Dlouho dobu se zdálo, že už jsme se s Případy 1. oddělení definitivně rozloučili. Což by byla škoda. Případy pražské mordparty byly totiž nejen zaslouženým diváckým hitem, ale také jedním z nejlepších tuzemských porevolučních kriminálních seriálů vůbec. Díky scenáristické péči skutečného vyšetřovatele Josefa Mareše byly totiž jednotlivé epizody správně realistické, nabízely parádně napsané a zahrané postavy z masa a kostí, přirozené dialogy či scény z výslechů. Celkově si navíc seriál po celou dobu zachovával nejen velký punc autentičnosti, kdy záleželo na každém detailu a správně vyplněném dokumentu, ale doručoval také vydatnou porci napětí. Druhá řada měla být sice definitivně poslední, nakonec se však Mareš nechal ukecat nejen k výtečnému prequelu Devadesátky, ale také k diváky i herci vymodlené třetí sérii. Vrátili se tedy oblíbení kriminalisté po 6 letech ve velkém stylu?

Jak se to vezme. Co se samotné zápletky týče, tak se tvůrci rozjeli opravdu od podlahy a připravili si pro nás zatím jeden z nejděsivějších a nejnechutnějších případů vůbec. Na pozemku strašnické vily jsou totiž nalezeny ostatky dvou těl, které zde byly podle zprávy soudního lékaře dost dlouho. Jedna z obětí se měla podle stavu kostí nacházet na zahradě dokonce dva roky. Hlavními podezřelými se stanou dva bývalí nájemníci. Malinko proměněná policejní partička ovšem brzy zjistí, že je všechno trochu jinak.

Jenže zatímco případ dokáže v závěru diváka hezky překvapit, tempo je tentokrát trochu volnější. Celá úvodní epizoda pak působí dojmem, jako by tvůrci dali fanouškům prostor na to, zvyknout si na řadu změn, které je v prvním díle čekaly. Máme tu totiž nejen nováčky v podobě Juraje Loje a Barbory Bočkové, ale detailista/úředníček Dušan v podání Igora Chmely se nám přesunul na pozici ředitele Pražské policie a šéf 1. oddělení Kozák se obává, aby nezačal „korejsovatět“. Máme tu tedy řadu příběhových posunů, které jsou vzhledem k časovému skoku logické. Zároveň však došlo i ke změnám tvůrčím, jež zatím působí malinko nedotaženě.

Změnil se totiž také vizuál a kamera má blíže k modernějším kriminálkám. Což je od dřívějšího usedlejšího pojetí přeci jen skok, jenž mi zatím tolik nevyhovuje, jelikož vizuál na můj vkus nyní až moc připomíná sterilnější žánrovky. Jenže to si (doufejme) ještě sedne. Ostatně stejně jako nováčci, kteří do zaběhnuté party prozatím moc nezapadli, ale zatímco mladý snaživec Netík se představil se slušným potenciálem, ženská posila Čulíková zatím působí poněkud nevýrazně. A celkově je na mordpartě znát absence Plíška a v podstatě také Korejse, jenž se tentokrát pouze mihne. Dynamika týmu tak prozatím nefunguje tolik jako v předešlých řadách a snad nebude dlouho trvat, než se naplno rozjede.

Co ovšem naštěstí pořád šlape, to je Marešova sázka na co největší autentičnost, poctivou policejní práci či skvěle napsané dialogy. Jakmile se staří známí naplno pustí do případu, začnou pátrat, vyslýchat i řešit osobní spory, je to opět ta stará známá kriminálka, jak si ji diváci před lety oblíbili. A to i díky obsazení, jež pořád šlape bez problémů. Ondřej Vetchý má charismatu na rozdávání a Filip Blažek s Petrem Stachem jsou už dávno sehranou dvojkou. Stále pak platí, že se autorům daří herecky správně trefit i vedlejší roličky, což se zejména v závěru opět projeví jako velký klad.

Případy 1. oddělení se sice vrátily v trochu pomalejším tempu, nováčci se zatím nechytli a vizuál i jiné menší změny také budou chtít malinko doladit. Za těmito muškami se ovšem pořád schovává poctivá kriminalistická dřina se sympatickými charaktery a celkově se vším, díky čemu jsme si tuhle mordpartu před lety zamilovali. A něco mi říká, že ani letos nás tvůrci celkově příliš nezklamou.

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: Česká televize