Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Andor | 2022-2025
csfd  imdb
tvůrce: Tony Gilroy
hrají: Diego Luna, Stellan Skarsgård, Genevieve O'Reilly, Denise Gough, Adria Arjona

Andor: 2. řada


ikona
Redakce
adria arjonaandordiego lunadisneygeorge lucasstar warsstellan skarsgardtony gilroy
Tony Gilroy a jeho tým už podruhé přinesl nejlepší Star Wars od Pomsty Sithů. Přinejmenším.  

Tony Gilroy, scenárista Rogue One, Michaela Claytona a Bournea, dopověděl svůj příběh o vzniku povstalecké Aliance ve velké stylu. Andor, tento prequel prequelu, je dost možná tím dosud nejlepším seriálem letošního roku (to, že se jedná o nejlepší hvězdněválečný počin od Disneyho akvizice Lucasfilm, je bez debat). My na něj sice nahlížíme s jistým odstupem, ale s neumenšeným nadšením. Gilroy se řídil principem, který je Disneymu v univerzu Star Wars i Marvelu zahlceném easter eggy a referencemi zcela nevlastní, a sice „nikdy nepomrkáváme“. A bez mrknutí oka vytvořil dílo velké etické hloubky, které obstojí nejen v rámci světa Star Wars.   

 

Jak to vidí Sam.Vimes: 

První řada Andora pokryla události prvního z pěti roků před bitvou o Yavin IV, druhá řada musela zvládnout zbývající čtyři. Na jednu stranu je to škoda a minimálně ještě jedna sezóna navíc by vyprávění prospěla, když už ne původně plánované čtyři (tedy dohromady pět). Na druhou stranu je malý zázrak, že u Disneyho vůbec něco jako první řada Andora vzniklo a že vedení při pohledu na čísla v kolonkách rozpočet a sledovanost nechali Tonyho Gilroye jeho příběh dokončit, byť ve zrychleném módu.

Gilroy tedy pracuje s tím, co má, což je ne zas tolik vyprávěcího času, pořád relativně hodně peněz a hlavně mistrně napsané postavy a dialogy. Druhá řada pokračuje se vzorcem čtyř částečně samostatných aktů po třech epizodách, tentokrát s ročními rozestupy v ději. Začíná se pozvolna, první akt zároveň působí, jako že byl podrobněji rozepsaný ještě v době, kdy se počítalo s více sezónami. Mon Mothma pořádá svatbu dcery, ze které není vůbec nadšená a vrásky jí přidělává Luthen i přítel Tay. Cassian - nyní již plnohodnotný operativec Povstání - se zase potýká s krádeží prototypu imperiální stíhačky a s nebezpečnými amatéry, kteří si také hrají na povstalce. A Syril s Dedrou, nově tvořící pár, čelí návštěvě Syrilovy matky.

Dalším aktům už dominují události na planetě Ghorman, skrze které seriál mistrně zobrazuje brutální bezohlednost Impéria na mnoha úrovních - v zacházení s občany i s vlastními lidmi nebo v mrazivě efektivním využití propagandy. Od druhého aktu už vyprávění pádí vpřed, některé vedlejší postavy trochu mizí z obrazu (především rodina Mon Mothmy by si zasloužila alespoň pár scén navíc), mnohé zvraty by mohly mít podrobněji zobrazené své dopady. Přesto Andor zvládá doručit mnoho silných emocionálních výjevů i citovatelných monologů. Jeho vyprávění je subtilní, kolikrát nedoslovné, mnoho je skryto v implikacích nebo mimice herců. Je to přesný opak současného trendu primitizování vyprávění, uzpůsobování seriálů ke sledování u vaření nebo hraní si s telefonem. Andor vyžaduje divákovu pozornost. A bohatě se mu za ni odměňuje. 

Ze seriálového prequelu filmového prequelu Epizody IV, o který zdánlivě nikdo nestál, se stal Disneyho nejlepší příspěvek do předaleké galaxie. 9/10  

Jak to vidí krauset:

Revoluční kus umění. A teď nemám na mysli jen Andorovo téma. Andor je unikátní v tom, že nese skutečný mobilizační potenciál k odporu. Dokázal tak něco, co bych od jakékoliv zábavné franšízy nečekal, tím méně od seriálu produkovaného Disneym, a to přivést do širšího povědomí publika nástrahy a etická dilemata povstání proti státní moci. 

Ve svých dvou sezónách se věnuje problematice občanské neposlušnosti a nahlíží na kořeny a průběh Povstání proti Impériu unikátním způsobem, zdola. Ukazuje, že odbojáři a lidé v podobné situaci musí používat, řečeno s Luthenem, prostředky nepřítele. A že většinu z nich nečeká medaile na konci mise. Andor posouvá hranice zobrazitelného, když, minimálně v implikaci, otevírá velké tabu, a to, zda je za určitých okolností přípustný i akt terorismu. Povstalci jsou totiž nuceni obětovat nevinné a Luthen Andora nabádá, aby myslel jako lídr, ne jako voják.

Při zpětném pohledu do historie pokládáme násilí ve jménu svobody za ospravedlněné, ale v momentě, kdy se ono násilí páchá, je nejen úspěch, ale i legitimita podniku nejistá. Spořádaní občané mají tendenci pohlížet s nevolí na podivíny, kteří čeří vody, a na protesty, u nichž dojde k rabování nebo násilí, zapomínaje, že se téměř všechny občanské svobody vybojovaly tlakem a pohrůžkou násilí vůči vládnoucí třídě, nejen zdvořilým pochodováním a nabídkou kompromisu. Ostatně, srovnejte českou strategii pasivní rezistence vůči Rakousku s maďarskou inklinací k ozbrojeným povstáním a sami si odpovězte, zda neslo v posledních dekádách císařství jméno Rakousko-Čechy, či Rakousko-Uhersko.

Tendenci k dodržování řádu a banalitu zla necharakterizuje nikdo lépe než Syril, který přece stojí na správné straně zákona. Jak jednoduché je v běžném životě stát na straně policie. Konec konců, totalitární režimy nejsou obtěžující ve všech ohledech, pro všechny obyvatele, ve stejný moment – proto se může lišit úhel pohledu na to, zda vůbec a případně kolik násilí je legitimní použít vůči, řekněme, řadovým zaměstnancům totalitního státu. Andor je seriál, který vás donutí zamyslet se nad tím, jaký osud stihl kuchařku v kantýně Hvězdy smrti nebo uklízeče na imperiálním křižníku. Humanizuje osoby na obou stranách, a to tím, že je problematizuje, ale přitom jasně straní porušovatelům zákona. Jeho hrdinové jdou proti řádu, zpochybňují status quo. 

V případě fenomenální zápletky na Ghormanu ukazuje, jak represivní aparát dokáže konstruovat krizi a zmanipulovat veřejné mínění. A nejen Impérium, ale též Luthen zachází s lidem Ghormanu jako s prostředkem, jehož světí účel. 

Jakkoliv se o Andorovi zpravidla mluví ve spojitosti se scénářem, za zmínku stojí i mistrné vizuální vypravěčství (nejen jde-li o dojem zabydlenosti planet díky inspiraci reálnou architekturou a natáčením na lokacích). Zmínku zasluhuje šestá epizoda, která se vyznačuje ohromnou tenzí při dvojím heistu, který je spojen nejen tematicky, ale rovněž obrazově: snahu vypáčit a odstranit nahrávací zařízení následuje přepínání na přepadení imperiální dodávky – a prostřihy na sebe navazují co do geometrických obrazců i pohybu. 

Gilroyův monolog mnohdy začíná zdánlivě prostou větou, ale on nekončí, rozprostírá se, rozrůstá a rozkvétá. Jako když manžel Mon Mothmy hovoří o manželském štěstí. To nejlepší si ale pro sebe stejně jako minule krade Stellan Skarsgård se svým „There's a whole galaxy out there waiting to disgust you.“ 

Vnější produkční okolnosti donutili tvůrce Andora vměstnat čtyři roky příběhu do dvanácti epizod, a místy tím seriál trpí (jako v případě Bix). Ale v oněch výpustkách se nachází také vypravěčská síla. Skoky v čase přibližují jistý samopohyb povstání v okamžiku, kdy se zažehne jiskra, a zároveň dávají pocítit roli náhody. 

Obrazy z dějin povstání, tak lze charakterizovat druhého Andora. Seriál umožnil promýšlet povstání proti zlu novým způsobem a vyrostl  z Gilroyovy touhy narušit zavedené pořádky a vyrušovat. Přestože víme, jaký osud hrdiny čeká v Rogue One, vyznívá seriál jaksi nadějeplně. Můj díl na boji proti zlu nemusí být finální, nemusím osobně zničit Hvězdu smrti, ale i když nevím, zda uspěji, někdy stojí za to, slovy Luthena, „pálit vlastní život za východ slunce, který nikdy nespatřím“. Povstalec Andor může hrdě prohlásit: Já mám přátele všude. Seriál Andor pak: Já mám obdivovatele všude. 9/10 

 

---
Autor: Ondřej Kubín, Tomáš Krause

Foto: Disney

Verdikt

avatar9/10

Redakce


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    max452

  • avatar8/10

    Spiker

  • avatar9/10

    NevimJakejNick

Andor: 1. řada


ikona
Redakce
Paradoxy světem hýbají a nejméně očekávaný a nejméně sledovaný Star Wars seriál je zároveň tím nejlepším. 

Seriálový svět Star Wars nám zatím nedělal v redakci moc radosti. Mandalorian je sice diváckým hitem, nás ale nikdy úplně neokouzlil, a Boba Fett s Obi-Wan Kenobim se řadí u většiny z nás mezi velká zklamání. Nyní ale dokončil svou první řadu Andor, jehož už od počátku doprovází pověst zatím nejlepšího seriálu ze světa Hvězdných válek, jehož sledovanost ale bohužel není nejveselejší. Dostali jsme ale opravdu tak temný a dospělý kousek, jak se všude tvrdí?

Jak to vidí Spooner:

Konečně jsme se dočkali! Konečně jsme po mnoha seriálových pokusech cílených na nejmenší či čistě rodinné publikum, v nichž se oblíbené postavy často jen motaly v kruzích a spoléhalo se na fan service, dostali dospělejší a temnější seriál ze světa Star Wars. Seriál, v němž konečně pocítíme zoufalost a útlak obyčejných lidí pod vládou Impéria. Seriál, v němž nahlédneme do detailnějšího fungování vesmírného zla a také uvidíme, jak to dopadá, když Stormtroopeři nemíří vedle. A přitom „jen“ stačilo, aby se k otěžím dostal prověřený tvůrce Tony Gilroy a svou vizi z Rogue One tentokrát dovedl do mnohem propracovanějšího a lahůdkovějšího konce.

 

Divácký neúspěch mě pak hodně mrzí, vlastně se mu ale příliš nedivím. Gilroy totiž, zejména ze začátku, nedává publiku nic zadarmo, jeho „slowburn“ styl je prakticky nedivácký a pár epizod, v nichž se vlastně nic nestane a jen se hodně pomalu buduje půda pro věci příští, dokáže asi spoustu netrpělivých lidí zvyklých na roztomilé robůtky a akci se světelnými meči odradit. Tvůrci totiž na všechny tyto vděčné atributy sympaticky kašlou a servírují nám v rámci světa Star Wars temnou a ponurou podívanou, v níž se výtečně pracuje s vývojem postav i celým světem, v němž nahlédneme k chudému plebsu i hlavounům Impéria. Dostáváme tak velmi komplexní náhled do naší oblíbené galaxie, jenž nás dokáže pohltit mnohonásobně víc než předcházející seriálové pokusy. A ani k tomu nebyl potřeba humor či všudypřítomný fan service (i na něj ale samozřejmě trochu dojde).

Výtečnému výsledku pak pomáhá i dramaturgický nápad rozdělit seriál v podstatě na několik třídílných „minifilmů“ se svým jasným vrcholem. Gilroy a režiséři si tak mohou nejen efektně hrát s několika žánry od sociálního dramatu až k vězeňskému filmu, ale navíc nám nabídnout hned několik svižných a napínavých „finálových“ epizod. Přičemž to úplně zakončení je pohlcující a emocionální bombou, kterou tato franšíza potřebovala jako sůl. Přidejte si k tomu výtečně napsané dialogy, solidního Diega Lunu a zejména famózního Stellana Skarsgårda a máme tu konečně jednou důvod, proč mít ze Star Wars radost. Pravda, v některých epizodách už tvůrci zpomalí až příliš, celá linie okolo senátorky Mon Mothmy je vlastně dost nevýrazná a příliš diváky nezaujme. Jinak ale Tony Gilroy splnil svou misi na výbornou a dal skalním příznivcům zase jednou víru v hvězdné světlé zítřky. Jen by si mohlo této pecky všimnou o něco víc diváků. 8/10

 

Jak to vidí Jokolo: 

V souvislosti s Andorem mě napadá několik superlativů. V kontextu Hvězdných válek se bezesporu jedná o nejdospělejší dílo. Není na sílu temné, špinavé či depresivní, ani tu nenajdeme dětinský humor či násilné snahy o odlehčení, což poskytuje ctěné oživení doposud nenáročně pojatého světa. Bez zdráhání tvrdím, že je rovněž Andor nejlépe napsaný, a to nejen v kontextu seriálů, které své scénáře rozhodně nemůžou považovat za přednost, ale i ve srovnání s filmy jak sequelové, tak prequelové trilogie. Zejména dialogy v tomto ohledu vyčnívají. Žádná rozmluva není plytká a zbytečná. Téměř každá z nich naopak rozvíjí motivaci postav tak, aby jejich jednání bylo jasně ospravedlnitelné z hlediska kompletního příběhu. A přestože mimo Andorovu linii sledujeme zejména počátky Rebelie, seriál je na universu i nejvíc nezávislý. Nejde naproti lacinému fan servisu, nenajdeme tu scény, při kterých by fanoušci juchali nadšením ze zjevení známé postavy nebo rozžehnutí světelného meče. Andor se nebojí být svůj a nepomáhá si aspekty, které byly pro některé předcházející Star Wars seriály těmi jedinými pozitivy. Andor také nejlépe vypadá. Byť se jedná o daleko méně ambiciózní dílo než například Kenobi či Mandalorian, jeho produkční hodnoty jsou viditelně nejvyšší. Pryč je chválený StageCraft, který z pozadí dělal podivně mrtvé prostředí. Andor sází zejména na kulisy, které si můžete osahat a díky nimž svět Star Wars působí velmi živě a kompaktně.

Příběh se drží při zemi a předaleká galaxie tak rozjíždí spíše minimalistické pojetí putování hlavní postavy. Andor je zpočátku pouze pasivní figurou, která sama nekoná, ale pod tíhou okolností je posouvána po šachovnici, což se naštěstí v druhé polovině řady změní. Možná i proto se úvodní díly, zejména první dva, věnují pouze budování světa a představování postav. A možná proto jsou taky těžce nezáživné a nudné, v čemž rovnou tkví má největší výtka. Byť je příběh realistický, pevně ukotvený a napsaný zdaleka nejlépe ze Star Wars tvorby posledních let, občas spadne do těžkotonážní nudy. Zdaleka netoužím po tom, aby dřívější Lucasův svět byla bezduchá nenáročná zábava, scenáristé ale občas až příliš dlouho setrvávají na jednom místě, s jednou postavou či v jednom dialogu, aniž by sdělovali cokoliv podstatného či rozvíjejícího. Zároveň však tvůrcům nelze upřít jasnou vizi – celá první řada se soustředí výhradně na budování Andorovy motivace pro připojení se k Rebelům, kteří se zároveň pouze formují, hledají se a sbírají prostředky pro svržení Impéria. A tyto dvě hlavní linie se většinu času střídají v tom, která z nich je zrovna zábavnější, přičemž většinou vítězí ta, která se může opřít o hereckého matadora, Stellana Skarsgårda.

Oproti často nezáživnému Lunovi, který mi bohužel nesedl už v Rogue One, je na švédském herci jasně znát zkušenost a jeho part patří k tomu nejlepšímu, co seriál nabízí. Monolog na vyvýšeném mostku, kdy promlouvá ke dvojímu agentovi, jenž chce pro vlastní bezpečí přestat s infiltrací Impéria, jistě nejednomu fandovi způsobil husinu (za zmínku stojí i jeho obchod se starožitnostmi, kde pozornému oku neunikne přemnoho easter eggů). I z této promluvy je znát, jak propastný rozdíl je mezi pisateli jednotlivých seriálů. Rozmluvy v Andorovi málokdy působí všedně či prázdně. Srovnání například s Boba Fettem raději ani nebudu komentovat. Působivá je i schopnost rozšiřování světa a propracování jak postav, tak jednotlivých prostředí a kultur. I díky tomu jsou scény z vězení velmi působivé.

Rovněž příběh Mon Mothmy se rozlévá do zajímavých konců díky rodinnému přesahu a dodává Rebelům vítané pozadí toho, jak se jejich síly a zdroje formovaly. To vše podtrženo soustředěným výkonem herečky Genevieve O'Reilly, která se konečně dočkala pořádného vytěžení této role po vystřižení z Pomsty Sithů a mihnutí v Rogue One. Linie hlavní postavy je nicméně zábavná a zajímavá jen ve chvílích finálních konfrontací, tedy při úniku z vězení a útoku na přehradu, a to bohužel nikoliv kvůli postavě samotné, nýbrž díky umu scenáristů, režisérů a Andyho Serkise.  

Výrazným prvkem pro mě zůstávají i záporáci. Rozporuplné pocity z nich si stále neumím ujasnit, neb jsem se asi nikdy nesetkal s tím, abych hlavní padouchy takto nenáviděl. Čímž bohužel nechválím jejich propracování, ale subjektivně hodnotím mé pocity z nich. Kyle Soller a Denise Gough jsou asi ti nejnepříjemnější herci, jaké jsem kdy viděl. Je pravděpodobné, že to tvůrci přesně takto zamýšleli, přičemž v tom případě jim lze zatleskat, nicméně já nesmírně těžko odolával chuti přetáčet jejich scény čistě jen proto, jak moc mi jejich postavy, herecké přednesy i dějové linky byly nepříjemné. A upřímně doufám, že herce už nikdy v ničem neuvidím, což se mi nejspíš nesplní, neboť má nelibost velmi pravděpodobně pramení z jejich dobrého hereckého výkonu.

V celkovém výčtu tak lze říci, že Andor je bezpochyby nejlepším seriálem, který Disney vyprodukovalo, což ovšem neznamená, že je bezchybný. Až příliš rozvleklé linie a nezajímavost hlavní postavy pro mě bohužel stále zůstávají výraznými nedostatky a štkám nad tím, že studioví hlavouni podobnou péči nesvěřili poutavější látce. Posté sledovat rebely a budování Hvězdy smrti už trošku ztrácí na lesku. Buďme ale rádi alespoň za to, že i ve světě Star Wars pořád lze najít velkou kvalitu. 7/10

Jak to vidí tomasmy:

Kéž by každý Star Wars projekt vypadal tak, jako vypadá Andor. Film Rogue One byl pro mě před téměř šesti lety naprostým zjevením a ihned se zařadil do top 3 mých nejoblíbenějších příspěvků do ságy. A jeho scenárista Tony Gilroy na novém seriálu dokazuje, že to opravdu nebyla náhoda a je škoda, že tenhle (definitivně) nejlepší Star Wars seriál masy zatím  příliš neocenily a že se podobná odvážná událost nejspíš nějakou dobu nezopakuje (v lepším případě). Přitom Cassian je zářným důkazem toho, že opravdu není třeba fan servisu, světelných mečů a Skywalkerů. Prostě stačí jen luxusní scénář, luxusní drsná atmosféra a parádní příběh. 

Andor je špinavý, temný, dospělý a naplňuje tak nějak to, co od Star Wars čekám (jenom o  Jediích to prostě fakt není). Je sice pravda, že zrovna úvodní jednání (tedy první tři díly) à la špionážní thriller jsou trošku slabší a chvíli mi trvalo se do nich dostat (sice seriál jako je Andor přesně takový typ úvodu vlastně dost potřebuje, nicméně jsem asi nebyl sám, kdo se jimi docela pronudil), ale pak to byla až do konce jedna veliká paráda. Po celých dvanáct dílů se tady buduje jeden obrovský příběh, jehož každý (anti)hrdina je skvostně napsán i ztvárněn. Diego Luga je sice skvělý, což ukázal právě už ve filmu, ale veškerou pozornost a prostor si pro sebe kradou dva onačejší borci - jednak Andy Serkis, který zde pronese nejeden památný monolog či moudro, a jednak (a zejména) vynikající Stellan Skarsgård, jehož zcela nová postava je asi tou vůbec nejlepší, kterou jsme v Disney éře dostali. Ti dva tady prostě dokazují, že jsou skutečnými hereckými velikány. Celkové napětí je postupně gradováno nejen napříč seriálem, ale i v rámci jednotlivých dílů za pomoci výtečné hudby.

Vidíte tedy, že toho nejlepšího je v Andorovi skutečně spoustu. A chválit budu dál, vrátím se ještě k ději. Ten opravdu postupně graduje a každá epizoda je lepší než ta předchozí. Hrozba Impéria byla díl od dílu větší a já nadšenější. A když už došlo na nějakou tu větší akci, i ta stála za to. Navíc jsem už dlouho neviděl lepší příspěvek do mého oblíbeného vězeňského žánru. Andor je ovšem také hodně o politakření a ani v této linii, jejíž hlavní hrdinkou je legendární Mon Mothma (skvělá Genevieve O'Reilly), nezklamal. Tenhle projekt je přesně tím, co fanoušci potřebují a ze kterého budou nadšení. Originální, svůj a ani trochu infantilní, ba úplně naopak. Na druhou řadu se nesmírně těším. (Poznámka: Je lepší zkouknout to ve větších celcích.) 8/10

---

Autor: Milan Rozšafný, Marek Mičke, Tomáš Mysliveček
Foto: Disney+ 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (11)

Verdikt

avatar8/10

Redakce


Hodnocení redakce

  • avatar9/10

    do_Od

  • avatar9/10

    krauset


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    acheron

  • avatar9/10

    Ragnarok

  • avatar9/10

    Spiker

  • avatar7/10

    Jokolo

  • avatar7/10

    Sub-Zero

  • avatar9/10

    slord

  • avatar8/10

    Elerrina

  • avatar8/10

    Attikus

  • avatar9/10

    NevimJakejNick

Andor: První dojmy


ikona
Spooner
Konečně trochu jiný příběh ze světa Star Wars? 

Co si budeme povídat, z hraných Star Wars seriálů na Disney+ zatím příliš radostí neskáču. Oblíbený Mandalorian mi úplně nesedl, na Bobu Fetta se raději snažím zapomenout a Obi-Wan Kenobi u mnohých zůstal za očekáváním. A teď tu máme novinku Andor, prequel fanoušky oblíbeného Rogue One, od něhož nám tvůrce, uznávaný scenárista Tony Gilroy sliboval podstatně odlišný výlet do předaleké galaxie. Místo dalšího dobrodružství se světelnými meči jsme měli dostat „civilní“, dospělý a špiónský příběh, který nám Impérium a počátky Rebelů ukáže z poněkud netradičního úhlu. A úvodní čtyři epizody, jež štědré Disney+ dalo novinářům k dispozici, tyto sliby naplňují téměř na jedničku.

Dostáváme příběh jednoho z hlavních hrdinů Rogue One, drsňáka Cassiana Andora, kdy budeme sledovat jeho proměnu v jednoho z hrdinů Rebelů. Do této fáze má ovšem titulní postava pět let před zmiňovaným filmem i Novou nadějí podstatně daleko. Momentálně se totiž courá po předaleké galaxii, má za sebou velmi komplikovanou minulost a snaží se najít svou ztracenou sestru. Jenže se z něj po jedné potyčce stane hledaný muž, jemuž začnou jít po krku strážci pořádku z Impéria. Andor se snaží na planetě Ferrix za pomoci přátel rychle sehnat potřebné prachy a zdrhnout co nejdál to jde. Jenže situace se začíná samozřejmě komplikovat a náš uprchlík se začne zaplétat do mnohem zapeklitější hry.

Už první scény vám tak dají jasně najevo, že Andor bude v rámci Star Wars světa podstatně drsnější a temnější, než jsme zvyklí. Gilroy víceméně kašle na jakýkoliv humor, fan servis či vděčné roztomilé postavičky a jede zcela svou cestou, která se ostatním seriálům z předaleké galaxie zatím dost vymyká. Což ostatně naznačuje i koncept seriálu, kdy každé tři epizody tvoří v podstatě vlastní film a poté se Andor a spol. vydají vždy na další své dobrodružství. A po dramaturgické i scenáristické stránce to zatím funguje výtečně. 

 

Úvodní dvě epizody jsou totiž až nečekaně pomalým pohledem na utlačované obyvatele planety Ferrix, kteří se snaží za všech okolností přežít. Gilroy si tu hraje prakticky až se sociální dramatem a šikovně si zde piplá postavy, jež nijak nešustí papírem a jejich osudy vás začnou rychle zajímat. A navíc tu umí parádně budovat napětí na třetí epizodu, v níž nás čeká výborné a akční vyvrcholení „první části“. A od čtvrté epizody už se evidentně začíná zase žánrově přehazovat výhybka na kolej špionážního a politického thrilleru.

Gilroy si pak při pomalém tempu tamní svět hezky buduje, šikovně pracuje s Andorovými flashbacky, snaží se detailněji podívat do fungování Impéria a zároveň začíná rozehrávat politickou část na Coruscantu. A svým přízemním způsobem, který nespoléhá na dravé tempo či přepálenou akci, vás začne s každým dílem víc a víc bavit. Tomu dopomáhají také skvěle načrtnuté postavy a silné obsazení. Vedle prověřeného Diega Luny, jenž je v kůži Cassiana Andora už jako ryba ve vodě, si pak pro sebe krade prostor od třetí epizody boží Stellan Skarsgård, z něhož čiší charisma v každé sekundě. A velké sympatie bude evidentně sbírat také Adria Arjona či stará známá Genevieve O'Reilly.

Gilroy zkrátka nekecal a minimálně v úvodních čtyřech dílech nám ukazuje vyzrálou a po scenáristické stránce krásně sebevědomou podívanou, která nám konečně předkládá z univerza Hvězdných válek i něco jiného než rod Skywalkerů, roztomilé potvůrky či vděčný humor pro nejmenší. Už teď je ale jasné, že Andor nesedne každému a rozhodně se nebude jednat o tak vděčný divácký hit jako v případě Mandaloriana. Tempo bude totiž na tento typ diváků až příliš pomalé a budou mít pocit, že se tu vlastně „nic neděje“. Trpělivějším fandům se ale Andor brzy začne odvděčovat kouskem, který tato franšíza na seriálovém poli potřebovala jako sůl.

---
 
Autor: Milan Rozšafný
Foto: Disney+

Verdikt

avatar8/10

Spooner

Příběh Cassiana Andora nám předkládá v úvodních čtyřech dílech správně dospělou, drsnou a ponurou podívanou, v níž se dočkáme i špetky špionážních fláků či sociálního dramatu. A díky pečlivě vystavěnému scénáři, slibným postavám a skvělým hercům to zatím funguje skvěle. Že bychom se konečně dočkali jiných a vyzrálejších Star Wars, po nichž jsme toužili?


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    acheron

  • avatar7/10

    Chermy

  • avatar7/10

    Spiker

  • avatar8/10

    slord

  • avatar8/10

    Attikus

© copyright 2000 - 2025.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace