Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
The Last of Us | 2023
csfd  imdb
tvůrce: Neil Druckmann, Craig Mazin
hrají: Pedro Pascal, Bella Ramsey, Anna Torv, Gabriel Luna, Merle Dandridge, Nick Offerman

The Last of Us: S01E07


ikona
Diego.Dorlan
bella ramseyhbopedro pascalthe last of us
 

Joela a Ellie jsme v posledním díle opustili ve velmi nezáviděníhodné situaci. V nejnovější epizodě pak můžeme v úvodu sledovat pokusy Ellie o záchranu Joela a jeho odmítavý přístup, kdy se snaží myslet na to, jak zachránit ji a nejlepší nápad je samozřejmě ji odehnat, aby ho nenechala napospas osudu. V tomto bodě se dostáváme do minulosti, kdy můžeme vidět vzpomínky Ellie na její dny v roli rekrutky FEDRA. Hráči znalí rozšíření, které nese název "Left Behind" stejně jako tato epizoda, již v tento moment vědí, jaké divy nás čekají.

V tomto bodě tak sledujeme o trochu mladší Ellie, která je stejně tvrdohlavá a snad ještě o něco problémovější, než ta cestující s Joelem. Vidíme jaké vztahy má s lidmi kolem sebe a jak přistupuje nejen ke svým vrstevníkům, ale také nadřízeným. Po jedné z mnoha konfrontaci, kdy se Ellie tak úplně nepohodne s jednou ze svých spolužaček, je tak postavena před výmluvnou představu toho, jak může vypadat její život, pokud změní své chování a jak by to vypadalo, pokud se tak nestane.

Nedlouho po tomto důležitém rozhodnutí ovšem přichází na scénu nejlepší kamarádka Riley, která se do jejího života vrací po dlouhých týdnech odloučení a bere naši hrdinku na noční dobrodružství ve starém, opuštěném obchoďáku. Zde se pak ústřední dvojice baví u čtyř divů obchodního domu, z nichž se velmi kouzelným způsobem stane divů pět. Nadšení Ellie z eskalátorů bylo opravdu skvělé a zaslouží si speciální zmínku. Zároveň se celá tato noční událost nese na smutných podtónech předchozího i nastávajícího odloučení a velkých životních změn pro Ellie i Riley.

V závěru epizody pak funguje skvěle kontrast emocí. Po většinu tohoto dílu vidíme, jak hodnotné jsou pro mladou generaci tohoto světa hezké zážitky, jelikož postapokalyptický svět jich nabízí pouze velmi poskrovnu. To vše se pak celé velmi emocionálním způsobem sesype jako domeček z karet. The Last of Us znovu ukazuje, jak umně zvládá vyprávět nejen příběhy postav v současnosti, ale také jak moc toto vyprávění těží právě z rozsáhlých flashbacků.

---
Autor: Jakub Kratochvíl
Foto: HBO Max

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (5)

The Last of Us: S01E06


ikona
tomasmy
Reunion.  

Jakožto neznalec herní předlohy mám při sledování The Last of Us jistě jednu nespornou výhodu. Nikdy nevím, co přijde, a proto si každý díl užívám snad ještě mnohem víc než diváci, kteří příběh už znají. Je to prostě takový mnohem lepší druh naprostého nadšení. A to se dostavilo i tentokrát. Protože se jedná o sudou epizodu, po emocionální stránce je šestka sice zase trochu odpočinkovější (trojka a pětka jsou prostě naprosto jiný level), ale i tentokrát platí, že o nic méně silnější. Hnusní houboví lidé jsou sice na nějaký čas zase docela daleko, ale přesto i opět se stalo a bylo řečeno mnohé. Na nudu naštěstí pořád není čas ani vteřinu, tentokrát nedojde ani na exkurz do minulosti, ale vůbec to nevadí. Po úvodních titulcích se děj rovnou posouvá do doby tří měsíců po událostech minulého dílu. 

