Touch je při bližším pohledu neuvěřitelně pitomý seriál, který po nás chce, abychom věřili tomu, že malý chlapeček dokáže v číselných řadách vidět budoucnost a jemnými zásahy manipulovat všechny kolem sebe do víru těžce nepravděpodobných náhod, díky kterým se jejich životy stanou lepšími. Všechno samozřejmě souvisí se vším a každičká událost klapne až v poslední vteřině, aby to bylo správně napínavé. Jenže ono to napínavé je. A také je to skvěle zahrané, dobře dávkované, gradované a vůbec dramaticky vystavěné. Nechybí působivá hudba, krásné barevné tónování, trocha emocí a svižné tempo. Zkrátka je seriál tak dobře zvládnutý, že mu jeho kolosální díry v logice rádi odpustíte a necháte se spokojeně unášet proudem chytře vystupňovaných paralelních mikropříběhů, které do sebe s elegancí postupně zapadají.

Po druhé epizodě jsem se (podobně jako v minulém článku Mr. Hlad) ale lehce obával, jestli se nás náhodou autoři nesnaží základním konceptem krmit donekonečna. A i třetí díl začal úplně stejně jako ty předchozí dva: Jake měl novou vizi, Martin zase skuhral, že to nechápe, ale vyrazil do akce. Sociální pracovnice Clea opět vyhrožovala opletačkami s úřady a ještě jednou nám byl představen set úplně nových postav z celého světa, jejichž příběhy bude třeba nějakým způsobem proplést. Jenže pak nás autoři pomaloučku začali připravovat na to, že ve vzduchu je nějaká změna.

Hned v úvodu je připomenuto, že na světě existuje víc lidí, kteří mají podobné schopnosti jako Jake a Martin se s jedním takovým v zápětí setká. Nejsem si úplně jistý, jestli zrovna z tohohle konkrétního jasnovidce by se měla stát pravidelná postava, ale přinejmenším jako otevření dveří k dalším možnostem tohle zajímavé setkání vnímat můžeme. Martin byl navíc pasován na neviditelného rytíře, který bez nároku na pochvalu napravuje hříchy světa. Což by se v resumé vyjímalo každému.

Když už je řeč o dveřích k dalším možnostem, setkání s dospělým jasnovidcem nebylo jedinou předpovědí proplétání příběhů i za hranice jednotlivých epizod. V ústavu, ve kterém je Jake umístěn, jsme se seznámili s tajemnými dveřmi č.6, o kterých se v budoucnosti určitě ještě něco dozvíme. Arthur Teller (Danny Glover) si na Jakea založil složku a evidentně ho pojí nedořešená minulost s ředitelkou Jakeova ústavu. Pečovatelka Clea už léta není v kontaktu se svojí matkou. Kdo se vsadí, že tahle linka také není zdaleka u konce? A pak jsou tu ještě dvě vysmáté Japonky, které jsme jako jediné (kromě hlavních postav) viděli ve všech dílech. Čeká je nějaký větší úkol, nebo pouze měly předat dál telefon, díky kterému jsme se na pár vteřin opět setkali se zpěvačkou z prvního dílu? Vlákna příběhu se v Touch zkrátka konečně začínají proplétat do pořádné tapisérie a my budeme napjatě sledovat, jaký výsledný obrázek z toho spřádání nakonec vyleze.