Kolik já toho po třech dekádách čučení na bednu pořád nevím, tyjo! Když jsem před nějakými dvěma, třemi lety poprvé spatřil Roba Loweho v Californication, něco mě podvědomě trklo a já si uvědomil, že tohohle šášulu budu nejspíš znát jen ze samých filmových žump a televizních odpadů. Tedy z míst, kam jsem kdysi omylem vkročil v dobách, kdy se jeden po půlnoci dívá na céčkové perly TV Nova. Jako to zařazení zpětně možná nebylo úplně od věci, stejně ale smrdělo odsuzujícím škatulkováním. Dnes – tedy po čtvrté epizodě nabušeného The Grindera – už vím, že je Lowe mnohem všestrannějším talentem, než by se mohlo na první pohled zdát. Kaji se...

Odzbrojující The Grinder směle pokračuje v nečekané sitcomové krasojízdě, a dál neohroženě aspiruje na komediální novinku roku 2015 numero uno. Jak je to možné? Dělá si totiž epickým způsobem srandu z přepálených telenovel, melodramatických rychlokvašek vysílaných veřejnoprávními televizemi a... vlastně i ze všeho ostatního. Jediné sebeuvědomělé a rádoby vážné prvky v seriálu zastupují Debbie a Stewart Sandersonovi, tedy dva manželé, u kterých Grinder (Stewartův brácha Dean) přechodně bydlí. Sandersonovic famílie přes den řeší zapeklité soudní spory a večer sleduje Raye Donovana a titulní Deanovu show, u níž však Stewart pravidelně trpí.

Bez legrace sitcom podzimuRobova sitcomová postava je totiž nezvratně nakažena infantilní naivitou. Čtyřicetiletý sympaťák se chová jako kýčem a soap operami odkojený buran, který v dětství po nocích tajně sjížděl seriál Tak jde čas. Vyjadřuje se zásadně v za uši tahajících hláškách, po lidech vrhá buďto zlostné anebo štěněcí teatrální pohledy, a nerozumí ironii ani sarkasmu. Což je pro někoho, kdo chce uspět jako obhájce i v reálné soudní síni a nejen před kamerou, doslova vražedná kombinace. A pro diváka naštěstí také, protože ten během dvaceti minut stopáže nestačí uklidňovat rozbolavělou bránici. Zázrak. The Grinder je zdaleka nejvtipnějším počinem letošního podzimu, tak na co ještě čekáte?

Proč se nechat obžalovat: 

• Rob Lowe si epicky střílí sám ze sebe
• kýčovité melodrama nikdy nebylo vtipnější
• cca 1 000 000 hlášek na epizodu

Proč s Lowem neztrácet čas:

• u soudu by prostě neměla být legrace!
• alergie na ústředního herce
• už mě vlastně ani nic nenapadá

Pokud se vám líbí seriály o soudních tahanicích, ale vyžadujete od nich spíše drama oproti komedii, šlehněte si už konečně onu 1. sezónu Vražedných práv. V bedně momentálně nic napínavějšího s podobným tématem neběží, Viola Davis si domů díky stylové show dokonce odnesla zlatou sošku. Fakt si to zaslouží mnohem více diváků, než kolik vykazují aktuální koláče sledovanosti!