 

Joel a Ellie se nacházejí v mrazivém Wyomingu. Útočiště jim poskytují Marlon a Florence, manželé, kteří osaměle žijí v malém srubu v divočině. Ti je varují, aby se jízdě na západ vyhnuli. Jelikož ale právě na západ jedou, tak to risknou. A vyplatí se jim to. Následující minuty zase chvíli probíhají tak, jak jsme zvyklí. Joel a Ellie putují krajinou, povídají si, nic zásadně velkolepého se neděje, ale i dialogy jsou v tomhle příběhu prostě naprosto špičkové a poslouchat (a sledovat) Pedra Pascala a Bellu Ramsey (která mi navíc příjde, že je s každým dílem lepší a lepší), je prostě radost. Pak je ale přepadnou kovbojové a ukáže se, že risk se jim vyplatil. Kovbojové totiž nejsou nebezpeční, ale jen zcela oprávněně opatrní. Vede je Marie v podání Rutiny Wesley ze Živých mrtvých či Hannibala. Joel a Ellie se tak dostávají do bezpečné komunity v Jacksonu, v níž se nachází také osoba, po které Joel už tak dlouho pátrá  jeho bratr Tommy. Joel doufá, že by se k nim mohl přidat (či spíše ho nahradit), jenže Maria, která je Tommyho partnerkou, čeká dítě. 

Zatímco oba dva naši hrdinové si konečně dopřávají luxus v podobě pořádného jídla a nejen teplé postele, ale dokonce celého domu, rozhovory pokračují i ve zbytku stopáže. Oba znovunalezení bratři si samozřejmě mají co vyprávět, a díky Marii se také Ellie o svém průvodci dozví něco nového, co by jí asi sám neřekl  konkrétně to, že měl dceru... Nechybí ani významná sonda do Joelovy psychiky a následující události opět významně upevní vztah obou ústředních protagonistů a celé je to opět opravdu nesmírně silné a intenzivní. Druckmann s Mazinem prostě umí jako málokdo! 

 

Celá epizoda je tentokrát ještě filmovější než obvykle. Dlouhé záběry překrásné divoké přírody a krajiny plné sněhu, skvostná kamera a také způsob dopravy nejen Joela a Ellie vyvolávají pocit, že vlastně sledujete nějaký velkolepý western. Bezútěšná atmosféra světa po apokalypse konečně na chvíli zmizí, tenhle pohodový pocit, jak asi tušíte, ale moc dlouho nevydrží. Na ústřední dvojici totiž čeká další liduprázdné město (Salt Lake City v Utahu a tamní univerzita),  tam to ale pro změnu vypadá jako na Planetě opic (toto přirovnání jsem samozřejmě zvolil nikoliv náhodou). Tam sice zombíci taky nejsou, ale i v tomhle seriálu jsme se už několikrát přesvědčili, že normální lidé mohou být horší. Konec pak opět u lidí jako já nadšeně vyvolává otázky, jak to v dalším díle dopadne  jenomže asi nijak, protože v následujícím týdnu nás čeká příběh Ellie a Riley, tedy dost možná tradiční lichodílná nálož emocí. Tento týden jich ale taky bylo nezanedbatelné množství a výsledek je už šest týdnů po sobě naprosto excelentní. Dostali jsme špičkovou vztahovou epizodu, jejíž důležitost je pro všechny postavy mimořádná. 

---

Autor: Tomáš Mysliveček
Foto: HBO 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (1)

The Last of Us: S01E05


ikona
do_Od
Jinak to skončit nemohlo aneb když tvůrci nemají s diváky žádné slitování. 

Masakr. A nejen co se týče akčních scén, ale především zase jednou po stránce emocí. Pátá epizoda HBO hitu The Last of Us přitom začíná pozvolna a to dalším flashbackem. Tentokrát se ocitáme v Kansas City krátce poté, co lid svrhnul diktátorskou FEDRU. Nejprve jsme tedy svědky jedné brutální popravy za druhou, jenom aby se záhy nato přihlásila o slovo chladnokrevná Kathleen (Melanie Lynskey), která konfrontuje skupinku kolaborantů. Opět padne jméno Henry, a my se dozvídáme, že Kathleen po neznámém muži pátrá už docela dlouho.

Flashback tedy pokračuje konečně k Henrymu se Samem (skvělí Lamar Johnson a Keivonn Woodard), bratrské dvojici na útěku, jež tvůrci oproti hře mírně pozměnili, a to troufám si říct opět k lepšímu. Sam je totiž hluchoněmý. Jejich situace je tedy výrazně zoufalejší (protože nebezpečí je logicky větší, když místo dvou lidí slyší zvuky jenom jeden), naštěstí ale mají ve městě, které je nyní plně pod kontrolou povstalců, posledního zbývající přítele, a to doktora, kterého Kathleen vyslýchala a následně zastřelila v minulé epizodě. Pár dní na to se tak Henry se Samem znova ocitají na vše sami, což nás přivádí ke konci flashbacku a příjezdu Joela s Ellie. O jednu chůzi po rozbitém skle později (pamatujte, Joel špatně slyší na jedno ucho) se tak vracíme do současnosti, a zjišťujeme, že Joel FAKT nemá rád, když ho někdo vzbudí se zbraní namířenou proti němu. Kdo se nezasmál při tónu, s jakým i napodruhé ujišťoval Henryho, že je všechno v pohodě, nemá smysl pro humor.

Následná sbližovací pasáž je sice trochu pomalejší, a přesun na kraj města a do tunelu pro změnu zkratkovitější, než bychom si asi přáli, zároveň je ale cítit, jak si tvůrci dávají záležet, aby veškeré charakterové motivace seděly, aby se vztah Ellie a Sama správně dětsky rozvíjel a upevňoval s každou další hrou či společnou zálibou, a taky abychom věděli, proč vlastně Kathleen po Henrym tak usilovně pátrá, a proč je v tomhle světě tak těžké někomu fandit. Aneb všichni jsme udělali něco špatného, něco, čeho litujeme, a málokdo z nás dostane šanci to někdy napravit. Proto: „Zachraň, koho můžeš zachránit.“

Každopádně nebylo by to moc dobré drama, kdyby se věci v poslední dvacetiminutovce nezvrtly. Nejprve skupinka narazí na snipera, který naštěstí neumí moc dobře mířit (záhy se dozvídáme proč), jenom aby o pár minut později vše propuklo v naprostý chaos, když se protagonistům za zády objeví Kathleen, její ozbrojená milice a v ten nejhorší (nebo nejlepší, záleží na úhlu pohledu) čas i jedno drsné překvápko. Lidé, co toužili po více nakažených a taky hektické akci, si v závěru epizody rozhodně přišli na své (scény se zombie holčičkou v autě a rozpůlením jednoho herního camea vládnou). Přesto bych se ale rád vrátil k mému úvodu, a to konkrétně té emocionální stránce seriálu. Ta se nebojím říct, tady totiž hned po momentu se zabitím Sarah fungovala vůbec nejlíp za celý dosavadní děj.

Jasně, až doposud jsem v zásadě s napětím i očekáváním hltal každou vteřinu téhle prakticky dokonalé adaptace (a zkuste to někdo natočit líp...), zároveň jsem se ale nemohl zbavit pocitu, respektive obavy, že to celé začíná působit maličko chladně. Až příliš chladně, protože touhle dobou už byl ve hře můj vztah k Joelovi i Ellie daleko silnější (ještě aby ne, když jsem s nimi zažil tolik infarktových momentů). V seriálu tahle intenzita ale logicky chybí, nebo tam aspoň není v takové míře, a tak musíme většinou spoléhat na to, jak jednotlivé postavy potažmo herci, co je hrají, přenáší emoce ven. A budiž, vztah Joela s Ellie se vyvíjí nad očekávání důsledně, takže začínají fungovat takové ty momenty, kde se jeden o druhého bojí. Příběh Sama a Henryho šel v tomhle ale dál, a byť jsem jako divák znalý předlohy věděl, co přijde, způsob, jakým to přišlo, a jak si scénář dal záležet na tom, aby ten šok necítil jenom divák, ale právě i samotné postavy – konkrétně Ellie, byl naprosto nelítostný. A proto byl tak výborný.

