Z pilotu komiksovky Legion jsem byl nadšený. Tvůrci nelhali, tohle bylo opravdu něco jiného. Ten drogový trip v podobě epizody mě bavil svojí neokoukanou formou, nápaditou režií i kamerovými hrátkami. To, že rozpočet na triky se vyčerpal asi 5 minut před koncem a finále nedosahovalo standardu blockbusterových filmů (sic), mě opravdu netrápilo. Druhá epizoda už ale šla mnohem klasičtější cestou a ta třetí ji v tom následuje.

Děj? David v Summerlandu dál pracuje na svých vzpomínkách s vidinou dát se nějak dohromady a získat kontrolu nad svými schopnostmi. Nebo alespoň představu, co všechno vlastně dokáže. Zatím to ale vypadá, že šťouráním se v Davidově hlavě se všechno jedině zhoršuje.

Ano, v zásadě je to tedy další příběh okolnostmi urychleného tréninku superhrdiny. Je to příliš zjevná scenáristická volba? Možná. Je to špatně? Nemyslím si. Jako rámec pro Davidovu mutantí psychoterapii to funguje ideálně. A během ní pořád ještě dojde na dostatek obsahové i formální psychedelie, takže k tomu, aby byl „normální“, má Legion pořád daleko. Druhý i třetí díl jsou zkrátka konvenčnější než první, což ale seriálu nezazlívám. Ostatně, kdyby každý další díl vypadal stejně jako pilot, stalo by se to pravděpodobně velmi rychle neúnosným.

Dan Stevens hraje hlavní roli poměrně úsporně, převážně různými intenzitami mračení a zamyšlenými / znepokojenými pohledy… A je v tom výborný. Výhrady nemám ani k jeho herecké partnerce, Rachel Keller. Zato ale začínám mít trochu problém s Aubrey Plazou, přesněji asi spíše s její postavou. Aubrey pravděpodobně hraje přesně to, co se po ní chce, mně ale její scény vadí víc a víc. Podtrženo sečteno, Legion šel po pilotu trošku dolů, ale pořád má ode mě palec nahoru a jsem zvědavý, kam se posune dál.