Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Boj o moc | Succession | 2018-2023
csfd  imdb
tvůrce: Jesse Armstrong
hrají: Brian Cox, Jeremy Strong, Sarah Snook, Kieran Culkin

Boj o moc: 4. řada


ikona
Redakce
boj o mocbrian coxhbojeremy strongsuccession
O následnictví se dobojovalo.  

Tento týden skončil jeden ze seriálů, který bude definovat moderní televizní éru 20. let. Příběh o tom, jak hrstka nepředstavitelně bohatých lidí kontroluje média, finance i politiku, nemůže v současné době pozbýt aktuality. Co si o finální řadě této novodobé klasiky myslí redakce TVZone?  

Jak to vidí krauset:

„Americký titán”, pronese o Loganu Royovi jeho dcera Shiv. Jenže titáni, jak známo, požírali své potomky, aby si zabezpečili neohroženost a jistotu, že nebudou sesazeni. Logan Roy je podobný požírač světů a lidojed. A o nástupnictví jde jemu i seriálu především. Je to mnohem více než jen boj o moc, jak tvrdí český překlad. Je to otázka jedné hlavy a jedné koruny. 

Logan Roy (brilantní, hřmící Brian Cox) je založen mimo jiné na australském mediálním magnátovi Rupertu Murdochovu, který svými bulvárními novinami Daily Mail a exploatačně konzervativní stanicí Fox News zásadně ovlivnil a zakalil současné mediální prostředí. I po Loganovi zůstane dědictví „zatahování oblohy”, jak na jeho účet pronese jeho bratr Ewan. Jedním z inspiračních zdrojů pro vznik Succession bylo Murdochovo prohlášení, že se nechystá zemřít. Ultrabohatí mají z materiálních statků vše, co si dovedou představit, a nyní neprahnou po ničem menším než po nesmrtelnosti. Ani Logan Roy nikdy neměl v úmyslu zemřít a nedovede si představit svět, v němž neexistuje. Ostatně jeho projekt Living+ (zdalipak to nepřipomíná všechny ty streamovací služby s + v názvu) slibuje svého druhu nesmrtelnost z pohodlí obýváku.  

Podobně jako řada třetí, i ta čtvrtá začíná v pevných spojeneckých blocích. Tentokrát je to trojice mladších sourozenců, Kendall (epochální výkon Jeremyho Stronga), Shiv a Romulus, proti Loganovi a Tomovi. Sourozenci selhali při pokusu zastavit Loganův gambit ze závěru třetí série, v níž se rozhodl prodat svůj konglomerát Waystar Royco technologickému hráči GoJo, vlastněnému švédským podivínem Lukasem Matssonem (Alexander Skarsgård), a tak jsou poprvé v otcově nemilosti všichni tři naráz. Byť se sourozenci snaží odkoupit prestižní mediální společnost, o níž otec vždy usiloval, jejich srdce je vede k Waystaru, k jedinému Loganovu potomkovi, kterého zahrnul dostatečnou pozorností. Zvládnou překazit Matssonovo převzetí? Vyjde konečně Kendallův pokus o symbolickou otcovraždu?

Succession je téměř starozákonní v tom, jak se nad životem protagonistů prostírá jeden Otec, Dominus, který má moc života a smrti. Shiv zmiňuje, jak báječné bylo hřát se v jeho slunci, tedy když byl vlídný, jenže to bylo málokdy. Z toho, jak se na vlastních dětech podepsal, je více než patrné, že zacházel častěji s páskem než s vřelým slovem, a ještě častěji s psychickou šikanou. Nevychoval ani jednoho z nich k něčemu většímu, protože nepřipustil, aby ho kdokoliv převyšoval. K rokům svého života bude zejména mladší trojice provždy uvádět „léta Páně“. 

Showrunner Jesse Armstrong se odmítá dívat na miliardáře jako na nadlidi, či podlidi – a v současném diskurzu úřadují téměř vždy jen tyto dva extrémy. Při naslouchání kritikům extrémního bohatství by jeden nabyl dojmu, že ultrabohatí lidé necítí bolest a nemají v žádné situaci právo na soucit – což je pochopitelné, ale zároveň je to odlidšťuje podobně jako bezbřehá glorifikace, která je přirozeně ještě mnohem toxičtější. 

Co činí Succession geniální  (upřímně, jedna z mnoha věcí), je schopnost stáhnout tyto figury z výškových budov na zem – mocní jaksi nechtějí, abyste je viděli příliš zblízka, mají své filtry a tiskové mluvčí a make-upy maskérů filmových hvězd. To, že přebývají blízko oblohy, není náhoda. Tom v první sérii Gregovi vysvětluje, že „být bohatý je jako být superhrdina, ale lepší". Succession ukazuje, jak ubozí, hašteřiví, netalentovaní, společensky zhoubní tito lidé jsou, a přesto v nás probouzí vedle zhnusení i fascinaci, ba soucítění. Armstrong k nim přistupuje s empatií, aniž by za to platil cenu nejvyšší – vykreslil je pozitivně. Schopnost vzbuzovat pohrdání a zároveň pochopení pro ty, kdo se narodili nikoliv se stříbrnou, ale diamantovou lžičkou v ústech zaslouží nejvyšší uznání.

 

Vzpomínám si, jak jsem coby teenager četl časopis Pevnost, a v něm běžela série článků na téma, čeho se vyvarovat při psaní vlastních příběhů. Jedna z pouček zněla: odolejte nutkání přespříliš chválit svoje hrdiny. A zatímco publikum Succession občas zapomínalo, jaké lidi a jaký typ příběhu sledujeme (viz všechny ty články o tom, kdo „vyhrál“ boj o moc, či připodobňující Shiv ke „girlboss gladiátorce“), a zcela se tak míjelo s myšlenkou seriálu, tvůrci si kritický odstup udrželi od začátku do koncee. Vědí, že nikdo ze zobrazených si podobnou míru podpory nezaslouží. 

