Komediální Zlatá sedmdesátá se u nás nikdy netěšila tak velké oblibě jako Přátelé, Dva a půl chlapa či Teorie velkého třesku. Osobně je však počítám mezi to nejzábavnější, co na sitcomové půdě za posledních více jak 20 let vzniklo. Ano, poslední dvě řady už jsou poměrně slabší, jinak se však jednalo o hláškami neskutečně nabušený seriál s parádními postavami, hezkým retro feelingem a správné trhlým a dosti zhuleným humorem. Komediální hit se navíc mohl opřít o nečekaně silné a sehrané obsazení, v němž svou cestu ke slávě zahájil např. Ashton Kutcher či Mila Kunis, i scénář, který uměl s oblíbenými charaktery hezky pracovat. 

Byla to prostě správně oddychová a zároveň návyková zábava, na níž nedám dopustit, a jaká v současném sitcomovém rybníčku bolestivě chybí. Když ale Netflix ohlásil své plány vrátit kultovní značku zpátky do oběhu v sequelu Zlatá devadesátá, měl jsem poměrně velké obavy. Vrací se sice původní tvůrčí tým i značná část známých tváří, opravdu jde ale prověřený humor zopakovat i u nové generace hrdinů? Odpověď není možná úplně pozitivní, naštěstí však ani není příliš bolestivá.

Dostáváme se tak do zlatých devadesátek a do starého známého domu Formanových, kde ovšem tentokrát nebudeme sledovat příběh Erica a jeho lásky Donny, ale jejich dospívající dceru, jež se nejmenuje samozřejmě jinak než Leia. Ta se totiž rozhodne strávit letní prázdniny u svých prarodičů, přísného Reda a dobrosrdečné Kitty, a najde si zde nové kamarády, mezi nimiž nechybí divoká sousedka Gwen či pohledný syn Kelsa s Jackie, trhlý Jay. A partička se samozřejmě usídlí ve starém známém sklepě, kde Leia najde mezi tátovými věcmi mimo jiné i starý pytlík s trávou. Začne tak zábava, která začne být mnoha divákům velmi povědomá.

Ano, tady se sází nepřekvapivě na prověřené postupy a hlavně na nostalgii. Už první záběry na morouse Reda a rozdováděnou Kitty vám ukážou, že tady bude víceméně vše při starém. Ostatně, v jejich domácnosti se toho kromě nových spotřebičů v kuchyni moc nezměnilo a také ve většině ostatních kulis se sází na jistotu. Tvůrci se pak snaží osvědčený styl replikovat v podstatě do puntíku. Nechybí tedy opět osobitý humor, trhlé postavy, tradiční zhulenecké kolečko, řada dobových odkazů, povědomé vizuální prostřihy mezi scénami a samozřejmě dojde i na Redovy hlášky o noze v zadku. Ne, tady se vážně nic moc nového nevymýšlelo. Z nostalgického hlediska ovšem seriál vlastně funguje, fanoušek originálu bude mít nejednou úsměv na tváři a jakmile se na scéně objeví někdo ze staré gardy, všechno šlape přesně tak, jak má.

Jenže i přesto platí, že dvakrát do stejné řeky prostě nevstoupíš. I když tedy tvůrci vsází na stejné karty, prostě už to nemá takové kouzlo a šmrnc jako za starých dobrých časů. Autoři jsou totiž svým způsobem zaseklí v sedmdesátkách a feeling devadesátých let se jim nedaří moc efektně vybudovat. Ano, máme tu několik povedených gagů či odkazů na tehdejší hity. Scénář však nevyužívá dobové trendy tak zdařile a při opakování věcí, které fungovaly v originálu, naopak podobné scény často působí okoukaně.

Kamenem úrazu je pak podle očekávání taky nové obsazení, co je bohužel přesně tak nezajímavé, jak jsem se obával. Mladé osazenstvo je totiž nudnou směsicí původních postav, jen tentokrát není tak výrazné, scénář s ním nepracuje nijak nápaditě a u mnoha hrdinů vlastně ani netuším, čím měli být zajímaví. Ani herci tomu bohužel zpočátku příliš nepomáhali. I když se chemie mezi nimi postupem epizod zlepšuj a divák nemá naštěstí chuť vzít je lopatou po hlavě, za původním castingem nové tváře bolestivě zaostávají. 

Že měli tvůrci Zlatých sedmdesátých až nečekaně velkou kliku při castingu, dokazuje jakákoliv scéna, v níž se objeví někdo z původní party. Bohužel většina známých postav se tu objeví jen v epizodním cameu (pouze Donny a Feze si užijeme trochu více). Naštěstí je tu pořád skvěle sehraná dvojice Kurtwood Smith a Debra Jo Rupp, kteří si své role stále užívají na sto procent, dostávají naštěstí i hodně prostoru a drží tento sitcomový návrat v přijatelných průměrných vodách.

I když se může zdát, že hodně kritizuji, vlastně jsou Zlatá devadesátá stále lehce stravitelným a odpočinkovým komediálním seriálem, jenž navazuje na tradici oldschoolových sitcomů, nijak zvlášť neurazí a člověk se u něj v klidu navečeří. Jen zkrátka za nestárnoucím originálem v mnohém zaostává a ukazuje, že sázka na 20 let staré trumfy už nepůsobí tak svěže. Na druhou stranu ovšem fanoušci dostanou velmi příjemný závan nostalgie, jenž při příhodách původních hrdinů solidně funguje a nedělá kultovnímu seriálu zase tak velkou ostudu. Jen těch děcek mohlo být tentokrát trochu méně.