků opravuje profesora matematiky, dojde na škole k vraždě, ze které je téměř okamžitě obviněn. Tyto události vedou k tomu, že Sherlock univerzitu zase záhy opustí - a dostane se na stopu záhady, která souvisí s čínskou princeznou a, jak jinak, také s minulostí jeho vlastní rodiny. Při pátrání ho prudí Mycroft s tváří Maxe Ironse a naopak je mu maximálně nápomocen jeho nový kámoš Moriarty - který by ale úplně klidně mohl být i Watsonem a nezměnilo by se vlastně vůbec nic. To ale není výtka, jen pouhé konstatování faktu. Ale všichni víme, k čemu tento vztah směřuje a jisté náznaky jeho přechodu na temnou stranu tam už teď jsou. 

Sherlocka tu ztvárňuje Hero Fiennes-Tiffin, kterého já osobně znám jen jako jedenáctiletého Voldemorta z Prince dvojí krve, v romantické sérii After ale tento sympaťák jistě ohromil i nejednu dívku. Jeho otce, Silase Holmese, hraje jeho strýc, Joseph Fiennes (neboli Zamilovaný Shakespeare), který ale dostává více prostoru až v druhé polovině vyprávění. Oba mají co hrát a vždy, když jsou na scéně spolu, stojí to za to. Důležitou roli nakonec sehraje i Sherlockova matka v podání Natashy Richardson, další velké sázky na jistotu. I přesto ale umí překvapit, protože její postavě tvůrci dopřáli zajímavý dějový oblouk. Moriartyho skvěle ztvárňue Ir Dónal Finn, známý jako Mat Cauthon z dalšího velkého projektu Amazonu, adaptace Jordanova Kola času, a menší, ale výraznou úlohu má v seriálu i Colin Firth. Zkrátka samá skvělá jména. A výbornou podívanou pak jen podtrhává báječná dynamika nejen mezi herci a jejich postavami, ale také ta dějová. Samozřejmostí je pak více než štědrá výprava a vizuál, který je ve správných okamžicích někdy i doslova dechberoucí.  

Ačkoliv se všelijakými přepisy Doylova kánonu, ať už literárními, filmovými nebo seriálovými nemívám problém, vždy k nim přistupuji s jistou opatrností. V tomto případě, navzdory jménům před i za kamerou, jsem se ale obával průšvihu. Proto jsem byl velmi mile překvapen prvním dílem, který byl vcelku nečekaně sympaticky komorní a ve výsledku vlastně velmi klasicky sherlockovský. A vůbec bych se nezlobil, kdyby se ve stylu úvodu nesl i zbytek seriálu, ale pak, jak už jsem zmínil, přibylo akce i divočejšího dobrodružství a celkově dravějšího stylu vyprávění. A zde jsem byl překvapen podruhé, protože právě tahle druhá polovina mě ve výsledku nakonec bavila víc - a dle reakcí lidí z internetu, které jsem četl, jsem v tomto spíše v menšině. Stopáž jednotlivých dílů je náramně sympatická, padesát minut je překročeno málokdy. Díky tomu tu ani není příliš mnoho dějové vaty, což potěší u každého seriálu. 

Mladý Sherlock míří nejen na příznivce postavy, ale i na fanoušky nové a hlavně mladé (a v tomto případě tak činí více než dobře), přičemž oběma skupinám se logicky může líbit i nelíbít. Totéž můžeme vztáhnout i na Guye Ritchieho - buď vás jeho styl (už) otravuje, nebo (ještě) ne. Další dobrou zprávou je nepochybně to, že tady se režisér vrací do staré známé formy, kterou v posledních letech poněkud ztratil a společně se svými spolurežiséry (každý natočil po dvou epizodách) servíruje nesmírně zábavnou a svěží podívanou. V ná hraje prim akce a dobrodružství, které nepokazí ani v závěru už přeci jen lehce předvídatelná zápletka. Sherlock tu ještě není typickým Sherlockem, jak ho stvořil Doyle (pořád jde o origin), už ho ale leckdy připomíná. A Fiennes-Tiffin mu (ani svým velkým hereckým předchůdcům) rozhodně nedělá ostudu.  

Ze seriálu, který na první dobrou možná působil zbytečně a mohl zaryté příznivce postavy snadno ošklivě urazit, se tak vyklubala velmi dobře napsaná, zahraná i natočená podívaná, která dál stvrzuje pro mě osobně zatím velmi silný seriálový rok 2026 a své místo mezi sherlockovskými adaptacemi si rozhodně najde. A navrch je korunován i zatraceně sympatickým soundtrackem, který báječně podtrhává celkovou atmosféru a styl série. Druhá série je v tomto případě naprostá nutnost a já se těším už teď.