První série Sila udělala fanouškům poctivých sci-fi poměrně slušnou radost. Představila velmi nápaditý a zajímavý postapokalyptický svět, v němž jsou přeživší po ničivé katastrofě nuceni žít v rozsáhlém podzemním bunkru a dodržovat přísná pravidla. První série disponovala sympatickými a zajímavými charaktery, nabídla spoustu otázek, tajemnou atmosféru i dost příběhových zvratů, díky nimž nás objevování tohoto světa hodně bavilo. Od druhé série se proto očekávalo nejen zodpovězení některých záhad a ještě větší rozšíření daného světa, ale zejména udržení nadstandardních kvalit. Tentokrát je to ovšem se Silem malinko složitější.

Začínáme samozřejmě tam, kde jsme minule skončili. Juliette byla vyhnána ze sila, na rozdíl od jejích předchůdců se ovšem díky pomoci svých kamarádů nesesunula rychle k zemi, ale přežila a pokračovala svou výpravou mrtvolnou planetu. Její vycházka ale netrvá dlouho, za kopcem totiž najde bránu do dalšího, takřka identického bunkru, s jehož obyvateli to ovšem po snaze o revoluci nedopadlo dobře. Juliette zkoumá zdánlivě opuštěné silo, snaží se zde přežít a následně zjišťuje, že tu možná není úplně sama. V její domovině se naopak po jejím přežití zvedají tendence pro revoluci, které vedou zejména její bývalí spolupracovníci Knox a Shirley, zatímco Bernard se snaží udržet přísný režim pod kontrolou. Sám ovšem začne pátrat po minulosti sila.

Příběh se nám tedy tentokrát rozděluje na dvě oddělené linky. Zatímco Juliette prozkoumává tajemství druhé stavby, ve starém prostředí vidíme postupující boj proti režimu plný pletich, v němž si jednotlivé postavy musí vybrat stranu. Toto rozdělení ale paradoxně šlape spíše jen napůl. Sice zde hezky funguje kontrast mezi již zničeným silem a jeho bratříčkem, který se možná k podobné zkáze pomalu blíží, zároveň ovšem toto rozdělení celku značně ubírá na tempu, jež místy působí značně roztahaně.

To souvisí i s dalším nešvarem, jenž jsme mohli loni vidět např. u Rodu draka – až přílišným natahováním knižního příběhu. Stejně jako u světa z pera G. R. R. Martina, i tady tvůrci v podstatě počítali s třetí sérií (ta byla následně schválena i se závěrečnou čtvrtou sezónou), a tak si podstatnou část příběhu museli pošetřit do příštích let. Výsledkem je tedy značné natahování a přidávání podzápletek, kvůli čemuž jsme se nyní v trilogii Hugha Howleyho posunuli teprve na konec první knihy. 

Zejména v polovině řady se tu tedy toho příliš nestane a děj se posouvá kupředu velmi pozvolným tempem. Juliette v podání stále skvělé Rebeccy Ferguson je navíc v těchto pasážích značně upozaděná a většinu stopáže zabírají události z původního sila. A co si budeme povídat, i když je v druhé lince velké množství postav, které řeší povstání, intriky i záhady, ne všechny z nich jsou tak zajímavé jako hlavní tahounka, s níž by chtěl divák trávit nejvíce času.

Druhá série proto doplácí na rozvláčnost, která se na tempu i zábavnosti značně podepisuje. Na počátku a v závěru série se ovšem znovu jede na plný plyn a zejména poslední třetina seriál posouvá zpátky do svižných a divácky chytlavých vod, kde se odkrývají tajemství po vzoru kultovních Ztracených a režie má vše naprosto řemeslně v malíku. Nová série tedy i po pomalejší půlce graduje takřka ukázkově, záhady rozkrývá způsobem, že budete mít ještě více otázek a v závěru přidává další lákadlo, jimž si publikum zaháčkuje i do další řady.

I během zmiňovaných slabších epizod navíc dokáže seriál upoutat pozornost svým stále poctivě budovaným světem, správně chladnou atmosférou šedivých kulis, s nimiž se tu velmi nápaditě pracuje a pomalu se tu rozkrývají i tajemství druhého sila. I když to zkrátka nešlape na první pohled tak svižně a plynule jako minule, pořád dokážou zdejší atmosféra, většinou sympatické postavy a zákoutí rozsáhlého bunkru bavit i ve slabších chvilkách. Ty pak kromě Ferguson táhne zejména neselhávající a charismatický Tim Robbins, jehož postavu budete i přes jistou nenávist sledovat díky jeho výkonu s velkou chutí.

Silu tedy dech rozhodně nedochází, jen si tentokrát dalo v půlce trochu zbytečnou pauzu na nabrání sil, které ovšem v závěru znovu perfektně zúročuje. Ano, není to tak sebevědomá postapokalyptická jízda jako posledně, i přes menší zaváhání ovšem seriál od Applu skrývá hodně pozitiv a taháků, kvůli nimž se vyplatí tento kousek sledovat i nadále. Díky závěru se navíc budeme moci evidentně těšit na další zpestření, jež by mohlo zápletce přidat sympatický svěží vítr.