Dívat se na divácký vývoj mysteriózního seriálu Touch není zrovna nic veselého. Z pilotu skákali díky výborné práci Francisa Lawrence prakticky všichni do stropu a u FOXů se po slibném začátku těšili na nový hit. Jenže stačilo pár naprosto rutinních a nudných dílů s neustále se opakujícím schématem a malér byl na světě. Timu Kringovi a jeho bandě scénáristů zmizeli z hlavy nápady ještě rychleji, než diváci od televizních obrazovek a na závěr druhé, logicky poslední, řady se již tak vydržela dívat jen skupinka nejvěrnějších. A nutno podotknout, že stanice toto rádoby záhadné dílo zatrhla naprosto právem.

Ani druhá série patálií malého Jakea a jeho obětavého fotříka se totiž po scénáristické stránce příliš nevytáhla. Tvůrci tentokrát přicházejí se zprvu zajímavou hlavní dějovou linkou, v níž se Martin Bohm snaží zachránit svého synka před nebezpečnou nadnárodní organizací a ještě přitom najít stejně nadanou Amélii. Scénáristům se nedají upřít slušně rozehrané zápletky, nějaké ty dobré nápady či tajemné otázky by se v seriálu taky našly a jednou tvůrci více než solidně překvapí. Jenže scénáristům dělá hodně velké problémy převést tyto momenty z hlavy do počítače. Dialogy jsou nezajímavé a šustí papírem, příběh je často vyplňován naprosto nezáživnými a uspávacími epizodními linkami a některé scénáristické berličky, zvláště v závěrečných epizodách, jsou skoro až k smíchu.

Scénáristická impotence se bohužel podepsala také na postavách a ani herci si s tím nevědí moc rady. Zoufalá matka v podání Marie Bello je většinu času spíše otravná a počínání hlavního hrdiny jen zbytečně podkopává nohy. Zpočátku zajímavý vědátor Calvin Norburg pak zase na konci působí dojmem, jakoby se tvůrci snad sami nedokázali rozmyslet, zda půjde nakonec o postavu kladnou či zápornou a linie náboženského fanatika Guillerma se zde nakonec ukáže jako zcela zbytečná. Jediným zajímavým charakterem tak zůstává pouze pátrající Martin v podání neselhávajícího Kiefera Sutherlanda, jemuž divák i přes pitomé scénáristické peripetie stále drží palce.

Scénáristé zkrátka vůbec nedokázali vytěžit potenciál, který celý příběh skýtá a režie je na tom možná ještě hůře. Rutinní režie totiž jen málokdy vykoukne ze šedého průměru, pomalé tempo některých epizod vás skoro uspí a nějaké tajemné atmosféře či budování napětí se zde také nedá hovořit. To zamrzí hlavně v závěrečných dílech, v nichž se scénáristům podaří příběh jakžtakž uspokojivě uzavřít. Nenápadití režiséři však z toho nedokážou vykřesat skoro nic. Žádné zběsilé tempo či snad gradace napětí, režie si jede stále ve svém pozvolném tempu jako by se nechumelilo. Divákovi je tak vlastně na konci úplně jedno, jak to celé skončí a už chce mít prostě to režisérské trápení za sebou.

Ani druhá sezóna tajemných čísel zkrátka nedokázala využít svého velkého potenciálu a tvůrci tak opět vyhodili nadějnou zápletku do koše. Touch je zkrátka jeden z těch projektů, u nichž si říkáte, že kdyby si ho vzal do rukou nějaký schopnější tvůrčí tým, tak to celé mohlo dopadnout daleko zajímavěji. Na rozdíl od kolegy Daviese, jenž v nedávném článku naznačil, že mu je zrušení seriálu vlastně i tak trochu líto, jsem já naopak rád, že to malý Jake s hrdinným tátou již za sebou. Tim Kring dostal druhou šanci, zase jí podělal a takové seriály si již prostě další šance nezaslouží. Obzvláště ne v případě, když místo nich nastoupí zpět do služby největší teroristický čistič Jack Bauer.