Našlo by se samozřejmě pár výtek. Konkrétně Melanie Lynskey, na kterou jsem se těšil, mi nakonec Kathleen neprodala tak, jak bych si asi přál. Chápu, o co se tvůrci snažili, a doteď byli castingoví režiséři bezchybní, tohle ale nevyšlo. Pak jsem měl taky dojem, že Joel z té pušky střílel nějak rychle, nějak přesně, a nějak moc. Musel bych být ale sakra velký puntičkář, aby mi tyhle drobné vady na kráse zkazily něco, co bych momentálně nazval splněným snem herních adaptací. Jsme za polovinou a já už teď cítím, že mi tvůrci dávají přesně to, co jsem si jako skalní fanoušek předlohy přál. Těžko říct, jestli na tom zbývající čtyři epizody něco změní – pokud ovšem ne, pak se za mě jedná o jasný seriál roku.

---

Autor: Ondřej Mrázek
Foto: HBO 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (4)

The Last of Us: S01E04


ikona
Diego.Dorlan
Nebezpečné putování světem. 

V tomto dílu se konečně dostáváme do bodu, po němž mnoho z nás prahlo. Putování Joela a Ellie totiž pokračuje a máme spolu s nimi mnohem více prostoru, který trávíme ve zničeném světě, který zdecimovala houba Cordyceps. Ať už naši hrdinové putují po dálnici, rozpadlým městem nebo přespávají v lese, tak z každé scény dýchá neuvěřitelně silná, a velmi bezútěšná atmosféra. Ta je takřka hmatatelná u obyčejného přespání v lese, kde se Joel s Ellie ukládají ke spánku a visí nad nimi hrozba, že by je někdo mohl během noci nemile překvapit.

Seriál v tomto bodě hodně těží z předchozího budování světa. Nemusí se zde říkat, co by je mohlo překvapit. Diváci, stejně jako hrdinové, jsou ponechání bez konkrétních informací a představivost stačí k tomu, abyste chápali, proč je obyčejné přespání ve volném prostoru taková hrozba. Zároveň ovšem tvůrci vnáší do vztahu hlavních hrdinů také trochu humoru, když Ellie mírně prudí Joela různými slovními hříčkami a “taťkovskými” vtipy.

Při cestě městem a následném přepadení od lapků pak seriál pracuje s dalším citlivým tématem, a to se ztrátou nevinnosti. To jen podtrhává celkový bezútěšný pocit, který člověk z toho světa má. Protože čtrnáctiletá Ellie se musí vyrovnat s tím, že někdy situace opravdu jsou tak vyšponované, že heslo “zabij nebo budeš zabit” je něco, s čím musí žít v každém momentě svého postapokalyptického života.

Během epizody nám je představena další skupina přeživších, která ovšem nemá příslušnost k žádné z hlavních frakcí (FEDRA, Fireflies). Jejich nemilisrdný přístup je trochu podkopáván obsazením, ale tato skupina lidí rozhodně zavařila našim hrdinům a komplikuje jim cestu za Tommym do Wyomingu. Konec epizody diváka rozhodně nenechá v klidu a i přesto, že jsem rád za týdenní formát seriálu, tak mě těší, že příští díl nás bude čekat výjimečně o něco dřív - již tento pátek.

---
Autor: Jakub Kratochvíl
Foto: HBO Max

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (5)

The Last of Us: S01E03


ikona
Spooner
Láska za času smrtících hub. 

The Last of Us vtrhlo na seriálovou scénu fascinující rychlostí a s takovou tvůrčí suverenitou, že se adaptace slavné videohry po právu brzy stala fenoménem, jehož sledovanost každým týdnem raketově stoupá. Herní fanoušci jsou díky velké věrnosti spokojeni a nalákat se podařilo i originálem nepolíbené publikum. Už dopředu ale bylo jasné, že velkou zkouškou pro řadu lidí bude znamenat právě aktuální třetí epizoda. O té se dlouho mluví jako o jednom z nejlepších dílů první řady, zároveň se ovšem zásadním způsobem odlišuje od hry a jde si v podstatě zcela vlastní cestou. A jak už jste asi ze sociálních sítí postřehli, tak nejnovější zářez opravdu silně rezonuje a vyvolává řadu reakcí. A zcela po právu.

Joel a Ellie tedy pokračují ve své nebezpečné cestě a pomalu k sobě hledají cestu, ti jsou ovšem tentokrát odstaveni na vedlejší kolej. Hlavní part zde totiž sehrává člověk, k němuž ústřední dvojice směřuje. A tím je samotář Bill, který si díky svým schopnostem a smrtícím pastičkám dokázal vytvořit svou vlastní bezpečnou zónu, v níž i přes ničivou apokalypsu žije poměrně poklidným životem. Nežije zde ale sám. Jednoho mu totiž samotářskou idylku naruší sympaťák Frank a mezi dvojicí začne vznikat mnohem více než jen obyčejné přátelství.

Pokud koukáte na seriál a nepatříte mezi pařany původní hry, tak následující odstavec kvůli spoilerům pro jistotu přeskočte. Long Long Time se totiž od předlohy liší v této kapitole prakticky ve všem. Zatímco v hitu od PlayStationu potkáme mrzouta Billa až po Frankově smrti, v seriálu je tato linie, a v podstatě i Billova postava, od základů zásadně překopána. Mazin s Druckmannem se totiž zabývají myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby životní parťáci žili svou milostnou idylku a vytvořili si ráj uprostřed smrtícího pekla. A servírují tento námět v tak dojemném podání, že jedno oko nezůstalo suché.

Tvůrci tak znovu prokazují, že nejsilnější a nejvíc sebejistí jsou paradoxně v případě, kdy se v ději nedrží her a jdou si vlastní cestou. Zatímco u „herních“ pasáží divák zkrátka neodolá srovnání s nepřekonatelným originálem, v „nových“ scénách dokáží autoři svět rozšiřovat o další detaily či zajímavé motivy. A v tématu o tom, jak může vypadat láska za časů apokalypsy, dokáží být tvůrci neuvěřitelně sebejistí, citliví, ale také zároveň realističtí a dokáží vás emočně zasáhnout na tom nejbolestivějším místě. Epizoda ve vztahu Billa s Frankem nikam nespěchá, je pomalá, ale o to ve výsledku intenzivnější. A díky výtečným výkonům Nicka Offermana a Murrayho Bartletta (poznali jste hoteliéra z Bílého lotosu vůbec?) se vám postavy i během jednoho dílu neuvěřitelně dostanou pod kůži.

Není tedy divu, že většina internetu (kromě zarytých homofobů, co se např. na CSFD už jen z principu rádi ohání odpady) na konci vytáhla kapesníčky. Já se k nim však i přes veškerou chválu nepřidal. Dojemná love story totiž je po scenáristické stránce vlastně dosti schematická a dostanete zde zhruba to, co tak nějak tušíte. Navíc převládá můj menší osobní problém, jenž mám s adaptací (když nepočítám fantastický úvod s dcerou) v podstatě od začátku. Na rozdíl od hry se totiž do post-apokalyptického světa stále nemohu ponořit a tvůrčí styl je na mé poměry poněkud odměřený a chladný. A možná tato „sólo epizoda“, která hlavní děj prakticky neposunula vpřed, přišla i dřív, než se stačil příběh pořádně rozjet a diváci mohli pořádně proniknout do zdejšího depresivního světa. Přišla zkrátka na můj vkus možná o trochu dřív, než měla. To jsou ovšem ve výsledku spíše malé vady na kráse, které nic nemění na tom, že The Last of Us má za sebou jeden z nejvýraznějších zářezů vůbec. Ten se sice bude nejspíš značně odlišovat od zbytku seriálu, o to je však tento díl silnější a výjimečnější.

---
Autor: Milan Rozšafný
Foto: HBO Max 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (6)

The Last of Us: S01E02


ikona
Jokolo
Aneb jak houbovka zmizela z mých TOP 3 jídel.  

Nepolíben (na rozdíl od Tess) herní předlohou a s ne tak extatickým pocitem z první epizody, jako jsem zachytil jinde, jsem se pustil do dílu druhého. Pro jakékoliv apokalypsy mám slabost a The Last of Us se dobře daří prodávat a rozšiřovat svět zničený houbou. Vždyť hned úvodní scéna dovede nechutnost cordycepsu patřičně prodat. Bádání mykoložky, které jako první dojde, do jak velké řiti se svět řítí, je patřičně atmosférické a dotváří náladu zmaru a strachu podobně dobře, jako úvodní scéna dílu prvního. Mrazivá výzva k tomu vybombardovat celé město na základě jediné situace bohatě stačí k tomu, abychom věděli, s jakou srágorou se svět bude neúspěšně prát. Obě úvodní scény pro mě ale zůstávají dalece lepší než to, co přichází po nich.

