Výbornej soundtrack a hodně líbivá atmosféra 60. let minulého století. Pamatujete? Přesně tyhle dvě věci nám NBC nejhlasitěji slibovala už skrze první feel good ukázky. Teď, když je tu vyhlížený konec května, je konečně nedočkavý televizní svět moudřejší. Shoduje se tedy výsledný pilot seriálu Aquarius s trailerem? Je to tam? Ano, svým způsobem je, více ale od hipísácké kriminálky raději neočekávejte. Nečekejte spíš vůbec nic, ať se příliš nepopálíte. Vlastně se na to ani nedívejte... Protože co snáší fanoušci oblíbených herců nejhůře? Když jejich idoly musejí hrát v pitominách kvůli tomu, aby si očividně jen a pouze vydělali na živobytí. Tři, dva, jedna, hate.

Chtěl bych napsat, že holt nemám svůj den. Že jsem nešťastně zamilovaný. Že jsem měl veliké oči. Že už jsem přejeden všemi klony rádoby strhujících thrillerů, a Aquarius mi prostě subjektivně nesednul, i když je vlastně (pochopitelně ryze objektivně!) zatraceně fajn. Nebo alespoň zalhat, že na mě Duchovnyho projekt vyšel losováním v redakci, nechtěl jsem o něm psát a toužil jsem po volnějším sobotním dopoledni namísto geekovského vysedávání u počítače. Jenomže tak to opravdu není, a právě tahle skutečnost zamrzí zvídavého diváka asi nejvíce. Baví mě koukat se na seriály, baví mě o nich psát a miluju, když z bedny jednou za čas vyskočí nefalšovaná pecka. Kde se stala chyba?

David hraje detektiva Sama Hodiaka. To je taková cyničtější, životem znavenější verze agenta Muldera, které už pomalu táhne na důchod, a tak na stará kolena zrovna netouží po policejní akci ani vyšetřování nebezpečných případů. Zmizení Emmy Dumont je ale pro Hodiaka osobní záležitostí, jelikož se dlouho osobně zná s její matkou. A ve hře je navíc Emmin poměrně vlivný tatínek, jehož hra o svrchovanou moc mu z pohnutého morálního hlediska zabraňuje, požádat Sama o regulérní policejní práci. Honičku po podivínském Mansonovi, s nímž byla pohřešovaná dívka naposledy spatřena, je tudíž nutno tutlat. Žádné papírování, žádné zbytečné machrování s policejním odznakem. Je třeba rychlé akce bez šéfa za zády.

Je mi úplně jasné, že tato premisa zní náramně. Jde však o její odfláknutou realizaci. Tolik nudných filozofických keců o ničem bych čekal v přiznané parodii na True Detective, nikoli v nejočekávanějším thrilleru měsíce. Kde je napětí, kam se ztratila libovolná akční vsuvka? Netuším, jak blízce má McNamarův scénář k reálnému nahánění masového vraha z amerických tropů, podobným verbálním průjmem ale dle mého nemohl Charles nikdy trpět, pokud to s jeho obětmi myslel aspoň trochu vážně. Říct mi někdo, že jsem pestrobarevná květinka na rozkvetlé louce plné bodláčí, která čeká na něžnou ruku všímavého poutníka, asi bych se nejdřív uchechtal k smrti a pak od takového člověka ve strachu pelášil, až by ani Flash nestačil mrkat. Nebo prostě jen málo hulím.

Hon na Mansona je zatím bez krve, ale zato s tunou pitomých keců.Kapitolou samou o sobě je pak Duchovnyho přehrávání. David přitom rozhodně není špatným hercem! V Aquariovi (kdo zjistí, jak se v češtině název správně skloňuje, má u mě matroš z Hobitína) ovšem jen buďto nezaujatě stojí anebo ze sebe naopak dělá svéráznou postavičku, která nejde pro afektované grimasy a boxování do podezřelých daleko. V drsném světě plném hipíků přežije pouze odpovídajícně drsný polda s bohémskými manýry, to budete čučet. Což ale zdaleka není jen Duchovnyho případ, stejně zahleděné jsou tu do svého nitra úplně všechny postavy. Zeptejte se proto sami sebe, jestli vás bude bavit sledování takto "sobeckého" seriálu. Seriálu, v němž ztrácí jakýkoliv dialog smysl jednoduše proto, že nikoho nezajímá, co si ten druhý myslí nebo jak přemýšlí. Hodiak chce najít Emmu a jít večer spát, Manson je úchyl na vymývání ženských mozků. Líbí? Tohle ale není severská produkce, nýbrž prznitelské NBC. Chápeme se.

Za mě tedy konec debaty. Odmítám se spiklenecky spolčovat s nadšenými kritiky ze zahraničních pop-kulturních webů a skládat básně na téma, jak je přehnaně tíživý Aquarius pekelně atmosférickou krimoškou plnou špíny, skvěle vykreslených charakterů a líbivé hudby. Jako jo – až vyjde CD se soundtrackem, vyražte nakupovat a připomeňte si, jak krásně se před čtyřiceti lety měli vlasatí lidé, kteří holdovali nezávaznému životnímu stylu, kvalitní marihuaně a podmanivým kytarovým riffům. S tímhle vším pilotní epizoda okázale machruje a dařilo se jí Daviesovi namluvit, že má před sebou dobové guilty pleasure roku. Jenže nakonec nemá. Pokračování alternativní historie z The Man in the High Castle snad přijde ještě letos, do té doby špaténka. Anebo? Kdo riskne celou první řadu a podělí se o věcnější názor? Já to nebudu.