Adaptace detektivek Agathy Christie jsou většinou dobré na zaplnění nedělního odpoledne. Bylo tedy celkem rozumné očekávat, že castingový skandál a přetáčky budou to nejzajímavější na nové televizní verzi knihy Zkouška nevinnosti. Není to tak docela pravda a my si řekneme proč.

Trojdílná minisérie BBC v originále pojmenovaná Ordeal by Innocence pojednává o vraždě v rodině a o tom, jak obvinění jednoho jejího člena danou rodinu ovlivní. Rodina by to však nebyla ordinérní, ani kdyby k žádné vraždě nedošlo. Rachel Argyll je bohatá šlechtična, která se svým manželem Leem Argyllem nemůže mít děti, a tak se rozhodnou, že je adoptují. V ten moment jsem znejistěl a začal se obávat určitého prokletí. Celkem pochopitelné, když musíte kvůli recenzi zhlédnout celou sérii Tady a teď, kde je potomstvo také adoptované a jaksi pokusné. Ale zbytečně. 

Rachel své děti cepuje tak, aby byly vždy dokonalými. Na trochu mateřské něhy mohou zapomenout. Pak se vše jedny Vánoce sesype. Jak se odlupuje budovaná fasáda vzorné rodiny, ukazuje se, že nejen Jack, který je pokládán za problémového, protože říká a dělá, co se nemá, a snaží se dohnat matku ke ztrátě sebekontroly a obnažit její pohřbenou osobnost, ale že jsou všichni svým způsobem trochu vyšinutí. Dojde k vraždě a obviněn je Jack. Všechny důkazy i výstřední chování nasvědčují, že on musí být pachatel.   

Jak jsem zmínil na začátku. Produkce měla problémy. BBC původně chtělo, aby měla minisérie premiéru na Vánoce 2017, ale obvinění proti Edu Westwickovi (Gossip Girl) za sexuální napadení přimělo producenty k přetočení jeho scén Christianem Cookem. Došlo tedy k odložení vysílání na duben tohoto roku. Zásah do minisérie ale není poznat. Možná také proto, že jsou všichni herci zastíněni trojicí Anna Chancellor (Čtyři svatby a jeden pohřeb), která hraje Rachel chladně a bez výčitek, Bill Nighy, který svým typicky konejšivým způsobem hraje Lea, a Matthew Goode (Watchmen, Přestupný rok), jenž si svůj part cynického invalidy přiženěného do rodiny zvlášť užívá. Jeho scéna v restauraci, kde si uleví přímo u stolu během oběda, aniž by přestal mluvit, a pak číšníkovi z pod ubrusu podá poloplnou nádobu, je jedna z nejlepších.  

I díky takovým momentům nepůsobí adaptace předvídatelně. Napsala ji Sarah Phelps, která pro BBC zpracovala již And Then There Were None (Deset malých černoušků), a s Christie v žádném případě nezachází obřadně. I tady změnila spoustu věcí a čtenáři budou asi dost zaskočení, jak se příběh vyvíjí. Zachovává ho v 50. letech, ale modernizuje příběh pohledem na rasismus a přístup společnosti k duševně nemocným lidem. Zobrazuje nemožnost nejchytřejší a nejschopnější dcery, která má tmavou barvu pleti, zapadnout. A důvěryhodnost někoho, kdo tvrdí, že byl s Jackem v době vraždy, je zpochybněna, protože alibi, které přináší, stojí proti jeho pobytu v ústavu pro duševně choré. Je to další prvek, jenž kontrastuje se spořádanou rodinkou.   

Detektivka bez detektiva stává se spíš psychologickým thrillerem. Až hororové prvky sérii propůjčuje režie Sandry Goldbacher, třeba když nechává rytmicky odkapávat krev nebo opakovaně užívá vyděšený vřískot služebné, objevivší tělo. Také umně posiluje rodinné drama. Hrátky s časem uvozené tikáním hodin, rychlé střihy, flashbacky a skládankové vyprávění pak splňuje zásady aktuálních vyprávěcích postupů.  

Po dvou epizodách bych řekl, že jde o solidní, lehce nadprůměrnou adaptaci už poněkud zastaralé předlohy, ale závěrečný třetí díl nabízí mimořádnou gradaci a posouvá celý zážitek výš. Je to osobní a temné a motiv k vraždě by měli úplně všichni. Vidíme, jak si rodina ubližuje a jak se poznamenává až k nelítostnosti. 

Tohle je lepší, dynamičtější adaptace než Branaghova verze Orient expresu. Rodina Argyllů totiž žije ve strašidelném domě toho nejhoršího druhu, takového, kde straší rodinné výčitky, incest a atomová skrýš.