Do druhé řady Zaklínače nám zbývá ještě pár měsíců. Netflix se však rozhodl dlooouhé fanouškovské čekání zpestřit alespoň prvním zaklínačským animákem. Anime film Zaklínač: Vlčí sen se pak odehrává desítky let před Geraltovým příběhem a představuje se v něm jeho mentor Vesemir, jehož si nejspíš hodně užijeme v očekávané druhé sérii. Vážně ale této značce anime styl sedí, nebo jde jen o zbytečné ždímání oblíbeného fantasy světa? To se dozvíte v našich stále velmi čerstvých, a ne úplně nadšených, dojmech.

Jak to vidí Spooner:

Vlčí sen měl být takovým malým předkrmem před dlouho očekávanou druhou řadou Zaklínače, v němž se blíže seznámíme s očekávaným Vesemirem. Je ovšem animovaný kousek i něčím víc než jen instantní jednohubkou, která vydatně uspokojí fanoušky předloh i obyčejné diváky? Za mě vlastně nakonec moc ne. Prequel Zaklínače se může pochlubit skvělou dynamickou animací, svižným tempem a výtečně natočenou brutální akcí, v níž krev teče po hektolitrech. Jenže coby nečtenáře předloh mě to po příběhově stránce v podstatě vůbec nechytlo. Skalní příznivci sice dostanou Vesemirův origin i důležité události z Kaer Morhen, jenže „obyčejného“ diváka nemá tento filmový kousek moc čím zaujmout. Se seriálem pak nemá animák po atmosférické stránce moc co společného a díky anime stylizaci je to celé o trochu přepálenější, než by se možná slušelo. 

Tvůrci zkrátka ve svém divokém anime stylu tlačí na pilu až příliš, což jasně ukazuje postava Vesemira, jehož scénář tak moc tlačí do roviny „cool hláškující hrdina,“ až má do sympatického borce nakonec docela daleko a vůbec jsem si k důležité postavě universa nenašel cestu. Což je u filmu, jenž nám měl Vesemira ve velkém stylu představit, vlastně docela problém. Scénář se sice hezky snaží o jistou nečernobílost jednotlivých postav, jak jsou ostatně čtenáři zvyklí, jenže zároveň si k nim divák příliš velké pouto nevybuduje. Animovaný Zaklínač je tedy ve výsledku zejména svižnou rubačkou, která v akci sviští neúprosně vpřed a šlape rozhodně víc než často unylé dialogy. Jako akční oddechovka z ranku podobných netflixovských anime zářezů tedy funguje Vlčí sen bez větších problémů. Nějaký příběhový nářez, po němž byste se ještě víc těšili na druhého Zaklínače či se k filmu opakovaně vraceli, ale rozhodně nečekejte. 6/10

Jak to vidí Sam.Vimes:

Vlčí sen je docela rozporuplný a hodně záleží, nakolik divák zná nebo nezná předlohu a co všechno zvládne opomíjet. Výtvarný styl filmu je zaměnitelný s Castlevanií a jinými animovanými seriály od Netflixu a ač animace rozhodně nevypadá zle, je to trošku škoda. Svět Zaklínače by si zasloužil osobitější stylizaci, snad i (středo)evropštější stylizaci raději než japonské vlivy. Hudbu tvoří slušné, středověce laděné motivy upomínající na soundtracky her i seriálu, ačkoliv na brilantní aranže ze seriálu nedosahují.

Film si drží vysoké tempo a i za pouhou půldruhou hodinu toho dokáže odvyprávět poměrně hodně. Hezky funguje i náhled na Vesemira jako na dítě i dospělého a to ještě v konfrontaci s někým, kdo jej znal tehdy i teď. Hlavní problémy tkví v tom, nakolik se daří vystihovat Sapkowského svět, potažmo svět Cavillova Zaklínače, budeme-li benevolentnější. V něčem to Vlčí sen zvládá dobře, jako když dokáže kombinovat politikaření u dvora apatického krále s drsným údělem zaklínačů, s krví a jinými tělesnými tekutinami. Nebo v zobrazení nevděku, předsudků, šedavých charakterů a nejednoznačného zla. Mnohdy si ale film s budováním světa moc neláme hlavu a ochotně vyměňuje vnitřní soudržnost za prchavý efekt stylového záběru scény. A tak třeba ze zaklínačských znamení jsou najednou ohromně mocná kouzla, ze skvělých šermířů jsou najednou přímo superhrdinové a finále posouvá jednu ze zásadních událostí zaklínačské historie někam výrazně jinam, kde to hapruje ve více rovinách. Ve výsledku jsem se u samotného filmu bavil dobře, po zhlédnutí se mi ale zpětně dojmy trochu kazí a musím nad mnoha souvislostmi přivírat oči. 7/10

Jak to vidí Diego.Dorlan:

Po zhlédnutí tohoto příběhu s Vesemirem v hlavní roli jsem měl poměrně rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to zábavná podívaná s hezkou animací, kterou už Netflix tak nějak zvládl prosadit během svých anime počinů. Na druhou stranu je to takové hloupé, jelikož značku Zaklínače to moc kvalitně nerozšiřuje. Spíš mi přijde, že jí to ubližuje skrz své nepochopení předlohy a místy kompletní ukázání prostředníčku knihám v místech, kde to opravdu nebylo potřeba.

Začneme u těch pozitiv. Celkově má seriál velmi povedenou audiovizuální stránku. Stopáž je tak akorát, aby se člověk nezačal nudit, ale zvládl se vystavět příběh, který má nejen hlavu a patu, ale zejména ukazuje zajímavý původ Vesemira, který se tvůrcům hezky podařilo provázat na více úrovních s hlavním příběhem. Vesemir sice nepřipomíná ani zdaleka toho staříka, kterého můžeme znát, ale také se jedná o jeho výrazně mladší verzi a po této stránce se mi jeho zpracování líbilo. Mladý, nebojácný zaklínač, který teprve musí najít zodpovědnost za někoho jiného než sám sebe. Tím mi bohužel docházejí pozitiva a dostaneme se k těm věcem, které rozhodně nebyly v mých očích dobře zvládnuté.

Chápu, že anime není pouze o vizuální stránce, ale také stylu a určité velkoleposti, která v tomto žánru umí být opravdu okázalá. To bohužel pro mě opravdu nefunguje ve spojení s fantasy, které se cíleně drží mnohem více u země a ukazuje tu více promyšlenou a drsnější stránku fantasy žánru. Okázalé a epické souboje, kdy postavy létají vzduchem a kouzlí jako největší kouzelníci mi jsou tak silně proti srsti, protože pod tím epickým pozlátkem se nachází pouze ignorace. Jedná se o naprosto cílené přehlížení toho, o čem vlastně Zaklínač je, za účelem dosažení pěkné, ale nesmyslné podívané. Faktické nepřesnosti v dialozích také nepřidávají na dojmu, že by tvůrci věnovali dostatek času předlohám.

Celkově na mě toto dílo působí poměrně zbytečným dojmem. Ano, Vesemir je zajímavá postava a jeho osobní příběh a charakterový oblouk funguje poměrně dobře. Ten zbytek ovšem rozhodně není tak slavný. Většina ostatních postav je oproti Vesemirovi velmi plochà a nepůsobí zdaleka tak promyšleným dojmem. Celková práce se světem je spíše smutná, než co jiného a budí ve mně pochyby, že tvůrci vlastně vůbec vědí, co jsou stavební kameny světa Zaklínače. Rozhodně bych neřekl, že by se dílu měl člověk vyhnout obloukem, ale pokud očekáváte něco hlubšího než akční podívanou doplněnou trochou příběhu, tak zde jste bohužel na špatné adrese. 5/10 

Jak to vidí krauset: 

S tím, že Netflix přistupuje k Zaklínači jako k řadové západní fantasy, jsem se už jaksi smířil, a nebudu tedy animovanému filmu vyčítat přílišnou divokost v akčních scénách, přehnané užívání magie ani hláškujícího Vesemira. Atmosférou se liší, protože se Nightmare of the Wolf chová spíše jako hrdinská fantasy, kde mají jedinci nadaní kouzelnou mocí ohromné schopnosti. Přestože Sapkowski čerpá nepřehlédnutelně ze slovanských pohádek a jeho nestvůry a pojetí magie má ve skutečnosti mnohem blíže k Erbenovi než, řekněme, k Harrymu Potterovi, Netflix se k Zaklínači chová jako k fantasy jiného, vznosného typu. V animovaném filmu se však přinejmenším na rozdíl od hraného seriálu neztrácejí pointy rychleji, než je úmrtnost dětí při zaklínačských zkouškách.  

Animák staví na nosném konfliktu mezi čarodějkou a zaklínači, který pramení nejen z její osobní zkušenosti, ale i z reality zaklínačského světa a mechanismu trhu s monstry. Je to jeden z těch konfliktů, kdy mají částečně pravdu i mýlku obě strany, což činí z finále více než jen přehlídku originálních teleportací a piruet. Vítám i pořád dost nezvyklé párování mladšího muže se starší ženou (ano, vím, že byli ve skutečnosti stejně staří, i tak je to prvek díky rozdílu ve vzhledu vítaný). Zaklínač začíná atmosféricky, písní, a končí dojemně, po boku své vlastní paní jezera. Vlčí sen nemá cítění knihy, ale svou vlastní poetiku. Takže „Toss a coin to your Netflix“. 7/10

P.S. Koupání v malých kádích je zřejmě kánon nejen pro Geralta.