Irena Obermannová je jedna z těch českých spisovatelek, které píší jeden román za druhým namísto toho, aby občas hledaly talent a vkus. A byla to právě ona, která z nemilého a povětšinou velmi nehostinného prostředí starobince, vyrobila malý gerontologický Disneyland. V rámci nekonečných telenovel na jedno použití bychom velkou míru naivity autorky ještě skously, ale u tvorby tohoto typu podobná zkreslení bijí do očí.

 

Seriál se zabývá osudy nejen obyvatel domova důchodců, ale i životy tamějších pracovníků, příbuzných a blízkých. Obermannová si tímto vzala do úst převeliké sousto a zhruba v páté epizodě se jím nešťastně zalknula. Život je ples totiž sleduje až příliš mnoho postav a ani jedna z nich není vyloženě dominantní. Ze začátku přitom vypadala nadějně Rozárka (Daniela Kolářová), kterou do starobince poslal její zeť, aniž by jí blíže specifikoval délku jejího pobytu. Výrazněji působila i Táňa (Lenka Vlasáková), nová ošetřovatelka, či Tůmová v podání Vilmy Cibulkové, coby zapšklá despotická ředitelka ústavu.

Bohužel zřejmě z důvodů, aby byl seriál atraktivní i pro mladší publikum, existují v příběhu esenciální svině Hynek (Miroslav Etzler) a dcera Táni Linda (Berenika Kohoutová). Především její role dospívající dívky se snad všemi možnými neřestmi, je neobyčejně otravná a dokazuje, jak zoufale se České televizi nedaří napsat věrohodnou mladou postavu. Celkový počet třiceti charakterů by se dal klidně zredukovat na pouhých patnáct a seriálu by to výrazně prospělo. Zbylo by pak více prostoru pro postavu Jany Štěpánkové, po letech hledající člověka, který ji kdysi udal, nebo třeba pro Lukáše Řípu, bojující s Tůmovou o ředitelskou pozici. 

 

Nemám v podstatě vůbec nic proti laskavému vyprávění o podzimu života, jen se zkrátka takový formát musí vyrobit s citem a pokorou. Když ze seriálu vysloveně čpí, že Květa Fialová a Iva Janžurová byly obsazeny, jen aby dělaly pro ně typické opičky, přestává mě vývoj jejich „postav“ v okamžení zajímat. Jiří Krampol zase pobíhá po domově a vykřikuje něco o sexuální revoluci a postava Oldřicha Vlacha se sápe na zaplacenou prostitutku. O WTF momenty není zkrátka ve scénáři Obermannové vůbec nouze. Speciálně výživný byl jedenáctý díl Štěně, v němž se Daniela Kolářová zhulila trávou a tancovala pogo s jamajskými zjevy, mladík Michal Novotný začal na umění s iPhonem balit Ivu Janžurovou a opilé Berenice Kohoutové sahal na prsa sotva třináctiletý kluk. A to vše v projektu, který by se rád stal Babím létem seriálové tvorby.

Na charakterech bohužel stojí a padá veškerý seriál. Jejich plochost a nedostatečné motivace při markantních změnách nálad jsou nedostatky, které nemohl zachránit ani Petr Slavík na režisérské sesli. Nikoliv tedy že by se o spásu nějak snažil. Technicky je na tom Ples jako většina rutinních seriálů České televize, avšak k danému tématu se konzervativní styl vcelku hodí. Na druhou stranu potěšil Michal Pavlíček vkusným hudebním motivem i povedenou ústřední písničkou, které slova vtisknul taktéž veterán Jiří Suchý.

 

Není nectností, když se seriály zajímají o maličkosti a zdánlivě nepodstatné svízele obyčejných lidí. Je ale skutečně velká fuška podobná díla natočit a před diváky obhájit. Život je ples bohužel zapáchá čirým kalkulem, který navíc v posledních týdnech ve sledovanosti prohrává nejen s Kriminálkou Anděl, ale i s hrůzostrašnými Cestami domů. Jedná se tak o exemplární příklad, že lidé již dávno neslyší jen na zvučná jména bývalých idolů, ale požadují silné příběhy, které kdysi bývaly na České televizi samozřejmostí. V opačném případě už je skutečně méně urážející i jakákoliv zaměnitelná telenovela.