Seriál Kingdom vycházející z veleúspěšné komiksové manga série Kingdom of the Gods přistál na Netflixu v lednu roku 2019. Na korejském poloostrově se v něm na plné obrátky rozjíždí politické machinace, kdy se mocný klan snaží odstavit korunního prince a následníka trůnu od moci poté, co se král a vládce země zavře ve svém paláci, aby bojoval se záhadnou chorobou. Princ, který je středobodem celé série, se tak musí odkopat zpod peřiny a v honzíkovském stylu se stát hrdinou hodným trůnu, bojovat nejen proti svým nepřátelům, ale i proti všudypřítomnému hladomoru či zrádcům z vlastních řad. Jo, a do toho všeho v zemi začnou mrtví vstávat z hrobů a požírat živé. Úspěšný seriál zkracuje čekání na třetí sérii snímkem Království zombie: Ashin ze severu, který vyšel před pár týdny. Při této příležitosti celé dílo projedeme v recenzi. 

Označit seriál Kingdom, skvějící se přiléhavým českým názvem Království zombie, za „seriál o zombie“ by bylo zavrženíhodné oklešťování. Seriál je totiž úspěšný tam, kde se například americké The Walking Dead plácá na suchu už několik let – nemrtví a boj s nimi zde nejsou v centru dění, ale slouží zde jako velmi umně zpracovaná hnací síla, která popostrkuje poutavé postavy po zajímavě rozestavěné šachovnici. Kingdom je více než cokoliv jiného hlavně politickým thrillerem, kterému nechybí všechny potřebné ingredience – až archetypálně vybarvené, přesto propracované postavy, nečekané zvraty, mocnáři držící se zuby nehty u koryta a vždy trpící plebs, který to vše odnáší. 

Nálepka historického dramatu z korejského raného novověku nicméně nepůsobí tak přitažlivě a seriál proto ví, v čem tkví jeho nejsilnější stránka. Jsou to právě chvíle, kdy se tyto politické machinace a bitvy nebojící se velkých davových scén snoubí s poctivou zombie řezničinou. V těchto momentech nelze nevzpomenout knihu Maxe Brookse Světová válka Z, která svou oblibu čerpá právě z této kombinace. V korejském seriálu je však tento lákavý mix převeden do vymazleného vizuálu. Po režijní stránce drží režiséři Seong-hoon Kim a In-je Park své dílo pevně v rukou. Při záběrech na zamlženou hornatou krajinu korejského poloostrova se tají dech, podobně jako při brutálně detailních scénách, kde nemrtví hryžou tváře našich hrdinů. I na tom je znát, že Korejci s Netflixem v zádech se nebáli do projektu investovat nemalý peníz.

Přestože se zpočátku vymezuji vůči tomu, aby jako ústřední téma seriálu byl označován boj se zombie, nelze se vyhnout srovnání s ostatními díly v tomto žánru. A dokonce nemusíme chodit nijak daleko, protože takhle originálně pojaté dílko, kde mrtví požírají své živé kamarády, naposledy vzniklo rovněž v Jižní Koreji, a to Vlak do Pusanu. I zde jsou akční sekvence velmi nápadité, velkolepé a nestíhají nudit. Jsou dávkovány tak akorát, abyste u prvního kontaktu s jedním nemrtvým byli zaskočeni a natěšeni na tu pravou řežbu, kdy se armády těchto tvorů vrhají na hradby bráněné našimi zoufalými hrdiny. Nebojím se říct, že přetváří do reality přesně to, co jsme si v soubojích tělo na tělo, katany versus zombie vždy přáli vidět. To vše za doprovodu přiléhavého soundtracku, který způsobuje husinu a šimrání duněním bubnů a hřměním elektrických kytar při velkolepé bitvě armády zombie s hrstkou vojáků na provizorních hradbách. 

Bylo řečeno, že série není chudá na překvapivé dějové zvraty. Netrpí tak zásadním neduhem mnohých seriálů, a to nesmrtelností hlavních postav. O své hrdiny se budete bát, čemuž přispívají i výjimečné herecké výkony. Našinec mezi herci může poznat oblíbenkyni sester Wachovských Doo-na Bae, zdatně sekundující korejské hvězdě, představiteli korunního prince, Ji-hoon Joo. S každou postavou je velmi snadné se sžít, neb každá má své vlastní boje. Ty často odkrýváme pomocí vhodně využitých flashbacků. Motivaci postav a jejich historii se tak většinou dozvídáme postupně, což příběh velmi oživuje a dělá jej napínavým do poslední chvíle. Nelekejte se tak, že vám jednání některých postav připadá nesmyslné – režiséři si s námi hrají a karty mnohdy odkryjí až o několik dílů později tak, aby naše překvapení bylo umocněnější.

Jejich cit pro skrývání a odkrývání je znát i na vyobrazování násilí. Při soubojích s nakaženými se kamera nebojí přistupovat k hryzancům či utnutým hlavám napřímo a brodit se k vhodnému úhlu skrz kvanta krve. Jde-li však o násilnosti páchané na lidech, často i na dětech, což pro mnohé nemusí být snesitelné, režiséři často odvrací zrak či na poslední chvíli střihnou tak, aby ještě umocnili pocity, které v nás po takto silné scéně zůstávají.

Co ale může diváka odradit je pomalejší rozjezd seriálu. Asijská filmová a televizní tvorba bývá často pomalejší, lyrická a ne tak přímá, v tomto ohledu ale seriál vychází vstříc i divákovi zvyklému na přímé konfrontace euroamerického střihu. Zprvu je ale potřeba seznámit nás se všemi postavami a poměry, ve kterých jsme se na poloostrově ocitli. První dva díly tak nejsou na zvraty příliš bohaté a větší množství postav s těžko srozumitelnými jmény nacházejících se na místech s ještě delšími a nesrozumitelnějšími názvy jen málo přispívá k požitku, který bychom od seriálu čekali. Jakmile se však dočkáme vypuknutí nákazy, které je scenáristicky mistrně propojeno s politickou stránkou série, hluché díly se prakticky neobjevují a my tak můžeme společně se stále zjizvenějším a madrfakovitějším korunním princem postupně hltat odkrývání zdroje nemoci.

Jistá monotematičnost je dalším neduhem seriálu. Byť jsou kulisy krásné a bezpochyby odpovídající době, nelze jim upřít to, že jsou si všechny vzájemně dost podobné. Série tak těžko překvapuje a příliš neoživuje scény změnou prostředí, vzhledem k době to nejspíš šlo ale těžko udělat lépe. Nedostatek je nicméně do určité míry vyvážen kvalitní náloží osvěžující akce, kdy jednou utíkáme před zombie na povozu, podruhé se jim bráníme v malé pevnůstce a nakonec s nimi běháme po kluzkých střechách. 

Od seriálu člověk čeká i překvapování formou nových zajímavých postav, přičemž v tomto ohledu Kingdom nelze ohodnotit dobrou známkou. Až na pár čestných výjimek se v prvních dvou dílech seznámíme se všemi postavami a nezbývá než čekat, které z nich dojdou až do konce. Doufejme, že konečná třetí série, která ještě nezačala s natáčením a nemá tak stanovené datum premiéry, si z tohoto vezme ponaučení. 

Mezitím nám pro ukrácení dlouhé chvíle při bádání po kvalitních seriálech tvůrci servírují film Ashin ze severu. Ten nám poodkrývá počátek nákazy z odlišného úhlu. Sledujeme v něm mladou dívku vyrůstající v pohraniční vesničce, kde jsou třídní rozdíly propastně hmatatelné. Opět tu jsou stěžejním odrazovým můstkem celého děje živořící vesničané bojující s vyčerpávající každodenností. Zároveň však film poskytuje dostatek prostoru pro to, abychom ho nemohli nazývat lacinou kopírkou série, ze které vychází. Výše zmiňovaná jihokorejská lyričnost a spíše meditační přístup k látce je zde oproti seriálu těžen mnohem znatelněji. Mnohé fanoušky řezání hlav a střev tak může rozjezd filmu odradit od dalšího sledování. 

Dá se předpokládat, že záměrem tvůrců bylo v tomto případě upřednostnění příběhu protagonistky před spletitou plejádou postav, které spolu vzájemně interagují, jako je tomu v seriálu. Neakční forma sázející na byť krásné, přesto líné záběry na zdejší floru a nemrtvou faunu měla pravděpodobně pomoci vyniknutí příběhu. A pokud by hrdinky příběh byl nosný a poutavý, dalo by se tomuto přístupu tleskat. Tyto naděje se ale nenaplní a my tak sledujeme „pouze“ klasickou revenge storku, kterak dívka k nemrtvým kamarádům přišla. Co tak mohlo být zajímavým kontrastem mezi pomalým představujícím rozjezdem a silnou akční katarzí, je pouze čekáním na brutální akci, která nutně musí přijít, aby byly davy krvežíznivých fandů uspokojeny.  

Právě akce je to, co film zvedá z vod průměru. Opět je nápaditá a neotřelá, nebojí se brutality a hlavně nenudí. Přináší ale jen malé uspokojení ve srovnání s energií, kterou člověk musel investovat do prokousání se první hodinou filmu. Tu občas osvěží známé tváře ze seriálu, které poodkrývají další vrstvy motivace charakterů ze seriálu a pozadí, ze kterého pochází. Přitom tak činí velmi nenásilně a divák nepolíbený seriálem si tak nepřipadá, že mu něco uchází. Ve výsledku tak můžeme označit film za zajímavé rozšíření seriálového světa, které se nebálo jít vlastní cestou. Ta je ale trnitá a sedne málokomu. Na otázku, jestli trmácení se po ní stálo za akční odměnu, která nás ke konci čeká, ať si odpoví každý sám. Jisté je, že postava Ashin bude díky své nejednoznačnosti skvělým oživením třetí série. 

Kdo by tedy hledal pokračovatele seriálových matadorů The Walking Dead či Game of Thrones, případně je rovnou spojil dohromady a navrch přidal samuraje s nablýskanými katanami v ruce, ten se v Království zombie nesplete.