Říká se, že víra hory přenáší. A v tomhle případě přináší i sakra zábavnou comicsárnu. O tom, že začátky Agents of SHIELD nebyly příliš veselé, už se napsalo mnohé. Ostatně rozpačitý start první sezóny, jenž připomínal spíše cheesy kriminálku z devadesátých let, se na nízké sledovanosti a diváckém neúspěchu vlastně podepisuje ještě teď. Televizní dobrodružství agenta Coulsona to schytávalo ze všech stran a mnozí ho považovali za velký fail. Jenže, my věrní a moudří jsme tak nějak tušili, že pomalu stoupající kvalita ke konci první série není žádná náhoda a první televizní marvelovka stále skrývá velký potenciál. A nyní už můžeme hrdě prohlásit, že jsme měli pravdu.

Tvůrci jakoby se konečně chtěli odvděčit věrným diváků a fanouškům a už od úvodu druhé řady začínají pomalu rozjíždět tu správně svižnou a našlapanou podívanou, na níž jsme tak dlouho čekali. Zapomeňte na rutinní řešení epizodních případů s nudnými záporáky, tady už se od počátku sází na kontinuální hlavní linky, které frčí bez zaváhání vpřed a na hluché epizody zde, zejména v druhé polovině sezóny, prakticky není místo. Nový SHIELD se musí tentokrát zatraceně otáčet, hrozba totiž číhá doslova na každém rohu. Máme zde tak tedy stále nebezpečnou Hydrou, pomalu vykukující Inhumans či dokonce druhou tajuplnou frakci SHIELDU. Do toho si připočtěte ještě maniakálního tatíka Skye a Warda střídajícího všechny strany jak na běžícím pásu, a máte jasno, že tentokrát je opravdu o zábavu postaráno.

Právě fakt, že seriál konečně začíná detailněji rozšiřovat marvelovský svět, je jedním z jeho nejpříjemnějších kladů. Televizní otloukánek už není žádnou lacinou náhražkou filmových bratříčků, v nichž se musejí opakovaně skloňovat jména Irona Mana či Thora. Už se totiž vydali mnohem dál a poodkrývají skulinky a konflikty, na něž nemá celovečerní produkce čas. Válka mezi zbytky SHIELDU a Hydrou tak konečně dostává zasloužený prostor a my se podíváme do jejích samotných špiček. Pomalé představování nadaných Inhumans, jež se svého celovečerního dobrodružství dočkají až za pár let, potom snad ani nemohlo být vydařenější. No, a nesmíme zapomenout ani na výtečné napojení na eskapády druhých Avengers, které dokázala comicsárna stylově dokreslit a vlastně jen pár hodin před jejich kinopremiérou i stylově nalákat.

Tvůrci si jsou navíc s postupem druhé řady čím dál více jistější v kramflecích a zlepšují se i na frontách, u nichž jsem ještě na počátku druhé štace vyjadřoval své rozpaky. Scenáristé tak mnohem více zapracovali na příběhu, jenž nejen že nenabízí žádnou nezajímavou linku, dokáže však přijít i s mnoha překvapivými zvraty a dějovými zákrutami. A ani jednou nejsou, na rozdíl třeba od konkurenčního Arrowa, nijak vycucané z prstu. Že pak umí Coulsonovi a spol. přihrát do pusy tu správnou hlášku, snad už ani nemusím zmiňovat.

Seriál se ovšem rapidně zlepšil i po režijní stránce. První půlka série sice nabídne ještě pár pomalejších momentů, v té druhé už se ale jede od začátku na plný plyn a index zábavnosti jede v některých epizodách na naprosté maximum. Seriál se mnohem zvedl i v akčních scénách. Zapomeňte na sterilní akci bez nápadu, při níž se až nesmyslně stříhalo. V této disciplíně se tvůrci díl od dílu rapidně zlepšují. Skoro to vypadá jako Bobbi Morse se svým příchodem propašovala do podceňovaného kousku i nový tým choreografů. K závěru série se tak dočkáme i výtečného vystřílení místnosti plné padouchů na jeden záběr či efektivní zpomalené bitky. Že je zde po režijní i scenáristické stránce všechno v nejlepším pořádku navíc potvrzuje totálně našlapané finále, které se svou napínavostí, zábavností i slušnou dávkou emocí může hrdě zařadit po bok marveláckých celovečeráků.

Ne, chválit ještě rozhodně nepřestanu. Stále jsem se totiž nedostal k samotným charakterům, jež se tentokrát dočkaly mnohem větší péče. Zatímco minulý rok se pohybovaly okolo bouráka Coulsona spíše nezajímavé a nudné figurky, letos dostal téměř každý hodně zajímavý vývoj. Ze zprvu klasického geeka Fitze tak vyrostl jeden z největších sympaťáků seriálu, jeho komplikovaný vztah s Jemmou stále funguje a ze Skye se, nejen díky hlavní příběhové lince, stala jedna z tahounek hereckého ansámblu. Chloe Bennet nám navíc hodně vyrostla i po akční stránce, kde po rozpačitých začátcích začíná slušně nakopávat zadky. Taky nováčkové se do zajetého týmu slušně uvedli. Hunter v podání Nicka Blooda je správný sympaťák a hláškař, jimž se stále nepříliš zajímavý Ward nikdy nestal, a Adrianne Palicki se coby Bobbi Morse konečně dočkala výrazné a zajímavé role, již ji sedí stejně dobře, jako útlé kombinézy. A to jsem ještě stále nezmínil šťavnatou třešničku na dortu v podobě Kylea MacLachlana, jenž zde všechny přehrává o parník a svoji sympaticky nečernobílou postavu Cala si vychutnává snad v každém pohybu. Zkrátka televizní jistota, jak se patří.

I přes velkou chválu mají ale samozřejmě Agents of SHIELD do dokonalosti stále daleko. Některé příběhové twisty a zákruty si možná zasloužily ještě lepší scenáristickou péči a jisté linky a konflikty nebyly možná využity tolik, jak bych si představoval. Také až příliš znatelný televizní look a slabounké efekty jsou v jistých sekvencích hodně na škodu. I přesto však agenti do puntíku splňují koncept oddechové televizní zábavy, jež zejména v druhé polovině nenabízí už téměř žádný slabý moment. Je proto škoda onoho diváckého neúspěchu a neustále klesající sledovanosti. Pořádnou ratingovou odměnu by si totiž tvůrci za svou čím dál větší formu rozhodně zasloužili.