Český kriminální projekt inspirovaný skutečnými případy, nejlépe vyšetřováním hnisajících záležitostí kolem českých „kmotrů“. Uf! Tuzemští producenti mají neustále potřebu plodit detektivky podle skutečnosti, a pokud se v nich neobjeví variace na Františka Mrázka, jedná se o zbytečnou záležitost. Případy 1. oddělení si před každou epizodu lepí štempl „fakt se to stalo a my pozměnili jen detaily k zachování soukromí zúčastněných“. A nám to překvapivě vůbec nevadí.

Případy 1. oddělení nejsou v ničem nové. Zločin je každý týden jiný a strukturu epizod jsme viděli rozhodně více než tisíckrát. Ústřední mordpartu zavolají ke zločinu, v kanclu se pak řeší totožnost oběti, následuje tradiční pokec se soudním lékařem, obcházení podezřelých a pokaždé přeruší rozhovor dvou detektivů jejich kolega a pronese dramatické: „Něco mám!“. Koho kriminálky tohoto typu štvou a na novácký Anděl se vydržel dívat zhruba tři a půl minuty, ten se pravděpodobně nezamiluje ani tentokrát. Přesto jsou Případy 1. oddělení jednou z nejlepší českých detektivek za hodně dlouhou dobu a tematicky velmi podobnou Kriminálku Anděl převyšují rozdílem třídy.

Čím to je? Ač projekt používá tradiční strukturu detektivního seriálu, na nic si NEHRAJE. Autorům se daří vyvážit realističnost daných případů a přitom poutat divákovu pozornost neustálým děním. Podezřelých není pět a na konci nás většinou nečeká twist kolosálních rozměrů. Kdo dobře zapadá do kolonky možného padoucha, většinou jím na konci také je. Je až překvapivé, jak je taková obyčejnost případů osvěžující a zajímavá. V Případech není divák postaven do pozice, kdy tipuje vraha z množiny mu představených vedlejších postav. Zde se sleduje práce policie na případech, z jejichž uvěřitelnosti až mrazí.

Fajn zážitek je také umocněn dobrými herci v hlavních rolích. Ondřej Vetchý je policejní nabubřelá kebule první kategorie a Filip Blažek mě poprvé v životě ve své roli neštve. Překvapivě civilní a nevyčuhující roli má i Bolek Polívka, kapku rezignovaný, ale rozhodně zajímavý vyšetřovatel. Snad až kromě postavy Miroslava Vladyky, otloukánka policejního oddělení, se snad žádný z detektivů nedá jednoznačně zaškatulkovat. Jsou to lidé. A i díky nim stojí obětovat pondělní prime-time právě pro Případy 1. oddělení.

Proč sledovat Případy:

• nesmírně civilní a přitom dobře napsané postavy i celé epizody,
• nekoná se zde tradiční tančení s deseti podezřelými a twistem jako Brno,
• atmosféra je tak uvěřitelná, až z ní mrazí.

Za jakých důvodů se na ně vybodnout:

• mustr "každý týden - nový případ" mi leze krkem,
• potřebuji kriminálku odlehčenou a chci tipovat vraha!

Pokud vás seriál chytil za srdce, vyzkoušejte:

• Wallander - Kenneth Branagh řeší případy v seriálu podle románů H. Mankella. Hodně civilní, ale i dost ubrečené.
• Smrt v ráji - Protože proč ne.