Ano, jedna z nejočekávanějších seriálových událostí roku je definitivně za námi. Ewan McGregor vzal po letech opět do ruky světelný meč a vrátil se do kůže legendární postavy Obi-Wana Kenobiho a společně s ním se v jeho sólovce objevil samozřejmě i Darth Vader v podání Haydena Christensena. Jenže dlouho očekávaný projekt řadu diváků svým úvodem dosti zklamal. Dokázal si Ben v uplynulých týdnech napravit reputaci stát se doposud nejlepším SW seriálem? Náš redakční verdikt vás asi úplně nepotěší.

Jak to vidí Spooner:

Proč to celé sakra nemohlo vypadat jako poslední epizoda? Proč? Právě finále totiž přináší přesně to, co jsem od sólovky Obi-Wana Kenobiho uplynulé týdny tak marně očekával. Tedy pořádnou porci poctivé SW atmosféry, které hezky navazuje na Pomstu Sithů a Lucasovu prequelovou trilogii, konečně pořádný duel se světelnými meči a silné emocionální uzavření mezi Kenobim a jeho bývalým padawanem. McGregor zde (ostatně jako v celém seriálu) hraje naplno a objeví se tu i několik skvělých kamerových či vizuálních momentů, které si budu chtít ještě několikrát zopakovat. O to víc mě ale štve, že zbytek Benova dobrodružství už si příliš chvály nezaslouží.

Na jednu stranu je sice vidět, že se autoři zaměřili zejména na vývoj oblíbeného rytíře Jedi, aby si Ewan McGregor užil svůj návrat ke světelnému meči naplno. A po této stránce seriál jakžtakž funguje, stejně jako budování jeho vztahu s Vaderem a malou Leiou. Jenže tvůrci jakoby se kvůli tomu často vykašlali na všechno ostatní. Základní koncept „ochraňuju dítě/zachraňuju unešené dítě“ se omrzí sakra rychle, nové postavy jsou v „lepším“ případě krkolomně napsané, v tom horším naprosto zbytečné, celé to vypadá strašně lacině a SW novinka je navíc plná naprosto cringe a podivných momentů, z nichž se chce fanouškovi téměř až plakat – honičkou v lese počínaje a prvním směšným střetem Obi-Wana s Vaderem konče.

Od čtvrtého dílu už sice jdeme kvalitativně nahoru a najde se tu několik pro fanoušky výživných scén, které nám konečně ukazují to, co jsme chtěli celou dobu vidět. Jenže i přes určitou spokojenost jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to sice hezké, ale kdejaké zvučnější režisérské jméno by si s určitými sekvencemi pohrálo mnohem více. Ano, Deborah Chow se opravdu ukázala jako seriálová rutinérka, jež se k tak velkému projektu dostala snad omylem a i přes veškerou snahu na něj prostě nemá. Její režie postrádá drajv, jakoukoliv jiskru, osudovost, pořádné nápady i větší cit pro vizuál. Seriálový Obi-Wan tak pro mě rozhodně není takovým průserem jako třeba nedávný Boba Fett a několik vděčných pasáží pro fanoušky předaleké galaxie se tu rozhodně najde. Návrat ikonické postavy si však bez debat zasloužil daleko lepší péči, ať už od samotné režisérky, tak i hlavounů celého univerza. Promarněná šance a druhou řadu prosím fakt ne. 6/10

Jak to vidí Jokolo:

Vlajková loď Disney+ přistála v hangáru, rozblemcaný Obi-Wan je u svého konce a já se tak můžu konečně uchýlit k boomerskému lamentování. O seriálu pojednávajícím o nejslavnějším rytíři Jedi lze totiž říci prakticky totéž, co o všech jiných seriálech z milovaného univerza. Jednoduchý scénář sázející na efektní jednotlivé momenty, který se ale v celkové koncepci rozpadá. A není divu, když byli ke kormidlu přizvání bezejmenní rutinéři, kteří museli údajně celý příběh ještě několikrát přepisovat, a to pod vedením režisérky, jejíž nevýrazný styl a nejasné uchopení zápletky ještě podtrhlo marnost celého příběhu.

Seriál se tak pro mě stává definicí promarněnosti obrovského potenciálu. Již v první recenzi jsem vypsal své zklamání z toho, jak lehkovážně a průměrně tvůrci nakládají s látkou, která toho nabízí tolik. Obi-Wan jakožto zničený starý muž mohl tvořit jádro příběhu opírající se o zlomení hole nad Anakinem a přijetí jeho definitivní proměnu ve Vadera. Seriál místo toho přešlapuje na místě a mnohem větší prostor investuje do budování vztahu s Leiou, které je jistě roztomilé, ale ve výsledku plytké a viděné stokrát jinde.

Představitelka Revy, Moses Ingram, pak údajně na sítích schytává vlnu obrovské nenávisti, přičemž myšácké studio si toto opět dává do souvislosti zejména s rasovými předsudky. Byť se možná najdou tací zbyteční jedinci, kteří si na postavu stěžují pouze kvůli barvě pleti, studio selhává v naslouchání fanouškům, kdy je postava nenáviděna nikoliv pro svou rasu, nýbrž pro svůj plochý vývojový oblouk. Byť je Reva navzdory halasným reakcím zahrána dobře a herečka si absolutně nezaslouží výtky, její příběh není nijak objevný a probíhá i dopadne přesně tak, jak čeká každý divák. Tahle postava řekla své maximum a zkazky o tom, že se chystá její spinoff, snad nemohou být založeny na pravdě.

Díky všem těmto proměnným seriál působí až překvapivě levně, na čemž se podepisují i akční scény. Honička s Leiou v lese či s Revou na střechách bez přehánění působí opravdu groteskně a je mi záhadou, že tvůrci při testovacích prvních zhlédnutích neblili a nezastavili celý projekt. Nejinak je tomu i u dalších scén, které nejen že vypadají podivně staticky , ale často ani nedávají smysl. Před první epizodou jsem sám sebe po mnoha Star Wars zklamáních utěšoval tím, že alespoň hypeovaný souboj Vadera se svým starým mistrem jistě bude skvělý a nemůže dopadnout špatně. Jejich první konfrontace mě však právě svou uchcaností a nudným pojetím rázně vyvedla z omylu. I samotná premisa stojící na neustálém zachraňování kohosi nepůsobí nijak objevně. O podivných scenáristických berličkách, jako jak se Reva přesunula mezi pátou a šestou epizodou, raději ani nemluvím. Vedlejší postavy tu jsou pak spíše sprostým slovem, Kumail Nanjiani je tu naprosto neodůvodnitelně, do děje absolutně nezasáhne, je nevtipný a opět podtrhává marnost celého scénáře.

Lze ale najít i pozitivní dojmy, které seriál může vyvolávat. Jsou však ryze postavené na nostalgii, nikoliv na nápadité práci s postavou či dobrým scénářem. Finální duel Anakina s Obi-Wanem pro mě totiž opravdu byl oním osudovým setkáním, které tvůrci slibovali. V žádném případě nedosahuje takových výšin jako epický souboj s Darth Maulem či boj na Mustafaru, ale najdeme v něm alespoň některé pamětihodné výjevy a při srdceryvné výměně mezi mistrem a padawanem málokterý fanoušek bude odcházet se suchýma očima. Ewan McGregor je stále fantastický a vývoj jeho vztahu k Anakinovi je načrtnut umně a uvěřitelně. Jinak je však samotná postava těžce nevyužita a hledání vztahu se Sílou, potenciálně zajímavé téma, tu je vyřešeno stylem deus ex machina bez jakéhokoliv vysvětlení.

Celkově tak seriál funguje v některých jednotlivostech opírajících se zejména o skvělého McGregora a nostalgické rozjímání nad jeho výměnami s Christensenem, ve výsledku jde ale o obrovsky promarněnou příležitost. Star Wars se tak pro mě bohužel již nebudou vyhlíženou událostí, ale jen další franšízou, na kterou ze zvědavosti občas kouknu. A to mě strašlivě mrzí. 5/10

Jak to vidí tomasmy:  

S kvalitou nejnovějšího seriálu ze světa Star Wars je to jako na houpačce. Z prvních dvou dílů jsem byl téměř bez výhrad absolutně nadšený. Oněmi výjimkami byla jen komická a směšná „akce“ v lese v prvním případě, která patří k nejblbějším scénám, jaké jsem kdy viděl a ve druhé části je oním outsiderem pro změnu akce na střeše. Mohlo by se tedy zdát (stejně jako již z minulých projektů), že tvůrci Star Wars neumějí točit akci, další díly ale naštěstí přinesly výrazné zlepšení. Jen je škoda, že cesta k němu vedla přes mizernou třetí část, v níž je kromě akce úplně špatně taky všechno ostatní od začátku až do konce. Díl, který mohl být správně osudový byl špatně natočený, blbě napsaný a naši úhlavní (ne)přátelé se poprvé po deseti letech sešli velmi uspěchaně a tragicky nezajímavě.

Pak už to ale zase začalo být lepší a kvalita se až do velkého finále naštěstí jenom zvedala. Čtvrtá epizoda už mě zase bavila a ačkoliv neoplývá výraznou příběhovou genialitou, já si ji užil, protože v ní skvěle fungovala také vcelku povedená temnější atmosféra i hudební složka. Ta je ostatně překvapivě silnou devizou celého seriálu, zejména v pátém díle, v němž hrají opravdu hodně povedené tóny. O kvalitách Obi-Wanova hudebního tématu z hlavy geniálního Johna Williamse pak ani není nutné podrobněji hovořit. Předposlední epizoda už konečně fungovala naprosto perfektě nejen po příběhové, ale i po všech ostatních stranách. Na akci se konečně dalo koukat, dostali jsme mnoho povedených odpovědí na palčivé otázky, stoprocentně fungovaly úplně všechny postavy i atmosféra.

Mé nadšení pak dovršila epizoda závěrečná, která pokračovala ve vlně nastavené svou předchůdkyní a snad ji ještě o něco překonala. Přinesla perfektní zakončení plné osudových momentů a událostí (druhé setkání Obiho a Vadera konečně proběhlo naprosto správně a jak jsem si ho představoval a opravdu mělo raději zůstat osamocené) a emoce fungovaly na výbornou. A když se k povedenému scénáři a perfektní práci s postavami konečně přidala také více či méně očekávaná překvapení, bylo konečně rozhodnuto. Obi-Wan je nejlepším hraným SW seriálem!

Výslednému dojmu jistě pomáhá také mnou již lehce zmíněná práce s postavami. Ewan McGregor se do své životní role vrátil v životní a neuvěřitelně přesná Vivian Lyra Blair je jako Leia naprosto boží. Carrie Fisher dostala úžasnou nástupkyni (či předchůdkyni, chcete-li) a jistě by z ní měla radost. Lord Vader je opět naprosto kulervoucí, děsivý a jeho síla a strach, který kolem sebe rozsévá, je využitý na maximum. A stejně tak dobře se tady pracuje i se samotným Anakinem, i když jen chvilku, ale o to významněji. Reva (neboli Třetí sestra) je také skvělým a skvěle motivovaným charakterem.

Po delší době jsem opět dostal věc, u které jsem cítil, že zase koukám na výborné Star Wars, jež se nemají za co stydět. S výsledkem jsem spokojený tak, že jsem tvůrcům schopen odpustit nějaké ty kanonické nelogičnosti a scenáristické a režisérské primitivnosti, kterých mohlo být mnohem méně. Tu mizernou třetí část ale odpustit nemůžu. Nebýt té, šel bych ještě výše, takhle je to jen velmi silných 8/10.

Jak to vidí krauset:

Můj přetrvávající problém s disneyovskou produkcí Star Wars je otázka velikosti. Stará trilogie je z pochopitelných důvodů velmi omezená, rebelů je poskrovnu a právě tím, že jsou naše informace omezené a svět vnímáme pohledem povstalců, nevidíme do zákulisí imperiálni politiky, necestujeme z jedné planety na druhou, vyvolává silný pocit izolace. Prequelová trilogie se pak vhodně zaměřila na politiku, zásadním způsobem rozšířila svět a konečně v posledních letech dosáhla ocenění. 

Star Wars od Disneyho se vyznačují neschopností nastolit adekvátní měřítko. Sequely působí komicky malé, a to ve snaze vyhnout se po kritice prequelů veškeré politice (ačkoliv zdanění obchodních cest jako motivace sesunu kapitalismu k fašismu a počátek pádu Republiky byl geniální). Uměle se nastoluje výchozí situace původní, přestože by bylo v rámci trilogií daleko logičtější pokračovat budováním Nové republiky. Místo toho jsme dostali Novou naději. Usilovná snaha vyhnout se politice se jeví velmi neorganicky a téměř vše, čeho hrdinové v minulosti dosáhli, sequely anulovaly. 

U Obi-Wana je problém opačný. Všechny události působí natolik zásadně, že je obtížné uvěřit, že by se k nim postavy v Nové naději neodvolávaly. Zejména scény s Lukem je obtížné zahrnout do kánonu. O kolik pádnější by bylo sledovat Bena v jeho každodennosti, jak se potýká s banálním životem pouštního vyvrhela. Minisérie je tedy nejlepší, když pojednává o Kenobiho osamělosti a kariéře v masokombinátu (úvodní epizoda), nebo rýsuje Siločáry mezi Obi-Wanem a Anakinem (trénink, finále bez masky). Líbí se mi, jak Disneyho Star Wars upevňují hrůzu, kterou galaxie cítí z lorda Vadera (daří se to zejména v Rogue One, ale i zde), stejně tak vztah Obi-Wana a Anakina – a co seriál dělá pro další prokreslení jejich vztahu. A rámováni páté epizody kolem jejich cvičného souboje. 

K tomu lepšímu, co minisérie nabízí patřil i to, jak je podána mladá Leia. O emocionální resonanci se ve finální epizodě stará téměř výhradně herectví Ewana McGregora. Kdo naopak emoce vyprodukovat nedokáže je režisérka Deborah Chow, z jejíhož angažmá jsem mě obavy už od Mandaloriana. Nejenže je její režie plochá a rutinní, mnohokrát dokázala, že nedokáže ani to základní, tedy předat představu o kontinuitě prostoru (nejmarkantnější zřejmě při útěku z inkvizitorské pevnosti). Také bych ocenil více Haydena Christensena, méně Disneyho spoléhání se na tandem dítě - dospělý. A konečně, nemohu být jediný, kdo se po dobu šesti epizod tázal, zda má vůbec Disney práva na klasické Star Wars motivy. 

Rozhodně oceňuji specifické konotace vůči americkému publiku: jako když Obi-Wan říká Leie, zatímco jí předává pouzdro na zbraň: „Je ti deset, Leio. Nedám ti blaster.” Nebo Reva ukrývající se před masakrem v chrámu Jediů pod chladnoucími těly svých kamarádů dá vzpomenout na příběhy přeživších z masových střeleb. Podle mě klíčovou otázkou, kterou si při sledování nového Star Wars materiálu musíme položit: Kdybychom nebyli už předem fanoušky tohoto světa, učaroval by nás napoprvé v tomto nejnovějším podání? A moje odpověď je zatím po každém novém projektu Disneyho… Ne. 6/10

Jak to vidí Diego.Dorlan:

Zvažoval jsem, jak výstižně uvést své celkové dojmy z toho, jak dopadl seriál Obi-Wana, na který se všichni fanoušci Star Wars tak moc těšili. Dalo by se pak polemizovat, že přehnané očekávání jsou špatná věc a že výsledný dojem je zkreslený. Jak se ale postavit k výsledku, od kterého jste žádná velká očekávaní neměli a přesto si vlastně nemáte moc co pozitivního odnést?

Návrat starého známého jediho byl pro mě velmi smutným vystřízlivěním. Seriál ukázal zlomeného a poraženého Obi-Wana, který nevidí v životě pod botou Impéria příliš smyslu a odklání se od Síly. Tato rovina funguje dobře, byť jsem si místy říkal, že by mohla být uchopená přeci jen trochu zručněji. To jsem si ostatně říkal o většině seriálu. Na tak drahý a očekávaný projekt totiž Kenobi působí opravdu odbytě a nevyváženě. V mnoha bodech totiž tvůrci nezvládli příliš dobře prezentovat své myšlenky. Výsledek se tak velmi často pohybuje na škále “tenhle nápad je dobrý, ale šlo to udělat líp” až po “kdo tohle vůbec mohl viděl a říct si, že je to v pohodě”.

Po produkční, režijní a ostatně i trikové stránce je seriál až bolestivě průměrný. Herecké výkony drží mnoho scén nad vodou a příběhové oblouky působí tak, jak si to scénáristi představovali pouze ve zhruba polovině případů. Ewan McGregor je jako utrápený Ben Kenobi skvělý a jeho vztah s Leiou funguje dobře. Hayden Christensen se také ukazuje v plné parádě a jde z něj strach přesně tak, jak nadšeně popisují v rozhovorech hlavní hvězdy. Bohužel mnoho dramatických momentů v seriálu míjí cíl, protože jsou velmi často až bolestivě špatně realizovány a působí v mnoha případech spíše jako fanouškovský projekt, než velkoprodukční záležitosti. A to je jádro celého problému. Seriál ukáže něco zajímavého a pak pohřbí celou scénu či epizodu tím, že neumí reálně ukázat tu scénu, kterou si vlastně vymysleli. Občas se tento nápad povede i ukázat, ale i tak má člověk pocit, že zkušenější tvůrci by to zvládli prostě výrazně lépe.

Bohužel největší přínos Obi-Wana Kenobiho je rozšíření portfolia meme, které si lidé odnesou a fakt, že třeba Mandalorian zpětně vlastně působí jako seriál lépe, než když se nám lovec odměn před lety představil poprvé. Návrat legendárního Obi-Wana si zasloužil minimálně mnohem jistější provedení a mnohem zkušenější tvůrce. Pokud by se totiž jednalo o nový projekt, tak by člověk nad mnoho těmito nedostatky přimhouřil oči. Ale Obi-Wan měl být tím esem, kterým Disney ukáže, že vlastně ví, co dělá. To se bohužel nestalo. Seriál si pravděpodobně v budoucnu zopakuji, ale nemohu si pomoci. Výsledný dojem dominuje hlavně zklamání. 5/10