Nesmírně osvěžující je zobrazení špiček korporací jako svého druhu packalů. I žraloci typu Matsson jsou vykresleni v mnoha směrech nekompetentní (jeho čísla v Indii, či lépe řečeno v Indiích). Finanční systém není než „puff“ a prach, jak vysvětluje mladému DiCapriovi ve Vlku z Wall Street Matthew McConaughey, a Succession toto vystihuje znamenitě. 

Čtvrtá řada se v podstatě odehrává na půdorysu jedna epizoda – jeden den, což je pro seriál nezvyklé. Osobně jsem si ještě po deváté epizodě přál další sérii. Síla seriálového média je jeho trvání v čase. I ty nejlepší mohou během svého běhu zaznamenat výpadky v kvalitě, když tvůrce dočasně opustí inspirace, to však patří k umělecké tvorbě a její zajímavosti. Zdálo se mi, že se o to Succession rozhodnutím ztvárnit den co epizodu připravuje – pobočné linky trochu trpí, nedostává se tolik prostoru pro osobní problémy a od třetí série na můj vkus do pozadí až příliš ustupuje sexualita postav, ale po finále prohlašuji, že se přirozenější konec nedal zorganizovat. Jedná se o možná mé nejoblíbenější finále seriálu vůbec.

Nicholas Britell opatřil Succession barokně znějícím soundtrackem, který ladí s řečí postav, jež je ve svých kontrastech (mluva tech bros versus vysoká metaforičnost), patosu a promyšlené opulenci rovněž citelně barokní. 

Succession vždy přecházelo mezi tragédií a satirou, a obě polohy zvládalo mimořádně dobře. Jakkoliv jsme se dočkali i stínu Lady Macbeth, je to Král Lear, jenž sloužil seriálu jako nepopiratelný zdroj (ostatně Cox je prominentní shakespearovský herec). Logan má s králem společnou jednu tendenci, a to slabost pro prázdná vyjádření náklonosti ze strany svých potomků, ale zjevně se liší v tom, že má pramalou vůli své království rozdělit a odkázat. 

Neštěstí sourozenců Royových tkví mimo jiné v tom, že přes fakt, že se narodili tak blízko vrcholu, si k němu nedokázali proklestit cestu. V očích otce nebyl Kendall nikdy dostatečný „zabiják“, a to navzdory kruté ironii, že někoho zabil. Romula otcova šikana a brutalita poznamenala nejvíc, hledá únik v ponížení a masochismu. A Shiv, stejně jako její sourozenci, nemá páteř. Ani žaludek, když dojde na ty nejšpinavější dohody.

Kendall své následnictví viděl jako osud. V antické tragédii spočívá tragika v tom, že před osudem nelze uniknout. Tragika Kendalla leží v tom, že se s osudem nikdy nepotká. 10/10

 

Jak to vidí Jokolo:  

Je to tu. Jeden z nejlépe hodnocených seriálů všech dob dospěl ke svému konci. V recenzích na předcházející série jsme chválou nešetřili a superlativy se sypaly z rukávu jako Royovi sypou miliardy. Nastavenou laťku se zdálo býti těžké udržet, natož překonat. Jenže světě div se, těm zatraceným kapitalistům v oblecích se to zase povedlo. My tak díky tomu můžeme sledovat jeden z nejlepších dramatických seriálů, který se kdy na obrazovkách vyskytl.

 

Přemýšlím-li nad tím, nač můžu pět ódy jako první, v mysli mi na první dobrou vyvstane scénář. Snad jen Breaking Bad se na seriálovém poli vyrovná tomu, co v Boji o moc představuje tým scenáristů. Pokud začneme u jednotlivých dialogů, vzniká nesmírně lákavý elixír, kde se míchá všední každodennost, která dialogy polidšťuje, s hovořením o věcech, ke kterým se běžný smrtelník ani nepřiblíží. Slovní výměna, která díky skvělému scenáristickému řemeslu zní nesmírně všedně, jako kdyby se hovořilo v omšelém lokálu nad desítkou, je naplněná polemizováním nad tím, z koho uděláme příštího nejmocnějšího muže planety. A tenhle kontrast mezi reálně znějícími dialogy a absurdně megalomanskými tématy mě strašně bavil.

Seriál ovšem z hlediska scénáře nefunguje jen na poli jednotlivých dialogů, ale i v měřítku celého seriálu. Zůstaňme u srovnání s Breaking Bad. Když se podíváme na Walta v první epizodě a Walta v poslední epizodě, jde prakticky o vyměněnou postavu, která prošla markantním vývojem k nepoznání. Je fascinující, že u Succession nic takového nenajdeme. Půjdeme-li na dřeň, postavy si neprošly téměř žádným vývojem a tak, jak je poznáme v prvním díle, se s nimi loučíme i s koncem seriálu. Jediné, co se mění, je to, jak moc se Royovi odkopávají. Kendall je již od prvních chvil ambiciózní figurkou, která se trapně snaží překročit stín svého otce, i když tuší, že to vlastně nikdy nezvládne. Shiv je charismatickou a schopnou mrchou, jejíž největším problémem je to, že ze sourozenců je nejschopnější a nejlidštější zároveň. A Romulus se už v úvodních scénách projeví jako egocentrický benjamínek, který pod svou excentričností skrývá nejzávislejší vztah na otci, nejlabilnější emoce i největší touhu z područí moci uniknout. Paradoxně tak osobou, která se nejlépe popasovala se závislostí na ryze dominantním otci, je Connor, který přes svou neskrývanou hloupost nejlépe zvládl proces emancipace.

 

Namísto posunu kupředu se tak v práci s postavami jde do hloubky a my díky tomu zjišťujeme čím dál víc o jejich motivacích a o tom, kam až hluboko můžou klesnout, případně jak vysoko můžou vystoupat. Poslední série tak velice těží z toho, že je narvaná emocionálními výlevy, které nám dávají nahlédnout hlouběji do nitra hlavních postav. Velmi tomu přispívá odvážný dějový zvrat, který přichází ve třetí epizodě. Už samotná klíčová událost je tu demonstrována velmi neotřelou formou, jakou jinde v seriálech moc nevidíme. Opět tu hraje velkou roli přirozenost, neboť takhle náhle a bez příprav se to většinou doopravdy děje. Příběh se díky tomu vymyká šabloně, kterou jsme vídali předcházející tři série, a namísto toho přesouvá pozornost mezi sourozence, což je vítaná změna, která nabízí další prostor pro zkoumání jejich negativní hloubky. Protože při takovém pohledu zjistíme, že v průběhu čtyř sezón jsme si oblíbili postavy, které nelze označit za kladné hrdiny.

O herectví netřeba dlouze mluvit. Všichni aktéři bez výjimky tu předvádí jedny z nejlepších výkonů, jaké jsem kdy viděl. Je to pozoruhodné i vzhledem k tomu, že zmíněné silné emocionální výlevy tu sice jsou, ale není jich mnoho. Herci dávají vyniknout svému umění skrze všední promluvy a subtilní gesta, nad kterými divák musí žasnout. Jeremy Strong je znám tím, že je metodický herec, tedy že nevystupuje ze své role ani mezi záběry. Mnoho lidí tuto techniku z pádných důvodů kritizuje, i mně přijde nesympatická, nicméně pokud by výsledkem byly další postavy jako Kendall Roy, pak jen houšť. To, co Strong předvádí ve chvílích, kdy se jen zmateně dívá do prázdna, je neskutečné. Málokde vidíme rozklad postavy v takové hloubce, jako to zkušený herec předvádí bez jediného slova.

 

Seriál je mistrně rozkročen mezi komedií a dramatem. Humor jdoucí do absurdna, za který by jiné komedie platily zlatem, je tu na denním pořádku a ostrý kontrast mezi shakespearovsky dramatickými výměnami, které jsou následovány cringe humorem, je nesmírně lákavý a neumožní divákovi odtrhnout oči od obrazovky. Jedno z hlavních témat seriálu, tedy kritika po moci lačnícího jednoho procenta, které neustále touží pouze po hromadění dalších nul na účtech, je tak trefně glosováno.

Bylo by ale chybou se domnívat, že Succession si bere na paškál pouze současné trhové uspořádání ve světě. Každý divák si tu jistě najde své, pro mě však v jádru zůstává seriál zejména fascinující psychologickou sondou do útrob jedné rodiny. Líbí se mi, že se nemění hlavní postavy a vedlejší přibývají jen poskrovnu, byť bych to jinde možná bral za defekt. Lukas Matsson je sice výbornou a důležitou novou postavou, je však spíš nositelem zápletky a finálního rozuzlení. Hlavní hrdinové ale zůstávají a my tak můžeme ve vší propracovanosti sledovat jejich vzájemně vyvíjející se vztahy, zrady, sblížení, upřímné emoce i předstírané náklonnosti. Souboj individuace a touhy po vlastním prospěchu s nehynoucí potřebou se rodinně sblížit tu stříká z každé epizody a já jsem z toho nadšen. Konflikty dělají dobrý příběh, a Succession je prakticky jen o konfliktech, jak vnějších, tak zejména těch vnitřních.

 

Ke chválení je toho ještě mnoho. Soundtrack je dechberoucí, neboť přesně definuje onu rozkročenost mezi dramatem a komedií, aniž by potřeboval utíkat z hlavního motivu. Vedlejší postavy jsou barvité, propracované a rovněž absurdní. A při psaní této recenze se popravdě trošku hanbím, protože nedokážu přijít s jedinou výtkou, kterou bych vůči seriálu měl. Boj o moc se tímto nesmazatelně vpisuje do mé topky a zároveň mezi ty nejlepší seriály, které kdo kdy napsal a natočil. 10/10

---

Autoři: Tomáš Krause, Marek Mičke

Foto: HBO Max 

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar10/10

Redakce


Hodnocení redakce

  • avatar10/10

    do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    ddf76

  • avatar10/10

    Jokolo

  • avatar10/10

    slord

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Boj o moc: Úvod 4. řady


ikona
Jokolo
Royovi si naposledy zabojují o moc. Čeká nás pomalejší rozjezd? 

Zvuky toho, kterak Logan Roy dropnul mikrofon po odvrácení pokusu o puč vlastních dětí, ještě nedozněly a přichází další série Boje o moc. Ta je však zároveň sérií poslední, což tvůrci k nelibosti diváků i mnohých herců oznámili teprve nedávno, a nám tak nezbývá, než se do sytosti bažit těmi posledními díly, které zbývají. První z nich včera přistál na streamu a nebudu vás dlouho napínat, je to pecka a v televizi momentálně nic lepšího neběží. 

Není nač čekat, naskakujeme do rozjetého vlaku narvaného miliardami dolarů. Royovic dětičky se pokouší postavit na vlastní nohy a založit si mediální konglomerát, který předčí všechno, co svět doposud viděl. Marná snaha vymanit se z otcova vlivu jakožto všudypřítomná zápletka proplétající se napříč seriálem je tu tak opět notně akcentována a jednotlivé charaktery se během typicky úsečných a jadrných dialogů krásně prohlubují tak, jak jsme zvyklí. Žasnu nad tím, jak umně se scenáristům daří propašovat hluboce rozpracované motivace a komplexní pozadí hlavních postav do slovních výměn, které jsou zdánlivě nedůležité a banální. Jsou to ale právě tyto momenty, kdy spolu rodina sedí pohromadě v nějakém luxusním prostoru a provokuje se, hádá se o dolarech a kuje pikle, které dostaly Boj o moc na piedestal současné dramatické tvorby.

 

Miliardy se tu přehazují vidlemi, jako by šlo o drobné. O peníze jde vždycky až na prvním místě, ne však v tomto díle. Tady jde o moc. Právě ve své rozjařenosti a touze po ponížení otce jdou sourozenci tak daleko, že je nutno se vrátit na zem břitkým uvědoměním si "Víte, že půl miliardy je pět set milionů dolarů?" z úst Romana. Celou první epizodu sledujeme prakticky jen to, jak moc se ústřední trio snaží prokázat svou nezávislost na ztělesnění dominance Loganovi, aby si divák nakonec zase jednou uvědomil, že právě tím se z jeho vlivu nikdy nevymaní. Vytříbenost dramatických výměn je pak ještě podnícena překvapivou scénou, kdy Logan projeví špetku sebereflexe ve formě úvahy nad tím, co přijde po smrti. Silný moment, který nejen že poodhaluje zase něco víc z Loganova nitra, které často zůstává skryto, zároveň ale povedeně odkrývá jeho samotu, když mu nezbývá, než za nejlepšího přítele považovat svého bodyguarda.

 

Nejsou to ale jen seriózní momenty, které seriál dělají klenotem. Je to umění mísit vážné chvíle jako vystřižené z antické tragédie s těmi, které si v ničem nezadají s absurdním humorem Monty Pythonů. Mám samozřejmě na mysli výměny mezi Tomem a Gregem, které se mezi fanoušky staly prakticky kultem. Ani na ty není epizoda skoupá a poskytuje náramné zpestření dílu. Divák však dlouho nezůstane v rozjuchané náladě, na zem ho okamžitě vrátí vztahový epilog Toma a Shiv. Další seriálová přednost je tak vyprsena - umění napsat dialogy tak, aby byly živé a zněly tak, jak spolu lidé opravdu mluví. I díky tomu poskytne hned první epizoda jeden z nejemotivnějších momentů celého seriálu, stačí jí k tomu jen dvě dobré postavy a jedna postel.

Tady není o čem, Boj o moc je zpět v plné síle a pokud by se snad někdo zdráhal a obával se, že poslední série bude přešlapovat na místě nebo nebude mít co říci pod tíhou vyčerpání tématu, nemusí se bát. Po skvělém Better Call Saul je post současného nejlepšího dramatického seriálu opět jasný.

---

Autor: Marek Mičke
Foto: HBO Max
 

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar10/10

Jokolo

První epizoda čtvrté řady si bere ty nejlepší propriety seriálu a v dravém mixu emocí, dramatu a humoru je předkládá chtivému divákovi neotálejícím skokem do děje. Tvůrci nikde neslevili a začátku řady není absolutně co vytknout.


Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    ddf76

  • avatar8/10

    slord

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Boj o moc: 3. řada


ikona
krauset
„Tohleto jsou relevantní donuty.“ A tohle je ten nejrelevantnější seriál.  

Jeden televizní kritik New York Times kdysi napsal o Mad Men, že jsou zároveň tím nejlepším dramatem i nejlepší komedií v televizi. A to je maxima, která se dá uplatnit i na třetí řadu Succession (Boj o moc). Je to satira s hloubkou antické truchlohry, která si jedinečně hraje s trapností vyplývající z narcismu extrémního bohatství. Je to seriál navenek plný skla a minimalismu, nicméně operující i díky hudbě v barokním módu.

S Mad Men Boj o moc spojuje i zaměření na korporátní prostředí, a to takové, jehož výsledky se potkávají s obyčejným konzumentem. V Mad Men šlo o reklamku, zde o zpravodajství. Logan Roy, patriarcha úspěšně vzdorující jednomu pokusu o korporátní otcovraždu za druhým, je zakladatelem nesmírně vlivného zpravodajského konglomerátu, který je, jak známo, založen na mediálním magnátovi Rupertu Murdochovi, majiteli bulvárních novin a zakladateli extrémně pravicové americké stanice Fox News. 

Druhá série skončila vzpourou Loganova syna Kendalla, který odmítl jít do vězení za otcovy přečiny a oznámil, že „otcova hrůzovláda nyní končí“. Oba tedy na začátku nové série nacházíme v bojovém postavení.

Zpěvačka Katy Perry se nechala slyšet, že sleduje Succession proto, aby se přiučila, jak se dělá vysoký byznys. Pokud je to pravda, zřejmě sleduje jiný seriál než my ostatní, jelikož ústřední rodina Royů, která řídí mediální impérium, je vlastně celkem neschopná, když jde o uzavírání dealů. I Logan, kterého všichni uctívají, je už za zenitem a jede spíš na setrvačnosti reputace a kontaktů, stále věří svým instinktům spíše než datům, ale už to není ten neomylný masožravec jako před lety, kdy firmu Waystar Royco budoval z ničeho. Ale ač se o jeho nástupnictví se od první epizody bojuje, on je odolný jako sám patriarchát.

Jeho potomci – nejstarší Kendall (promiň Connore, ty se nepočítáš), Shiv a Romulus měli v průběhu tří sérií každý svou šanci, jakkoliv někdy iluzorní, získat nejvyšší pozici. Celé tři série vlastně působí jako zkoušky potomků, které se dělají místo u potítka rovnou na pranýři. 

První řada je o tom, proč se do role nehodí Kendall, který měl velkou příležitost, jíž zhatily drogy. Ve druhé byla favoritkou Shiv, jenže neprojevila dostatečnou bezskrupulóznost (paradoxně nechtěla obětovat Toma, svého manžela). V této sérii má nejlépe nakročeno Romulus, ale zajde na totéž, na co zašlo Římské impérium – nebo tak nějak – zlomí mu vaz jeden nevhodně načasovaný obrázek penisu („Táto, nejsem žádný radikální feminista, ale možná bychom Gerri neměli vyhazovat za to, že dostala fotky mého ptáka.“).

Je nepříjemné sledovat, jak se sourozenci navzájem předhání a shazují, aby se zalíbili papínkovi. V jednom článku na Voxu si velmi dobře všimli, že klíčovým tématem Succession je psychické týrání dětí rodiči. Logan je tyran, jeho ex a matka tří jeho dětí ho vystihuje velmi dobře: všechno, co má rád, nakopne, aby se ujistil, že se k němu opět vrátí. Všimněte si, jak často jeho děti koktají, když s ním hovoří. Jako kdyby stále jeli na tom slonovi z úvodních titulků a otec byl tím gigantem, který je může kdykoliv nemilosrdně shodit z hřbetu.

Logana pojmenovávají opakovaně jiným obřím netvorem. Ve druhé série rapuje Kendall na otcovu počest a v mimořádně rozpačité scéně zazní i verš „King King daddy“. Není to naposled. V té třetí Logana nazývá King Kongem jeden z akcionářů s tváří Adriena Brodyho (jak lahodná je to replika z úst představitele jedné z hlavních rolí v King Kongovi Petera Jacksona). King Kong se zdá neporazitelný, nicméně končí pádem z vrcholu. Je to snad předzvěst Loganova osudu?

Druhou novou postavou třetí řady je Lukas Mattson, zakladatel platformy GoJo, kterého hraje s velkým požitkem Alexander Skarsgård. S ním se setkáváme poprvé na Kendallově narozeninovém večírku, kde prohlásí, že se nudí a že chce jen „privacy, pasta, pussy“. Patrně jde vedle vlivného technologického hráče o fanouška aliterací.

Kendallově velká oslava čtyřicetin zabírá v podstatě jednu celou epizodu a je to podívaná nanejvýš nepříjemná, v níž se pocit trapna z Kendallových nápadů střídá s šokem z nestoudnosti ostatních sourozenců, kteří dorazí jen proto, že se na něm nachází majitel firmy, kterou chtějí koupit. Epizoda začíná dalším Kendallovým pěveckým číslem, tentokrát si vybral píseň Honesty, a bude to upřímnost, která celou party dovede k nechutnému konci. Akce je to štědře pojatá, je tam k nalezení průchod inspirovaný matčinou vagínou i domek na stromě postavený ze dřeva Washingtonovy třešně, kam mají povolen vstup jen ti „cool“.

Jenže při pohledu na zoufajícího si Kendalla, který opomine dárky od dětí a následně je nemůže najít, nebudete mít pocit, že se díváte na cool boháče. Pocit, který převažuje, je stud. Stud nad těmito lidmi a jejich prázdnými existencemi. Tom, přezdívaný „Terminal Tom“, jelikož se nachází „v posledním stádiu kariéry“, je při procházce uličkou komplimentů, v níž vám najatí lichotníci říkají hezké věci, přesvědčen, že je ironizován a terčem posměchu. Nelze se vyvarovat pocitu tísně z osamění postav, které sledujeme.

Tento niterný prožitek je dosažen nejen pevným vedením brilantního showrunnera Jesseho Armstronga a jeho týmem scenáristů a režisérů, ale též excelentním hereckým představením. Succession oplývá patrně nejlepším ansámblem seriálové historie, na Critics Choice Awards bylo nominovaných hned sedm jeho herců a hereček. Zlověstné mručení Briana Coxe, prázdnota v očích Jeremyho Stronga, osamělost Matthew Macfadyana, klaunství Kierana Culkina, komíhavá nešikovnost Nicholase Brauna, chladnokrevnost J. Smith-Cameron i vypočítavost Sarah Snook dohromady tvoří něco naprosto mimořádného.

Zlověstný Brian Cox hrál v minulosti Agamemnóna, někoho, kdo byl téměř nucen obětovat svou dceru Ífigeneiu (paralela ke Kendallovi), a sám se stal obětí vraždy zosnované rodinou. Podobně antické či biblické jsou i konce sérií Boje o moc. A velká moc si vyžaduje krvavé obětiny. Nejen že si Succession vypůjčuje z mýtů, ale seriál sám v sobě má cosi až mýtotvorného.

Succession je v nejlepším slova smyslu epizodický seriál, jehož vysílání jednou týdně dává perfektní smysl. Epizody mají vlastní minipříběh – jedna se odehrává v senátu, jedna na svatbě, jedna na oslavě narozenin, jedna na republikánském sjezdu, jedna v televizi pří útoku střelce a podobně, samy o sobě mají jasné dramaturgické směřování, přitom tvoří součást dokonale vyklenutého oblouku nejen celé série, ale dokonce celého seriálu – tyto tři série působí zpětně jako jeden celek a jako završení jedné fáze velkého příběhu.

Bratranec Greg je možná vzdálen jeden pád letadla od toho, aby se stal nejpodivnějším evropským králem. Ale Succession k tomuto titulu nepotřebuje ani tuto jistou dopravní nehodu. Může být zcela bez pochybnosti korunováno nejlepším seriálem současnosti. Abych parafrázoval Grega: Yes-de-fucking-Yes.

Verdikt

avatar10/10

krauset

Třetí sérii vstupuje Succession naprosto vážně do konverzace o nejlepší seriál všech dob. Sledujte podobně lačně jako republikáni Fox News.


Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Boj o moc: Úvod 3. řady


ikona
krauset
Boj o moc se vrací se třetí sérií. Je stejně intenzivní a důmyslně napsaná jako první dvě? 

Seriálu Succession – v češtině známému jako Boj o moc – by ve skutečnosti lépe odpovídal název Boj o nástupnictví. V českých knížecích dějinách existovaly dva hlavní typy předávky moci a nástupnictví, seniorát a primogenitura. Seniorát spočíval v tom, že nejstarší člen rodu, nikoliv nutně po hlavní linii, zdědí moc. Což bylo komplikované, protože uchazeči často nevěděli přesně, kolik jim je let. Jako historicky úspěšnější se ukázala primogenitura, což je známé následnictví po jedné linii z otce na nejstaršího syna, přehledné a moc koncentrující. 

Jenže co když se tyranský otec nechce moci vzdát, a ne a ne zemřít? Je na potomcích, aby ho svrhli?  To je přesně případ rodiny mediálního magnáta Logana Roye, který by raději ustanovil věčný seniorát pro sebe, než předal své impérium Waystar Royco komukoliv z potomků. Jak se tedy na začátku třetí série vyvíjí Boj o moc a kdo má k nástupnictví nejblíže?

Druhá série Succession končila seismickým rozhodnutím Kendalla (Jeremy Strong) postavit se proti patriarchovi a na svolané tiskové konferenci tvrdit, že Logan Roy (Brian Cox) o veškerém kupčení s bílým masem v rámci firmy věděl. Odmítl se nechat podřezat jako obětní laň (mimochodem Brian Cox ztvárnil ve filmové Tróji Agamemnona, jeho ochota obětovat syna a poslat ho do vězení by nemohlo být přiléhavější). Bude Kendall Klytaimnéstrou pro Loganova Agamemnona? 

Má Kendall na to, aby svrhl otce a dotáhnul tenhle palácový převrat do konce? Ostatně, v minulosti už několikrát ztratil nervy pokaždé, když se s otcovskou autoritou střetl, a sám se sabotoval, jako kdyby otce ve skutečnosti zaříznout nechtěl. Po otcovraždě – byť symbolické – zůstane na duši nesmazatelná stopa, jak nám vštěpuje tradice antické tragédie. 

Ke komu se přikloní Loganova další tři dítka, ambiciózní Shiv, ironický Roman nebo poněkud přehlížený Connor? Plakáty k seriálu nechaly všechny možné aliance otevřené, jelikož se postavy, které kráčí za Kendallem a za Loganem, pravidelně střídají. A komu zůstane loajální Shivin manžel Tom a jeho poskok, bratranec Greg, který je „příliš mladý na to, aby tak často vystupoval před Kongresem“? 

Třetí série nás zavádí do dvou válečných ležení. Jeden generální štáb si Kendall založil u své bývalé ženy, v jejímž honosném bytě pořádá schůzky s právníky a influencery, trousící věty jako: „Chci, aby mi Twitter spravovali tvůrci BoJack Horseman“. A svou zranitelnost skrývá za rádoby uvolněnou, cool personu. Ve druhém štábu pak dlí Logan a jeho zbylé tři děti. A jejich situace nevypadá zdaleka dobře. Nebo snad Loganova zvolená cesta soukromým letadlem na Balkán, kde nevydávají zločince do USA, svědčí o něčem jiném? 

Dokud však Kendall na pozici monitoringu médií ponechává bratrance Grega, není důvod, aby Loganovo okolí podléhalo malomyslnosti, neboť Gregova expertíza se omezuje na výroky typu: „Internet je… velký“, „Páni, začal tě sledovat papež. Ne pardon, to je jen nějaký pop“, případně: „Uložil jsem pro vás pár tweetů, kdybyste potřebovali?“ „Najdeme je na Twitteru?“ „Ano.“ „Tak si asi poradíme sami.“ Vskutku nedostižný mediální guru.  

Je obdivuhodné, jak nepropustný je scénář Boje o moc, ani slovo zde není nazbyt. Jen v první epizodě se odehraje dost zápletky na půl série, aniž by díl působil uspěchaně. Bezpochyby sledujeme nejlépe napsanou věc v televizi, která má co říct o extrémním bohatství i o vlivu mocných na mediální svět, o tvorbě zpravodajství a o věčném závodu o prvenství, které se vždy bez výjimky ukáže jako pomíjivé. Je to satira na korporátní Ameriku, rodinné klany, nepotismus (nebo v tomto případě antinepotismus, protože Roy odmítá s kýmkoliv sdílet moc) a chamtivost, ale zároveň drama o rodině a otci, který se na svých dětech dopouští manipulace a psychické šikany.  

Boj o moc je podobně jako kdysi Mad Men naráz nejlepším dramatem i nejvrstevnatější komedií. Rodinné sváry jsou jádro klasického dramatu a v Succession se snoubí extrémně moderní jazyk s váhou toho nejlepšího tragického divadla. Seriál vládne silou gesta malého (donuty) i velkého (Trojský kůň). A nad tím vším ční vyčouhlá přítomnost kymácivého Grega, oproti němuž je ryba na suchu ve svém živlu. Logan Roy používá pro pracovníky na nízkých pozicích, imigranty, tanečnice, prostitutky zkratku NRPI (No Real Person Involved), ale do Succession bychom měli být jako diváci angažováni všichni naplno. 


Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar10/10

krauset

Vítěz devíti Emmy se po dvou letech vrací ve velkém stylu. Nejlepší dramatický seriál současnosti? Bez pochyby. Aneb jak by řekl bratranec Greg: „So it be. So it is.“


Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    the dark knight

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Boj o moc: 2. řada


ikona
do_Od
Proč by vás mělo zajímat oceňované a velice chválené drama Boj o moc, které jste doteď úspěšně ignorovali? 
V době psaní má drama Succession, u nás přeloženo jako Boj o moc, z produkce HBO na Česko-Slovenské filmové databázi mrzkých 257 hodnocení. Ani letošní nominace na hlavní cenu Emmy za Vynikající dramatický seriál tak zjevně nepřesvědčila české diváky, že jim tady uniká něco opravdu speciálního. OK, výzva přijata!

Předpokládejme, že tomu akademici nerozumí. Klidně zvažme možnost, že se pletou i takřka všichni zahraniční kritici (96 % na RT, průměrný rating 9,11/10). Vlastně ignorujte i mé vlastní závěrečné hodnocení, v éře Quality TV tohle lákání na čísla už zkrátka nestačí. Místo toho však věnujte pozornost následujícím řádkům, na kterých se vám pokusím vysvětlit, co to showrunner Jesse Armstrong (Peep Show), pod produkčním dohledem Adama McKaye (Sázka na nejistotu), vlastně upekl. Myslím, že by vás to totiž mohlo zajímat.
 
 
Jak jste se mohli dočíst v loňské recenzi úvodu první řady, hlavním tématem seriálu je nástupnictví. Máme tu velký rodinný klan (představte si Ruperta Murdocha a jeho News Corporation), kterému šéfuje nekompromisní, ale zároveň čím dál tím více nemocný Logan Roy (Brian Cox). Pod ním se třesou jeho čtyři děti. Kendall (Jeremy Strong), jenž měl zpočátku ve firmě velmi vysokou pozici, Roman (Kieran Culkin), který rovněž pracuje pro svého otce, je ale z pohledu ostatních krajně nespolehlivý, dále Shiv (Sarah Snook) politická konzultantka, a pak nejstarší syn Connor (Alan Ruck), který je trochu pomalejší než ostatní, ale je sranda ho sledovat. 

Patriarcha stárne, budoucnost konglomerátu je nejistá, místo logického předání žezla nejzkušenějšímu následovníkovi ale dojde ke zvratu a Logan Roy se rozhodne si své vladaření ještě o nějakou dobu protáhnout. Tím se spouští lavina intrik, zrad, dvojích, občas dokonce i trojích loajalit, které na konci první série explodují a uvrhnou společnost ještě do větších problémů, než v jakých se na začátku ocitala. Recap s minimem spoilerů máme za sebou, pojďme konečně na tu aktuální druhou, a o poznání ďábelštější řadu.
 

Zatímco první sérii trápil rozpačitý úvod, kdy nebylo úplně jasné, co je vlastně smyslem tohoto konceptu, druhá už ví naprosto přesně, jakým směrem se chce ubírat a proč. Namísto rozebírání politiky, nebo pouštění se do nějaké vážnější kritiky kapitalismu (obojí se děje tak nějak mimoděk), si seriál vytyčil tak trochu svůj vlastní žánr. Nazval bych to chytrou soap operou. Jasně, pozadí mediálního konglomerátu by mohlo svádět k dojmu, že se tady budou řešit zcela jiná témata, jenže je to přesně naopak. Základním faktorem jsou jednoduše lidi, respektive plejáda originálních, pokaždé jinak motivovaných a pojatých postav, do nichž někdo záměrně obsadil typově úplně odlišné herce, jež do sebe konstantně naráží ve střetech, které tvoří páteř tohohle seriálu. Kdybych to měl zjednodušit na nejspíš hodně špatném příkladu, je to o dost míň jako Newsroom, a o dost víc jako Studio 60. Postavy a jejich vztahy zkrátka trumfují jejich práci, a co se děje kolem. U obou však prostředí hraje důležitou roli.

A nyní se dostávám k tomu, proč je tohle pojetí vlastně tak zajímavé. Druhá série se celá točí kolem snahy vyhnout se nepřátelskému převzetí firmy, kdy se musí rodinní příslušníci i přes vzájemnou nedůvěru spojit a pracovat společně, aby zastavili tlak zvenčí. Samozřejmě, jak už to tak u tohohle typu dramat bývá, celá věc spiráluje a postavy dostávají jednu ránu za druhou. Jenže divoký styl, s jakým se děj hýbe kupředu a taky humor, který z různých interakcí mezi postavami vyplývá, jsou zde takovou devizou, že u každé epizody tu hodinu strávíte jak v napětí, tak s úsměvem na tváři. Nemluvě o těch momentech, kdy seriál jednou za čas uštědří někomu lekci ze života, ze které padá brada na zem a rázem tak není o silné emoce nouze. Tyhle střípky, mnohdy i dost nenápadné, navíc pokaždé dorazí bez očekávání, takže o to větší pak mají dopad. Opět, záměrně nechci nic prozrazovat, nicméně všímejte si skleněného zábradlí ve čtvrté epizodě.
 

Původně, když jsem se seriálem začínal, jsem měl dojem, že to bude jen pro pár vyvolených, kterým sedne rozviklaná kamera rychle skákající z postavy na postavu a hip-hop hudba v kontrastu s vysoce postavenými manažery, kterým jde jen o peníze a o moc. S odstupem, a obzvlášť po zhlédnutí druhé řady, už si to nemyslím. Jestli totiž lidé něco milují, je to konflikt. Tenhle seriál na konfliktech stojí a padá, dokud budou zábavné, nečekané, a nezačnou se opakovat, není se čeho bát. Z tohohle mám pocit, že můžeme být do nějaké čtvrté, páté řady klidní. Naopak, teď se teprve dostáváme k hlavnímu chodu. Už tedy dál neváhejte, a koukejte si doma prostřít.
 
P.S. nikdy bych nečekal, že něco takového napíšu, ale překvapivá rapová scéna na korporátním večírku před zraky šokovaných hostů je dost možná nejlepší televizní moment, jaký jsem letos zažil. Tady je odkaz, nicméně doporučuju nechat si až do seriálu.
 
P.P.S. KarelR by měl zpozornět, v seriálu hraje hrozně moc sexy blond hereček. Což samozřejmě nemělo vůbec žádný vliv na výsledné hodnocení. Téměř vůbec.
 

Verdikt

avatar10/10

do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    the dark knight

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Boj o moc: Úvod I. řady


ikona
krauset
Vytasilo se HBO s bodavým seriálovým trumfem? 

Nástupnictví může být nepředvídatelná věc, jak se přesvědčí klan Royů na oslavě otcových osmdesátin v novém seriálu HBO. Logan Roy (Brian Cox), mediální magnát a selfmade man, má pochyby o plánovaném důchodu a ztrátě vlivu. Jako nejpravděpodobnější nástupce se jeví jeho macho syn Kendall Roy (Jeremy Strong), jenž je ve firmě na vysoké pozici. Jeho bratra Romana, cynického šprýmaře, který si z celého podnikání a korporátního slovníku dělá legraci, hraje Kieran Culkin, který zřejmě od bratra v Sám doma a bohatý odkoukal pracháčské neduhy. Sestra Shiv (Sarah Snook) má rozjetou kariéru v politice a nejstarší Loganův syn Connor (Alan Ruck) žije zřejmě pokojně na venkově mimo všechen humbuk. Jaké překvapení pro snaživého Kendalla, že je na jednu z pozic povýšen Roman a že se otec rozhodl ještě chvíli zůstat v čele firmy. 

 

Seriál vytvořil Jesse Armstrong, který se osvědčil v týmu scénáristů Viceprezidentky (Veep). I v Succession se fuckuje zplna. Možná důležitější než práce na Veep je Armstrongův nerealizovaný scénář o Rupertu Murdochovi. Murdoch je arcivlivný televizní magnát, který vlastní americkou televizi Fox News (alias expertní tým prezidenta Trumpa) a třeba britské bulvární noviny The Sun. A Royovo WayStar se Murdochovu News Corp značně podobá. Režie se ujal Adam McKay, režisér znamenité Sázky na nejistotu, filmu o odhalení hypoteční bubliny před finanční krizí, jenž měl na Oscarech porazit Spotlight. 

Za seriálem tedy stojí scénárista geniální prezidentské satiry, chytrého a vtipného filmu o finančních trzích a tématem je majitel konglomerátu zpravodajství, televize a zábavních parků, a přece tu není mediální drama. Jde totiž o rodinné drama ve stylu Trust nebo Dynastie. Po dvou epizodách byste nepoznali, že rodina podniká v médiích, a ne v čemkoliv jiném. Je to podle mě ke škodě.  

 Druhá, nemocniční epizoda je kvalitativně o úroveň výš než pilot. Seriálu svědčí, když dá sourozence, kteří spolu neumí mluvit, ale umí na sebe nadávat, do jednoho prostoru v tlakové situaci. Je mezi nimi solidní dynamika. Charisma Kendallovi (i přes nesympatičnost postavy) propůjčuje Jeremy Strong, jenž mě zaujal už v malé roli právě v Sázce na nejistotu. Otázkou zůstává, zda je Kendall parodije, satira či pokus o vystižení průměrného úspěšného muže z Wall Street. Do scénáře jsou vepsány stereotypy, což je u satiry potřeba, ale při pokusu o realistický pohled to zdaleka tak funkční není. 

Referenčními body pro diváka jsou spíš vzdálení příbuzní a partneři čtyř sourozenců. Chudý synovec Greg, kterého vyhodili ze zábavního parku, kde pracoval ve zvířecím kostýmu, protože kouřil trávu a zvířecí kostým i s dětmi okolo pozvracel, se snaží vklínit do rodiny a získat práci – a je v tom úžasně neobratný. Partner Shiv, nečekaně trefný Matthew Macfadyen, se pak prezentuje rozpačitými proslovy a odhodláním nepodlehnout takovému klišé, jakým je žádost o ruku v luxusní restauraci. Tenhle kontrast insiderů a outsiderů přidává na zajímavosti a jeho jemně komediální rovina daleko přesahuje tu dramatickou.   

Je seriál satira? Kritika? Realistický portrét? Zatím těžko říct. Umí zasadit ránu – první scéna první epizody, Culkin slibující dítěti milion dolarů za home run –, ale zatím mu to jde jen zřídka. Nejsem si jistý, kolik lidí na tyhle charaktery a jejich problémy bude koukat s chutí. Succession navíc pokračuje v podle mě neblahém trendu hodinových i delších epizod a zatím v něm není nic, proč byste mu měli dát přednost před Vlkem z Wall Street nebo Sázkou na nejistotu. Potenciálně může jít o seriál o vážném tématu s přesahem, ale zatím je to jen korporátní drama rodiny, v níž je každý trochu drama queen.   

Verdikt

avatar7/10

krauset


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    the dark knight

  • avatar8/10

    ZAJDA.

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace