Co se stalo s verzí Lokiho, která během událostí Avengers: Endgame uprchla s Tesseractem, jaké to bude mít důsledky pro MCU a hlavně - jak dobrý je z toho seriál?

Jak to vidí Spooner:

Tak tentokrát budu koukám za toho zlýho poldu já. Jenže zatímco většina MCU na internetu nešetří nadšením, já považuji Lokiho po seriálovém Falconovi za druhou spíše promarněnou příležitost. Ano, kvituji odvahu tvůrců udělat ze sólovky boha klamu ve svém finále hodně důležitou událost pro MCU, jež výrazně mění situaci a vykopává míč do nového, nejspíš i zatraceně zamotaného, příběhu. Stejně tak oceňuji fakt, že tvůrci i přes veškerá očekávání udělali z Lokiho v podstatě jen dialogovku v barevných kulisách a s výtečným soundtrackem, který asi jen tak z hlavy nedostanu. Jenže i přes všechna tyto pozitiva nedokáže režie a scénář se svými trumfy správně pracovat a nemohl jsem se zbavit dojmu, že se tu celou dobu jede na půl plynu.

Možná je to způsobené i tím, že mě Lokiho charakter nikdy tolik nebral, ale jeho dobrodružství s TVA mě zkrátka ani na chvíli nestrhlo. Režie sice nezapře fajn nápady, vůbec s nimi ovšem neumí pracovat, projektu jako by celou dobu chyběl drajv se sebejistější režijní rukou, a i akčnější pasáže (i když jich tu moc není) jsou natočeny zcela rutinně, bez chuti a bez zápachu. Ostatně, ani ty dialogy tu nefungují na 100 %. Což o to, když se před kamerou potkají Hiddleston s Owenem Wilsonem (asi jeden z největších kladů seriálu), je to velká dialogová paráda, jelikož tahle dvojka má mezi sebou parádní chemii a divák má jen úsměv od ucha k uchu z toho, že je bývalá komediální hvězda zase jednou v ráži.

Jenže zatímco Lokiho bromance s Mobiusem šlape na jedničku, jeho linka se Sylvií mě nechávala naprosto chladným. Mezi Hiddlestonem a Sophií Di Martino totiž chybí chemie, herečka svého hereckého kolegu vůbec nestíhá a navíc postrádá ten správný šarm, jímž by si omotala diváka kolem prstu. Scénář si pak sice vymyslel celkem nápaditou zápletku hezky rozšiřující MCU, jenže celkem brzy se ukáže, že na pokrytí šesti epizod je toho vlastně docela málo. Takže se začne natahovat jak pomocí dialogů, tak pomocí zcela nezajímavých epizodních zápletek, které jsou tu totálně navíc. Stejně jako rádoby švihlý a ulítlý humor, jenž je do seriálu často vkládán dost necitlivě a celkové atmosféře i vývoji postav spíš ubližuje. Seriálový Loki tak sice dokonale využil svou star-power v rámci MCU a finále z něj udělalo jeden z nejdůležitějších marveláckých projektů posledních let, do strhující, nenatahované a perfektně vyvážené komiksovky mu ale ještě něco chybí. 6/10

Jak to vidí Sam.Vimes:

Lokiho nakonec potkal podobný osud jako jeho oběť z prvních Avengers, agenta Coulsona – zemřel ve filmu a vrátil se v seriálu. V první třetině se musí Loki, toho času ještě nenapravený padouch z bitvy o New York seznámit a smířit s budoucností, jež ho měla čekat, se svou současnou situací i s více ranami pro jeho pýchu, než mu kdy mohl udělit Thor s přáteli. Protivníkem i parťákem pro toto sebepoznávání mu je agent Mobius Owena Wilsona, jenž dobře zvládá jak zábavnější, tak především i vážné scény. Hraje přiměřeně své roli i seriálu, v němž se objevuje, místo aby jen recykloval rozjívenou polohu ze svých starších komedií, což je něco, co bohužel není samozřejmé a třeba o Julii Louis-Dreyfus v předchozím Falconovi se to říct nedá.

Výborná scenáristická práce jen máloco nechává mít pouze jeden smysl, jednu funkci, a tak třeba těžítka z Kamenů nekonečna jsou tak zábavným gagem, jako zlomovým momentem Lokiho uvědomění si vlastní malosti a malichernosti svého prvotního vzdoru agentuře. Stejně tak hádka s Mobiem o tom, jestli si má nebo nemá stoupnout pro dramatický efekt své řeči, je nejen povedeným vtipem, ale také skvělou praktickou ilustrací jejich debaty o svobodné vůli.

Později se už seriál nevěnuje introspekci bývalého asgardského zlosyna tolik a ne tak explicitně, nechává jej ale alespoň opakovaně nahlížet do pokřivených zrcadel v podobě různých jeho dvojníků. Wilsona jako Lokiho protějšek následně zastíní vynikající Sophia di Martino jako Sylvie, která s Tomem Hiddlestonem bez potíží drží krok a jejich špičkování je na seriálu snad tím nejzábavnějším.

