Co si budeme nalhávat, druhá série úspěšného Arrowa se až nečekaně povedla. Tvůrci vzali všechno, co už slušně fungovalo v první řadě, a převedli to do výtečného a úmyslně přímočarého příběhu o pomstě a duelu mezi dvěma bývalými přáteli. A nejen díky výtečnému záporákovi Deathstrokeovi to fungovalo na jedničku. Už na konci druhého zářezu však dávali scenáristé jasně najevo, že třetí série bude jiná. Bude o něco temnější, osobnější a osudovější. Jenže právě tyto snahy podrazily comicsovému hitu v letošním ročníku nohy.

Našlápnuto měli hoši ze CW ze začátku slušně. Na scénu se totiž kvůli úmrtí jedné z postav a definitivnímu návratu Malcoma Merlyna přichází samotná legenda mezi DC záporáky, Ra's Al Ghul se svými zabijáckými pohunky. Ten má se zeleným ostrostřelcem nejdříve nevyřízené účty, poté ovšem naopak přichází s nabídkou, kterou nelze odmítnout. Jakože tentokrát doopravdy nejde. V opačném případě totiž můžete svým nejbližším připravovat rakve. K tomu si připočtěte nějaká ta osobní dilemata, čím dál větší pouto k Felicity či problematické vztahy s Theou a je vám jasné, že by mělo být o vypjaté situace postaráno. Jenže to není tak úplně pravda.

Hlavní vinu můžeme nepřekvapivě hledat ve scénáři. Ten sice umí stále výborně pracovat s nastaveným comicsovým světem, v němž na DC fandy opět čeká nejedno pomrknutí a daří se mu ho skvěle propojovat s Flashovým řáděním v Central City. Už minule jsme navíc zjistili, že napsat jednoduchou zábavnou akční jízdu umí také na jedničku. Právě přesunutí do rádoby vážnějších a temnějších rovin jim ovšem vůbec nesvědčí. Větší náhled do nitra Olivera Queena je tu podán tak, že z něj tvůrci dělají v jistých případech najednou naprostého idiota, jehož rozhodnutí místy nechápou nejen Diggle a spol., ale ani televizní divák. Seriálu nepomáhá ani fakt, že tvůrci si pod pojmem osobnější rovina představují hlavně dosti nezajímavý milostný trojúhelník, jenž svou stupiditou a předvídatelností bolestivě připomíná nepovedený Smallville.

Příliš toho nezachraňuje ani hlavní příběhová linka okolo Ra's Al Ghula. Ta nejen, že z větší části dosti nešikovně kopíruje děj pecky Batmana začíná, ale hlavně se po slibné první polovině promění takřka v parodii sebe sama. Scenáristé jakoby chtěli najednou natočit napínák plný nečekaných twistů a dvojitých či trojitých plánů a nevšimli si, že jim výsledek nedává příliš smysl, chování charakterů postrádá logiku a často popírají své předchozí kroky. Závěrečná třetina tak díky zahlcenosti samými zvraty příliš nefunguje a na rozdíl od předchozích řad moc negraduje. Finále samotné už je pak téměř slabým čajíčkem. Nepomáhají ani v minulosti zajímavé flashbacky. Oliverovo dobrodružství v Hongkongu je totiž tak nezajímavé, že už ani nevím, co se tam většinu sezóny dělo. Provázání minulosti s hlavní zápletkou ve finálních epizodách pak působí až příliš násilně a uměle.

Nejvíce se však děravý scénář projevil na samotných postavách, jež díky nesmyslnému chování celkem snadno přicházejí o řadu fanoušků. Že je Laurel Lance stále jednou z nejméně sympatických televizních postav současnosti a Katie Cassidy by se měla na hraní raději vykašlat, snad už po třech sezónách ani nemusím zmiňovat. Fandové původní Black Canary totiž pláčou ještě teď. Že se na její místo nejotravnější baby bude cpát ještě před rokem fanoušky zbožňovaná Felicity, asi nečekal nikdo. Holt, když uděláte z hláškující hackerky, jež je vždy nad věcí, ženskou, která kvůli svým “náhlým“ citům v každé druhé scéně brečí či řve, je to trochu problém. Roy je potom už téměř až nesympatický správňák a i z Lance se tvůrcům podaří udělat díky naprosto zbytečné zápletce slušného tupce. Příliš se bohužel nepředvede ani samotný Ra´s. Matt Nable se sice v závěrečné třetině snaží hlavního záporáka obdařit slušnou dávkou charismatu, scénář mu k tomu však nedává moc prostoru. Jediní, kdo si tak u diváků získávají plusové body je tak překvapivě hláškující Ray v podání ex-Supermana Brandona Routha, antihrdina Malcolm Merlyn, s nímž scénář nečekaně šikovně pracuje, a věčný sidekick Diggle, jenž letos konečně dostal odpovídající prostor.

Po hutné dávce kritiky by se dalo očekávat, že třetí kapitolu zeleného hrdiny naprosto odstřelím. Jenže do toho má úspěšná comicsovka stále velmi daleko. I přes silné scenáristické neduhy se totiž jedná o svižně a hlavně zábavně natočenou comicsovku, u níž se i přes nefungující dějové zákruty vlastně slušně pobavíte. Režiséři mají svoje řemeslo stále plně v ruce, herci si odehrají to své a akce, i přes jistou ohranost, nabízí slušnou řádku výborně natočených pasáží. Jako oddychovka má tedy Arrow vlastně stále co nabídnout. Jen je zkrátka škoda, že tvůrci dokázali potenciál látky vytěžit sotva z poloviny. Laťka byla po našlapané druhé sérii prostě nastavena asi až příliš vysoko a comicsový hit z ní spadl rovnou do jednohubkového průměru. Snad čtvrtá řada, jež by se měla vykašlat na nefungující rádoby temnější podání a nabídnout odlehčenější a zábavnější podívanou, dokáže napravit seriálu reputaci.