BoJack není zrovna ten typ seriálu, u kterého byste asi čekali, že ho zde budeme někdy recapovat. Jasně, chválit v recenzích a každou chvíli zmiňovat v diskuzích o nejlepších animácích, ale vlastně i drama seriálech obecně, to všechno je běžné a dává to smysl. Ale recap? Jenže to ještě nevíte, co mám v plánu. Po shlédnutí čtvrté epizody třetí série jsem si totiž uvědomil, že pokud někdy někoho ještě donutím, aby dal tomuhle serálu šanci, tu nejlepší šanci mám s tímhle dílem. Zajímá vás proč? Tak čtěte dál.

Nejprve asi kontext. Na začátku třetí série rozjíždí Bojack klasické marketingové kolečko, kdy jako hlavní hvězda nového filmu Secretariat cestuje po světě, rozdává autogramy, účastní se premiér a vyhýbá se kruté realitě svého osobního života. Jeho ultimátním cílem je vyhrát Oscara, protože po tom by mohl být konečně možná šťastný. A i přesto, že ho ve filmu kompletně nahradili digitálním koňem a nikdo kromě něj a pár dalších zasvěcenců o tom nemá ani páru, má celkem reálnou šanci, že to dopadne. Aby se ta šance zvedla, rozhodne se mu jeho agentka najmout tzv. PR manažerku. A ta Bojacka na začátku čtvrté epizody posílá na jediný filmový festival, odkud ještě Bojack nebyl vykázaný (do Cannes nemůže, jelikož urazil Francouze a na Sundance ho nepustí, protože ho Redford nesnáší za komentáře ohledně Zaříkávače koní). Jako se vším v životě, je tu ale samozřejmě háček. V tomhle případě dokonce dva.

Tím prvním je, že na POFF (Pacific Ocean Film Festival) svůj nový film propaguje zároveň i původní režisérka Secretariata (která později dostala vyhazov, když se za ní Bojack nepostavil) a ten s ní samozřejmě od té doby nemluvil a tím druhým, jak už některým asi došlo, že se celý festival odehrává pod vodou. A pod vodou se co? Správně. Pod vodou se nemluví!

Čeká vás tedy zhruba půl hodina nefalšovaného humoru, který vychází výhradně z toho, co se v danou chvíli odehrává na obrazovce. Jen hudba a děj vyprávěný obrazem, který tu a tam někdo doplní krátkým textem. Navíc, pokud jste žili tak jako já v domnění, že pod vodou se příliš vtipných narážek dělat nedá, pak vás tenhle díl nejenže přesvědčí o opaku, on rovnou nastaví i nový rekord v počtu bezmála geniálních odkazů na prakticky cokoliv, od televizních pořadů až po městské ekosystémy! Vynalézavosti se tady meze nekladou a celá epizoda jde tak strašně proti vašim očekáváním, že je to až neuvěřitelné. Neuvěřitelné, ale naplňující.

Nebyl by to ale BoJack, kdyby nedošlo i na seríozní životní momenty a depresivní pravdu. Pravdu o lidech, koních, to je fuk - prostě pravdu. A ta má tendenci bolet. Bojacka po čas celé epizody žere svědomí a on by se hrozně chtěl omluvit, jenom neví jak a v momentě, kdy si jen na krátký okamžik vytvořil s někým nové pouto, jenom aby o něj po chvilce zase přišel, mu to konečně dojde. Podaří se mu vše zachránit? A splní tu jedinou věc, kterou dostal na tomhle festivalu za úkol? To už si budete muset zjistit sami, já jen můžu slíbit, že je to celé vynikající jízda, ze které srší humor do všech stran a kterou si v klidu mohou užít i tací, kteří ze seriálu doteď neviděli ani jeden díl. Naopak, třeba vás to po tomhle opravdu donutí začít hezky od první série. Rozhodně to za to stojí, věřte mi.