Kdo by to byl čekal, že seriálový Loki bude v jádru vlastně love story. Je to právě jeden intenzivní pohled, co naše hrdiny nakonec (zprostředkovaně) zachrání na ničeném měsíci, je to právě zamilovanost, co jindy ovládajícího se iluzionistu přiměje k nejvýraznějším projevům emocí. A co na tom, že jde o jinou tvář jeho samotného, k sebestřednému bohu falše se taková narcistní láska perfektně hodí. Stejně jako jeho opilá a sotva funkční metafora o dýce.

Hudební podkres zajišťuje skvělý soundtrack, jež v sobě snoubí všechny tváře seriálu. A tak kombinuje futuristické zvuky thereminu a syntezátorů, klasické orchestrální aranže s důrazem na smyčce, staré skandinávské nástroje a také zvuky tikotu hodin. Vizuálně zase využívá jak futuretro stylizaci pro agenturu TVA, tak fantaskní stylizaci cizích světů a trochu asgardské estetiky. Po Halloweenu ve WandaVision navíc Marvel znovu našel funkční způsob, jak použít staré komiksové kostýmy, jež by jinak na plátně byly směšné. A je přiléhavé, že „klasický Loki“ je skutečně starý i jako postava.

Samotné finále pak doširoka rozkopává dveře do dalších příběhů v MCU, tyto důsledky na sebe ale strhávají pozornost na úkor katarzí pro Sylvii i ostatní. Ti se naštěstí vrátí v druhé řadě, která na sebe snad nenechá čekat dlouho. 8/10

Jak to vidí krauset:

Každý ze tří seriálů Marvelu by mohl být vyprávěn z psychoanalytikova gauče. Je to jakási Terapie: Marvel. Seriálový formát umožňuje zkoumat traumata a psychiku hrdinů do větší hloubky – a tuto psychologizaci, na niž jsem si rychle zvykl, jsem najednou akutně postrádal při sledování Black Widow.

Další věc, která provází seriály Marvelu po Endgame, je smysl pro divnost. Jak Wanda, tak  Loki v sobě mají jistou hravost, ochotu se ztratit ve fikčním světě, podvracet ho, prozkoumávat. A velmi staví na formě. Loki je jakousi kombinací procedurální detektivky a výtvarna filmu Thor: Ragnarok.

Velmi vítanou složkou seriálu je ohledávání různých variant téže postavy. Nejen že je zde Loki představen jako gender fluid, dokonce ne vždy vystupuje jako savec. Loki aligátor je bezesporu jedním z nejlepších nápadů Marvelu. Silvie pak za Lokim v podání Toma Hiddlestona překvapivě nijak nezaostává a jejich slovní přestřelky jsou mimořádně zábavné.

Výtvarně patří Loki k tomu nejlepšímu v celém Marvelu. A jeho ochota zpochybňovat několik základních kamenů MCU (v případě Kamenů nekonečna, které zde slouží jako těžítka, doslova) je velmi osvěžující. Je něco osvobozujícího na tom vidět, jak se filmové univerzum, které je pod dokonalou dramaturgickou kontrolou a leckomu se zdá lineární a svázané, vydává na odvážnou cestu multiverza, rozvětvených realit a vůbec, chaosu. Ale právě menší důraz na osudovost a větší na hravost je tou neokoukanou cestou po závěrečných, epických Avengers.

Ač se v druhé polovině série naplno projeví vizuální originalita Lokiho, cítím, že potenciál prvních dvou epizod, které skutečně zkoumaly povahu padoušství a zároveň byly originálně procedurální (Lokiho nápad, že se stíhaná ukrývá v apokalypsách, je nesmírně chytrý a předčí leckteré skutečné detektivky), nebyl zcela vytěžen. Totéž se dá říct i o TVA. Velmi ambiciózní koncept se ke konci série poněkud ztrácí v přílišné mnohomluvnosti. Nedělejte si však iluze, i přes drobné výhrady je Loki výtečný. 8/10

Jak to vidí Diego.Dorlan:

 

Od hereckých výkonů, přes CGI až po scénáristickou práci s individuálními postavami je Loki opravdu velkoprodukčním dílem, které by velmi jednoduše obstálo i na filmovém plátně. Je to ovšem mnohem zajímavější podívaná, jelikož na plátně velmi často postavám trvá, aby si uvědomily o co jim vlastně jde i několik filmů. Zde je charakterový rozvoj a jejich dilemata ve středu dění a tento vývoj je pak hlavním motivátorem pro děj a výsledek celého seriálu. Osobně musím vypíchnout finále pátého dílu jako jednu z nejlepších scén celého seriálu. Tento showdown měl ve světě, kde vše je o hrubé síle nebo využití technologií velmi originální pozici, kterou využil naplno a poprvé jsem měl pocit, že se dívám více na fantasy, než cokoliv jiného. Celkově se mi seriál líbil určitě nejvíc z celého seriálového portfolia a velmi mě tak potěšila “potitulková” scéna u posledního dílu. 8/10