Seriálový návrat Dextera s podtitulem New Blood byl jedním z těch titulů, na které se diváci zároveň těšili i báli. Řezník ze zálivu se totiž s diváky nerozloučil zrovna v nejlepší formě a jeho dřevorubecký konec z osmé série patří mezi ty nejvysmívanější finále minulé dekády. Dexter se tak po dlouhých letech vrátil a s ním i původní tvůrce a autor těch nejlepších řad (tedy prvních čtyř) Clyde Phillips, aby oblíbené postavě v limitované sérii dopřál důstojné a správně zakončení. Jenže dojmy po tomto finiši jsou zase hodně rozporuplné a někteří dokonce samotný konec staví ještě pod minulý nenáviděný pokus. Je všechna ta kritika však opravdu na místě?

Dexter tentokrát nezměnil jen svou lokaci ze slunného Miami na zasněžené a mrazivé městečko Iron Lake, ale výrazně proměnil i svůj styl. Tvůrci nesází nijak přehnaně na nostalgii a místo toho nám servírují poctivě budovanou a velmi pomalu plynoucí kriminálku, v níž se opravdu nikam nespěchá a všechen čas se věnuje budování vztahu mezi postavami a čekání na nevyhnutelný zlom. A nutno říct, že po této stránce vrahounův comeback funguje na jedničku. Atmosféra je s každým dalším dílem čím dál hutnější, scénáři se skvěle daří budovat napětí a divák si vzpomene i na ty nejlepší „slow-burn“ žánrovky a díky zasazení do zasněženého maloměsta i na klasiky typu Fargo.

A do toho se autorům daří šikovně kombinovat nový přístup s klasickými dexterovksými prvky včetně stále stylového voice-overu, (ne tak) temného pasažéra (tentokrát v podání zesnulé ségry Debry), černý humor apod. Phillipsovi a spol. se pak daří tyto prvky hezky namixovat do opravdu parádního celku, v němž se možná na první pohled nic moc neděje, já si ovšem lahůdkovou atmosféru, Dexterovo řešení všemožných situací a výtečné dialogové výměny zejména v polovině řady opravdu hodně užíval a Phillips neměl v těchto chvílích k těm nejlepším řadám seriálu opravdu moc daleko.

S oblíbenou televizní postavou se tu navíc opět pracuje jiným a velmi svěžím způsobem. Dexter je zde člověk, jenž sice podlehne pokušení a vrátí se do zabijáckého módu, zároveň chce ovšem být správným otcem pro své „nalezeného“ syna Harrisona, ať už to v Dexově podání znamená cokoliv. A do toho je znát, že coby ostřílený vrah malinko zrezivěl a dělá chyby. S tímto pojetím pak nepracuje šikovně jenom scénář, ale také samozřejmě Michael C. Hall, jenž si návrat do své ikonické role užívá minimálně stejně jako divák. V kůži Dextera stále neztratil nic ze svého charismatu a pořád dokáže být tím nenápadným, ale o to nebezpečnějším sousedem, jehož mlčenlivé pohledy mluví za vše. A je zkrátka super vidět ho znovu v té nejlepší formě.

A naštěstí na to není sám. Jack Alcott v roli syna Harrisona sice má své herecké limity, v tandemu s Hallem mu to však šlape a komplikovaný vztah mlčenlivého otce se zmateným synem jim zkrátka věříte. Julia Jones je pak správně sympatickou policistkou, které člověk fandí a navíc tu máme po delší době opět skvělého záporáka. Clancy Brown je coby „místní dobrák“ Kurt opravu bezchybný, jeho zdánlivě přátelský úsměv dokáže vyvolat husí kůži a jeho rozhovory s hlavním hrdinou stojí vždy za to. Jen ta Debra v podání Jennifer Carpenter mi tu ve výsledku přišla nevyužitá a vlastně i tak trochu zbytečná.

Po herecké, atmosférické či režijní stránce tu tedy není téměř jediný problém. No, a pak je tu to diskutované a mnohými opět nenáviděné finále, u něhož ovšem všechnu tu nenávist tentokrát úplně nechápu. Ano, zásadní moment poslední epizody je scenáristicky trochu neobratný a docela by oné pasáží slušelo, kdyby měla ještě o několik minut navíc. Jenže rozhodně se nejedná o nijak uspěchané či nelogické zakončení, které nedává smysl. Naopak, tvůrci k tomuto konci celou dobu hezky budovali cestu a z mého pohledu jde tedy o vyústění nejen logické, ale i zcela důstojné. Na druhou stranu je pravda, že v posledních dvou dílech už si nebyli scenáristé zrovna jisti v kramflecích a jisté nelogičnosti se zde najdou. 

Ano, závěr tak mohl být ještě daleko vyhrocenější a napínavější a scenáristé zahodili potenciál k poměrně zajímavým konfliktům, ve výsledku se však o žádnou prohru rozhodně nejedná a nový Dexter stále docela snadno přebíjí dojmy z humorného dřevorubeckého fiaska. I přes jisté mušky v závěru pak nová série ukázala, že se v tomto případě opravdu nejednalo o zbytečné ždímání značky. Naopak, díky pomalému a hutnému přístupu se trampoty Řezníka ze zálivu zaryly pod kůži rozhodně víc než několik posledních sérií. Nový styl navíc Dexterovi sedí a vy byste mu měli dát i přes rozporuplné ohlasy na finále rozhodně šanci.