Steven Soderbergh to se svým doktorským výletem do počátku 20. století nikdy neměl u diváků zrovna jednoduché. Pomalé tempo, režisérova chladnost a odměřenost i vcelku řídké dějové linky běžnému konzumentovi zkrátka moc nesedli. A to ani přesto, že Soderbergh dokázal z těchto ingrediencí vytřískat jeden z emociálně i scenáristicky nejvybroušenějších kousků loňského roku. Letošní řada to však bude mít u diváků ještě těžší. Nejenom, že slavný tvůrce ve všech zmiňovaných prvcích jde ještě více na dřeň, ale z příběhového hlediska už se zde vlastně neděje takřka nic.

Ano, po řemeslné stránce kope lékařský seriál zase tu nejvyšší ligu. Soderbergh dřímá režii pevně ve svých rukách, atmosféry počátku minulého století se stále divák nemůže nabažit, na výpravě se nešetřilo a stále se zde najde několik znepokojivých scén či výjevů z operačního sálu, na něž budete ještě dlouho vzpomínat. Clive Owen si zase krade každou sekundu pro sebe a takový André Holland či překvapivě Michael Angarano za ním daleko nezaostávají. Tady se prostě jede zase ta nejvyšší filmařská liga, jako minulý rok. Jenže pak je tu onen scénář.

Což o to, jestli tvůrci v něčem vynikají tak je to ve vykreslování realistické atmosféry a výtečného vystihnutí palčivých problémů dané doby. Kromě již tradičního rasismu či otázky závislosti se tak tentokrát koukneme třeba i na rozvoj eugeniky či nějaké ty náboženské fanatiky. Všechny tyto sekvence skvěle fungují. Jenže scenáristé jakoby zapomněli, že mají v tomto depresivním a špinavém budovat i nějaký ten příběh. Zápletky jednotlivých postav se sunou kupředu jen velmi pozvolna a až na postavy sestry Harriet a mladého doktora Chickeringa si tu vlastně nikdo neprošel zase tak velkým vývojem. Zajisté, i v první sérii se nám linky vyvíjely hodně pomalu. I přesto ovšem divák tak nějak věděl, že jednotlivé osudy někam směřují a podaří se je v závěru šťavnatě vytěžit. Zde však bohužel takový dojem zatím nemám a mám pocit, že v některých případech se už tvůrci malinko točí v kruhu. Proč musíme například na úkor výtečného Owena, jenž zde místy dostává o dost méně prostoru, sledovat zase naprosto otravného ředitele Barrowa, jak chce opět všechny co nejvíce oškubat a zasouložit si prostitutkou? Ano, Doktoři bez hranic stále patří do televizního nadprůměru, jemuž se vyplatí věnovat tu nejvyšší pozornost. Nebýt ale onoho scenáristického tápání, mohlo to být tuto sezónu prozatím o hodně lepší.

Proč se vyplatí dát Knicku šanci:

• výborné řemeslo po všech stránkách
• realistická a nepříjemná atmosféra
• bezchybný Clive Owen i zbytek obsazení

Proč dát od Knicku ruce pryč:

• ještě pomalejší tempo, než minule
• několik zbytečných linek
• vlastně se tu toho zase tolik nestalo