Česká platforma Voyo se stále drží svého osvědčeného receptu. Divákům u obrazovek předkládá příběhy na motivy skutečných událostí, které svého času vydaly na spoustu tučných novinových titulků či obsáhlých biografií, ať už šlo o Ivetu, Případ Roubal, Jitřní záři nebo minisérii Guru. Historii neopouští ani tentokrát, pod taktovkou Davida Ondříčka se vydává do šumavských mokřadů, kde inspiraci pro své dílo Král Šumavy hledal už Karel Kachyňa. Ve trojdílné adaptaci téhož příběhu sledujeme počátky fascinujícího osudu Josefa Hasila, československého ochránce hranic, který navzdory režimu i vlastní uniformě pomáhal převádět uprchlíky do bezpečí zahraničí díky své překvapivé drzosti a dokonalé znalosti zdejšího kraje.

Pevná režie stavící na odiv reálné kulisy, stísněnou atmosféru hustých lesů i velkolepé záběry na rozlehlé šumavské scenérie je něco, co může oku lahodit. O schopnostech Davida Ondříčka pochybuje málokdo a jeho výběr na post režiséra se povedl, neboť dobovou i lokální atmosféru se mu daří vystihnout dobře. Těží i z povedené demonstrace depresivních měsíců, které následovaly po únorovém převratu komunistické strany a zklamání mnoha Čechoslováků. Samozřejmě tu nechybí bezpáteřní pohlaváři, kteří se neštítí pro ochranu režimu kdejakých zvěrstev. Komunisti byli svině, doba byla hnusná a Ondříčkova režie tyto jednoznačné dojmy předává bezpečně. Napomáhají tomu i povedené herecké výkony, velmi potěší role doposud stále málo známého herce Jana Jankovského, který zářil už v Prušinovského Chybách a svým partem tu náramně pasuje do role křivé svině, která jde výhružně po krku všem nepřátelům míru a prosperity.

V jasném kontrastu proti němu vystupuje stále častěji obsazovaný Oskar Hes, kterého napříště uvidíme v historickém dramatu o bratrech Mašínech. Mladý herec s nevinným výrazem je v hlavní roli trochu naivního, leč odvážného převaděče výborný a daří se mu do své role vtisknout něco navíc tam, kde scénář dává jasné mantinely a postavě nenechává příliš prostoru se rozvíjet. V tomto ohledu nastává zajímavý kontrast – byť se série okatě drží skutečných událostí, některé zajímavé pasáže z Hasilova příběhu nechává nepochopitelně mimo dění. Vůbec se tak nedozvíme například to, že jako mladík se účastnil partyzánského odboje za druhé světové války, což by stačilo odbýt v rámci jednoho dialogu a jeho motivace by tak rázem získala uchopitelnější hloubku. Pozadí této historické figury však pro diváka zůstává z nepochopitelných důvodů zahaleno tajemstvím, čímž celá postava a děj stavící výhradně na ní trpí.

Série se věnuje skutečným událostem, všechny si postupně odškrtává tak, jak se odehrávaly, ale nepřidává absolutně nic navíc. Lze to označit za nešvar v Česku velmi oblíbených adaptací reálných příběhů, které byť jsou samy o sobě zajímavé, zasloužily by si větší a odvážnější péči než pouhé převyprávění známého. Děj se pohybuje po předem vytyčených bodech potřebných pro vývoj, nicméně nikde nezůstává dostatečně dlouho a v žádném případě nejde do hloubky. Postavy jsou zaměnitelné a kromě povrchních charakteristik se o nich s pár výjimkami prakticky nic nedozvíme, což je zvlášť patrné u ústředního charakteru. Josef Hasil byl fascinující postavou, jeho motivaci či osobní historii však Král Šumavy téměř nezkoumá, zůstává u jeho představení formou zakázaného vztahu s přítelkyní, ještě zakázanějšího vztahu s vdanou ženou a „touhy dělat dobro“, což jsou bohužel atributy pro zajímavou a podnětnou sérii, která se točí okolo jedné postavy, zcela nedostačující. Hasil tak působí jen jako naivní a přidrzlý mladík, který se prostě nudí.

Evidentně se o nápravu této chyby snaží dějová linka, která představuje Hasilova bezpáteřního otce a mohlo by se tak zdát, že touha oprostit se od rodinné historie by mohla Hasilovu abstinující motivaci vysvětlit. Tato linie je však rozvíjena pouze v kontextu milostného příběhu, nikoliv na hlavní styčné ploše, kterou je Hasilův boj proti režimu. V kontextu ostatních figur se tak scénář nijak nesnaží vyzdvihnout výjimečnost a odvážnost jeho rozhodnutí a celý děj jen jaksi líně plyne bez potřebného dopadu.

Možná i kvůli tomu se například vůbec nedaří prodat potenciálně napínavé emotivní scény samotných přechodů hranic, které si opakovaně vystačují s tím, že kolem projdou zlí vojáci a hodní hrdinové se skrčí za pařez. Tento mechanismus se napříč třemi epizodami opakuje nepochopitelně často a ještě nepochopitelněji naprosto stejně. Napětí se tak nedostavuje, protože nevychází ze samotné scény ani ze strachu o postavy. Divák je tak nucen sledovat líně plynoucí děj bez jasného ukotvení či pevnějších základů, který je sice pěkně natočen, ale diváka nijak nepodněcuje. Poslední epizoda se v tomto směru snaží o nápravu, formát přechodu hranic je změněn a divák je téměř nucen se o hlavní postavu bát. Nepřichází však žádná katarze ani vyvrcholení příběhu. Celá trojdílná série nepochopitelně končí jakoby uprostřed děje, aniž by cokoliv předala. Dostavuje se tak pouze pocit zmatení a nevyhnutelná otázka „To je všechno?“. Poctivý divák se dozví, že se samozřejmě plánují další série, které dále rozvedou Hasilův příběh. První série, která však měla diváka zaháčkovat a motivovat k dalšímu sledování, však tyto účely neplní téměř v žádném ohledu, byť vypadá pěkně. Nepůsobí tak jako ukončený celek, ale jako přehnaně roztažená expozice, která neplní svůj účel. Což je bohužel pro trojdílnou sérii málo.

---

Autor: Marek Mičke
Foto: Voyo Originál