Mám to štěstí, že až na první řadu Daredevila jsem zatím psal recenze na všechny Netflix/Marvelovské kousky a tudíž se můžu poměrně snadno odkazovat na své předchozí výroky a názory, kterými si budu při recenzi čerstvého Luka Cage lehce pomáhat. Říkám lehce, protože od něčeho jsem se odpíchnout musel a co lepšího bych si mohl na úvod přát, než zavzpomínání na nevyváženou a zbytečně natahovanou Jessicu Jones, kterou v mnoha ohledech Cage připomíná, ačkoliv je přitom zcela jiný, nebo naopak "Dark Knightovskou" recenzi druhé řady Daredevila, která se pro mě osobně stala jedním ze dvou komiksových vrcholů tohoto roku. Obzvlášť pak kvůli tomu druhému zmiňovanému jsem měl ohledně nadcházející sólovky s neprůstřelným drsňákem docela solidní naděje. Trailery se sice příliš nesnažily a bylo jasné, že nás čeká kromě klasického originu zároveň úplně jiná story, než kterou nám vyprávěli Jessica s Mattem. Nicméně očekávání byla pořád dost vysoká. A jak že to tedy dopadlo?

Jak už nejdelší první odstavec v historii TVzone mohl napovědět, dopadlo to komplikovaně. Za a) se mi nepoštěstilo a nemůžu říct, že by Luke stál někde mezi v mých očích nepovedenou Jessicou a v mých očích dokonalým Daredevilem. Za b) to neznamená ani to, že by byl horší, nebo lepší. Stojí zkrátka vedle a podle všeho mu tam je dobře. Luke totiž rozhodně není zpočátku typickým hrdinou. Nemá potřebuju se honit  za zločinci, nemá potřebovat napravovat zlo. Pár měsíců po událostech Jessicy zametá v Harlemu vlasy čistě proto, aby se schoval před okolním světem. Aby měl svůj svatej klid. Jak tomu už ale v tomhle univerzu bývá...

Harlem, neboli čtvrť, ve které se celý děj Luka Cage odehrává, je srdcem černošské komunity v New Yorku. Jako taková ale zároveň spadá i pod tamější gangster smetánku. Tu vede jistý Cottonmouth, záporák číslo jedna. Jeho problém je, že to není Kingpin. Má sice cool noční klub, ve kterém hned první večer Luke sympaticky sbalí jednu kočku, ke které se ještě později vrátím, kromě toho ale ničím extra nevyniká. Má nějaké cíle, nějaké plány, zodpovídá se ale někomu dalšímu a už od začátku postrádá respekt, který si Kingpin spolu s Kilgravem poměrně snadno a rychle získali bez nějakých větších potíží. 

Cottonmouth má ještě sestřenici, tou je politička, členka městské rady a taky rozzuřená matka ze třetího Kapitána Ameriky (jiná role, stejná herečka, tohle tvůrcům neodpustím). Ona už je jiný šálek kávy, rozhodně ale nic převratného ani nic, co by hodnocení nějak výrazně posunulo směrem k desítce. Je tam, ale kdyby tam nebyla, tak by se vlastně vůbec nic nestalo. A to je bohužel pocit, kterej mě provázel skrz snad celou sérii u vícero postav.

Ale dost už s tím napínáním, pojďme si projít nějaká pozitiva. Tak určitě je třeba zmínit řemeslnou preciznost, obzvlášť prvních pár dílů stojí za to. Když už jsme u těch prvních dílů, dovolím si nesouhlasit mírně s kolegou Samem a řeknu, že 1 - 3 jsou jednoznačně nejlepší epizody celé série. Vyprávějí víceméně uzavřený příběh s tragickým, ale naprosto předvídatelným koncem, fungují v nich zajímavé vedlejší postavy (policejní kolega Misty Knight si zaslouží všechny palce nahoru, stejně tak postava "Shadese" a když už jsme u toho, později taky, jako už klasicky, Claire "kvůli právům mi pořád nechtějí říkat Noční sestra" Temple, ale to je spíš světlá výjimka v pozdějších dílech) a všechno v nich tak nějak hezky odsýpá. Za tohle plus ještě Mika Coltera, který se pro podobnou roli nesmírně hodí a já jsem za jeho obsazení fakt rád, tak za to všechno palec nahoru.

Je to ovšem ten zbytek, co mi dělá starosti. Bohužel, jak čas spěje, začíná se seriál místy natahovat, dostáváme nezajímavé linky, které by v klidu šlo vypustit a nic by se nestalo, děj se zbytečně komplikuje a zamotává, přichází na scénu druhý hlavní záporák a asi největší trn v mém oku, pan Diamondback. Nyní budu předpokládat, že už jste seriál celý viděli a tak vám spoilery nevadí, kdo ne, smůla. Diamondback je Lukův nevlastní bratr a kvůli tomu trpí silnými daddy issues, celý svůj dospělý život tedy zasvětil tomu, aby Luka zničil. Narafičil na něj zločin a následně jej dále ve vězení z dálky týral, aniž by o tom Luke měl vůbec ponětí. Nepřímo z něj vlastně udělal i superhrdinu (z Lukova pohledu tedy další věc, bez které by se s radostí obešel).

Jak už jsem ale řekl, je to trn v oku. Ne snad proto, že by jeho celá motivace byla k smíchu (přestože je), nebo snad, že by se mi nelíbila jeho zášť k někomu, kdo za jeho problémy v podstatě nemůže (nelíbí), nebo že měl trapný kostým (má), atd... je to spíš kombinace všech těch důvodů. Jo a taky fakt, že nic neplánuje a všechno řeší zkratkovitě a přesto se mu nějak podařilo ovládnout všechny gangy, získat vlastní superzbraně atd., to je další věc, která mě na něm neskutečně s*ala, pardon my french.

Diamondback pro mě zkrátka představuje jistou nedotaženost. A ta je svým způsobem symbolická a platí pro celého Luka Cage. Je to v mnoha ohledech komplexní dílo, nebo se aspoň snaží být, aniž bych úplně chtěl otevírat to spektrum společenských otázek, kterých se Cage dotýká (jmenovitě třeba jen policie vs. afroameričané) a na tomhle poli Cage jednoznačně dominuje. Tady poráží jak nedůvěru v právní systém z Daredevila tak... cokoliv to bylo, co tématicky pohánělo Jessicu Jones. Skoro jako by tvůrčí bod soustředění byl právě jenom na tomhle přesahovém aspektu. Já jsem ale kluk geekovskej, kterej si od komiksárny podobného ražení přece jen žádá trochu jiný věci. 

Je to tedy plichta. Plichta mezi snahou o hezký společenský komentář a kvalitním komiksovým seriálem. Z mého pohled ale tvůrcům přece jen šlo víc o ten komentář a právě proto nakonec Luke bodově končí ještě o kousek níž, než ta proklatá Jessica. Dobýt srdce Harlemu je totiž jedna věc, dobýt srdce nerdů, co touží po hezkých bitkách na jeden záběr, vyhrocených 1v1 s kostýmy, které nevypadají, jako že si je někdo půjčil z první řady Star Treku (toho opravdu starého Star Treku). Je to škoda, nicméně v širším smyslu to zase taková hrůza není. Defenders tenhle hlavní problém Luka Cage poměrně jednoduše smažou a pokud to nebude až příliš velký chaos, myslím, že se ještě od toho kluka neprůstřelnýho holohlavýho, co na něj letí všechny ty čokoládový kočičky, máme na co těšit.

P.S. když už jsme u těch kočiček, já slíbil, že na ni ještě dojde. Misty Knight je samozřejmě hned po Lukovi nejlepší postavou seriálu a škoda, že nedošlo k jedné obzvlášť zajímavé komiksové proměně, nebo spíš, že ji v závěru nedotáhli až do konce, tak jako to udělali s Punisherem ve dvojce Daredevila. Půda tam ale je, tak snad v těch Defenders, no.