Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Rod draka | House of the Dragon | 2022
csfd  imdb
tvůrce: Ryan Condal
hrají: Paddy Considine, Olivia Cooke, Emma D'Arcy, Matt Smith, Sonoja Mizuno, Steve Toussaint, Rhys Ifans

Rod draka: S02E07 - The Red Sowing


ikona
Jax
game of throneshbohra o trůnyrod draka
Západozemí hledá dračí jezdce. 

Co si budeme povídat, v uplynulých dílech Rod draka sice vyloženě nedrhnul, ale razantní zpomalení dějových linek se projevilo nejen na tempu, ale také na menší dialogové výplni a přešlapování na místě. Řadu probublávajících konfliktů, vnitřních proměn a pletich je pořád zábavné sledovat, na druhé řadě se však přeci jen začíná podepisovat jistá natahovanost materiálu, kdy si tvůrci zkrátka další silné pasáže a události musí rozprostřít do následujících sezón. Předposlední díl ale rozhodně není ten případ, naopak je tím nejlepším lákadlem na blížící se finále.

Poté, co Rhaenyra zjistí, že si jeden z draků našel nového „páníčka“ v podobě Adama, utajeného bastarda Corlyse Velaryona, dojde jí, že nové dračí jezdce nemusí hledat jen mezi urozenými rody. Stačí jí poctivý bastard rodu Targaryenů, jichž je Královo přístaviště plné. To se sice nelíbí její radě a synovi Jacaerysovi, ona ovšem na jejich varování nedbá. Začíná tedy hledání nových dračích superstar, které přinese do hry již dříve pozorované postavy Hugha a Ulfa. U zelených se mezi tím pořád kují pikle, ze všeho otrávená Alicent jede radši kempovat a pořád halucinující Daemon sice nastřádá vojsko, ale taky dostane od jednoho z rodů pořádně naloženo.

Sedmý díl má tak jasnou výhodu v tom, že na rozdíl od svých předchůdců někam směřuje, má jasný dějový oblouk a efektní gradaci. Scénář tedy konečně nečtenářům vysvětlí, proč jsme sledovali několik dosud zcela separovaných postaviček, hezky nám je při hledání dračích jezdců vyprofiluje a směřuje až k natřískané závěrečné třetině. Finální střet s Vermithorem se mohl pochlubit nejen podařenou trikovou stránkou a ukázáním ničivé síly dalšího z důležitých draků, ale také zmiňovanou špičkovou gradací a hutnou atmosférou. Tvůrci zkrátka zase jednou ukázali moc draků a jejich jedinečnost v Západozemí ve vší kráse i hrůze. Závěrečný kukuč Aemonda a finální eye-candy moment pak byl jen třešničkou na dortu.

Nebylo to ovšem pouze o dracích. Také u Daemona bylo po dlouhé době konečně veselo a jeho konfrontace s mladým a zdánlivě nezkušeným Tullym byla velmi rozkošnou a zábavnou záležitostí. Jen u těch zelených byla tentokrát nuda a spíše se výplňově pletichařilo. Rod draka tak konečně zase jednou pořádně roztáhl pomyslná křídla, a i když se ani zde nezbavíme jisté zkratkovitosti a zamrzí nevyužití některých postav, podobně výživné a řemeslně precizní díly bychom jistě chtěli vidět každý týden. Tak snad se podobně zadaří i u finále druhé série.

---

Autor: Adam Poslušný
Foto: HBO 

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Rod draka: S02E06 - Smallfolk


ikona
do_Od
Daemonovi pořád straší ve vězí, Aemond usiluje o titul nejnenáviděnější postavy a Seasmoke griluje. Co nového přinesla šestá epizoda? 

Je to tak, vážení, druhá řada Rodu draka oficiálně odmítá šlápnout na plyn a s výjimkou čtvrté epizody je to jedno dlouhé čekání na to, až se někdo rozhoupe k pořádné akci. Bude to Alicent, kterou postupně sledujeme být vyšachovávanou z její vlastní hry, nebo snad pomstychtivý spratek Aemond, jenž už za to jednou pořádně zabral a přineslo to jeden z největších zvratů téhle řady, či se do toho konečně opře princ pardon, král Daemon Targaryen, jenž většinu času tráví zavřený na Harraenově, kde halucinuje o mladé Rhaenyře, bývalé manželce i zesnulém bratrovi, kterak stále bojuje s tím, co chce v životě on sám, a co se naopak vyžaduje od něj. Bohužel ani šestá epizodá nás odpovědi příliš nepřiblížila, byť se karty zdají být o něco rozdanější než minule.

 

Zkraje epizody jsme svědky neúspěšného pokusu jednoho méně známého lorda osedlat opuštěného draka Seasmokea, protože Rhaenyra věří, že by mu v krvi mohlo proudit pár zděděných kapek targaryenské krve. Už už to vypadá nadějně, nervózní pán ale nakonec drakovi nezavoní a ten jej tak v mžiku spálí na popel. Sebevědomí targaryenské královny celá událost příliš nepomůže, naštěstí má po svém boku Mysariu, která nejenže hezky podrývá autoritu zelených v Králově přistávišti, kde jsou obyčejní lidé (viz název epizody) čím dál nespokojenější, ale ještě navíc dokáže Rhaenyře nabídnout i něco víc než jen mazané rady. Talentu hereček Sonoyi Mizuno a Emmy D'Arcy seriál využívá proklatě dobře, ve srovnání s konverzační master class à la Shakespeare, kterou byla perfektně gradovaná první série, to je ale pořád jaksi málo.

Těžko říct, jestli tomu chybí pevná ruka Miguela Sapochnika, nebo jenom seriálu škodí tlak HBO, aby tvůrci rozředili jednu středně dlouhou kroniku na minimálně 3-4 řady, čím dál víc je ale znát, že se toho v seriálu, který už tak byl zkrácen z deseti na osm epizod, zase tolik neděje. Ano, vojska se přesouvají, aliance uzavírají, a když už chce drak nového jezdce, tak si ho prostě najde, ať se to dotyčnému líbí, nebo ne (hello, Addam), tak nějak se ale nemůžu zbavit dojmu, že tohle všechno šlo vyřešit podstatně svižněji. A není to tak, že by mi chyběla akce, ale ani ty dialogy nejsou tak šťavnaté, napětí není tak intenzivní, hudba nepřenáší takové emoce a celé je to prostě, no, trochu meh.

Jasně, meh u HBO stále znamená solidní nadprůměr všude jinde. V televizi teď navíc momentálně lepší seriál asi neběží, a to jich tam pobíhá fakt hodně. Nicméně vezměte si druhou řadu Hry o trůny, nebo klidně první sérii Rodu draka, kde na pomezí pár dílů museli scenáristi zhustit několik desítek let děje, a činili tak pravidelně naprosto brilantními způsoby, kdy jednotlivé epizody byly komorní, a zároveň z nich sálala neskutečná epika a osudovost. Tady je to jenom komorní, a do toho se občas pokocháme lahůdkovými záběry na draky. Ani ukázka na další díl pak neslibuje nějaké velké dějové hody, a to už je mimochodem předposlední epizoda této sezóny. Snad si tvůrci tedy schovali všechna esa do finále, které pořád může ledacos spasit, zatím jsou však mé dojmy z druhé poloviny této série nezvykle chladné a jsem hladový po něčem víc! Možná ne tak hladový, jako obyčejní lidé z Králova přístaviště, ale furt zatraceně hladový...

- - -

Autor: Ondřej Mrázek
Foto: HBO 

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Rod draka: S02E05 - Regent


ikona
Spooner
Udržuje si seriál nadále epické měřítko s vypjatými událostmi, nebo se malinko zvolnilo? 

Ano, tentokrát jsme si dali s recapem drobně na čas, i tak si ale musíme před blížící se šestou epizodou shrnout, co se stalo v „pětce“.Čtvrtá epizoda Rodu draka byla bezpochyby prozatím špičkou druhé řady, v níž nejen, že jsme se dočkali zatím nejlepší dračí bitvy a emotivní smrti oblíbené postavy, ale v dílčím bodě zde vyvrcholily jisté konflikty i osobní motivace jednotlivých charakterů. Výsledkem byla špičková a epická epizoda, na níž se po pečlivě budovaném startu čekalo. Jenže jak se dalo čekat (a jak je ostatně u Rodu draka zvykem) po natřískané epizodě následuje mírné zvolnění, v němž se obě strany musí vzpamatovat z předešlých událostí a uvažovat nad dalšími kroky. I přesto zde bylo na co koukat.

Dozvuky poslední bitvy jsou totiž jiné, než si zelení představovali. I přes vítězství a smrt Rhaenys je král Aegon v kritickém stavu a vítězoslavný průvod hlavy dračice Meleys vyvolal v podaných spíše strach, paniku a obavy z prokletí. Jediný, kdo se stále usmívá, je prohnaný Aemond, jenž se během bratrovy léčby stává regentem, tedy zástupcem krále. Což samozřejmě přinese do války opět jinou a ještě o něco dramatičtější dynamiku.

U černých se pak oplakává velká ztráta, zároveň se ovšem Rhaenyra a její nejbližší musí zamyslet nad dalšími kroky, upevnit si pořádek v radě a dozvědět se, jestli ještě mohou věřit Daemonovi. Král halucinací z Harrenova se stále snaží nashromáždit vojska, nejvíce času ale stále věnuje svým podivným vizím, které jsou díky přítomnosti matky čím dál více divné a „creepy.“ Ano, kdekdo by mohl říct, že se nám děj tentokrát moc neposunul a „jen“ jsme víc pronikli do jednotlivých probíhajících či počínajících konfliktů a do nitra ústředních postav.

Jenže za tu sezónu a půl víme, že tvůrci a scénář dokážou být v těchto pasážích velmi silní a umí předvést takřka dialogové hody. Tentokrát sice dle mého jednotlivé slovní přestřelky zaostávají za druhou či třetí epizodou letošní série, i přesto je tu ovšem po scenáristické a herecké stránce na co se dívat. Zejména jednotlivé náznaky, v nichž si např. Alicent začíná uvědomovat svou osudovou chybu, či se poodhalují věci budoucí, musí fanouška či čtenáře předlohy potěšit. Pravda, tempo tentokrát není dvakrát strhující, stopáž se mohla drobně zkrátit a Daemonovy „halušky“ už začínají být dosti okoukané. I přesto se tu pořád jede sebejistý seriálový nadprůměr.

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: HBO 

Rod draka: S02E04 - The Red Dragon and the Gold


ikona
krauset
Smím prosit? Příští tanec bude s draky.  

Druhá řada Rodu draka navazuje na to, co zdobilo tu první. Rozmáchlé vyprávění, které se přesto odehrává převážně v komnatách. Atmosférické drama s fantasy obrazy, které jsou, nebojím se říci, nevídané. 

Úvod druhé řady se nesl ve znamení posílení pozic obou táborů, dal si načas s představením všech pro a proti válce a stvrdil, že je válka navzdory tomu, že si ji obě hlavní aktérky, Rhaenyra a Alicent, až tak nepřejí, nevyhnutelná. Žádná z nich nemíní ustoupit, muži kolem se pak vyznačují netrpělivou válkychtivostí. A nyní, po odchodu Otty Hightowera, hlas zdrženlivosti utichl.

Rhaenyra na konci minulé epizody nabídla Alicent vyjednávání a snažila se ji přesvědčit o své pravdě, ale byť Alicent váhá, jak to tedy její mrtvý muž s nástupnictvím myslel (v momentě slabosti se ptá svého maestra), nemůže riskovat ztrátu synova trůnu. Válka je na spadnutí, hostina pro vrány se chystá. 

Čtvrtá epizoda zpočátku rekapituluje pozice obou stran, co do atmosféry a tenze poněkud zaostává za prvními třemi. Sledujeme Aegona netrpělivě se toužícího zúčastnit bojů a Sera Cristona Colea pochodujícího od úspěchu k úspěchu – už dobyl tři hrady a chystá se na další, jehož podmanění by prakticky odřízlo Dračí kámen od přístupu k pevnině. 

Daemon se i nadále potuluje po opuštěných, zpustlých sálech Harrenova, kdysi pyšného hradu, největšího v Západozemí, který slouží jako memento moci dračího ohně. Kdo by se chtěl pustit do války, v níž budou nad armádami bdít tyto bestie? Daemona pronásledují vidiny mladé Rhaenyry (jakkoliv krátký, návrat Milly Alcock je opět vítaný), za nimiž možná stojí místní čarodějka, mezi fanoušky populární Alys Řeka. 

Skutečnost, že se Daemon zmocnil Harrenova, příliš neblaží krále Aegona, kterému se zdá, že Larysovy plány poněkud pokulhávají, pokud si nechá sebrat své rodové sídlo. Ten si z toho však nic moc nedělá. Chystaný konflikt mu vyhovuje, protože patří k těm mužům, kteří vnímají chaos jako příležitost, jako žebřík, po němž může vystoupat i ambiciózní druhorozený se zchromlou nohou. 

A pak to začne. Důvod existence seriálu, dračí armageddon. Pomineme-li tragické kočkování Aemonda s Lucerysem, první opravdu intenzivní bitva v oblacích přišla až nyní. Nebudu prozrazovat, kteří draci se do sebe zakousli, ani jak konflikt dopadl, ale jedno je jisté. První z mnoha dračích bitev dostála vysokým očekáváním. 

Jiskrná intenzita, lámání kostí, svírání čelistí. Rozhodnutí sledovat dráhy letů dračích jezdců a nápaditost kamery během průběhu celého střetnutí připadá režiséru Alanu Taylorovi, vysloužilci Hry o trůny, který stál za legendárními epizodami Baelor, v němž Ned přijde o hlavu, a Fire and Blood, v níž je Robb provolán králem Severu a Daenerys dá vyklubat draky. Je to režisér, který pevně spolutvořil vizuální jazyk Hry o trůny a posunul jej na vyšší, filmovější úroveň. 

Rod draka nabízí mimořádný fantasy spektákl. Způsob, jakým draky vkládá do scenérie, jejíž jsou dominantní, a přesto přirozenou součástí, pomáhá tvořit jedny z nejpamětihodnějších fantasy obrazů vůbec. 

Válka vzplanula. Promění se Západozemí v království popela? 

---

Autor: Tomáš Krause
Foto: HBO 
 

 

Rod draka: S02E03 - The Burning Mill


ikona
tomasmy
Přízraky, penisy a nečekaná návštěva ve městě. 

Daemon zabírá strašidelný hrad (Harrenov), dojde na jedno velmi příjemné cameo a v samotném závěru taky na jedno důležité setkání. Ve třetím díle druhého Rodu draka se toho zas tak moc neděje - tedy zdánlivě. Naopak vše nasvědčuje tomu, že tohle je jen klid před bouří, která dost možná vypukne už příští týden. Draci vypadají fantasticky a zdejší sexuální scény tu nabírají zcela nového levelu. A jinak se pořád jen povídá a povídá. Povídá se sice velmi hezky a smysluplně, naprosto ale rozumím tomu, že to některé diváky může rozčilovat. Nikoliv však mě.

Ano, druhá série sice zatím stále nevyráží dech tak, jako ta první a zatím je skutečně slabší, nicméně jen velmi nepatrně. Já jsem nadšen a ani třetí díl (z druhé řady zatím ten nejméně dobrý) na tom nezměnil vůbec nic. Já si totiž neskutečně užívám každou scénu. Nechávám se unášet fantastickými hereckými výkony všech zúčastněných a ty pomalé scény, ve kterých se jen mluví a mluví, mě maximálně baví. Snad každý týden si při sledování vzpomenu na Williama, protože tohle je vskutku shakespearovské herectví, koneckonců ten příběh má veškeré rysy jeho tragédií. A když je po více než hodině konec, jsem nešťastný, protože je už zase konec...Upřímně, kdyby se všech osm dílů jenom povídalo a složitě intrikovalo bez nějakých epických bitev, brutálních vražd a draků, fakt by mi to vlastně asi vůbec nevadilo.

Tenhle díl ovšem znuděným divákům nabízí Daemonovu návštěvu Harrenova. Tenhle moment patří v tomto dílu rozhodně k tomu vůbec nejlepšímu - atmosferická, potemnělá, až hororová sekvence s naprosto božskou atmosférou. Vynikající scéna, kterou asi budu mít příští rok v topce a úvodní scéna taky stála za to, stejně jako důležitá závěrečná. Všechno mezitím je prostě jenom naprosto parádní. Všechny dialogy jsou opět skvostně napsané i zahrané, takže je radost sledovat každou vteřinu. Exteriérové scény stojí za to, protože na nich je vidět rozpočet (ten seriál naštěstí pořád vypadá úchvatně), ale stále zůstáváme převážně v důvěrně známých interieréch, takže představa, že ve skutečnosti sledujete divadelní hru (navíc naprosto skvostnou) je o to silnější. A komu chybí explicitní nahota, ten si tu taky přijde na své. Já bych se výjimečně obešel. Co se týče knižní předlohy, odchylky tu samozřejmě jsou, ale v žádném případě to není nic, za co by se mělo upalovat, alespoň prozatím.

Snad je to tentokrát už naposled, co se přešlapuje víceméně na místě, protože všechno potřebné už snad bylo řečeno v závěrečných minutách, takže by se příště už mohlo tančit. Za mě Rod draka i v období klidu zůstává nezklamávající jedničkou. Od úvodních po závěrečné titulky pořád zůstává ve všech směrech strhující záležitostí. Po událostech minulých dílů se sice Hořící mlýn jeví tak trochu jako vata, ale pořád sakra důležitá vata. Protože přece jen se příběh posunul o podstatný kus a pak kdyby všechny výplňové díly vypadaly takhle, bylo by na světě hned veseleji. Špičkoví herci, práce s postavami, skvělý scénář a pár opravdu památných momentů a já zase nedýchal, jak moc mě strhlo.

---

Autor: Tomáš Mysliveček
Foto: HBO 

Rod draka: S02E02 - Rhaenyra the Cruel


ikona
Ravenous
Zrada, smrť, žiaľ, hnev, pomsta, ďalšia smrt...  

Minulý týždeň sa dvojročné čakanie na novú sezónu House of the Dragon (Rod draka) konečne skončilo. Spin-off Game of Thrones (Hra o trůny) to mal v úvode ťažké. Hoci pôvodný seriál skončil kvalitatívnou katastrofou, niekoľko prvých sérií sa dodnes pýši povesťou špičkového diela. Tvorcovia House of the Dragon sa našťastie pochlapili a doručili nám predminulý rok skvelý rozjazd. To bolo vtedy.

 

Prvá časť aktuálnej sezóny podľa všeobecného prijatia (alebo skôr podľa môjho vnímania tohto prijatia) odštartovala veľmi dobre, no mala problémy s tempom. To môžeme povedať i o časti druhej. Tá začína prakticky okamžite po závere tej predošlej, kedy sa divák dočkal brutálnej a nekompromisnej scény, ktorá značne zmenila chod a dynamiku deja. Alebo teda aspoň mala zmeniť. Druhý diel tento krvavý katalyzátor zužitkoval pol-napol.

Divák sa dočká nejakých tých rošád na šachovnici moci, spory medzi jednotlivými charaktermi sa zostrujú, výčitky a pravdivé pocity vystupujú na povrch. A scenáristi ich predávajú precízne skrz úderné a dobre napísané dialógy. Potiaľto dobre. Hlavný zápor tkvie v práci s dejom z celkového hľadiska. Celú hodinu, a v podstate aj tú minulú, sa ping-pongovým štýlom pohybujeme medzi dvomi lokalitami: od jednej takzvanej kráľovnej a jej lokajov k druhej takzvanej kráľovnej a jej lokajom. Obmedzené kulisy, väčšinou interiéry, tak prinášajú pocit divadelnej adaptácie.

To samo o sebe nemusí byť problém, veď svet Game of Thrones nikdy nebol a nemal byť iba o tzv. „dragons & titties“. Na druhú stranu, aj tieto aspekty neodmysliteľne patria k poznávacím a dominantným znakom adaptácie tejto knižnej fantasy série. Tento triumvirát dopĺňa brutalita, a na všetkých troch sa začína akosi šetriť. Draky chápem, CGI stojí fakt dosť, a ak má byť kvalitné, platí to dvojnásobne. Ale čo naturalizmus v podobe krvavých scén alebo občasnej nahoty? Kamera sa silou mocou snaží zakryť 99% záberov na nahé telo a scéna v žalári v King´s Landing si vyložene pýtala makabrózne poňatie. Opakujem, tento svet nikdy nebol iba o tom, no tieto prvky mu dodávajú živočíšnosť, šťavu a špinavosť, ktorá ku Game of Thrones neodmysliteľne patrí. Ono by mi to možno ani toľko nechýbalo, ak by to scenáristi vykompenzovali svižnejším posunom deja. Ale dočkáme sa iba činov, ktoré sú síce dialógovo umne obkecané, no pôsobia trošku nasilu. Tým myslím záverečné minúty. Netuším, ako veľmi sú tieto udalosti verné knihe, nikdy som ju nečítal, no z pohľadu seriálového diváka mi to dvakrát nesadlo.

Úprimne, zatiaľ príliš netuším, čo si o druhej várke House of the Dragon myslieť. Na jednej strane sme dostali množstvo kvality zachovanej z predošlej série. Na druhej strane mám neodbytný pocit, že príbeh vykazuje znaky straty jasného smerovania a, bohužiaľ, postupne stráca aj „gule“. Zatiaľ je to však stále solídna, nadpriemerná a zaujímavá podívaná a určite nie je dôvod na paniku. Uvidíme, čo prinesú zvyšné diely.

___

Autor: Róbert Humeník
Foto: HBO 

 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (3)

Rod draka: S01E07


ikona
krauset
Další epizoda, další fantasy výprask pro Prsteny moci.  

Týden co týden zahanbuje Rod draka Prsteny moci. Je to tím nápadnější, že obě adaptace těží z podobné kronikářské předlohy a často nastudovávají obdobné scény v podobných chvílích (viz výcvik princů v páté epizodě Rodu draka versus výcvik Númenorejců pod dohledem Galadriel taktéž v páté epizodě). První dvě minuty nové epizody Rodu draka s názvem Náplavomarka pak udělaly pro přiblížení jedinečné přímořské kultury a jejích rituálů více, než dokázaly Prsteny moci trávící na Númenoru celé tři epizody. 

Epizodu zahajujeme právě v Náplavomarce, rodovém sídle Velaryonů, kde se koná pohřeb nešťastné Laeny, která v minulé epizodě odmítla skonat při komplikovaném porodu – a místo toho zvolila smrt dračím žehem. Vidíme detaily její kamenné rakve a slyšíme pohřební řeč před spuštěním do moře. Ohremně efektní ilustrace, jakým způsobem zachází tato mořská kultura se svými mrtvými. Během smuteční řeči si vedoucí obřadu neodpustí vlastizrádné rýpnutí do Rhaenyry, když utrousí cosi o ředění valyrijské krve, což Daemona přiměje k smíchu. Na pohřbu jsou všichni podstatní aktéři této hry o trůn a celý první akt je masterclass v natáčení společenských scén, v budování napětí za pomoci gest a dialogu. Každá replika slouží několika plánům a jemné výpady nepolevují. Působivé jsou zejména děti: Aegon v podání syna Davida Tennanta Tye a jeho bratr Aemond, jenž i přes nižší věk chápe povinnosti prince lépe než Aegon, což ilustruje tím, jak ochotně by se pro dobro rodu oženil se svou sestru Helaenou (čímž také chytře nasměruje Otta k ležicímu opilému bratrovi). Jak silný je Rod draka tehdy, když postaví nebo posadí charaktery do jedné místnosti a nechá jejich animozity prosvítat v jemných kadencích!

Jakmile se pohřební hostina rozpustí, Rhaenyra se vydá na pobřežní procházku se strýčkem Daemonem – a jelikož to mezi nimi už od návštěvy navěstince doutná silněji než v dračí tlamě, konečně se spolu vyspí. Daemon nicméně není tím hlavním, komu se v tomto díle povede skórovat. Aemond se totiž tozhodne, že je načase, aby měl také svého draka – a proč si neopatřit zrovna toho nejurostlejšího, když je čerstvě bez jezdce. A tak se rozhodne vyšplhat na nic netušící Vhagar. Jakmile dračice ucítí malého záškodníka, pokusí se ho odehnat předvedením své otevřené čelisti. Když to nezabere, vezme Aemonda na intenzivní první let, při němž drzý princ sice několikrát málem sklouzne, ale s houževnatostí Toma Cruise zůstane v sedle, a nakonec se vrátí na zem jako dračí jezdec. Celá tato pasáž ukazuje, v čem spočívá krása fantasy. Vhagar, její velikost a majestát, vyvolává ryzí úžas, a její hmotnost a fyzická přítomnost jsou naplno citelné. Ta scéna dala vzpomenout na Argonath ve Společenstvu Prstenu, předvedla něco gigantického posazeného do prostoru běžných lidí, a mně nezbývá než povzdech, že takovéto prožitky mi nyní zprostředkovává Západozemí, a nikoliv Středozem. 

Aemond se po přichodu do hradu pustí do půtky se syny Rhaenyry a dcerkami Daemona, které tvrdí, že na Vhaegar měly nárok po matce ony. Násilí se stupňuje, nůž se zaleskne a Aemond přijde o oko. Alicent se dožaduje Chammurapiho spravedlnosti, doslova oka za oko, nicméně král Viserys situaci zklidní. Ovšem ne dříve, než se síní rozezní obvinění proti Rhaneyným synům: jsou to bastardi a nemají nárok na trůn. Takové řeči označí Viserys za vlastizrádní a ze své moci je zakáže. Tato eskalace Rhaenyru definitivně vypudí k tomu, aby pojala nového chotě, a to Daemona, a poněkud milosrdněji než v knižní předloze Oheň a krev se svého stávajícího muže zbaví. Aemond je pak s výsledkem svého denního snažení spokojen a hrdě prohlásí, že uzavřel dobrý obchod: „Přišel jsem o oko, ale získal draka.“ 

Sedmou epizodu, podobně jako tu předchozí a první, režíroval Miguel Sapochnik, který seriál nedávno opustil jako showrunner (spekuluje se o tom, že zamíří do spin-offu o Jonu Sněhovi). Sapochnik režíroval některé z nejlepších epizod Hry o trůny, Winds of Winter a Hardhome, i některé z velkých bitev, Battle of the Bastards a The Long Night. Zejména poslední jmenovaná získala pověst záležitosti, při níž toho není mnoho vidět a přílišná tma brání orientaci. Výtku tmavostí si zaslouží i tato epizoda, kdy se šero neblaze podepisuje na schopnsoti číst mimiku herců. Ovšem pomineme-li tuto stylistickou volbu, jedná se o bravurní epizodu, v níž napětí stoupá pozvolna a kde se Rod draka projevuje jako jeden z nejschopnějších seriálů co do dramatické práce se situacemi, při nichž se sejde velké množství navenek zdvořilých, ale soupeřících postav. 

Rhaenyra v rozhovoru o budoucnosti svého rodu líčí Daemonovi, že Targaryenové jsou oheň a Velaryonové moře. Moře je svoboda a oheň vězení. Nicméně pro nás diváky momentálně platí toto: Rod draka je svoboda a Prsteny moci vězení.  

–– 

Autor: Tomáš Krause

Foto: HBO

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (6)

Rod draka: S01E06


ikona
Spooner
Jak se povedl velký a očekávaný časový skok? 

Máme za sebou první polovinu očekávaného prequelu Hry o trůny a většina diváků, včetně nás, hlásí velkou spokojenost. Z Rodu draka se totiž vyklubala další napínavá hra o moc plná pletich, zvratů, konfliktů, skvěle vykreslených postav a čím dál houstnoucího napětí mezi nimi. A to vše samozřejmě s nádechem poctivého historického dramatu, jen navrch i s nějakým tím drakem. V nejnovějším šestém díle však nastal zásadní přelom, jenž mohl diváckou oblibu snadno změnit ve zklamání. Ano, děj se nám posouvá o 10 let dopředu a kvůli stárnutí slušné várky postav jsme se museli rozloučit mimo jiné s Milly Alcock a Emily Carey. Dokázala tedy šestá epizoda efektně představit jejich nástupkyně i další stěžejní charaktery?

Za dekádu se toho v Západozemí samozřejmě dost změnilo, jen dvě věci zůstávají stejné – Viserys stále mele z posledního a rivalita mezi Rhaenyrou a Alicent se každým dnem stupňuje. Následnice trůnu nyní navíc porodila svého třetího syna. I ta nejpomalejší služebná v Králově přístavišti už si však štěbetá o tom, že ani jeden z potomků není podobný jejímu manželovi Laenorovi, ale spíš veliteli Městské hlídky Harwinu Strongovi. Alicent se proto čím dál častěji vydává cestou intrik a byla by ráda, kdyby si i její manžel konečně přiznal pravdu. Daemon si mezitím pořídil novou rodinku s Laenou Velaryon, hodlá se usadit na Pentosu a se Západozemím nechce mít vůbec nic společného. Ani jemu se však nevyhne rodinná tragédie.

A musím opět uznale pokývat hlavou, s jakou režijní sebejistotou a scenáristickou lehkostí seriál i po svém skoku stále nezastavitelně peláší vpřed a s každou možnou překážkou se vypořádal bez zaškobrtnutí. Emma D´Arcy a Olivia Cooke převzaly ústřední role bez sebemenších problémů a i kvůli menším proměnám v charakteru sem ihned zapadly. Povedlo se také představení do budoucna důležité omladiny v čele s princem Aegonem, který má v podání skvělého Ty Tennanta (syn Davida „Doctora Who“ Tennanta) potenciál stát se novým Joffreyem, či načrtnutí nových konfliktů. A nesmím zapomenout ani na parádní entrée legendární dračice Vhagar, která svým zpracováním nezůstává knižním předlohám nic dlužna.

Stejně tak pak musím ocenit tvůrčí nápaditost a hravost, kdy si scénář hraje do puntíku nejen s každým dialogem, ale i s každou scénou. Jeden nenápadný trénink s meči tady dokáže perfektně vybudovat napětí mezi dětmi, rytíři i pozorovateli s naprostou lehkostí a přesným autorským perem a ještě mít vliv na následující děj. I když mě režie Miguela Sapochnika opět extrémně baví, stejně jako dialogy či působivost mnohých scén, z dramaturgického hlediska mám coby čtenář předlohy přeci jen menší problém.

Ten desetiletý skok byl na můj vkus i přes veškerou autorskou snahu přeci jen až zbytečně velký. A to nejen proto, že v knize k tak velkému skoku nedojde (mezi svatbou Rhaenyry a třetím porodem máme zhruba pětileté období), ale navíc se tu tentokrát odehraje změn a v závěru i důležitých událostí tolik, že by si opravdu zasloužily minimálně díl navíc. Máme tu vztah Rhaenyry s Harwinem, Daemona s Laenou či slizkého Loryse s jeho rodinou… všechny tyto linky mají na konci své tragické vyústění. Jenže kvůli tomu, že je tvůrci naťuknou skoro jak z rychlíku (nebo z…ehm, kroniky), nemá konec patřičné emoce a je chladnější, než by si zasloužil.

Ano, ani předloha s těmito vztahy příliš nepracuje. Jenže tam se opravdu jednalo o kroniku a já doufal, že právě seriál dá těmto podzápletkám větší prostor. Nuže, nestalo se tak, a já tedy i přes nesporné vysoké kvality cítím i menší zklamání. To je ovšem holt asi klasické čtenářské prokletí. I přesto ovšem zůstává Rod draka velmi hutným politickým dramatem, v němž začíná jít čím dál více do tuhého, konflikty mezi postavami se posouvají do stále tragičtějších rozměrů a už brzy nejspíš vypuknou sváry naplno. A já už se nemůžu dočkat.

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: HBO 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (11)

Rod draka: S01E05


ikona
Jokolo
Kam se hrabe Jirka Kára.  

Je hezkým zvykem, že jakmile se v Západozemí seznámíme s nějakou cool postavou, zanedlouho ji klepne pepka. Rekordmankou je v tomto směru Rhea Royce, princezna z Údolí a Daemonova milovaná žena, která se v seriálu ohřála sotva pár minut. Dračí choť jí svou hlubokou lásku vyjádří flákancem kamenem po hlavě tak, aby to vypadalo jako vpravdě tragická nehoda, a on se tak pln žalu stal dědicem jejího majetku. Chuďátko.

Rhaenyra se mezitím se svým nově nabytým milencem a celou královskou družinou plaví do Náplavomarky žádat svého bráchance, Laenora Velaryona, o ruku. To vše za doprovodu králova ne úplně zdařilého vyrovnávání se s mořskou nemocí. Neprospěje mu ani příjezd na dvůr dredatého lorda Corlyse, neboť není uvítán s takovými poctami, jak by se na krále slušelo. Může ho navíc mrzet i to, že znovu spatří o pár let starší, vyzrálejší a do krásy narostlou Laenu Velaryon, která mu byla nabízena ve svých dvanácti letech. Tehdy měl ale král pevné morální zásady a na nevyřčenou otázku „A nevadí, že je mi 12?“ by na rozdíl od umělců z filmu V síti odpověděl jasným „Vadí!“. Zato patnáctiletá Alicent, tak to je pohoda.  

Corlys Velaryon ke sňatku po drobných disputacích samozřejmě svolí s vidinou toho, že jeho vnuk či vnučka jednou usednou na trůn, i když jeho syn ani trochu netouží po prohánění dámských sukní, ale spíš pánských kamaší. Rhaenyra má také jiné plány se svým sexuálním životem, a tak uzavřou gentlemanskou dohodu o jednorázovém naplnění svého manželství pouze za účelem zplození dědice, zatímco si své zálety budou tolerovat. Jenže nastává problém. Bodyguard s psím pohledem, ser Criston Cole, překypuje sebevědomím a předpokládá, že jednorázový pohlavní koitus byl tak skvostný, že stačí k tomu, aby se Rhaenyra vzdala koruny a všeho, co má, aby s ním utekla schovaná mezi pomeranči. Princezna to ale vidí trošku jinak, a byť jeho romantické gesto oceňuje, její srdce je obtěžkáno povinností vůči Říši. Takže bude svatba.

Před veselicí se ještě potkáme s další postavou, která by mezi svými koníčky v AZ Kvízu nepochybně uvedla tahání za nitky. Je jí ser Larys Strong, pajdavá šedá eminence a syn nového královského pobočníka. Ten královnu Alicent nenápadně dotlačí k pochybování o pravdomluvnosti její nově získané kamarádky, když jí prozradí tajemství o čaji, který byl Rhaenyře přinesen k lůžku. Podobnost s Grímou Červivcem je pak jistě čistě náhodná. Jeho našeptávání má každopádně za následek to, že si Alicent předvolá princeznina věrného strážce Cristona, aby jí prozradil, jestli Daemon nakonec zasunul. Criston, který o románku mezi strýčkem a neteří nemá ani potuchy, ve vší počestnosti odhalí své vlastní porušení přísahy. Místo popravy však následuje překvapivé propuštění. Alicent totiž přechází do full metal bitch módu a ví, že tajemství v rukávu není nikdy dost.

Předsvatební hostina se nese v bujarém duchu. Daemon do sálu přichází elegantním pozdním vpádem ve velkém entrée. Totéž jsem o něm psal v předcházejícím recapu a mám pocit, že i v tom předminulém. Tenhle syčák totiž prostě ví, jak dorazit na party. Král Viserys z toho příliš nadšen není. Jeho zášť do závratných výšin však stoupá až ve chvíli, kdy jeho choť přeruší jeho slavnostní projev příchodem tzv. „na Popelku“, kdy jsou všechny zraky upřeny pouze na ni. Je to i tím, že nepřichází v barvách Targaryenů, nýbrž oděna v šat smaragdově zelený, barva jež vyjadřuje volání v boj jejího rodu. Zpráva je tímto jasně předána.

Tancuje se, popíjí se, Daemon flirtuje se svou sestřenicí. Laenorův milenec se nachomýtne ke Cristonovi a svěří se mu s tím, že rovněž sdílí lože s jedním ze svatebčanů. Zkrátka klasická oslava. V tu pravou moravskou veselku se však hostina změní ve chvíli, kdy na toto oznámení ser Criston bůhvíproč reaguje tak, že onomu milenci před zraky všech přítomných holýma rukama rozšmelcuje ksicht. Přeruší tím okaté flirtování mezi Rhaenyrou a Daemonem, a navíc trošku zkazí atmosféru oslavy. Na nic se tedy nečeká, uplakaná Rhaenyra a ještě uplakanější a o milence chudší Laenor jsou tak vzápětí oddání mezi kalužemi krve. Aby byla tragédie zcela završena, ser Criston se pln hanby snaží spáchat harakiri, ale královna Alicent ho přeruší. Uvidíme, kam jej osud dál povede.

Jisté je pouze to, že jsme v seriálu naposledy viděli Milly Alcock jako Rhaenyru a Emily Carey jako Alicent, neb pět epizod seriálu zatím obsáhlo necelých třicet stránek předlohy, a nás tak čeká další časový skok. A je to zatracená škoda, tyhle dvě herečky, byť před nimi stál úkol náročný a nemalý, odvedly skvělou práci a během pouhých pár dílů stvořily živé a zajímavé postavy. Jejich o pár let starší následnice čeká nelehké přeskakování laťky. A já se tetelím blahem, neb jsem byl svědkem zdaleka té nejlepší epizody, kterou nám zatím seriál přinesl.

Rod draka: S01E04


ikona
Jokolo
Puberta se projevuje dračí silou.  

Anžto nám minulý díl nabídl přehršel akce, nad kterou mnozí jásají, a jiní jí naopak spílají, bylo nutné zařadit zpátečku a v posledním díle Rodu draka se vrhnout na pořádné pletichy a pelešení. Středobodem všech událostí je Rhaenyra. Milly Alcock během čtyř epizod projevila mnohonásobně vyšší míru charismatu a hereckého umu, než kdy dovedla Emilia Clarke, a v tomto díle to znovu ukazuje. Na truc taťkovi si nedovede vybrat žádného vhodného ženicha a z Bouřlivého konce se do hlavního města k nelibosti krále vrací stále jako nezaslíbená panna. Společně s ní se v dramatickém entrée vrací i strýček Daemon, aby v pokleku věnoval v překvapivě loajálním gestu králi vítězství u Kamenoschodů.

 

Jde nicméně o jedinou dobrou zprávu, která míří směrem k Viserysovi. Jeho zrhzený sok Corlys Velaryon totiž údajně zvažuje spojenectví se Svobodnými městy, což by dalo za vznik alianci, která by mohla ohrozit trůn. Jeho dcera Rhaenyra ve své paličatosti nadále odmítá být pasivní figurkou ve volbě toho, kdo bude jejím chotěm. A jeho manželka si koitus s ním zdaleka neužívá tak, jak by asi chtěl. Tím však důvody pro další šedivění jeho hlavy nekončí. S tím hlavním se totiž vytasí Daemon, který využije mladické rozjuchanosti princezny Rhaenyry a pod rouškou noci ji propašuje z hradu do špinavých zákoutí Králova přístaviště. Plavovlasá dědička trůnu se poprvé stává svědkyní výjevů jako vystřižených z pátečního Václaváku okolo čtvrté ranní, což ji překvapivě hodně tankuje. Dozvídá se však, že plebs ji jakožto budoucí královnu zdaleka nepřijímá s takovým nadšením, jak by si sama přála, a proto je nutné si spravit náladu. V Praze bychom to řešili nonstopáčem, Rhaenyra si se strejdou místo toho skočí do bordelu. 

Nevyhnutelné se stává skutečností a my jsme tak konečně svědky pořádného incestu, jak jsme ostatně ze Hry o trůny dávno zvyklí, neb sexuální tenze mezi strýci, neteřemi, synovci a tetičkami jsou pro nás po vztahu Daenerys a Jona prakticky denním chlebem. Kontrast jejich vášnivého osahávání bez penetrace a Viserysova upoceného hekání nad zalehnutou Alicent, které naopak jakoukoliv vášeň postrádá, toho o jednotlivých postavách říká víc, než celá epizoda konkurenčních Prstenů moci. Daemon však překvapivě svou neteř na vrcholu vzrušení opustí v rozpacích a mizí se opít neznámo kam. Zhrzené princezně nezbývá nic jiného, než se vrátit do svých komnat a vzít zavděk svým strážcem Cristonem. Opět vztah, jehož naplnění jsme všichni tak nějak čekali, málokdo však tušil, že k oběma sexuálním aktům dojde tak brzy po sobě. Musíme zde také vyzdvihnout um režisérky této epizody Clare Kilner. Přístup k sexuálním scénám ve Hře o trůny byl charakteristický svou ryzí živočišností, díky níž byl akcentován přirozeně špinavý dojem „středověku“. Málokdy jsme se ale dočkali tak intimní demonstrace sexuálního aktu, jako tomu bylo mezi Rhaenyrou a Cristonem. Ono je vlastně někdy fajn vidět i něžné a láskyplné milování místo pleskavého nakládání zezadu.

 

Bůhvíproč se Viserysovi nelíbí, když se dozví, že jeho dcera si to dává s jeho bratrem. Dochází mu, jakého hada si na prsou hřál, a když jej Daemon navíc požádá o ruku své neteře, král ho opět vyobcuje z hlavního města. Rozkmotří se i se svým pobočníkem, stále charismatičtějším Ottem Hightowerem, který se evidentně ze všech sil snaží dostat svého vnoučka, královského syna, na trůn. Pobočnický odznáček je odňat a my se tak můžeme jen těšit na to, kde za nitky Otto zatahá příště. Rhaenyra pak otci i znovu získané kamarádce Alicent přísahá, že k sexu mezi ní a Daemonem nedošlo, a svolí ke sňatku s Laenorem Velaryonem, jak jinak než pro dobro říše. Jak však zareaguje ve chvíli, kdy je jí přinesen čaj s příchutí postinoru? Neb když se napije, potvrdí králi a všem ostatním jejich domněnky o styku mezi ní a strýčkem, když však čaj nechá netknutý vystydnout, riskuje neplánované otěhotnění se svým pohledným bodyguardem. Nevíme.

 

Co však díky této epizodě víme, je to, že tvůrci měli výjimečně šťastnou ruku při castingu pro tento seriál. Díky soustředění se na menší počet postav se tu nesetkáváme s cringe momenty toporného hereckého přednesu, jako u některých dříve představených postav ze Západozemí. Každý z herců a každá z hereček zde sedí perfektně. Mnohde po internetech lidé nadávají na Matta Smithe. Já, byť nejsem jeho fanoušek, však jásám nad jeho Daemonem. Stejně tak již chválená Milly Alcock (po tomto díle spíš Allcock, humor) rafinovaně bilancuje mezi sebevědomou dědičkou trůnu a hravou puberťačkou, která objevuje taje svého těla. V příštím díle ji čeká svatba, dostane tedy další příležitost. Jen tak dál a houšť!

Co na epizodu říkáte vy?

 ---

Autor: Marek Mičke
Foto: HBO Max
 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (6)

Rod draka: S01E03


ikona
Spooner
Nový následník trůnu je na světě. Nebo ne? 

Amazon do světa hlásí, že jeho seriálový Pán prstenů je po prvních dvou epizodách šílený megahit. Obří čísla se však dala v úvodu zcela čekat a v názorech na kvalitu už diváci tak jednoznační nejsou. Zatímco nový výlet do Středozemě sbírá hodně rozporuplné ohlasy, nové pletichy ze Západozemí v Rodu draka se těší čím dál větší divácké oblibě a i druhá epizoda ukázala, že se zde pojede na špinavé atmosféře plné pletich, výtečných dialogů a hezky načrtnutých postav. A třetí epizoda jede v prakticky stejný intenzích. I když na rozdíl od svých předchůdců přeci jen trochu zpomaluje.

I když jak se to vezme. I nejnovější epizoda totiž dokazuje, že tvůrci rozhodně po příběhově stránce nestojí na místě a po vzoru knižní předlohy Oheň a krev nás čeká slušný časový skok, konkrétně tříletý. Král Viserys a Alicent už jsou tak nejen svoji, ale mají i dvouletého syna Aegona a další dítě je již na cestě. Právě během oslav princových druhých narozenin se však začíná stupňovat dusno mezi králem a jeho dcerou Rhaenyrou. Nejen, že svou již 17letou ratolest začíná tlačit do svatby, navíc se ovšem začíná zpochybňovat její následnictví. Vážně může sedět na Železném trůnu žena, když se král přeci jen dočkal vytouženého syna a pro mnohé logického nástupce trůnu? Situace se komplikuje také na Kamenoschodech, kde prince Daemon a Corlys Velaryon stále bojují proti nájezdům Krmiče krabů. Kvůli jeho lstivosti je na něj ovšem dračí doping krátký a vojsku by se hodila pomoc samotného krále. Viserysovi se ale pomáhat dvakrát nechce.

Třetí epizoda naskočila na o něco pomalejší tempo, na co už jsme si ostatně zvykli už u Hry o trůny a víme, že to rozhodně není ke škodě. A i zde tento přístup funguje a nese ovoce. Dočkáme se většího prokreslení Viseryse a Rhaenyry, skvěle napsaných dialogů v jejich narůstajícím konfliktu i šikovného zasazením do prostoru velkého lovu a symboliky bájného jelena. Ano, občas je tempo možná až příliš pomalé a režie se snaží diváka namlsat alespoň zabíjením nebohých zvířat, vzhledem k událostem následujících ale tak nějak tušíme, že je zvolnění potřeba a prostoru zde nevyužije pouze ústřední trojice Targaryenů, ale také důležité vedlejší figurky v čele s vrchním pletichářem Ottem Hightowerem, jehož si Rhys Ifans užívá s každou epizodou víc a víc.

A když už se zdá, že tentokrát čekají diváka „jen“ komorní dialogové hody, přijde poslední čtvrthodinka, v níž přejde Matt Smith do akčního módu a jeho Daemon si začne pomalu získávat divácké sympatie. Ano, samotná bitva o Kamenoschody sice postrádá údernost památných střetů ze Hry o trůny a režii schází větší drajv. Dostat však už ve třetí epizodě takhle hezky velkolepou bitevní sekvenci s kalužemi krve a ničivým žárem… o tom jsme si mohli nechat v počátcích Hry o trůny jen zdát. 

Nová epizoda Rodu draka tak na první pohled nestrhne, tvůrci ale pořád sebevědomě pokračují ve svém tažení servírovat nám poctivou a scenáristicky pečlivě budovanou fantasy, v níž se hezky připravuje půda na krvavé věci příští a atmosféra nedůvěry mezi postavami výtečně stoupá. Stejně jako pocit důvěry ve scenáristy a autory nového západozemského kousku.

---
Autor: Milan Rozšafný
Foto: HBO 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (8)

Rod draka: S01E02


ikona
Jokolo
Dráčci se začínají škádlit. 

Chvályplné první dojmy z očekávaného Rodu draka vynášely první epizodu do nebes jakožto nositelku právě těch kvalit, které jsme si na Hře o trůny všichni oblíbili. Miguel Sapochnik, režisér těch nejpamátnějších epizod milované show, se v ní soustředil zejména na rozestavení plavovlasých postaviček po šachovnici, kde vítězství znamená ostnatý trůn. Základní vztahy a konflikty byly načrtnuty a úchylové představeni. V druhé epizodě pak Sapochnik předává žezlo Gregu Yaitanesovi, který se mohl po hlavě vrhnout rovnou do konfliktů, jenž budou posouvat děj první řady kupředu. A je to moc dobře.

Hned druhá epizoda totiž oproti první skáče o půl roku kupředu a k pletichaření na Malé radě, kde se schyluje k prvním zradám, se přidává i eskalace sporů mezi ujetým Daemonem a králem Viserysem I. Daemon se chopil věrných zlatých plášťů a nejen že obsadil Dračí kámen, honosné královské sídlo původně slíbené Rhaenyře, ale ukradl přitom i jedno ze vzácných dračích vajec. Konflikt je tak poměrně překvapivě už ve druhé epizodě v plném rozpuku, což lze jen kvitovat, neb se díky tomu dočkáme poutavé scény na známých kamenných schodech, kde si dva draci stojí tváří v tvář a náznaky jejich prvního Tance na sebe nenechají dlouho čekat. Režisér Yaitanes má podobně jako Sapochnik cit pro zdůraznění monumentality svých výjevů skrze nápadité detaily, čímž dokonale dotváří atmosféru scény. Rhaenyra se i díky jeho umu ukazuje jako silná diplomatka, když dovede konflikt zdárně vyřešit bez prolévání krve a uražený Daemon musí utřít.

 

Malá rada byla vždy semeništěm svárů a nejinak je tomu i v Rodu draka. Ovdovělý král se musí oženit a najít nosnou samici pro své další potomky, alespoň tak mu to podávají jeho poradci. Přijde tedy lákavá nabídka od mistra loďaře, charismatického Corlyse Velaryona, který laskavému králi nabízí svou dvanáctiletou dceru v rozpuku pro upevnění svazku dvou starobylých královských rodů. Laskaví a oblíbení hrdinové jsou však v Západozemí nepoučitelní, a tak Viserys dělá stejnou chybu jako o dvě stě let později Ned Stark, když volí srdcem namísto rozumem, a za ženu si zvolí dceru svého pobočníka a nejlepší přítelkyni své dcery, Alicent Hightower. K nelibosti snad všech krom šibalsky se usmívajícího DJe Paula Bulvy. To vrhne dredatého Velaryona do náruče Daemona a první záporácké spojenectví je tak na světě. Příslib věcí příštích, kde se bude spojená odnož rodu Targaryenů a Velaryonů mydlit s lupénkovitými piráty krytými Svobodnými městy, je pak dostatečně děsivý a napínavý a já se popravdě nemůžu dočkat toho, co přinesou další díly.

 

Zatím mě tak mrzí jen přílišná soustředěnost děje výhradně na dění v Králově přístavišti a okolí. Dalo se to čekat, když se spinoff zaměřuje pouze na rod Targaryenů. Srovnání se Hrou o trůny, která během jednoho dílu skákala po několika atraktivních lokacích a rozličných postavách, se ale nelze vyhnout. Jsme ale stále v prvních epizodách. Navíc to přináší méně přešlapování na místě a děj se posouvá kupředu o poznání dynamičtěji. Takže holt zatnu zuby a vyberu si některou z omezenějšího počtu postav, které budu fandit a která beztak za pár dílů brutálně zahyne, jak je v Západozemí hezkým zvykem.

---
Autor: Marek Mičke
Foto: HBO

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (13)
© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace