Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Rod draka | House of the Dragon | 2022
csfd  imdb
tvůrce: Ryan Condal
hrají: Paddy Considine, Olivia Cooke, Emma D'Arcy, Matt Smith, Sonoja Mizuno, Steve Toussaint, Rhys Ifans

Rod draka: Úvod 2. řady


ikona
Spooner
game of throneshbohouse of the dragonhra o trůnyrod draka
Krvavá válka o trůn regulérně začíná. 

Od prvního Rodu draka nikdo moc nevěděl, co čekat. Podaří se HBO natočit další velkolepou fantasy show, která naváže kvalitami na první řady Hry o trůny, nebo se bude spíš pokračovat v rozpacích ze závěru seriálu? Naštěstí se stala ta první možnost. Z Rodu draka se vyklubalo hutné drama shakespearovských rozměrů, které spíš než na epiku sázelo na komorní atmosféru a tříštící se vztahy mezi hlavními charaktery. Výsledkem byla intenzivní první série, která dokázala strhnout výtečně vystavěným příběhem, špičkovým scénářem a perfektními hereckými výkony.

Od druhé řady proto byla logicky obrovská očekávání, které ještě posílila dlouhá dvouletá pauza. Bylo pak jasné, že další série bude svým vypravěčským stylem trochu odlišná. Zatímco první sezóna v podstatě jen rozestavovala figurky na šachovnici, časově obsáhla několik dekád a byla potřebným úvodem, od pokračování se očekává velkolepá a nelítostná válka, v níž už nás časové skoky minou a obsáhne několik mrazivých a nečekaných momentů, na které se čtenáři předlohy Oheň a krev velice těší. Pokud jste si ovšem mysleli, že to znamená, že se tu hned zpočátku razantně šlápne na plyn, byli jste přeci jen trochu naivní. Rod draka totiž drží tradici ze Hry o trůny a úvodní epizoda je pomalou a trpělivou představovačkou, v níž se nikam nespěchá.

Začínáme samozřejmě přesně tam, kde jsme minule skončili. Strana černých je zdevastována zprávou o smrti mladého Luceryse a královna Rhaenyra chce tělo svého syna najít. Její druhý syn Jacaerys mezitím domlouvá spojenectví s rodem Starků a Daemon chce co nekrutější a nejrychlejší odplatu. V Králově přístavišti mezitím zelení vymýšlejí strategii na rychlé ukončení války. Zatímco pobočník krále Otto Hightower obepisuje spojence, král Aegon a jeho bratr Aemond by vzali draky a všechny nepřátele spálili. Atmosféra mezi oběma stranami houstne a válečný konflikt je už takřka neodvratný. Pomsta za smrt Luceryse navíc zelené zasáhne v místě, kde by to nečekali.

Ano, druhý Rod draka opravdu nezačal nijak raketovým tempem a jedná se spíše o velmi pomalý, ale vlastně potřebný úvod. Oblíbené charaktery jsme přeci jen dva roky neviděli a divák má tak díky „slowburn“ úvodu dostatek času hezky vklouznout zpátky do děje, připomenout si úhly pohledu obou stran a poznat aktuální rozpoložení starých známých. Navíc se rozhodně nedá říct, že by první díl byl „o ničem“. Naopak, scénář již hezky láká na budoucí konflikty nejen mezi černými a zelenými, ale také v jednotlivých táborech. I když chtějí lidé v jednotlivých stranách totéž, každý toho chce dosáhnout jinak a ambice i charaktery začnou evidentně brzy kolidovat. Zejména na straně zelených nás pak evidentně čeká hodně třenic a třeskutých dialogů.

I přesto je třeba uznat, že úvod je svým tempem možná až příliš pomalý a kromě opět perfektních hereckých výkonů nemá moc čím strhnout. I scéna, v níž Rhaenyra objeví tělo Luceryse je přeci jen chladnější a divácky odměřenější. To ovšem divákům plně vynahradí závěrečná třetina, která se plně odehrává v režii Krve a Sýra. Pasáž, u níž čtenáři tušili, že musí přijít, a nepolíbeným divákům mohla dát první nekompromisní a mrazivou ránu druhé řady. Což se vzhledem k internetovým diskuzím a všeobecným reakcím i stalo. Gradace a budování napětí posledních 10 minut je navíc vynikající a závěr je opravdu krutý a nelítostný. Na druhou stranu, po knize jsem to čekal osobně ještě daleko silnější a ničivější, jelikož v předloze je tato pasáž (ač se to může zdát k nevíře) ještě mnohem krutější a pro postavy fatálnější.

I přesto Rod draka zahájil druhou řadu velice obstojně a vzhledem k tradici značky vlastně podle očekávání. Žádné velkolepé hody, spíš řemeslně jistý návrat a připomenutí, že Daemona s tváří výtečného Matta Smithe budeme zase střídavě milovat a nenávidět a Olivia Cooke s Emmou D'Arcy zde budou předvádět hereckou extra třídu. To na rozjezd rozhodně není málo, následující epizody ale mají potenciál nás usadit do sedačky mnohem razantněji.

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: HBO 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (9)

Verdikt

avatar7/10

Spooner

Druhá série Rodu draka začala podle očekávání. Přinesla precizní scénář, špičkové herce, načrtla konflikty a strhla mrazivým závěrem. Tempo bylo chvílemi možná až příliš pomalé a z některých momentů se dalo po emoční stránce vyždímat daleko více, i přesto převládá fanouškovská spokojenost.


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    slord

  • avatar8/10

    Ravenous

Rod draka: 1. řada


ikona
Redakce
Jak dopadl očekávaný návrat do Západozemí? 

Rod draka přetavil vlažná očekávání diváků, zapříčiněná zklamáním z finále Hry o trůny (přestože my před třemi roky ne tak docela souhlasili), v oheň hodný chřtánu Vhagar. Rod draka se potkal se zlou vůlí diváků a přetavil ji v entuziazmus. Museli jsme přežít Kolo času, druhou řadu Zaklínače, Prsteny moci, ale konečně je tu opět fantasy, jíž lze vytknout jen máloco. 

Jak to vidí Spooner:

Po sledování Prstenů moci bylo následné zhlédnutí Rodu draka každý týden takovou vděčnou diváckou terapií a příkladem, jak se má po scenáristické stránce pracovat s hutným fantasy materiálem. Rod draka je ve všech ohledech temnou, dospělou a vyspělou podívanou, která je spíš poctivým historickým dramatem s nějakým tím drakem jako bonus než typickým fantasy spektáklem. Tvůrci si tu opravdu berou to nejlepší z dobových dramat v čele s nekonečnými pletichami, zvraty, houstnoucími konflikty mezi postavami a čím dál více bobtnající rodinnou tragédií. Ano, svůj podíl má na výsledku samozřejmě i předloha G. R. R. Martina. Ten ovšem tentokrát ve formě své kroniky Oheň a krev dává spíše prvotní nástřel, v němž si mohou autoři v případě charakteristiky jednotlivých postav i událostí mnohem více pohrát. A oni toho využívají měrou vrchovatou.

Jednotliví protagonisté počátků této občanské války (mezi nimiž budete stoprocentního klaďase hledat jen stěží) jsou tak často prokresleni mnohem barvitěji a zajímavěji, než se mohlo na první pohled zdát, a i čtenáře zde čeká několik příjemných překvapení. A většina změn, jež byla oproti předloze učiněna, rozhodně posloužila k dobru látky. Je pak až obdivuhodné, s jak velkým scenáristickým i režijním sebevědomím dokáží tvůrci servírovat důležité okamžiky a i z nenápadné scény vytvořit moment, který charaktery dokonale prokreslí a načrtne další zajímavý konflikt. Každý pohled či skvěle nasnímaný záběr tu má svůj účel a slouží skvěle promyšlenému celku, který je strhující od začátků do konce. Ano, ve výsledku jde „jen“ o úvod do začínající obří války. Jenže v rámci seznámení s postavami, jejich motivů i nesmiřitelných konfliktů je velmi podstatný. A v některých momentech je zadaptován až s nečekanou bravurou.

Na druhou stranu, jako čtenář nějaké ty výhrady přeci jen mám. Zatímco někteří kritici říkají, že se tu toho moc nestane (doporučil bych jim zdejší události porovnat s prvními řadami Hry o trůny), na můj vkus se tu občas jede vlastně docela rychle a nevadilo by mi, kdyby se v jistých časových obdobích zdrželi tvůrci déle. Ještě víc by tím vynikla řada důležitých situací a zejména emotivní pasáže, které na mě upřímně nefungovaly a neměly dostatečný dopad. A když se pak tvůrci snažili uspokojit i popcornovějšího diváka toužícího po akci a brutálních úmrtích, vznikly z toho někdy scény na efekt, které nedávaly moc smysl. A je pravda, že triky by si také zasloužily mnohdy větší péči. Jenže takových okamžiků naštěstí s každým dalším dílem ubývalo a HBO se dokázalo do Západozemí vrátit v naprosto suverénní a řemeslně parádní formě. A to nás to pravé tančení draků teprve čeká. 8/10

 

Jak to vidí krauset: 

Triumfální ve všech ohledech. Seriál sebevědomý jako Leviathan, jehož tělo tvoří všichni ti nešťastní poddaní pošlapaní v dračí jámě, a stejně neúprosný. Má možná méně různorodé postavy než Hra o trůny a stále nedosáhl vrcholu, kterým byla 3. a 4. řada, ale čerpá z pevného tvůrčího záměru s jasně vytříbenou estetikou (výtvarně si bere to nejlepší z pozdní Hry o trůny a zanáší do ní martinovské rekvizity a dramatické výtvarné prvky: k lepšímu změněný železný trůn, stůl sloužící jako mapa podsvícený voskovicemi na Dračím kameni), nesmírně komplexní práce se symbolikou, a to vše při zachování zdařilosti politických machinací prvních sérií.

Rod draka není jen vynikající fantasy seriál, nejpozději v 8. epizodě musí být i pochybovačům zjevné, že kromě výborné fantasy sledujeme dílo přesahující žánr, seriál, který je regulérním dramatem, jedním z nejlepších letos. A nevděčí za to jen uhrančivé scéně, v níž se Viserys, prolezlý leprou a výjimečně neomámený makovým mlékem, belhá trůnním sálem a ze všech sil se škrábe na bodající křeslo znamenající říši (o tom, jaký tvůrčí vzmach panoval na place Rodu draka budiž dokladem to, že Daemonovo nasazení koruny na Viserysovu zohavenou hlavu improvizoval Matt Smith). Ty nejlepší seriály mají sílu nás morálně zneklidnit: na kanibalovu kuchyni a bohaté chody rozprostřené na stole v Hannibalovi se nám proti naší vůli sbíhají sliny, a jen stěží by šlo tvrdit, že incestní scéna mezi Rhaenyrou a Daemonem v uličkách chtíče v Králově přístavišti nevzbuzuje vzrušení. 

Hra o trůny byla mnohdy kritizována za časté zobrazování sexuálního násilí, ale zavírat oči před jevem provázejícím všechny společnosti a všechny válečné konflikty jen proto, že se jedná o fantasy svět, by bylo zjednodušující. Rod draka, který si tuto výtku nicméně vzal k srdci, zase sklízí kritiku za příliš drastické a opakované zobrazení porodů. Ale porody, zde fungující doslova jako body horror, představují významnou součást vyprávění. Svět je odpudivé místo, a svět dědičných monarchů a všemocných šlechticů tím spíše. Možná má jediná opravdová výtka směřuje k tomu, že seriál ukazuje ženy, Rhaenyru, Alicient i Rhaenys, jako zdrženlivější, pokud jde o rozpoutání války, podporuje tak mýtus, že ženy jsou jako panovnice mírumilovnější. Ubírat ženským hrdinkám touhu po moci není feministický přístup, jak si moderní Hollywood dnes bohužel často myslí. Nesmyslná je naopak stížnost, že v seriálu není komu stranit. Gratuluji, narazili jste na pointu Martinovy hry o trůny. Nakonec vás mocipáni bez rozmýšlení obětují a zadupou jako Daemon na drakovi v třetí epizodě nebo Rhaenys v deváté prostě proto, že tento systém vlády decimuje všechny kolem.

Rod draka je masterclass v tom, jak adaptovat specifický typ materiálu, tedy pseudohistorickou kroniku s minimem dialogů. Sdílí tolik podobností s Prsteny moci, jak ve zdrojovém textu, tak v konkrétních scénách (cvičný souboj, pohřební ritus, který o mořské kultuře odhalí v několika minutách více než tři epizody strávené na Númenoru, umírající král zaměňující identitu ženy sedící na jeho smrtelné posteli), ale nikoliv v tom nejdůležitějším, a to je kvalita. Jejich realizace a promyšlenost nemůže být odlišnější. Ve výsledku Drak Prsteny zcela zastiňuje podobně jako Aemondův drak draka Luceryse na bouřné obloze. Nezbývá než žasnout, jak sebevědomě je ten kolos stavěný. 10/10

Jak to vidí Jokolo:

Přiznám se, že po prvním oznámení spin-offu o rodu Targaryenů se můj zájem rovnal prakticky nule. Daenerys jsem nesnášel a pachuť po nepovedených posledních sériích byla příliš velká na to, abych se na seriál těšil, nebo se o něj alespoň zajímal. První díl jsem si proto pustil čistě ze zvyku a s malou nadějí, že mě seriál vtáhne. A bum. Již úvodní epizoda nastavuje pro první řadu tak vysokou laťku, že je až s podivem, jak jednotlivé díly více či méně gradují k výbornému finále a díky tomu můžeme sledovat jeden z nejlepších seriálů za poslední roky, který v lecčems předčí i Hru o trůny.

Chválit toho lze mnoho, mně však nejvíc zůstal v hlavě perfektní casting. Tam, kde Hra o trůny občas škobrtla (Daenerys, Jon, Sansa), si Rod draka evidentně dal nesmírně záležet na tom, aby každý z herců zahrál svůj part perfektně. Nenapadá mě ani jeden z umělců, jehož přednes by absolutně nesplynul s danou postavou. Zejména v tomto ohledu vyčnívá Milly Alcock jako mladá Rhaenyra, Rhys Ifans jako Otto Hightower a Ewan Mitchell jako Aemond Targaryen, jemuž k fantastickému záporákovi stačilo pár replik, podmanivých pohledů a dvě vpadlé tváře. I díky tomu může Rod draka těžit z výborného scénáře, který se opírá právě o hluboké nejednoduché postavy s jasnou motivací. Není to tak pestré, neb nesledujeme celé Západozemí, ale půtky jedné rodiny, o to víc však jednotlivé figury vynikají. Pletichy a intriky díky tomu působí uvěřitelněji a fandit se dá oběma stranám. Nic není černobílé, nebezpečí může číhat za každým rohem (či mrakem) a fandit se dá i té největší svini (až na toho kulhavého Tarantina se psím ksichtem).

Vzpomeneme-li na to, jak se poslední série Hry o trůny bez Martinovy předlohy plácaly od prázdných dialogů k absurdně nelogickým skokům v časové, prostorové či charakterové kontinuitě, je až s podivem, jak je Rod draka vypiplaný do posledního slůvka. Scenáristé mají k dispozici pouze kusý, de facto historický popis děje téměř bez dialogů, přesto dovedou každičkou scénu vygradovat k dokonalosti a prohloubit motivaci či charisma postav (stojící na již zmíněném hereckém výkonu), aniž by se uchylovali k prázdným frázím. Mírná pachuť přetrvává pouze z toho, že některé klíčové linky zanechávají dojem nedotaženosti či nezaslouženého přehlížení (vztah Rhaenyry a Stronga, celý ser Criston). Jinak jsem však beze zbytku nadšen a nemůžu se dočkat toho, až si spolu draci příště zatančí. 9/10

Jak to vidí tomasmy: 

Už pořádně dlouho jsem nebyl z ničeho tak nadšený jako z Rodu draka, ze seriálu tak luxusního, že ani nevím, jestli má cenu se rozepisovat, protože už asi stejně všechno víte. Nejlepší současná fantasy? Samozřejmě! Nejlepší seriál roku? Pravděpodobně ano! Ale dost takovýchto výlevů. Jistě, obával jsem se, aby výsledek nedopadl jako poslední série jeho předchůdce (či chcete-li následníka), jenomže nejen že to tak není, tohle dokonce Trůny  trumflo i co se týče kvality řady první. A navíc je Rod draka i absolutně věrný své parádní předloze z pera páně Martina. A to se cení. (Mimochodem, knižní předloha Oheň a krev by se měla skládat ze dvou svazků, to jen tak na okraj.)

Už od první minuty jsem byl zcela a naprosto pohlcen. Hltal jsem každý skvostný dialog, fenomenální vizuál (i v tomto případě je seriál o dost epičtější než Hra o trůny) a přišlo mi, že jsem každé pondělní ráno na celou hodinu ztratil dech, jak parádní to bylo. Hromada intrik, epický děj, který, ačkoliv na první pohled plyne velmi poklidně, naopak pádí dopředu zběsilým tempem (opět v souladu s předlohou, ačkoliv je pravda, že některé časové skoky byly poněkud divoké, a kupodivu ty menší), když ho navíc podtrhuje jako vždy famózní hudba Ramina Djawadiho (opět se vyznamenal) a jednou za čas se objeví nějaký ten drak, kterými se zatím rozumně šetří, nelze si to nevychutnat. Při tom všem snad může divák nabýt dojmu, že za chvíli nebude o čem vyprávět, ale materiálu je pořád víc než dost. 

Rod draka, stejně jako předešlá západozemská sága, je především o postavách, a s těmi tvůrci pracují naprosto dokonale. První výhrou bylo už jejich obsazení – ať už je to Paddy Considine ve své nejlepší roli, ďábelský Matt Smith, který naprosto dává zapomenout na své předešlé klaďase v čele s jedenáctým Doctorem a princem Philipem, Milly Alcock či Emily Carey a obě jejich následnice, i po téhle stránce to všechno parádně šlape. Největším vítězstvím je pak to, že knižní předloha je psána formou klasické kroniky (podobně jako Silmarillion) a přímé řeči je v ní méně než zajímavých momentů v Prstenech moci. O tom, že si s tím tvůrci poradili a stvořili dílo, jehož každý díl je snad ještě o kus lepší než ten předešlý, skutečně nelze pochybovat, stejně jako že je seriál ve schopných rukou. Scenáristických i těch režijních. Známá jména za kamerou se osvědčila, nová nezklamala. To, že pak byly některé (i důležité) momenty tmavší, než by se slušelo, je sice pravda, ale zdaleka to není taková tragédie jako na Zimohradu, kde nikdo neviděl nic. Tady jsem i já, se svým mizerným zrakem, viděl všechno. Další známka dobře odvedené práce. Čekání na další díly bude nejen po velkolepém finále zatraceně dlouhé. 10/10

 

---

Autoři: Milan Rozšafný, Tomáš Krause, Marek Mičke, Tomáš Mysliveček
Foto: HBO

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (12)

Verdikt

avatar9/10

Redakce


Hodnocení redakce

  • avatar9/10

    do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Ragnarok

  • avatar8/10

    Axis

  • avatar10/10

    Spiker

  • avatar8/10

    Sub-Zero

  • avatar9/10

    slord

  • avatar8/10

    Attikus

  • avatar9/10

    hrusmart

Rod draka: Pilot


ikona
Redakce
Výtečný návrat, nebo zbytečné ždímání slavné značky? 

Jeden z nejočekávanějších seriálů roku je konečně tady! Ještě předtím, než nám Amazon nabídne seriálového Pána prstenů, se na obrazovkách HBO a streamu HBO Max budete moci už za několik hodin vrátit do fantasy světa z pera George R. R. Martina. Prequel Hry o trůny, Rod Draka, nás zavede 200 let před známé události, do doby vlády rodu Targaryenů, kdy začal velmi krvavý boj o Železný trůn, který později vede k válce známé jako Tanec draků. Prostě další tučný námět ze slavného fantasy světa, který na sebe lákal prvotřídními trailery, špičkovou atmosférou a epickou vizuální stránkou. My jsme měli tu čest vidět úvodní díl v exkluzivní předpremiéře. A naše dojmy snad ani nemohou být nadšenější.

Jak to vidí Spooner

Jo, pořád to tam je! Stačí, aby se v úvodních minutách proletěl drak za stále výtečné hudby Ramina Djawadiho nad střechami v Králově přístavišti a divák ví, že atmosféra Hry o trůny je zase zpátky. A že i když se vracíme do prakticky stejných lokací (jen o pár stovek let dozadu) a sází se tu v podstatě na jistotu, netrvá to příliš dlouho a režisér Miguel Sapochnik vás do starého známého světa opět dokonale zaháčkuje. A vy budete chtít co nejdřív víc. Úvod Rodu draka je v podstatě mixem komorních a více politických prvních řad Hry o trůny, kde se hodně pletichařilo a souložilo, se štědrým rozpočtem a vypiplanou vizuální stránkou řad závěrečných, kdy tentokrát budou tvůrci evidentně věnovat i větší péči odlišnosti jednotlivých draků. 

Tenhle řemeslně výtečně promazaný stroj ovšem funguje bez jediného zaváhání, Sapochnik servíruje jednu působivou scénu za druhou a scénář do toho až nečekaně přesným a sebevědomým způsobem představuje jednotlivé důležité postavy (kromě Targaryenů se hezky uvede i podstatný rod Hightowerů), konflikty, zásadní motivy a celkově se toho za první epizodu stihne odvyprávět více, než jsem vlastně čekal. To všechno opět v herecky přesném podání, v němž zatím nejvíce vyčnívá démonický Matt Smith. 

Možná tak trochu zamrzí, že se tu na můj vkus sází na jistotu chvílemi možná až příliš. Sapochnik a spol. tu neriskují v podstatě vůbec a na Hru o trůny se tu odkazuje i ve scénách, kdy to nebylo příliš potřeba. Na druhou stranu, i kdyby se mělo jet celou dobu „jen“ na vlnách prvních sérií GoT smíchaných s velkolepostí finálních řad, asi by to vadilo jen málokomu. Až následující díly však ukáží, zda nás dokáže výlet do historie Západozemí i bez Sapochnika za režijním kormidlem strhnout stejně jako předchůdce a zda se tu bude také procházet plejáda neskutečně silných postav. Pilot však svůj úkol splnil v podstatě na jedničku, diváky do oblíbeného fantasy světa vrátil v plné parádě a týdenní čekání na další díl bude zase pekelně dlouhé. 8/10

Jak to vidí Sam.Vimes

Režijní veterán Hry o trůny Miguel Sapochnik má návrat do Západozemí pevně v rukou. Krátký úvodní text výslovně zasazuje děj do období vlády Targaryenů 200 let před událostmi původní ságy, následující scény to pak elegantně ilustrují, když se prolog odehrává v Harrenově (který my známe už jen jako ruinu) a následují staré známé červené střechy Králova přístaviště, nad nimiž ovšem s všední samozřejmostí poletují draci. Rod draka v rámci úvodní více než hodinové epizody se záviděníhodnou sebejistotou představuje nové postavy, jejich charakter, ambice, postavení a vzájemné vztahy, a to vše skrze slova i činy, aniž by se ovšem nechal zdržovat od zásadních událostí či dokonce zvratů. Zkrátka perfektně zvládnutá expozice.

Prequel v sobě kombinuje štědrý rozpočet a jím umožněné měřítko posledních řad Hry o trůny (draci, monumentální turnaj) a zároveň větší důraz na politiku a také silnější vlivy reálného evropského sředověku z prvních řad mateřské série. Tam má kořeny ústřední téma epizody, totiž následovnictví a s ním spojený velmi odlišný úděl mužských a ženských potomků vládnoucího rodu. K historii se ale obrací i důsledné zobrazení rytířského turnaje ne jako pouhé kratochvíle, kde náš hrdina vybojuje srdce krásné panny, nýbrž jako obrovské události pro celou populaci, jež má nepředstavitelně menší možnosti zábavy než my.

Silných historických vlivů využívá i nádherná výprava v podobě propracovaných šatů a šperků nebo i bohatě vyřezávaných křesel a stoliček v turnajové lóži. Vizuál se mnohdy nebojí tmavšího ladění a necítí potřebu zbytečně přesvětlovat interiéry kamenného hradu, které by měly být osvětlené jen tlumeným světlem z ne dost velkých oken či pouze světlem svícnů a krbů. Toho pak často využívají i detaily a velké detaily na tváře herců, v nichž se vykreslují ostré stíny. O hudbu se opět stará mistr Ramin Djawadi, který znovu odvádí skvělou práci, byť z první epizody na sebe strhlo nejvíce pozornosti jeho variování vlastního hlavního motivu Hry o trůny. Rod draka zkrátka začíná nad očekávání skvěle. 9/10

Jak to vidí krauset:

Prequel Hry o trůny se rodil v porodních bolestech. Skoro jako kdyby se prodral ven rovnou s korunou na hlavě, jak v pilotu žertuje král Viserys Targaryen. Ten předchozí o Dlouhé noci v hlavní roli s Naomi Watts byl zrušen po dotočení pilotu. Ale teď přilétá kus, na který jsou v HBO velmi pyšní. Právem?

Sáhnout po příbězích z Martinovy kroniky targaryenské vlády Oheň a krev bylo správné rozhodnutí. Dostáváme esenciální Hru o trůny – intriky v Malé radě a draky, na nichž se prohání stříbrozlatá mládež. Zároveň se příběh přirozeně dotýká ducha doby, jelikož se ústřední konflikt rozprostírá okolo systému následnictví a otázky, zda může být dědičkou trůnu dcera. Sedmi královstvím by přišla vhod Pragmatická sankce. (A jelikož otázka emancipace vyrůstá z předlohy, jistě si nikdo nebude stěžovat, že je zápletka příliš woke; jde přece v první řadě o věrnost, že?)

Rod draka s Hrou o trůny nepojí jen Martin (který je opět na rozdíl od pozdních sérií Hry o trůny mohutně angažován), ale též skladatel Ramin Djawadi a z pozice showrunnera Miguel Sapochnik, jenž stál coby režisér za některými z nejpamětihodnějších a nejopulentnějších epizod Hry o trůny (Winds of Winter, Hardhome, Battle of the Bastards, Long Night). Sapochnik režíroval pilot Rodu draka a v první řadě se vrátí ještě dvakrát. Další věcí, kterou přebírá po Hře o trůny, je know-how a rozpočet. Martin se nechal slyšet, jak ho frustrovalo, když byl královský turnaj v první sérii Hry o trůny zpodobněn kvůli rozpočtu jako komorní záležitost, namísto obrovské slavnosti o tisíci hlavách (Ned Stark zřejmě držel měšec nejen v Malé radě, ale i v radě HBO). S turnajem v Rodu draka musel být spokojen. Slouží totiž jako pozadí mnohem důležitějšího boje, který není umělý jako turnajová hra na válku v čase dlouhého míru. Jinak si však seriál vystačí sám za sebe, neuchyluje se k laciným odkazům na Hru o trůny a fan servisu, což jsou častá provinění prequelů. Rod draka je svým vlastním pánem. 

Velkým tématem pilotu jsou oběti, jež pro říši přinášejí královny a princezny, aniž by je to dostalo blíže skutečné moci. Život plodu mající přednost před životem matky je téma naneštěstí aktuální. Dlouhá ruka státu sahá až do lůna, z něhož vytrhává následníky, a královnina děloha podléhá říši. Možná existuje králův mír, ale královnin nikdy. 

Pilot Rodu draka nabídl elegantně odvyprávěný a zručně načrtnutý konflikt mezi Targaryeny, v níž každá scéna slouží několika cílům, ať už je to prokreslení postav, expozice, budování fikčního světa. Dočkáme se i několika výborných promluv o povaze vládnutí a jedné mimořádné scény s kostrou Baleriona, z níž čiší jak drakova prastarost, tak úcta k takto výjimečnému zvířeti. Vzpomíná se na Valyrii, najednou lze cítit závan dějin a královský pocit předurčení, a zmíněná vize budoucnosti ve znamení ledu a ohně je až hmatatelná. Podobně hmatatelná je i kvalita Rodu draka. Pro mě dost možná nejpřesvědčivější pilot od Smoke Gets in Your Eyes, tedy úvodu Mad Men. Tento prequel se s korunou už narodil. 9/10

Jak to vidí do_Od

Když jsem před nedávnem četl, jak šéfové HBO zatrhli prequel Hry o trůny s pracovním názvem Bloodmoon o vzniku Bílých chodců, a raději dali přednost něčemu, co přece jen daleko víc připomíná původní seriál, trochu se mě to dotklo. Přece jen bych rád prozkoumal vzdálenější historii, podíval se do nových koutů Západozemí a sledoval zase trochu jiný seriál, byť z téhož světa. Po zhlédnutí pilotu k Rodu draka už nicméně chápu, proč raději kabelovka vsadila na Miguela Sapochnika a jeho daleko tradičněji pojatý prequel, který nás vrací fakt jen o necelých 200 let zpátky do minulosti. Ono totiž když něco funguje, kór funguje jako v dobách své největší slávy fungovala Hra o trůny, tak fakt neexistuje mnoho důvodů, proč to měnit.

Pohled do zákulisí rodiny Targaryenů je tak v zásadě návratem ke kořenům a k tomu, co původní seriál udělalo poprvé úspěšným. Politika, násilí a sex. Jako bonus tu pak máme dospělé draky už od začátku, rozpočet na úrovni posledních řad GoT a režiséra nejlepších epizod u kormidla, aby celou tuhle loď odnavigoval tak, jak si vzhledem k obřím očekáváním zaslouží. No a minimálně po prvním díle můžu říct, že se mu to povedlo.

Rod draka v zásadě rozjíždí zcela novou „hru o trůn", akorát tentokrát se o něj nebudou (zatím) prát cizí lordi, protože dobře ví, že proti Targaryenům na vrcholu moci nemají šanci, ale samotní Targaryeni. Přestože se však do nějaké míry historie opakuje (vzpomeňte si na Daenerys a její slova o rozbití kola), nabízí nový seriál pořád dost nových věcí, aby diváka okamžitě zaháčkoval zpátky. V popředí se tentokrát už od začátku ocitají ženy, respektive se budou ocitat, protože právě o jejich snaze probít se skrz patriarchát bude seriál do velké míry očividně vyprávět, těžká a dalekosáhlá rozhodnutí ovšem padají už od prvních minut a muži, spousta mužských postav, rozhodně nebudou hrát druhé housle. Figurky se zkrátka šikovně rozestavují po celé šachovnici a jestli jste doufali v krev a napětí, Sapochnik neváhá rozlévat bolest už takhle na úvod.

Pilotní díl je tak ze všeho nejvíc nesmírně všestranný, v určitých momentech se nestydí být velkolepý, jindy zase komorní a od začátku až nečekaně osobní. Atmosféra vás vcucne už během prologu, následně se zamilujete do nových precizně obsazených herců a hereček (jediná výtka vlastně putuje za rozhodnutím dvě ústřední postavy kvůli časovému skoku později přeobsadit, podle mě to nebylo třeba), uchvátí vás vizuál, pohladí vás vlna nostalgie a nakonec budete doraženi nekompromisní připomínkou toho, že jste zpátky v Západozemí, a že tady fakt happy endy nečekají na nikoho. Jsem holt nadšený a k totální spokojenosti mi chyběl snad už jen sarkastický skřet s pohárkem vína v ruce. Rod draka si ale bez problémů poradí i bez něj. 9/10

---

Autoři: Milan Rozšafný, Ondřej Kubín, Tomáš Krause, Ondřej Mrázek
Foto: HBO

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (16)

Verdikt

avatar9/10

Redakce


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Nazgul

  • avatar10/10

    Spiker

  • avatar8/10

    Sub-Zero

  • avatar10/10

    Ravenous

  • avatar9/10

    Attikus

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace