O pozvolna končícím prequelu Perníkového táty se na můj vkus ve veřejném prostoru stále mluví mnohem méně, než by si fenomenální seriál zasloužil (těším se na každoroční přehlédnutí při rozdávání cen Emmy). Naštěstí alespoň u nás na webu s tím mohu něco dělat. Zkusím tedy právě odstartovanou druhou půlku závěrečné série Volejte Saulovi vyhypovat ojedinělým recapem osmé epizody, která přichází po dlouhém sedmitýdenním čekání. Má recenze bude současně i malým ohlédnutím za předchozím infarktovým dílem. Oba si malý rozbor zaslouží, tak si jím pojďme zkrátit vyhlížení dílu devátého, s jehož uvedením zpožděný český Netflix opět otálí. 

Tvůrci Perníkového táty před lety rozsekli finální řadu vedví a na druhou půlku nechali diváky čekat skoro rok. To by bylo samo o sobě mrzuté, jenže mid-season finale navíc skončilo šokujícím cliffhangerem, v němž protidrogový agent Hank zjistí, že obávaným metamfetaminovým bossem Heisenbergem není nikdo jiný než jeho uťápnutý švagr. Když tvůrci seriálu Vince Gilligan a Peter Gould oznámili podobné schéma i pro závěr dceřinného seriálu, záhy se rozběhla diskuze o tom, že takové rozhodnutí s sebou nese i neméně vysoká očekávání stran vyvrcholení první poloviny. A jak se ukázalo, oba autoři si toho byli dobře vědomi.

Sedmá epizoda byla zběsilou jízdou, která až exemplárně ukazovala, jaká je nátura celého seriálu. Po hořce humorných peripetiích Jimmyho a Kim při jejich snaze zdiskreditovat Howarda Hamlina přišla závěrečná scéna jako studená sprcha a Gilligan a spol. opět předvedli, jak komplexní dílo Volejte Saulovi je. Jimmy již dávno není postranní komickou postavičkou, ale propracovaným mnohovrstevnatým charakterem, a přes štědrou míru humoru jsme pořád ve světě Breaking Bad, v drogami a zločinem prolezlém Albuquerque, v dějišti tragédie bezmála antických rozměrů o cestě jednoho muže na vrchol a pádu na samé dno. Avšak po oné studené sprše, která prudce zatřese pocity a svědomím ústřední dvojice i diváků, přichází ještě šokující zvrat.

Představiteli Howarda Patricku Fabianovi se konečně splnil sen zahrát si v nějaké scéně s Tonym Daltonem alias Lalem Salamancou. Opilý a zničený Howard si pro svoji návštěvu u manželů Goodmanových vybral ke své smůle noc, kdy se rozhodl svůj plán uskutečnit za pomoci páru i Lalo. A blábolící naštvaný Howard je pro něj jen malou překážkou, s níž se rychle vypořádá. Howardova smrt je pouze drobným kolečkem velkého soukolí intrik a boje o moc mezi kartelem a Gusem Fringem, který se coby jedno z témat vine seriálem již od třetí řady. Jen další z mnoha vedlejších škod. Přesto nás způsob, jakým se s postavou a její dějovou linkou nakonec vypořádali hlavně tvůrci, zasáhl zcela nepřipravené.

V Gilliganově fikčním světě se neumírá pouze v epických přestřelkách a v rámci velkých katarzí. Umírají i dobří, nevinní lidé, dílem náhody a ironie osudu, pouze proto, že byli ve špatný čas na špatném místě. Umění Howardovy smrti ovšem netkví v šokujících okolnostech, ale v tom, že k ní vůbec došlo. Škodolibý úspěch plánu na zničení jeho kariéry dostal hořkou pachuť, když se sám Howard zeptal, co z toho Jimmy s Kim vlastně měli. Jeho zbytečný, tragický skon jej však definitivně polepšil a ukázal, že když je někdo šest sezón prezentován coby povýšený náfuka, neznamená to, že je i zlý člověk, kterému bychom měli poťouchle přát něco špatného. Pokud jeho vlastní seriál dokázal udělat z karikaturního Saula Goodmana hluboce prokreslenou tragickou postavu, tvůrcům se u tohoto druhého komického právníka podařilo totéž během pouhých několika posledních epizod.

Osmý díl z nastaveného tempa neslevil a stačil dramaticky rozehranou situaci s Lalovou pomstou uzavřít. Ano, po Nachovi a Howardovi mizí ze scény další postava, která se v Breaking Bad již neobjevuje, a Lalo je posledním (nebo prvním, záleží na vnímání chronologie obou seriálů) Salamancou, který se klidného stáří nedožil. Sotva to mohlo dopadnout jinak, přesto málokdo asi čekal, že tato dějová linka skončí tak brzy a tvůrci si ji nepodrží až do samého finále. Ze seriálu každopádně odchází jeden z nejlepších záporáků celého drogového univerza. Pokud Tony Dalton za svého nádherně rozverného psychopata nedostane příští rok alespoň nominaci na Emmy, budu opravdu zklamán.

Obě mrtvoly jsou však příliš nepohodlným břemenem, které nelze jen tak někde pohodit, a obzvláště z Fabianova odchodu je vytěženo ještě několik posledních emotivních okamžiků. Poetický úvod z budoucnosti, v níž vidíme zrealizovaný plán na zakrytí stop, Jimmyho letmý pohled na to, jak Mikeovi muži cpou tělo do lednice, nebo Mikeovo „easy“, když se jeho pomocníci chystají hodit Howarda do společného hrobu. Je to však právě výjev jámy s těly Lala a Howarda pohromadě, podbarvený tklivým cellem, který se nemilosrdně vpálí do divácké paměti. Chladnokrevný zabiják a jeho nic netušící, nevinná oběť, která mu vstoupila do cesty, spočinou spolu tváří v tvář, jako párek přátel či milenců. Tragédie Gilliganova světa je zase jednou bezmála hmatatelná. Autor umí plastické a dokonalé charaktery nejen přivádět k životu, ale s bravurou sobě vlastní je i posílat na onen svět.

Po velmi dlouhém dni je tak většina hlavních postav někde úplně jinde, než kde je příběh zastihl na jeho počátku. Gusovi bez Lala už nic nebrání v postupném ovládnutí drogového byznysu ve městě a Mike má o několik vrásek víc. To vše ale zůstává Jimmymu s Kim utajeno. Howardova vražda pro ně nebyla pouhým okrajovým problémem, ale hlavním bodem programu večera, který měl být oslavou, ale strašně se zvrtl. Mike, jemuž Kim vmetla do tváře, že je měl chránit, jí toto žďuchnutí později razantně vrátí, když zmíní jejich plán na Howardovu diskreditaci zahrnující drogy a Howardovu neexistující závislost využije v historce o jeho zmizení. Na Kim teprve tehdy dopadne tíha její viny. Ač on jí dokázal, že by pro ni zemřel, a ona jemu, že by pro něj zabila, v tu noc nebyli pohřbeni pouze Lalo s Howardem, ale i vztah Jimmyho s Kim.

---