Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Spartacus | 2010 - ??
csfd  imdb
hrají: Liam McIntyre, Lucy Lawless, Manu Bennett, Craig Parker, Peter Mensah

Spartacus: Recenze 3. série


ikona
mcb
spartacusstarz
Došel slavný římský otrok zdatně do svého cíle? 

Konečně jsme došli na konec dlouhé Spartacovy poutě – během čtyř let a čtyř sezón (pokud počítáme i prequel) ušel známý otrok velký kus cesty od skromné arény až po rozlehlá bitevní pole před Římem. Nešlo však o nic jednoduchého. Po nadupané první sérii a relativně povedeném prequelu začali scenáristé s vytrvalostí afrického geparda házet seriálu klacky pod nohy a postupně ho utápět ve změti nezajímavého příběhu, čím dál otravnějších postav a ne-už-tak-kulervoucích nekorektních scén. Tento syndrom se zdá, že přetrval i v sérii třetí, ta ale s přibývajícími díly nabírala jaksi automaticky na intenzitě – když už totiž končí seriál úplně, neodpustili si tvůrci příběh více zahustit a soustředit se jen na to opravdu důležité. Po zhlédnutí celého antického opusu (a po následném rozležení v hlavě) však musím konstatovat, že bylo velmi dobrým krokem ukončit relativně úspěšnou látku po pouhých třech sezónách. Pokud by se tak nestalo, zřejmě bychom byli svědky nezajímavé dějové recyklace.

Pozvolnější rozjezd série dal najevo, že tady dle osvědčené šablony nepojedeme. Pár vedlejších linií bylo ihned eliminováno a my jsme mohli sledovat vyhrocené dění na opačných stranách barikády – ať už vypjaté vztahy mezi trojicí Tiberius-Crassus-Caesar nebo rozepře mezi Crixem a Spartacem byly velmi nesmělým připomenutím nahuštěné první série, která nebyla jen nudným putováním jako dvojka s podtitulem Vengeance.

Zhruba od takového sedmého dílu jsme už mohli být svědky neskutečně epické a nekompromisní podívané, kterou nezastíní ani okaté green-screeny a komiksově vtipná brutalita. Čím rychleji se blíží notoricky známý (a tragický) konec, tím více si tvůrci mohou dovolovat scénář šperkovat nečekanými scénami či zvraty a sem tam sprovodit ze světa nějakou hlavní postavu. Úplné finále pak v mých očích překonává například i nové díly Game of Thrones (za tohle srovnání se omlouvám), které jsem viděl tentýž ten ihned po sobě, a zážitek to byl hodně rozdílný.

Je to hlavně díky neskutečné intenzitě a energii, kterou se podařilo do posledních dílů Spartaca propašovat. Není to ale jen znalostí známého příběhu a z něho pramenících očekávání – výsledný dojem posiluje i zvolená audiovizuální stránka, která i přes své nedokonalé efekty zprostředkovává vskutku epický dojem. Burácející chorály, tisícičlenné armády, stylové zpomalovačky a sem tam nějaké inovativní zabití nebo akce...právě to vyburcuje emoce na nejvyšší pomyslnou úroveň, podobně jako barbarský závěr první série, který se utápěl v potocích krve.

Situace je navíc ještě znásobena napínavým soubojem mezi „arcinepřáteli“ Spartacem a Marcem Crassem. Jeho představitel Simon Merrells mimochodem ztvárnil velmi přesvědčivého a charismatického psychopata, který se hravě vyrovnává geniálnímu Johnu Hannahovi. Malým bonusem je i role Tiberia, jenž si za své krátké působení vysloužil nálepku „nejlepší nesympatická postava seriálu“. Nejhůř ze záporáckého tria to nakonec odnesl vcelku nevýrazný Julius Caesar - jestli dokáže utáhnout vlastní spin-off, je zatím velkou záhadou.

I přes drobné zaváhání na začátku tedy došel Spartacus svého klidu se ctí, dalo by se říct, že na vysoké úrovni první série. Nejedná se sice o žádný seriálový přelom, ale spíše o poctivě odtočenou žánrovku, která při úplném konci dělá už vyloženě radost. Tvůrci završení neodbyli, vrhli se do něj po hlavě a nabídli fanouškům přesně to, po čem touží. Zkrátka spokojenost a zároveň vydechnutí, že Starz neodklepla další tři sezóny. Za to můžeme být jedině rádi.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (7)

Verdikt

avatar8/10

mcb


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    Vardant

Spartacus: Úvod 3. řady


ikona
mcb
Jak se povedl návrat nejznámějšího římského otroka? 

Rok se s rokem sešel a máme tady dalšího Spartaca – tentokrát už posledního. Završení oblíbeného „historického“ seriálu, který se nejčastěji pozná podle hektolitrů digitální krve a explicitních sexuálních scén, už má za sebou dvě sezóny a jeden výplňový prequel Gods of Arena. Pokud si alespoň trochu pamatujete hodiny dějepisu na základní škole nebo Kubrickův velkofilm z roku 1960, tak víte, že nejznámějšího antického otroka, poté, co uprchl z Batiatova domu (Blood and Sand) a pomstil smrt své ženy zabitím Claudia Glabera (Vengeance), čeká už jen jediné – válka a smrt.

Samozřejmě nepojedeme přesně podle historických knížek. Třetí a finální sezóna War of the Damned se bude soustředit na povstání otroků, které Spartacus povede do války proti Marcu Crassovi, a na svrhnutí samotné Římské republiky. Můžeme se jen domnívat, v jaké části se tvůrci přesně rozhodnou seriál završit – emocionálních vrcholů příběhu je mnoho, bude teď jen na nich, jakou cestou se vydají. První díl už přitom skáče přímo po hlavě do nově vzniklého konfliktu. Pamatujete si, jak měl na konci druhé sezóny Spartacus asi sedmdesát následovníků? Inu, o šest měsíců později, po osvobození pár těžebních dolů, už jich má několik tisíc...

Několik tisíc, kteří ho věrně následují do jakékoliv bitvy. Taková (patřičně „spartacovská“) se odehraje ihned na začátku dílu. Efektní zpomalovačky, cool hudba, nadmíra digitální komiksové krve a všudypřítomný greenscreen – aneb jeden z hlavních důvodů, proč nás seriál stále tak baví. Návrat do známých kolejí kabelovky Starz poznáte okamžitě, jelikož hlavně z hlediska stylu se snaží držet tradici předchozích sérií a nekazit kontinuitu. Čekejte tedy další porci „třístovkové“ stylizace, přeestetizovaných soubojů, necenzurované brutality, násilí a drsného slovníku. Nebojte se, ani na tradiční softpornové scény tvůrci nezapomněli – jedna taková přijde do prvních deseti minut.

Zpracováním jde zkrátka na televizním poli o další velmi nadprůměrný projekt, který hlavně v akčních scénách staví na odiv svůj rozpočet, při němž se tvůrci ani nemusí stydět za kvalitu triků vypadající tak desetkrát lépe než v leckterém béčku, které jde do kin. Příběh se začíná rozbíhávat velmi pozvolna, zatím se příliš nebudují vedlejší minizápletky, ale jasně definovaný konflikt mezi dvěma hlavními protivníky.

Ti, ač se ještě osobně neznají, jsou na dálku objektivně srovnáváni. Zatímco všichni předešlí záporáci těžili především ze svých majetků či hodností a označovali Spartaca jako pouhého otroka, Marcus Crassus ho bere jako rovnocenného soupeře, kterého není záhodno podceňovat, a jehož dokáže porazit jen vlastní silou. Je to velmi dobře načrtnutá postava, v níž se mísí ty nejlepší prvky Glabera (touha po moci, vysoké postavení) a samotného Spartaca (ctnost, inteligence a respekt). Zároveň jsou oba velmi zdatnými bojovníky – jak se ukáže v závěrečné montáži, v níž se přestříhává z Crassova tréninku do Spartacovy bitvy.

Samotná záporná role je snad tím nejnápadnějším pozitivem této série, z něhož může vzejít velmi vyrovnaný konflikt, který bude gradovat směrem k finále. Samozřejmě, oproti předchozím sezónám jsme byli ochuzeni o oblíbené postavy Oenomaea, podlého Ashura nebo potrefené Lucretie, snad nám to ale tvůrci vynahradí s přísunem nováčků v dalších dílech. Hlavně by měl přijít mladý Julius Caesar, s ním už Starz plánuje na příští rok vlastní spin-off.

Ač mohla být druhá série pro mnohé zklamáním, završení Spartacovy televizní trilogie zatím slibuje rozmáchlou, vysoce stylizovanou a (snad) i dramaticky vyhrocenou podívanou, která by se vyrovnala úplnému rozjezdu, kdy se ještě ze spárů Batiatova domu dostával Andy Whitfield. Věříme, že se podaří a thrácký otrok to dotáhne do konce se stejnou vervou, s jakou začal. Prostředky k tomu má.

Verdikt

avatar8/10

mcb


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    verbst

  • avatar8/10

    Vardant

Spartacus: První dojmy


ikona
Shushika
Vydejte se znovu mezi gladiátory. A připravte si hadr na krev... 

Druhá sezóna seriálu Spartacus z produkce čím dál zajímavějšího kanálu Starz vstoupila do televizní arény s výrazným handicapem - jiným hercem v roli ústředního bijce. Původní Spartacus, Andy Whitfield, sice na samém začátku herecky mírně zaostával a trvalo do půlky sezóny, než se vyprofiloval, ale nejpozději napínavým vyřízením Theokola dokázal, že má na to být vůdcem a získat si naše sympatie. Jeho dráha v seriálu i mimo něj mohla být skutečně impozantní. Osud tomu chtěl bohužel jinak a do jeho života zasáhly síly, na které je sebetvrdší biceps málo vytrénovaný. Čest jeho památce!

Změna představitele hlavní postavy je v případě úspěšného tažení zadělávkou na pořádný průšvih. Představte si, že by se s každým dílem střídala tvář Indyho, Terminátora nebo Ramba. Už jen ta představa bolí. U ztvárnění nového Spartaka netřeba hned myslet na nejhorší, Liam McIntyre je i s poloviční muskulaturou rozhodně snaživým nástupcem. Jeho vláda má bohužel dva podstatné háčky: Spartacus z povahy věci působí jako nová postava, nikoliv jako starý známý - vždyť s některými z jeho souputníků i soupeřů se stále stejnými představiteli (castingový přehmat se strašlivou Naevií pomiňme) už to táhneme třetí sezónu. Navíc, co do kulervoucích scén zatím byli scenáristé k jeho postavě podstatně skoupější, než k záporákům jako jsou Glaber, Ilythia, Ašúr či Lucertia, u nichž nás s každým dílem čeká nějaké překvapení. Jejich představitelé s postavami báječně srostli a přes svou dvojznačnost nezřídka vzbuzují větší sympatie (nebo aspoň pochopení motivací), než Spartacus a jeho druhové. Člověk by například nečekal, že mu v určitém momentě bude Glabera až líto...


Zatímco záporáci nemusí své charaktery nijak obhajovat, tím méně se omezovat v mocenských ambicích, postavy kladné nemohou překročit hranici, za kterou by se ocitly na druhém břehu. I tak však musíme cítit, kde mají svůj bod zlomu a co je v sázce. Kvůli prozatím nevyváženému scénáři však u Spartaka ani v půlce nové sezóny nezažíváme slast z naplňování stanovených záměrů ani úděs z toho, jak se největší povstání otroků starověku vlivem vnější i vnitřních okolností hroutí. To bohužel platí i pro Crixa, jehož dramatický motor tvůrci uspokojili příliš brzy a teď se už dvě epizody plácá od ničeho k ničemu. A ten se ještě počítá k těm propracovanějším...

Vizuálně je nová série příjemnou směskou starého i nového. Pokud si kdo nezvykl na comicsově přepálené násilí s hektolitry digitální krve, naleštěné svalnáče, zpomalovačky, “ptáka“ v každé druhé větě nebo erotiku na hranici soft porna, už má zřejmě u Vengeance dopředu zformulované hodnocení. A je zbytečné, aby v sobě lámal postoj k něčemu, co je součástí genetického kódu série. Jako se holt jinde postavy oblékají do kostýmu, tady je při sekání člověčiny nadrobno pracovním mundúrem nahota a maximální uvolnění pudů. Tvůrci naštěstí nemají potřebu šokovat za každou cenu - a že fantazie opisující různé konfigurace sexu a brutality dokáže být zvlášť vynalézavá - a jen podtrhávají zvolenou perspektivu světa bezbřehého násilí a dekadence elit. Scény typu „uřízni si libovolnou část gladiátora“ (ze 4. epizody) nebo „recyklace mrtvých gladiátorů“ (z 5. epizody) by samy o sobě byly poměrně nechutné, kdyby nebyly součástí dobře napsaných a vyklenutých scén.

Ačkoliv jsme zatím neviděli žádný masivnější střet otroků s Římany – podle všeho si to tvůrci nechávají až na další sezóny - je kvůli měřítku dobře, že jsme do jisté míry opustili už trochu okoukanou Capuu a opakující se interiéry několika vil a vyrazili na čerstvý vzduch. Scény v dolech či v lese vypadají překvapivě životně, ačkoliv je jasné, že od zeleného či modrého plátna nás nedělí víc než pár metrů. Je dobré vidět, že se tu tvůrci nespokojili s dosaženým, dbají na detaily (římská zbroj je podle znalých naprosto přesná) a i díky přizvání výtvarníků z  Avatara posouvají svět Spartaka k čím dál většímu měřítku. U trikově náročných scén útoku gladiátorů na arénu musel každý fanoušek série pochvalně zamručet. A podle traileru na celou sezónu nás to lepší stále ještě čeká.

Průběžné výsledky ze světa prozatím ukazují pomalý, zato však stabilní růst sledovanosti. Jsem upřímně zvědavý, jak se v dalších epizodách tvůrci porvou s trochou nedotaženým scénářem, který tuhle slušně usazenou sérii dělá větší rychlokvaškou, než jí sluší. Další dvě sezóny Spartacus docela dobře utáhne.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (6)

Verdikt

avatar7/10

Shushika


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    Radousek

  • avatar8/10

    phou.raelly

  • avatar8/10

    rostislav.yoshu

  • avatar8/10

    Davies182

Spartacus: Recenze


ikona
st39.6
Jaké jsou letmé dojmy ze seriálové řežby, která rozvádí koncept 300: Bitvy u Thermopyl? 

Na Spartaka se dá nahlížet ze dvou diametrálně odlišných úhlů a v rámci objektivity se pokusím o oba. Můžete se na něj totiž dívat jako na lacinou kopii 300: Bitva u Thermopyl, slavné to comicsárny Zacka Snydera, nebo jako na seriál, který se sice stylem ostatním ani v nejmenším nepodobá, ale je alespoň duchem podobně nekompromisní jako Řím nebo třeba Tudorovci.

Zatímco první úhel pohledu se přímo nabízí, neukvapoval bych se v označování Spartaka jako obyčejného plagiátu. Proč? Vizuální stránka je to první, čeho si člověk všímá a tady je podobnost s "Třístovkou" víc než zjevná. Množství historických kulis (a kostýmů;) je tu minimální, všechno se odehrává před greenscreenem, do kterého jsou naklíčovaná rozpitá pozadí a ta evokují spíš snové sekvence, než historické reálie. V rámci prvních dvou dílů se navíc z hlediska vizuální stránky tlačí na pilu až moc, a tak se často objevují i kýčovité scenérie rozkvetlých luk a krajinek zalitých paprsky zapadajícího slunce, nebo naopak rozbouřená mračna značící příchod temných časů apod. To vše v kombinaci s nepřirozenými obrazovými korekcemi a místy až absurdními prolínačkami evokuje jasně "Třístovku", nebo chcete-li třeba se Sin City.

Navíc je tu ona přestylizovaná digitální krev, jejíž množství v prvních několika soubojích dělá ze všech dílů SAW procházku růžovým sadem. Doslova šílenství. Zpomalovačky? To samé. Při pohledu na všechna tahle vizuální zvěrstva se samozřejmě nedá říct, že by se tvůrci neinspirovali Zackem Snyderem, ale zkusme se na to podívat takhle: Snyder přišel se způsobem, jak natočit historický film (nebo seriál) za směšně malý peníz a se stylizací, která se nedá napodobit, aniž by se hned mluvilo o plagiátorství. Spartakus využívá Snyderova objevu, na televizních obrazovkách taví nízké produkční náklady ve výživnou vizuální podívanou, jejíž solidní usazení v reálných kulisách a v reálném světě by stálo majlant.

Podíváme-li se na Spartaka jako na obyčejného pokračovatele ve Snyderových šlépějích, nezbývá než uznat, že se mu daří vyždímat z vizuálních možností televizní produkce naprosté maximum. Ano, někteří se mohou omezit na argumentaci s prostým vykrádáním a těžko jim to vyvracet, ale čert to vem.

Pak je tu onen druhý úhel pohledu a pokud člověk přetrpí větší množství dílů, začne tahle zprvu neodhalená stránka Spartaka převládat. Je to nekompromisní náser. Jelikož se jedná o seriál, který si hlavu s ratingem rozhodně neláme, můžete "se těšit" na spousty odhalených ňader, zadků, na kvanta sexuálních scén (většina hlavních hrdinů si to tu s někým alespoň jednou rozdá i mimo arénu - a je jedno, jestli s chlapem nebo s ženskou; dočkáte se mimochodem i rajtující Lucy Lawless, tedy ex-Xeny), v rámci bitek samozřejmě nemalého množství vskutku brutálních záběrů, ale také něčeho, co v uhlazených historických filmech často chybí: Všemožná zvěrstva. Jak se chovají davy negramotných lidí, když vidí dva muže, jak se řežou hlava-nehlava? Jak se chová společenská spodina? Jak asi vypadá městské podsvětí? Spartakus se s tímhle vážně nepáře a když v obecenstvu v gladiátorské aréně uvidíte ženskou, které ze sporého oděvu samou eufórií vyskakují kozy, může vám být jedno, jak suše je to natočené a jak z obrazovky čouhají různá produkční omezení. Má to totiž koule.

Ať už se na Spartaka každopádně díváte jakkoliv, je tu drobný háček. Ten seriál je zoufale pitomý. Zvlášť ze začátku, kdy se očividně hledá a není schopný najít kompromis mezi vizuální náloží, expozicí postav a něčím, čemu by se dalo říkat příběh. Právě proto je potřeba, jak už jsem několikrát zmínil, přetrpět pilotní epizodu a chvilku se Spartakem vydržet. Jakmile upadne do zajetí a majitel ho začne trénovat v gladiátora, začne Spartakus být alespoň trochu originální.

Nejedná se totiž o idylický příběh o muži, který se narodil s mečem v ruce a nakope koule komukoliv. Každý svůj souboj s gladiátorem přežije pouhou náhodou a většinou během toho dostane neskutečnou nálož. Hubu mu tu rozbíjí každý a ani po několika epizodách se Spartakus nestačí proměnit v onoho legendárního bojovníka. Naopak, své nepřátele většinou napadá zbaběle zezadu a ačkoliv jeho představitel připomíná vzezřením antický ideál krásy a je namakaný jak Snyderovi Sparťané, mezi ostatními gladiátory je to slaboch, který jen neschopně mává mečem.

V tom spočívá síla Spartaka. Nebere si s ničím servítky. Zatímco v produkci se očividně kompromisy dělat musely (některá digitální prostředí a zastírání omezených možností u bitek jsou provedená zoufale), scenáristé minimálně po této stránce prokázali jistou originalitu. Spartacus: Blood and Sand je díky tomu zatím snesitelný (i když se může zdát, že to tvůrci - jako se vším ostatním - místy přehánějí). Pro ty, kdo hledají opravdu primitivní podívanou, která není prakticky o ničem jiném, než o bitkách plných zpomalovaček a digitální krve, o fuckování, (rádoby)drsných chlapech a troše toho sexu, je to ale ideální zábava. Spartakus zkrátka není zas tak strašný, ačkoliv s sebou vláčí všechny parametry plytké seriálové podívané, která jede hlavně na první plán a chytlavou efektnost. Člověk si prostě musí uvědomit, co od seriálu čeká. Historickou přesnost dostane stěží. Všechno výše zmiňované ale obdrží ve vydatném množství.

Verdikt

avatar8/10

st39.6


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Bud

  • avatar9/10

    karlosm

  • avatar8/10

    evangelos

© copyright 2000 - 2021.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace