Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Zaklínač | The Witcher | 2019-?
csfd  imdb
tvůrce: Lauren Schmidt
hrají: Henry Cavill, Freya Allan, Anya Chalotra, Lars Mikkelsen, Anna Shaffer

Zaklínač: 2. řada


ikona
Redakce
Anya ChalotraFreya Allanhenry cavillkim bodnianetflixwitcherzaklínač
Seriálová událost roku, nebo nečekaný fail? 

Na nového Zaklínače jsme museli čekat dva roky. Druhá řada se v mnohém odlišuje od první. A ještě víc se odlišuje od Sapkowského románů. Jde o změny k lepšímu? 

Jak to vidí Spooner:

První řada Zaklínače byla poctivou fantasy popcornovkou, která byla i přes své časové hrátky sympaticky přímočará a místy špinavějším stylem i prací s hlavními hrdiny dokázala být příjemným protipólem Hry o trůny. Jenže druhá série už taková být nechce, naopak je mnohem ambicióznější. Tvůrci v ní chtějí daleko více rozšířit svět Andrzeje Sapkowského, jeho tamní ústřední témata či problémy, představit nám nové zásadní postavy na všech stranách barikády a ve velkém se věnovat politice a pletichaření. Prostě jít „tak trochu“ ve stopách Hry o trůny, na čemž by samozřejmě nebylo nic špatného. Jenže to má jeden zásadní problém – pokouší se o to scenáristé, kteří na to evidentně vůbec nemají, a v první sérii hezky nakopnutý svět Zaklínače se jim brutálně rozpadá pod rukama. 

Výsledkem je totiž plytký a natahovaný scenáristický guláš, v němž se většinu času jen přešlapuje na místě, neděje se v něm nic zásadního a divák je pouze zasypáván vedlejšími zápletkami, jež jsou ale totálně nudné a často vůbec nikam nevedou. Během snah o detailnější budování světa se pak naplno projevuje jedna z vad minulého Geraltova dobrodružství, a tím jsou naprosto nezajímavé a nudné postavy, u nichž si nečtenář knih často nezapamatuje ani jméno, natož aby ho zajímaly. Většina vedlejších charakterů je tu v podstatě necharismatickou a nudnou béčkovou stafáží, která by v Západozemí zařvala po pěti minutách a vy byste si na ni po dalších deseti ani nevzpomněli. Zde jsou ovšem podobným figurkám věnovány celé zápletky a divák pomalu přemýšlí, jestli by nebyl druhý Zaklínač zábavnější, kdyby u něj člověk alespoň vyšíval nebo čistil záchod.

Scénář pak selhává i v onom poctivém a srozumitelném budování světa, coby nečtenář jsem v některých scénách ani nechápal, co že hrdinové vlastně probírají a o čem chtějí tvůrci sakra vyprávět. A když už autoři přestanou v poslední třetině přešlapovat na místě, začne to být pro změnu zkratkovité a i trochu pitomé. A to si raději odpustím mé nepěkné poznámky na adresu prázdných dialogů. Samozřejmě ne všechno je na druhém Zaklínačovi špatně. Vyšší rozpočet je na seriálu po vizuální stránce hodně znát, první epizoda má ještě to správné kouzlo předchozí sezóny, po akční stránce si není moc nač stěžovat a srdcař Henry Cavill se snaží svou milovanou látku utáhnout i v těch nejslabších chvílích. 

A naštěstí má po ruce i čím dál lepší Freyu Allan, která má sice v Kaer Morhen evidentně nonstop k dispozici maskérnu a elixíry s botoxem, ale pouto mezi ní a Cavillem funguje na jedničku a je jedním z hlavních kladů seriálů. Škoda jen, že Anya Chalotra tuto dvojici příliš nestíhá, její vztah s Geraltem (pravda, i kvůli scénáři) příliš nefunguje a coby Yennefer se čím dál víc ukazuje jako castingový omyl. Zaklínač tedy ve své druhé štaci spadnul do žánrové šedi a matného průměru bez silné atmosféry či výraznějšího režijního vedení. Seriál toho chce odvyprávět strašně moc, kvůli nešikovným scenáristům však neřekne v podstatě vůbec nic. Netflix bude mít asi co dělat, aby mě do třetí řady vůbec ukecal. 5/10

Jak to vidí Sam.Vimes:

Druhá řada Zaklínače začala slibně, volnou adaptací povídky Zrnko pravdy s vynikajícím Kristoferem Hivju v roli prokletého Nivellena. Jenže v následujících epizodách už seriál zdrojový materiál knih opouští téměř úplně a nahrazuje jej řádově horší scenáristickou prací, jak v celkovém příběhu, tak i v jednotlivých scénách a dialozích. Stále výborný Henry Cavill jako Geralt zachraňuje, co může, a až překvapivě funguje i jeho vztah s Ciri. Potěší i scény s Bateyho skvělým Marigoldem a dále výprava, zejména krásné exteriéry. Je to ale málo, především ve světle problémů se scénářem a když navíc nemalou část obsazení tvoří castingové omyly.


O tom ostatně podrobněji mluví i kolegové, já bych se ale ještě pozastavil u soundtracku. Z nejasných důvodů seriál opustil původní skladatelský tým Sonya Belousova a Giona Ostinelli, kteří stáli za fantastickou hudbou první řady. Nový soundtrack není špatný, ale je mnohem obyčejnější, je mnohem více pouhým výrobkem než uměleckým dílem (ostatně podobně jako scénář). Pryč je obrovská zvuková rozmanitost historických nástrojů, pryč jsou jejich geniální mnohovrstevnaté aranže. Nejslyšitelněji chybí živelné jednak housle Lindsay Deutsch a jednak niněra, nástroj Geraltových melodií, a její neučesaný, trochu divoký zvuk.

Chtěl bych doufat, že druhá řada byla jen podivnou odbočkou a příště už se Zaklínač vrátí do správných (nebo alespoň lepších) kolejí, tyto naděje ale aktuálně není o co opřít. 6/10

Jak to vidí Diego.Dorlan:

Na druhou řadu Zaklínače jsem se opravdu těšil a trailery toto rozpoložení rozhodně podporovaly. Vypadalo to, že tato řada bude mít větší rozpočet a i přes logické pokračování třetí knihou (= první román, Krev Elfů), která je pomalejší, zde bude na co koukat. V tomto ohledu jsem se nemýlil a na co koukat rozhodně bylo. Otázka ovšem je, jestli to vlastně vůbec bylo dobré.

U prvního dílu jsem si velmi pochvaloval nejen vyšší produkční úroveň seriálu, ale také to, jak šikovně se tvůrcům povedlo napojit povídku z dřívějších knih do příběhu, kde již figuruje Ciri. Šikovně vymyšlené sladění dějových linek a celkově velmi povedený díl. Tuto chválu jsem ovšem s postupujícími epizodami neměl šanci ani jednou zopakovat. Tvůrci se totiž i přes hlasité a časté výkřiky o respektování předlohy rozhodli, že předloha jim asi nedává dost prostoru, a tak naprostá většina příběhu druhé řady, včetně hlavní zápletky, pochází z pera tvůrců, nikoliv Andrzeje Sapkowskiho. To je obrovským zklamáním po mediální masáži, kdy jsme slýchali, jak je Henry Cavill chodící encyklopedií Zaklínače, a častém ujišťování o věrnosti předloze z úst Lauren S. Hissrich.

 

Nejsem puritán, jenž by byl uražený kvůli tomu, že dochází ke změnám vůči předloze, kterou mám rád. Bohužel nově vytvořený příběh není příliš zajímavý a ve svém závěru ani nedává moc smysl. Mnoho postav je v průběhu série překrouceno k nepoznání. To stejné platí pro mnoho důležitých reálií samotného světa Na vyobrazení Kaer Morhen i chrámu Melitelé bych snad nejraději zapomněl. Celkově tak druhá série působí víc jako “příběh inspirovaný světem Sapkowského” než jako adaptace knižní série. To by samo o sobě nebylo nutně špatně, ale vzhledem k tomu, jak se seriál prezentuje, to je docela výsměch.

Henry Cavill a Freya Allan jsou v rolích Geralta a Ciri super a jejich vztah byl až na pár nepovedených momentů asi nejlépe zpracovanou částí série. Anya Chalotra se mi v roli Yennefer líbí, ale scénář, který měla v této sérii, byl opravdu špatný. Těšil jsem se na mnoho dalších postav, ale vesměs je těžké vybrat někoho, koho bych si divácky užil mimo ústřední dvojice a Jaskiera v podání Joeyho Bateyho. Zde na vině není pouze zametání s předlohou, ale velmi často také nešikovná realizace jakékoliv nové vize.

 

Ultimátně jsem sérii shlédl hned v pátek během jednoho sezení a nemůžu popřít, že jsem se do jisté míry bavil. Rozhodně jsem se nemusel přemlouvat, abych se koukal na další díl, ale řada jako celek spíše zklamává. A čím dále se v ní dostaneme, tím větší rozčarování divák zažívá. Hezké momenty, skvělé lokace a kamera nemohou převážit všechna negativa, která ve druhé řadě Zaklínače dominují. Osobně budu doufat, že to bylo vzhledem k pomalejší povaze a celkovému rozložení postav prvního románu výjimečné rozhodnutí a že do budoucna se ke knihám tvůrci více vrátí. Pokud by tomu tak nemělo být, tak jsem si jistý, že Zaklínač po této cestě skončí jako odstrašující případ toho, jak by se nemělo pracovat s předlohou. 5/10

Jak to vidí krauset:

Co se stane, když jednu z nejatmosféričtějších fantasy sérií svěříte „tvůrci obsahu“ Netflixu? Nový Zaklínač. Druhá série je na motivy prvního z románů Krev elfů, ovšem mění jej k nepoznání. Což by mi nijak nevadilo, kdyby alespoň jediná představená změna byla k lepšímu. Tvůrci se musí vypořádat s tou nesnází, že se po většinu pentalogie nachází ústřední čtveřice (Geralt, Ciri, Yen, Marigold) v nějakém stadiu separace, a proto se je snaží za každou cenu dostat na scénu společně.

V sedmé epizodě jsem si uvědomil, že dobří scenáristé by zvládli postavy dostat tam, kam potřebují, ve dvou dílech. Je to, jako kdyby se někdo šest epizod snažil cesty postav vytyčit tak, aby se setkaly co nejuvěřitelněji, jen proto, aby za jejich setkání nakonec stejně mohla náhoda. Možná jde v něčem o dědictví Marvelu – neustále se dívat do budoucna, stále štelovat pozice, kvůli nutnosti postavy někam přemístit nejsme nikdy doopravdy v momentu. Bez přestání se někam spěchá, a právě proto se nic nestíhá. A já mám dojem, že už 16 epizod sleduji pouhou expozici.

S výjimkou velmi dobré první epizody je druhá řada zcela bez atmosféry. Snahy o budování světa se zcela míjí účinkem: politická situace je naprosto nezajímavá, protože neprokreslená. Postavy nikdy nejsou představeny skrze činy, vždy někdo vysvětluje, kým kdo je a co chce. Zaklínač se chytá do časté nástrahy fantasy žánru – každá postava má jen jednu motivaci, která kompletně motivuje všechno její jednání. Nesledujeme živé osoby s bohatým vnitřním světem, jen takové panďuláky odříkávající objasňující repliky k posunu zápletky. 

Snahy o politiku absolutně nevycházejí – kdybych nečetl knihy, vůbec bych nechápal vztahy mezi královstvími, nediskutují se žádná konkrétní politická opatření, niajk se nepolitikaří. Geralt v knize například iniciuje kampaň za delegitimizaci Calanthé, čímž zpochybní nárok Ciri na trůn a ochrání ji před severními králi, kteří ji chtějí vidět mrtvou. Chytré, že? Mezitím v seriálu hledají v Cintře špeha, ale chlapec neustále rozmlouvající na chodbě hradu se sovou jim podezřelý není. 

Akce není motivována charaktery, neslouží k prohloubení znalostí o postavách, je zcela nahodilá (částečně pochopitelné, když jde o střetnutí monster v lesích, ale bohužel to platí i o konfliktech mezi lidmi). Akce by měla mít váhu, zde se děje jen proto, že na ni přišla řada, aby epizoda rychleji utekla. Je to asi podobně vzrušující jako sexuální životy lidí, kteří se dohodnou, které přesné dny v týdnu se budou sexu věnovat.

Vadí mi, jak je Ciri používána jako prostředek i jejími nejbližšími (Geralt ji používá jako návnadu, Yennefer ji chce obětovat). Někdo by měl scenáristům říct, že pokud chcete zabít dítě, není dostatečným vysvětlením a ospravedlněním věta „nevěděla jsem, že pro tebe tolik znamená“. Jakkoliv je dnes populární vše popisovat jako morálně šedé, Sapkowského knihy jsou skutečnými pojednáními o etických problémech, plné morálních dilemat. V seriálu nikdo nečiní zásadní etická rozhodnutí – snad kromě Yennefer. Sapkowski je také autor, který exceluje v dialozích. Nevzpomnám si, že by v celém seriálu zazněl jediný pamětihodný dialog. 

Henry Cavill, musím to říct, není zdařilý Geralt. Možná je to tím, že z něj čiší nerdovské štěstí, když hraje svou oblíbenou postavu, ale přes všechnu ostrost lícních kostí a hranatost čelisti působí neustále nadšeně, roztomile a vůbec ne strhaně. Geralt je dobrák za maskou cynika, ale Cavillovi ji zapomněli nasadit. Další věc, kterou tvůrci zapomněli, je tělesnost. Druhá řada je až nápadně cudná.   

Je naprosto nejasné, co je tématem druhé série a kam směřuje. Je v ní spousta povrchní zápletky, ale téměř žádný příběh. Ne že by první sezóna netrpěla podobnými neduhy, ale byla alespoň v rámci možností zábavná. V případě seriálového Zaklínače neváhám, jestli jde o dobrý, nebo zlý počin, jen, zda jde o zlo menší nebo větší. A jako Geralt dospívám k rozhodnutí, že na tom nezáleží, protože zlo je pořád zlo. Kdyby druhá řada Zaklínače podléhala zákonu překvapení, pro tohle dítě bych se nevrátil. 4/10 


Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (17)

Verdikt

avatar5/10

Redakce


Hodnocení redakce

  • avatar6/10

    Gonzi

  • avatar7/10

    do_Od

  • avatar5/10

    Diego.Dorlan


Hodnocení čtenářů

  • avatar7/10

    Ragnarok

  • avatar6/10

    Nazgul

  • avatar7/10

    Sub-Zero

  • avatar5/10

    ZeroCZK

  • avatar4/10

    esmo

  • avatar10/10

    DejvecD

  • avatar8/10

    Attikus

Zaklínač: Úvod 2. řady


ikona
do_Od
Netflix uvolnil několika málo vyvoleným první epizodu druhé řady Zaklínače s mírným předstihem. S jakou formou se Geralt a spol. vrací? 

Měl jsem kliku a dostalo se mi příležitosti zhlédnout první epizodu druhé řady seriálového Zaklínače s několikadenním předstihem. A protože vás jistě všechny zajímá, jak se tvůrcům povedlo navázat po dvouleté pauze na závěr první řady, a co všechno vlastně úvod do druhé série obnáší, rozhodl jsem se pro vás sepsat malou recenzi.

Děj vykopává prakticky okamžitě tam, kde jsme se s postavami viděli naposled. Geralt narazil na Ciri, zatímco pátrá po zmizelé Yennefer, a mágové z bitvy o Soddenský pahorek prochází spálené bojiště, kde Tissaia de Vries dělá to samé skrz prohlížení vzpomínek padlých vojáků. Moc efektivní nástup to není, i když flashbacky z bitvy z první osoby dokazují minimálně pokračující snahu točit Zaklínače jako více dynamickou a modernější fantasy, než co nabízí konkurence. Každopádně po Yennefer se slehla zem a všichni ji tak považují za mrtvou. Snaha vydolovat z téhle situace nějaké emoce skrze naštvaného Geralta nebo zoufalou Tissaiu ale moc nefunguje, protože každý tak nějak tuší, že jedna z hlavních postav seriálu vážně neřekla na konci první série své poslední sbohem.

Děj se každopádně rychle přenáší dál, název epizody Zrnko pravdy totiž odkazuje na druhý příběh z povídkové knihy Poslední přání, který vypráví o střetu Geralta a jeho starého kamaráda Nivellena – napůl muže, napůl zvířete, jenž zaklínačovi ještě spolu s mladou Cirillou nabídne v noci uprostřed podezřele tiché krajiny poměrně honosné přístřeší. Čtenáři samozřejmě vědí, co bude následovat, a já to tu rozhodně nehodlám spoilerovat tomu zbytku, pokud jste však čekali nějaký velkolepější rozjezd, budete nejspíš zklamaní. První díl spíš jen zlehka načrtne možné dění kolem války s Nilfgaardem a převážný zbytek stopáže věnuje sbližování se mezi Geraltem a Ciri, k čemuž je děj knižní povídky šikovně upraven.

Ostatně je to právě tento vztah, který by se měl zejména během této série stát tím hlavním motorem celého seriálu a je rozhodně dobře, že se tvůrci snaží ty dva spolu seznámit co nejdřív. Zároveň je zde vidět, že ani Geralt, ani Ciri pochopitelně nespěchají s tím tomu druhému okamžitě důvěřovat. Jak se ale ukáže na konci, nebudou mít brzy příliš na výběr. Svět je totiž nebezpečný a stále plný monster, a jak už tomu je u Zaklínače zvykem, ne každé monstrum na první pohled poznáte.

Spolu s odkazy na letošní animovaný prequel a snahou divákům hned zkraje nabídnout pohled na nějakou solidní akci, u níž se vynikající Henry Cavill v roli Geralta může zase jednou předvést s mečem, tak první epizoda v zásadě jen připomíná, že v téhle fantasy nikdy není nic černobílé, což bylo na Zaklínači odjakživa to nejdůležitější a zároveň nejzajímavější. Jsem rád, že na to tvůrci nezapomněli, zároveň mě trochu mrzí, že po napínavém závěru první série a pro mě šikovných hrátkách s časovou posloupností jednotlivých epizod ta druhá startuje ve znatelně skromnějším měřítku i v tradičnějším formátu. Co se naopak přeneslo z minula jsou jen z půlky povedené dialogy, kdy na každou ostrou poznámku z předlohy připadne věta, která jako by do toho prostředí vůbec nepasovala.

Zaklínač se zkrátka po pauze vrací s těmi stejnými neduhy, které mu však fanoušci rádi odpustí, protože ten zbytek je pořád celkem důstojnou adaptací s dobrými herci, krásným vizuálem (podpořeným letos ještě větším rozpočtem) a k mému vlastnímu klidu i nadále skvělou hudbou. Odchod předchozí dvojice skladatelů bolí, minimálně první epizoda ale drží laťku nadstandardně vysoko, tak třeba nás ani letos soundtrack nezklame. Ostatní diváky, kteří třeba doufali, že nás čeká výrazný kvalitativní posun výš, zatím musím zklamat. Potenciál na velké věci tu je, na to nejlepší v televizi ale Zaklínač momentálně pořád nedosahuje.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (13)

Verdikt

avatar7/10

do_Od

Druhá řada Zaklínače navazuje dějově i kvalitativně přesně tam, kde jsme se s Geraltem viděli naposledy. Fanoušci ocení jak lepší efekty, tak především snahu rozpracovat vztah mezi ústřední dvojicí postav. Seriálovou adaptaci od Netflixu ale nadále trápí ty samé problémy co minule, a pokud někdo čekal výrazné zlepšení, bude nejspíš mírně zklamán.


Hodnocení čtenářů

  • avatar6/10

    elusindar

  • avatar7/10

    slord

Zaklínač: 1. řada


ikona
Redakce
Jak se nakonec povedl dlouho očekávaný seriálový Zaklínač? 

Na seriálového Zaklínače jsme se dlouho těšili a zároveň se ho báli. Teď konečně víme, na čem jsme, takže si nalijte sklenici vína či korbel piva, nechte zpívat zručného barda a začtěte se do našeho rovnou pětinásobného zhodnocení první řady.

Jak to vidí Spooner

Když Netflix ohlásil práce na seriálovém Zaklínači, dlouhé měsíce (i po prvních fotkách z natáčení) jsem patřil mezi ty nedůvěřivé. Showrunnerka Lauren Schmidt sice na sociálních sítích nešetřila nadšením a láskou k předloze, měla ovšem na triku comicsový průser jménem The Defenders. Henry Cavill už pak delší dobu v mých očích patří mezi největší dřeva Hollywoodu, zbytek castingu také nevyvolával nadšení a knihami jsem bohužel zatím nepolíben. Na druhou stranu, po parádních trailerech jsem stále věřil v hezkou fantasy „popcornovou“ jednohubku. A tu jsem nakonec dostal, a vlastně i něco víc.

 

Hned na začátek se sluší říct, že Zaklínač se rozhodně nesnaží být novou Hrou o trůny, ale tvůrci jdou už od první epizody hezky svou cestou. Ať už jde o šikovný nápad s nechronologickým vyprávěním, díky němuž se hezky odvypráví jednotlivé povídky a dočkáme se i „originu“ postav, nebo i o osobitou drsnou atmosféru, kterou jistě ocení jak čtenáři Sapkowského, tak herní pařani. Tato cesta skvěle funguje, seriál má spád i tah na branku a nechronologický děj není ani pro nečtenáře vůbec zmatený a nepřehledný. Naopak, divák si užívá, jak mu scénář servíruje různé drobky a celá příběhová skládačka se začne pomalu dávat dohromady. A čtenáři si to samozřejmě musí užívat minimálně ještě dvakrát tolik. Henry Cavill pak sice nikdy nebude velkým hercem, své limity zde ovšem nahrazuje parádním hlasem, akčním umem a zejména srdíčkem, které dává do projektu prostě na maximum. Zbytek obsazení je pak sice ve skrze béčkový, ale i přesto ve většině případů dosti sympatický. Jen Yennefer mě v podání Anya Chalotra prakticky nezaujala a chybělo jí to správně smyslné kouzlo a neodolatelnost. I když chápu, že v tomhle jsem krapet v menšině.

 

Netflix si Zaklínače prostě pohlídal a servíruje nám řemeslně precizní jízdu s parádní akcí, výtečným soundtrackem… ale také pár muškami. Ne všechny epizodní zápletky jsou totiž stejně zajímavé a je znát, že povídky nebyly mnohdy vytěženy na doraz. A na rozpočtu, zejména na efektech, se pak v některých částech už přeci jen šetřilo. Když se pak v závěrečných dvou epizodách má vše spojit do našlapaného a osudového konce, tvůrci paradoxně šlápnou na brzdu. Příběhově se zvolní, finále rozhodně není tak emotivní, jak se tvůrci snaží, a prostě to celé putuje jen k očekávanému poslednímu záběru bez jakéhokoliv překvapení. První série tak kvůli finále působí spíše jako příběhové intro a ochutnávka k mnohem větším věcem a událostem, jež nás čekají za dva roky. Což není vyloženě špatně, jen je kvůli tomu samotné finále malinko chudší, než bych očekával. I přesto je však Zaklínač pro mě nakonec příjemným překvápkem a skvělým řemeslem, jenž ukazuje, že i po Hře o trůny nebude o našlapaná fantasy na seriálovém poli nouze. 8/10

Jak to vidí Sam.Vimes

Proč nás Lauren S. Hissrich během příprav seriálu tolik strašila?! Zaklínač se totiž nakonec nad očekávání povedl. Předlohu sice neadaptuje úplně přesně (proč by taky měl…), využívá ji ale dostatečně, občas i doslovně používá její obzvlášť povedené repliky. Vypráví v dobře zvolené struktuře třech časových rovin pro tři hlavní postavy, díky čemuž můžeme zároveň sledovat původ Yennefer a Ciri a zápletky z povídek s Geraltem. Tato nechronologičnost není hned zpočátku zřejmá, čtenáři zde budou ve výhodě, pozorný divák se ovšem nebude ztrácet i bez znalosti knih. Je ale pravda, že některé povídky vzal seriál až příliš rychle a v závěrečných epizodách řada nevygradovala tak dobře, jak by měla.

Henry Cavill obecně možná nemá obrovský výrazový rejstřík, Geralta ale zvládá výborně a herecké schopnosti dorovnává obrovským zápalem a porozuměním zdrojovému materiálu. U Ciri a Yennefer nakonec také nebyl důvod k obavám. A Joey Batey jako Marigold, ač třeba na statických fotkách ze středověkého okolí poněkud vyčnívá, jakmile začne mluvit nebo dokonce zpívat, je skvělý. Přešlapem se tak ukazuje jen Triss a pár vedlejších postav (dryády jsou ale úplně v pohodě).


Seriál se může chlubit nádhernou výpravou (jen s výjimkou vysmívané nilfgaardské zbroje). Fantastický soundtrack s důrazem na struny a smyčce využívá i středověké a renesanční nástroje (loutna, niněra a mnohé další), což mu oproti klasickému orchestru dodává kromě „dobové“ atmosféry i dojem určité neučesanosti, drsnosti. A Geraltovy bojové scény nabízí vynikající choreografii s mečem. Jen těch scén pohříchu není zas tak moc a ta asi nejlepší je hned v první epizodě. I přes některé výtky jsem zkrátka se Zaklínačem nadmíru spokojen. 8/10

 

Jak to vidí krauset

Vědmák je pro mě plný rozporů. Mistrné šermířství, ale je ho málo. Občasné přesné vystižení knižní atmosféry, ale většinou celkem generická vysoká fantasy. Vážný povrch, do něhož se místy vkrádají stopy kýče (zejména při milostných scénách). 

Zaklínač nemá soustavnou atmosféru. První epizoda ji měla, dovolila si i klidné zastavení s Geraltem u lesního potoka, ale  takových momentů je v sérii pomálu. Knižní Geralt je málomluvný, ale autoritativní. Poněvadž Cavill ve svém standardním výrazu autoritu postrádá, je až moc dobrosrdečný, musí se neustále mračit a dívat sveřepě. Geralt by měl být stoický a schopný dokonale úsečně odpovídat. Dialogy, ty Sapkowski opravdu umí psát. Neopakuje se v nich, mají rytmus, jsou rozpoznatelné. Kromě úvahy o větším či menším zlu jich v seriálu zase tolik nezazní. 

První sérii by slušelo, kdyby se déle držela pouze Geralta, který má vlastně neobyčejně málo prostoru a je podle mě radikálně zastiňován Yennefer. Marigold, můj favorit, je zde z brilantního muzikanta a jelita redukován pouze na to jelito. V knihách se směji nahlas jeho slovním výměnám s Geraltem, tady mi přišly spíš trapné a těžkopádné. I když jeho „Jej, fauna!“ si mě získalo. Marigold je mistr boření čtvrté stěny a zdaleka to nefunguje tak dobře jako v některých marvelovkách. Místo v prostředí zasazených vtipných slovních výměn dostáváme věty typu „ A teď jen blábolím expozici“. Bard si zasloužil víc. 

V zásadě se mi líbí, jak tvůrci skloubili povídky a románovou ságu. Zejména v první polovině série je to velmi elegantní. Stále si myslím, že se první epizody měly soustředit více na Geralta a zahájit ten worldbuilding od něj. Co obnáší být zaklínačem, to je zmíněno jen běžně. Ale vůbec se třeba nepracuje s transformací pomocí lektvarů, což je potenciálně velmi filmová, vizuální proměna. Oceňuji, že se tvůrci nesnaží ulehčit orientace v časových rovinách nějakými titulky, kdy se jaký příběh odehrává. Co už tak nekvituji, je fakt, že po druhé epizodě v podstatě nedochází k představování světa. To, co začíná slibně, je zároveň problémem: epizodičnost povídek, ale zároveň nájezd na pentalogii v závěrečných dvou epizodách. Přičemž ten zlom je náhlý, uspěchaný a viditelný. Proč se mám zajímat o válku s Nilfgaardem, když mi nejsou dostatečně představena severní království. 

Celek je vlastně horší než jakékoliv jeho dílčí části. Z prvních pěti epizod jsem byl relativně spokojený, ale pak si uvědomíte, už jste skoro na konci, a přitom se toho zvládlo říct velmi málo. Vyčítám Netflixu, že dlouhodobě nedokáže posoudit, kolik epizod by měla mít jaká série. U Daredevila jsem měl za to, že tam prostě není příběhu na 13 epizod, u Zaklínače mám zase pocit, že deset bylo minimum, aby tvůrci odvyprávěli, co potřebují. 

Jak málo se toho v nejlepších fantasy a sci-fi příbězích stihne odvyprávět, to je nějaký moderní nešvar. Podívejte se, kolik se toho vystaví a odvypráví ve staré trilogii Star Wars, zatímco v té nové nevíme o postavách po hodině The Force Awakens nic nového. Nebo kolik se toho odvypráví za osm hodin Pána prstenů. Já chápu, že seriály mají jiné tempo než filmy. Ale tím spíš mají dobré seriálové scénáře za úkol chodit do hloubky. V osmé epizodě si uvědomím, že už jsem na konci, a já přitom necítím satisfakci z toho, že jsem prošel nějaký celek. Pořád je to jen jakoby úvod. Netflix prostě dělá spotřební dílka k posezení na gauči a tím, že vydává celé série najednou, dostatečně neřeší dramaturgii. Nemusí si udržovat diváky z týdne na týden. Pak se z jeho seriálů stávají takové táhlé povrchní zážitky, kdy se seriál nepozorovaně přelije z jednoho konce na druhý.

Když vidím, jak letos dopadají očekávaná fantasy, jak se zachází s Carnival Row, doslovnost Jeho temných esencích a uspěchanost Zaklínače, tak se začínám obávat o osud Pána prstenů od Amazonu (a casting mě v tomto směru příliš neuklidňuje). Vypadá to, jako kdyby nikdo nedokázal pochopit, co učinilo Hru o trůny tak populární. Byl to přepychový scénář, vcítitelné postavy a nosné lidské drama.  Zatím všechno, co vidíme, je nějaká napodobenina povrchu. Mimochodem výprava a vůbec živost světa Zaklínače je míle za první sérii Hry o trůny. 

Je pravda, že první řadu Zaklínače jsem si přes větší či menší výtky užil a zhlédl jsem ji velmi rychle. Jako striga jsem strávil noc mimo kryptu, bingewatchingem. Ale zanechala toho ve mně málo. A to, co je na zaklínačských příbězích nejlepší, to neustálé řešení morálních dilemat, to tady velmi schází. Navíc nechápu, proč už tvůrci nezopakují podobný souboj jako v Blavikenu, když evidentně choreografii zvládají skvěle (nic tak dobré s meči jsem léta neviděl, blíží se tomu snad jen Ned proti Meči jitra v šesté sérii Hry o trůny). Ne že by to nemělo dobrá místa, ale mutace do áčkového seriálu tak úplně neproběhla. 6/10

 

Jak to vidí Diego.Dorlan 

Geralt, Yennefer a Ciri. Oblíbené postavy z (kdysi pouze ve střední Evropě) populární knižní ságy si konečně našly cestu na naše obrazovky díky Netflixu. Zaklínače provázelo poměrně skeptické očekávání, ale výsledek je velmi vydařeným fantasy. Henry Cavill také ukázal všem, že jeho nadšení pro roli Geralta bylo opravdu upřímné a jako zaklínač naprosto zabodoval. Stejně tak patří poklona tvůrcům, kteří vzali v potaz větší obrázek a rozhodli se představit značné množství postav již v této řadě, abychom potom byli připraveni na jejich větší a často mnohem zásadnější role v budoucích sériích.

 

Zaklínač mě sice velmi potěšil, ale bohužel se nejedná o bezchybnou podívanou. Adaptace povídek, které jsou od sebe často dějově velmi odtržené, není tak snadná, jak se může na první pohled zdát. Zvlášť, když si tvůrci připravují i půdu do budoucna a rozhodli se představit tak všechny tři hlavní postavy najednou napříč celým seriálem. Vyprávění v různých časových obdobích a pro různé postavy může být rozhodně náročnější na sledování. Zvlášť, pokud se v tom divák nechce ztratit, což je bohužel největší riziko pro diváky neznalé předlohy. Osobně jsem si tuto nelineárnost užil, ale doufám, že s přibývajícími řadami se tento aspekt trochu více odladí.

 

Seriál jako celek stojí na vlastních nohách, za což jsem rád. Ano, některé věci jsou jiné než v knihách, ale díky tomu jsme si mohli užít nové věci, které obecně velmi mile překvapily, jako třeba většina děje Yennefer. Zároveň ale nejsme ochuzeni o mnoho skvělých momentů, které jsou velmi dobře adaptovány z knih. Celý seriál podtrhává skvělá hudba, která pomáhá budovat hutnou atmosféru a emoce. Lokace jsou z větší části velmi dobře vybrané. To stejné platí i pro casting. S valnou většinou postav jsem byl velmi spokojený, ale vůbec mi bohužel nesedla Lvice z Cintry. Celkově jsem velmi spokojený a už teď začnu pomalu vyhlížet druhou řadu, pravděpodobně za doprovodu některé z Marigoldových písní. 8/10

 

Jak to vidí do_Od:

Zaklínač byl z letošních seriálů mému srdci jednoznačně nejblíž, po zklamání jménem Mandalorian jsem si ale chtěl dát sakra dobrý pozor na vlastní očekávání, a proto jsem se rozhodl k tomu přistoupit nejen s maximální opatrností, ale zároveň střízlivý v tom, co je a není možné z knih přesunout do televize. A dopadlo to... dobře? 

Ze všeho nejdřív chci pochválit způsob, jakým tvůrci roztřídili jednotlivé časové linky. Kdyby se jelo chronologicky, čekali bychom na Ciri nejméně do konce série, spíš dýl, to samé pak s Yennefer, která by tím přišla o svůj bohatý background - a spoléhat se na to, že seriál unese jen samotný Cavill a epizodní monstra do té doby, než se vůbec rozjede hlavní příběh, to by asi nedopadlo dobře. Takhle se sice někteří diváci neznalí předlohy mohli ztrácet, tvůrci ale šikovně líčili drobky informací (Renfri zmiňuje první bitvu královny Calanthé poté, co ji předtím zmínila v jedné scéně samotná Ciri, takže si už v první epizodě můžou ti pozorní ledacos spojit) skrz celou první půlku, a představení širšího světa to podle mě velmi pomohlo.

 

Mohl bych toho vyzdvihnout samozřejmě víc. Cavillův herní hlas, který ke Geraltovi jednoduše sedí, výbornou Anyu Chalotru jako bouřlivou Yennefer (jedna z nejlepších ženských postav, které kdy byly napsané), skvělý souboj s meči z první epizody, nebo třeba soundtrack, který budu poslouchat celé svátky. Nenechte se ale zmýlit, první série Witchera má k dokonalosti pořád daleko. 

V prvé řadě je tu ta zkratkovitost. Osm epizod se najednou ukazuje jako málo, protože například druhá (nejvíce kritizovaná) a šestá (kupodivu oblíbená) epizoda byly vyloženě chudými bratříčky svých knižních povídkových předloh. V té první jsme se v seriálu nedozvěděli nic o Elfech, jejich pronásledování, jejich nenávisti k lidem, a vlastně specificky ani o jejich charakterových rysech. V té druhé zmíněné s draky už to bylo o něco lepší (vyjímaje efektů, ty byly tak trochu k pláči), pořád ale došlo na minimum filosofování, minimum kontinentální politiky i minimum představování ostatních ras jako např. Trpaslíků. Divák si v takových momentech zkrátka musí plno věcí domýšlet, a nebo se rozhodnout pro nezájem, což není dobré. Víc delších a lepších dialogů by v tomhle případě jedině pomohlo, tempo by šlo klidně zpomalit (vzpomeňme si na to, jak začínala Hra o trůny) a postavy i svět by si zasloužily z mého pohledu ještě o něco temnější pojetí. Svět Zaklínače není blýskavý, ani neustále akční, často je o tom, co hnusného se stalo o století zpátky nebo tisíce kilometrů dál. Zkrátka kontext je důležitý a tady mi občas chyběl. Přesto všechno jsem vlastně byl ve finále dost spokojený, především jsem tedy měl obří chuť to celé vidět ještě jednou, ale to už možná znovu souvisí s tím, jak blízká je mi v tomhle případě předloha. Tak či tak, jako čtenář i hráč hlásím nakonec spokojenost, ale zároveň doufám, že příště to bude o poznání lepší. 7/10

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (5)

Verdikt

avatar8/10

Redakce


Hodnocení redakce

  • avatar8/10

    Diego.Dorlan


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    Ragnarok

  • avatar7/10

    elusindar

  • avatar7/10

    Sub-Zero

  • avatar4/10

    esmo

  • avatar8/10

    slord

  • avatar8/10

    Urukhaj98

Zaklínač: První dojmy


ikona
Diego.Dorlan
Zaklínač byl jedním z nejočekávanějších seriálů roku. Jak se nám líbily první díly? 
Letos rozhodně nebyla na seriálovém poli nuda. Dočkali jsme se mnoha zajímavých a povedených kousků (zároveň také některých méně povedených), ale za sebe mohu říct, že na žádný jsem se netěšil tolik jako na Zaklínače. Seriál již od počátku produkce provázelo mnoho skeptických komentářů. Potvrdily se obavy některých fandů anebo se koukáme na budoucí megahit od Netflixu?
 
 
Zaklínači jsou lovci monster. Byly geneticky upraveni tak, aby chránili lidi před nestvůrami, které je ohrožují a kletbami, které na sebe často sami sesílají. Služby těchto bezcitných mutantů jsou velmi drahé, ale lidé je potřebují k tomu, aby sami přežili. V tomto temném světě však osud chystá něco trochu jiného pro jednoho z nich – Geralta z Rivie. Zkušený lovec monster se bude muset postavit nespočtu nástrah, neboť je jedním ostřím meče osudu.

Zaklínač měl hodně vysoko nastavená očekávání a fanoušci by se nespokojili s ledajakou rutinně zpracovanou adaptací. Fanouškovská základna totiž vychází ze dvou táborů – knižního a herního. U nás jsou samozřejmě knížky známé, ale více na západ se značka Zaklínače těší popularitě zejména díky úspěchu videoher. Každý tak má určitou představu o tom, jak by měli určité věci vypadat a jak by se měl kdo chovat. S klidem ovšem mohu po úvodních dvou dílech říct, že se není moc čeho obávat a že vidle a pochodně můžete prozatím odložit, protože v úvodu série se Geralt představuje ve velmi dobré formě.

 
Seriál velmi slušně pracuje s epizodickými příběhy Geralta, jež prezentuje podobně jako v knize. Je zde ovšem určitá úprava vůči předloze. Ta je znát nejvíce na délce příběhů, které jsou zkracovány a ukazují převážně to hlavní z každého příběhu. Toto zkrácení příběhu je uděláno z toho důvodu, abychom se neseznamovali pouze s Geraltem, ale také s dalšími hlavními postavami – Yennefer a Cirillou. Obě mají v jednotlivých dílech vyhrazenou poměrně slušnou část stopáže a zejména u čarodějky s fialovýma očima se bavím kdykoliv je na scéně.

Zasazení příběhu do rozmanitých lokalit je sice vždy hezky vypadající, ale přeci jen se nejde ubránit dojmu, že sem tam by si divák znalý předloh pravděpodobně představil poněkud jinak vypadající scenérie. Ať už je ovšem Vaše představa jakákoliv tak lokality jsou vždy hezké na pohled a nepůsobí dojmem, že by byly úplně mimo. U jiných (Blaviken, Aretuza) zase nemohu nabídnout nic jiného než chválu. Efekty v seriálu vypadají dobře, byť by se určitě našel nějaký ten prostor pro zlepšení. Kostýmy bych zhodnotil stejným stylem jako efekty. Předpokládám, že hlavní výtkou vůči kostýmům bude nepříliš kladně hodnocená zbroj Nilfgarďanů, ani ta ale nebyla v úvodu rušivým elementem.
 
 
Nechronologické vyprávění příběhu a čas věnovaný třem různým postavám možná nemusí být ideální zážitek pro každého, ale rozhodně se jedná o zábavnou podívanou. Hodinové díly utíkají jako voda a nemáte šanci se u nich nudit, protože postavy a jejich problémy jsou dobře napsané i zahrané. Zatím se tedy očekávaný seriál jeví jako vcelku povedený a osobně budu doufat, že mě ve zbytku série ještě překvapí něčím dalším a hodnocení půjde o kousek výše, než jaké dávám nyní. 
Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (23)

Verdikt

avatar8/10

Diego.Dorlan


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    xvladax

© copyright 2000 - 2022.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace