Jeden televizní kritik New York Times kdysi napsal o Mad Men, že jsou zároveň tím nejlepším dramatem i nejlepší komedií v televizi. A to je maxima, která se dá uplatnit i na třetí řadu Succession (Boj o moc). Je to satira s hloubkou antické truchlohry, která si jedinečně hraje s trapností vyplývající z narcismu extrémního bohatství. Je to seriál navenek plný skla a minimalismu, nicméně operující i díky hudbě v barokním módu.

S Mad Men Boj o moc spojuje i zaměření na korporátní prostředí, a to takové, jehož výsledky se potkávají s obyčejným konzumentem. V Mad Men šlo o reklamku, zde o zpravodajství. Logan Roy, patriarcha úspěšně vzdorující jednomu pokusu o korporátní otcovraždu za druhým, je zakladatelem nesmírně vlivného zpravodajského konglomerátu, který je, jak známo, založen na mediálním magnátovi Rupertu Murdochovi, majiteli bulvárních novin a zakladateli extrémně pravicové americké stanice Fox News. 

Druhá série skončila vzpourou Loganova syna Kendalla, který odmítl jít do vězení za otcovy přečiny a oznámil, že „otcova hrůzovláda nyní končí“. Oba tedy na začátku nové série nacházíme v bojovém postavení.

Zpěvačka Katy Perry se nechala slyšet, že sleduje Succession proto, aby se přiučila, jak se dělá vysoký byznys. Pokud je to pravda, zřejmě sleduje jiný seriál než my ostatní, jelikož ústřední rodina Royů, která řídí mediální impérium, je vlastně celkem neschopná, když jde o uzavírání dealů. I Logan, kterého všichni uctívají, je už za zenitem a jede spíš na setrvačnosti reputace a kontaktů, stále věří svým instinktům spíše než datům, ale už to není ten neomylný masožravec jako před lety, kdy firmu Waystar Royco budoval z ničeho. Ale ač se o jeho nástupnictví se od první epizody bojuje, on je odolný jako sám patriarchát.

Jeho potomci – nejstarší Kendall (promiň Connore, ty se nepočítáš), Shiv a Romulus měli v průběhu tří sérií každý svou šanci, jakkoliv někdy iluzorní, získat nejvyšší pozici. Celé tři série vlastně působí jako zkoušky potomků, které se dělají místo u potítka rovnou na pranýři. 

První řada je o tom, proč se do role nehodí Kendall, který měl velkou příležitost, jíž zhatily drogy. Ve druhé byla favoritkou Shiv, jenže neprojevila dostatečnou bezskrupulóznost (paradoxně nechtěla obětovat Toma, svého manžela). V této sérii má nejlépe nakročeno Romulus, ale zajde na totéž, na co zašlo Římské impérium – nebo tak nějak – zlomí mu vaz jeden nevhodně načasovaný obrázek penisu („Táto, nejsem žádný radikální feminista, ale možná bychom Gerri neměli vyhazovat za to, že dostala fotky mého ptáka.“).

Je nepříjemné sledovat, jak se sourozenci navzájem předhání a shazují, aby se zalíbili papínkovi. V jednom článku na Voxu si velmi dobře všimli, že klíčovým tématem Succession je psychické týrání dětí rodiči. Logan je tyran, jeho ex a matka tří jeho dětí ho vystihuje velmi dobře: všechno, co má rád, nakopne, aby se ujistil, že se k němu opět vrátí. Všimněte si, jak často jeho děti koktají, když s ním hovoří. Jako kdyby stále jeli na tom slonovi z úvodních titulků a otec byl tím gigantem, který je může kdykoliv nemilosrdně shodit z hřbetu.

Logana pojmenovávají opakovaně jiným obřím netvorem. Ve druhé série rapuje Kendall na otcovu počest a v mimořádně rozpačité scéně zazní i verš „King King daddy“. Není to naposled. V té třetí Logana nazývá King Kongem jeden z akcionářů s tváří Adriena Brodyho (jak lahodná je to replika z úst představitele jedné z hlavních rolí v King Kongovi Petera Jacksona). King Kong se zdá neporazitelný, nicméně končí pádem z vrcholu. Je to snad předzvěst Loganova osudu?

Druhou novou postavou třetí řady je Lukas Mattson, zakladatel platformy GoJo, kterého hraje s velkým požitkem Alexander Skarsgård. S ním se setkáváme poprvé na Kendallově narozeninovém večírku, kde prohlásí, že se nudí a že chce jen „privacy, pasta, pussy“. Patrně jde vedle vlivného technologického hráče o fanouška aliterací.

Kendallově velká oslava čtyřicetin zabírá v podstatě jednu celou epizodu a je to podívaná nanejvýš nepříjemná, v níž se pocit trapna z Kendallových nápadů střídá s šokem z nestoudnosti ostatních sourozenců, kteří dorazí jen proto, že se na něm nachází majitel firmy, kterou chtějí koupit. Epizoda začíná dalším Kendallovým pěveckým číslem, tentokrát si vybral píseň Honesty, a bude to upřímnost, která celou party dovede k nechutnému konci. Akce je to štědře pojatá, je tam k nalezení průchod inspirovaný matčinou vagínou i domek na stromě postavený ze dřeva Washingtonovy třešně, kam mají povolen vstup jen ti „cool“.

Jenže při pohledu na zoufajícího si Kendalla, který opomine dárky od dětí a následně je nemůže najít, nebudete mít pocit, že se díváte na cool boháče. Pocit, který převažuje, je stud. Stud nad těmito lidmi a jejich prázdnými existencemi. Tom, přezdívaný „Terminal Tom“, jelikož se nachází „v posledním stádiu kariéry“, je při procházce uličkou komplimentů, v níž vám najatí lichotníci říkají hezké věci, přesvědčen, že je ironizován a terčem posměchu. Nelze se vyvarovat pocitu tísně z osamění postav, které sledujeme.

Tento niterný prožitek je dosažen nejen pevným vedením brilantního showrunnera Jesseho Armstronga a jeho týmem scenáristů a režisérů, ale též excelentním hereckým představením. Succession oplývá patrně nejlepším ansámblem seriálové historie, na Critics Choice Awards bylo nominovaných hned sedm jeho herců a hereček. Zlověstné mručení Briana Coxe, prázdnota v očích Jeremyho Stronga, osamělost Matthew Macfadyana, klaunství Kierana Culkina, komíhavá nešikovnost Nicholase Brauna, chladnokrevnost J. Smith-Cameron i vypočítavost Sarah Snook dohromady tvoří něco naprosto mimořádného.

Zlověstný Brian Cox hrál v minulosti Agamemnóna, někoho, kdo byl téměř nucen obětovat svou dceru Ífigeneiu (paralela ke Kendallovi), a sám se stal obětí vraždy zosnované rodinou. Podobně antické či biblické jsou i konce sérií Boje o moc. A velká moc si vyžaduje krvavé obětiny. Nejen že si Succession vypůjčuje z mýtů, ale seriál sám v sobě má cosi až mýtotvorného.

Succession je v nejlepším slova smyslu epizodický seriál, jehož vysílání jednou týdně dává perfektní smysl. Epizody mají vlastní minipříběh – jedna se odehrává v senátu, jedna na svatbě, jedna na oslavě narozenin, jedna na republikánském sjezdu, jedna v televizi pří útoku střelce a podobně, samy o sobě mají jasné dramaturgické směřování, přitom tvoří součást dokonale vyklenutého oblouku nejen celé série, ale dokonce celého seriálu – tyto tři série působí zpětně jako jeden celek a jako završení jedné fáze velkého příběhu.

Bratranec Greg je možná vzdálen jeden pád letadla od toho, aby se stal nejpodivnějším evropským králem. Ale Succession k tomuto titulu nepotřebuje ani tuto jistou dopravní nehodu. Může být zcela bez pochybnosti korunováno nejlepším seriálem současnosti. Abych parafrázoval Grega: Yes-de-fucking-Yes.