„Vy jste do toho šel z vyššího principu mravního. Pro Baxu je to investice do politické budoucnosti. Jeho budou milovat davy, vás proklejou. On vsadil na lidskou hloupost, vy na spravedlnost. A to byla zásadní chyba, protože jak vidí i slepý, žádná spravedlnost není a blbost vždycky zvítězí.“

O tom, že lidová hysterie často nezná hranic, se bohužel můžeme přesvědčit i dnes. V době, kdy by normální člověk čekal, že už společnost nabyla trochu rozumu. Problém je, že historie se ráda opakuje a tak místo abychom uznale pokynuli hlavou, jak velký pokrok jsme od Hilsneriády udělali, si dnes musíme toto smutné období připomínat v nebezpečně aktuální televizní adaptaci historického drama s Karlem Rodenem a Jaroslavem Pleslem. Vyplatí se tomu věnovat pozornost?

Nejprve je třeba říct, že nejde ani tak o seriál nebo film, jako spíš o dvoudílnou televizní minisérii vycházející ze skutečných událostí z české historie. Nemohlo to být kratší a nemohlo to být delší. A teď si asi většina z vás říká, proč tohle vůbec zmiňuji, vždyť je to přeci jasné. Jenže to jste nečetli ty stejné komentáře, co já. Smutně konstatující, proč jen Česká televize nenatočila více dílů, vždyť to byl tak pěkný seriál. Hm, co já vím, nejspíš proto, že už ke zločinu v Polné nebylo co dál vyprávět? Navíc předem říkám, že jde ve většině případů o ty stejné lidi, kteří vám o nejnovějším díle z produkce ČT budou vyprávět, jak skvělá podívaná to je. Budiž, každému se líbí něco jiného. Tahle recenze tak spíš bojuje proti tomu, aby se nějaké, jakékoli, dílo stavělo na piedestal jenom kvůli tomu, že rybníček, ze kterého pochází, je tak malý, že se v něm nic lepšího ulovit nedá. A jak že se to tedy opravdu má s těmi kvalitami?

V úvodu se dočkáme překvapivě zručně natočeného ohledání scény s mrtvou Anežkou Hrůzovou. Předchází mu představení hlavní postavy Zdenka Auředníčka a také sugestivní pohled na samotný čin vraždy v černobílém provedení. A už zde na tomto místě začíná vystrkovat růžky jedna z prvních vad na kráse a tou budiž nepatřičná doslovnost, s jakou tvůrci dále v průběhu celých sto sedmdesáti minut pracují. A teď nemyslím míru detailů, kterou jsem pro srovnání chválil v americké novince The People v. O J Simpson. Zde je myšlen voice-over, který divákovi sdělí každou nepatrnou drobnost. Nadbytečné postavy a jejich dialogy, které jen zbytečně zaplňují už tak dlouho stopáž. A tak dále a tak dále. Zkrátka klasické nešvary české tvorby.

Co se hereckých výkonů týče, také to není nejslavnější. V první části stojí za zmínku především Jaroslav Plesl, který svého právníka zvládá se vší vážností a vervou, která k jeho postavě patří. Navíc má jako jeden z mála po celý čas co hrát. Zbytek, jak už jsem řekl, je tu často tak trochu navíc. Podobně jako Jaroslav Plesl překvapí i Karel Heřmánek ml., jehož Hilsner je přesně to jednoduché, sprosté pako, kterým Hilsner nepochybně byl i v realitě. Jeho charakter je tak lehký cíl, že nebudete ani na vteřinu pochybovat o tom, jak snadné bylo tenkrát  ten terč na jeho záda namalovat. V závěru první části se dočkáte i slavného profesora a budoucího prezidenta, T. G. Masaryka, jehož si tu zahrál Karel Roden. Ten poté dostane mnohem více prostoru ve druhé části. Potíž je v tom, že ta už jako taková nemá krom jeho postavy, co by jinak nabídla a tak se celý případ spíše opakuje k přípravě na druhý soud.

Ve finále tu tak bohužel není moc co chválit. Atmosféra Zločinu v Polné je prakticky nulová, stejně tak se nedočkáme žádné překvapivé konfrontace, vedlejší postavy se tu různě prostřídají, aby herci mohli dostat zaplaceno, než že by to od nich snad příběh vyžadoval.  Jediná věc, co tak stojí za zmínku, jsou okolnosti, za kterých jsme se tohoto výletu do historie dočkali. Respektive poselství seriálu, které by obzvlášť dnes mělo ve slušných lidech rezonovat o to víc. Ani ten nejhloupější seriál na světě totiž není horší, než základní podstata lidské nespravedlnosti a lidé ochotní takové nespravedlnosti zneužít ve svůj vlastní prospěch.