Joel a Tess stále úplně nevěří tomu, že Ellie je opravdu vůči houbičkám imunní. Sledují ji ostřížím zrakem, jenže zatímco Tess je plna naděje, že dívka opravdu může svět zachránit, Joel plně naplňuje svůj zachmuřený potenciál mručení a v zázrak se mu nechce věřit. Fousatý hlavní hrdina a přidrzlá hlavní hrdinka si tak k sobě samozřejmě budou muset hledat cestu přesně tak, jak to máme rádi. Po drobných disputacích a humorech se tak otevírají dveře a my máme poprvé možnost vidět širý zničený svět za denního světla. A byť jsem hru v životě nehrál, herní atmosférou vizuál seriálu oplývá beze zbytku. Rozpadlé zarostlé domy, poházení plyšáci, tajuplné výkřiky v dálce. Dojem, že atmosféra je zatím to hlavní, z čeho seriál může čerpat, je tímto u mě ale jen posílen.

I herních prvků je tu přehršel. Po vyprahlých cestách putující hrdinové spolu hovoří o světě, sdílí svoje zážitky s nakaženými a jen tak mimochodem se ocitají v kulisách, které jako by hře z oka vypadly. Putování je prozatím čistě lineární a přiznám se, že mě občas nepříjemně bilo do očí to, jak moc se seriál snaží pomrkávat na herní nadšence. Rozumím té potřebě a nepochybuji, že milovníci předlohy budou z věcí jako přelézání sutin a otevírání dveří z druhé strany vrnět blahem. Pro mě to ale zatím zůstává překážkou v plném vcítění se do děje či postav a nemohl jsem se zbavit pocitu, že sleduji jen delší herní cutscénu (možná existuje použitelnější český ekvivalent, ale jsem líný ho hledat). Expozice je nicméně využita pro postupné oťukávání a seznamování se mezi Joelem a Ellie, které je prozatím zábavné tak akorát.

Prim tu ale hraje zejména Pedro Pascal. Rozervanost jeho postavy je znát z každého jeho gesta, ať jsou to výrazy směrem k Ellie či těžko postřehnutelné pohledy na rozbité hodinky poté, co dojde k jakémukoliv sblížení s jeho pubertální chráněnkyní. Navzdory těmto faktům zůstává jejich vztah zatím čistě profesionální, což se může změnit ve chvíli, kdy trio dojde k bostonskému muzeu. Většina z nás asi tušila, že budovou neprojdou bez povšimnutí. Budování napětí je tu dobré, nevyhnutelně mi v mysli vyvstala podobná scéna z Já, legenda, kdy víme, že za rohem pravděpodobně číhá nějaký hnusák, jen nevíme, kdy a jak na nás vyskočí. Jenže zatímco o Willa Smithe jsem se bál na každém kroku, tady u mě překvapivě podobné emoce chyběly, zatím sám nevím proč. Ale klokotavé zvuky jsou podobně nechutné jako pleťová maska nakažených a o první pořádnou akci je postaráno. 

Happy endingu se ale podobně jako na většině masáží nedočkáme. Skupina Světlonošů se kvůli infekci povraždila mezi sebou, hrdinové tak svůj úkol nemohou splnit tak, jak chtěli, a navíc se na ně žene horda nakažených. Propojení hub napříč několika lokacemi a nebezpečí, které tak číhá opravdu na každém kroku, považuji za povedený aspekt, který rozhodně přidává do seriálu napětí. Jen škoda, že se toho nedočká Tess. Mimo její přehnaný cucflek na krku je to její apel na Joela a potřeba vykoupení se z minulosti, co ho donutí se o Ellie postarat a nechat svou milou za sebou. Náznaky toho, že oba v minulosti provedli nepěkné věci, funguje jako další drobné prohloubení postavy a těším se, co přinesou věci příští. A byť zatím nejsem ze seriálu tak nadšen, jak by se bývalo slušelo, závěrečná scéna s nervy drásajícím napětím a laškovným políbením ve mně zůstane ještě hodně dlouho. 

--- 

Autor: Marek Mičke
Foto: HBO Max

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (7)
© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace