Týden co týden zahanbuje Rod draka Prsteny moci. Je to tím nápadnější, že obě adaptace těží z podobné kronikářské předlohy a často nastudovávají obdobné scény v podobných chvílích (viz výcvik princů v páté epizodě Rodu draka versus výcvik Númenorejců pod dohledem Galadriel taktéž v páté epizodě). První dvě minuty nové epizody Rodu draka s názvem Náplavomarka pak udělaly pro přiblížení jedinečné přímořské kultury a jejích rituálů více, než dokázaly Prsteny moci trávící na Númenoru celé tři epizody. 

Epizodu zahajujeme právě v Náplavomarce, rodovém sídle Velaryonů, kde se koná pohřeb nešťastné Laeny, která v minulé epizodě odmítla skonat při komplikovaném porodu – a místo toho zvolila smrt dračím žehem. Vidíme detaily její kamenné rakve a slyšíme pohřební řeč před spuštěním do moře. Ohremně efektní ilustrace, jakým způsobem zachází tato mořská kultura se svými mrtvými. Během smuteční řeči si vedoucí obřadu neodpustí vlastizrádné rýpnutí do Rhaenyry, když utrousí cosi o ředění valyrijské krve, což Daemona přiměje k smíchu. Na pohřbu jsou všichni podstatní aktéři této hry o trůn a celý první akt je masterclass v natáčení společenských scén, v budování napětí za pomoci gest a dialogu. Každá replika slouží několika plánům a jemné výpady nepolevují. Působivé jsou zejména děti: Aegon v podání syna Davida Tennanta Tye a jeho bratr Aemond, jenž i přes nižší věk chápe povinnosti prince lépe než Aegon, což ilustruje tím, jak ochotně by se pro dobro rodu oženil se svou sestru Helaenou (čímž také chytře nasměruje Otta k ležicímu opilému bratrovi). Jak silný je Rod draka tehdy, když postaví nebo posadí charaktery do jedné místnosti a nechá jejich animozity prosvítat v jemných kadencích!

Jakmile se pohřební hostina rozpustí, Rhaenyra se vydá na pobřežní procházku se strýčkem Daemonem – a jelikož to mezi nimi už od návštěvy navěstince doutná silněji než v dračí tlamě, konečně se spolu vyspí. Daemon nicméně není tím hlavním, komu se v tomto díle povede skórovat. Aemond se totiž tozhodne, že je načase, aby měl také svého draka – a proč si neopatřit zrovna toho nejurostlejšího, když je čerstvě bez jezdce. A tak se rozhodne vyšplhat na nic netušící Vhagar. Jakmile dračice ucítí malého záškodníka, pokusí se ho odehnat předvedením své otevřené čelisti. Když to nezabere, vezme Aemonda na intenzivní první let, při němž drzý princ sice několikrát málem sklouzne, ale s houževnatostí Toma Cruise zůstane v sedle, a nakonec se vrátí na zem jako dračí jezdec. Celá tato pasáž ukazuje, v čem spočívá krása fantasy. Vhagar, její velikost a majestát, vyvolává ryzí úžas, a její hmotnost a fyzická přítomnost jsou naplno citelné. Ta scéna dala vzpomenout na Argonath ve Společenstvu Prstenu, předvedla něco gigantického posazeného do prostoru běžných lidí, a mně nezbývá než povzdech, že takovéto prožitky mi nyní zprostředkovává Západozemí, a nikoliv Středozem. 

Aemond se po přichodu do hradu pustí do půtky se syny Rhaenyry a dcerkami Daemona, které tvrdí, že na Vhaegar měly nárok po matce ony. Násilí se stupňuje, nůž se zaleskne a Aemond přijde o oko. Alicent se dožaduje Chammurapiho spravedlnosti, doslova oka za oko, nicméně král Viserys situaci zklidní. Ovšem ne dříve, než se síní rozezní obvinění proti Rhaneyným synům: jsou to bastardi a nemají nárok na trůn. Takové řeči označí Viserys za vlastizrádní a ze své moci je zakáže. Tato eskalace Rhaenyru definitivně vypudí k tomu, aby pojala nového chotě, a to Daemona, a poněkud milosrdněji než v knižní předloze Oheň a krev se svého stávajícího muže zbaví. Aemond je pak s výsledkem svého denního snažení spokojen a hrdě prohlásí, že uzavřel dobrý obchod: „Přišel jsem o oko, ale získal draka.“ 

Sedmou epizodu, podobně jako tu předchozí a první, režíroval Miguel Sapochnik, který seriál nedávno opustil jako showrunner (spekuluje se o tom, že zamíří do spin-offu o Jonu Sněhovi). Sapochnik režíroval některé z nejlepších epizod Hry o trůny, Winds of Winter a Hardhome, i některé z velkých bitev, Battle of the Bastards a The Long Night. Zejména poslední jmenovaná získala pověst záležitosti, při níž toho není mnoho vidět a přílišná tma brání orientaci. Výtku tmavostí si zaslouží i tato epizoda, kdy se šero neblaze podepisuje na schopnsoti číst mimiku herců. Ovšem pomineme-li tuto stylistickou volbu, jedná se o bravurní epizodu, v níž napětí stoupá pozvolna a kde se Rod draka projevuje jako jeden z nejschopnějších seriálů co do dramatické práce se situacemi, při nichž se sejde velké množství navenek zdvořilých, ale soupeřících postav. 

Rhaenyra v rozhovoru o budoucnosti svého rodu líčí Daemonovi, že Targaryenové jsou oheň a Velaryonové moře. Moře je svoboda a oheň vězení. Nicméně pro nás diváky momentálně platí toto: Rod draka je svoboda a Prsteny moci vězení.  

–– 

Autor: Tomáš Krause

Foto: HBO