Co si budeme povídat, z hraných Star Wars seriálů na Disney+ zatím příliš radostí neskáču. Oblíbený Mandalorian mi úplně nesedl, na Bobu Fetta se raději snažím zapomenout a Obi-Wan Kenobi u mnohých zůstal za očekáváním. A teď tu máme novinku Andor, prequel fanoušky oblíbeného Rogue One, od něhož nám tvůrce, uznávaný scenárista Tony Gilroy sliboval podstatně odlišný výlet do předaleké galaxie. Místo dalšího dobrodružství se světelnými meči jsme měli dostat „civilní“, dospělý a špiónský příběh, který nám Impérium a počátky Rebelů ukáže z poněkud netradičního úhlu. A úvodní čtyři epizody, jež štědré Disney+ dalo novinářům k dispozici, tyto sliby naplňují téměř na jedničku.

Dostáváme příběh jednoho z hlavních hrdinů Rogue One, drsňáka Cassiana Andora, kdy budeme sledovat jeho proměnu v jednoho z hrdinů Rebelů. Do této fáze má ovšem titulní postava pět let před zmiňovaným filmem i Novou nadějí podstatně daleko. Momentálně se totiž courá po předaleké galaxii, má za sebou velmi komplikovanou minulost a snaží se najít svou ztracenou sestru. Jenže se z něj po jedné potyčce stane hledaný muž, jemuž začnou jít po krku strážci pořádku z Impéria. Andor se snaží na planetě Ferrix za pomoci přátel rychle sehnat potřebné prachy a zdrhnout co nejdál to jde. Jenže situace se začíná samozřejmě komplikovat a náš uprchlík se začne zaplétat do mnohem zapeklitější hry.

Už první scény vám tak dají jasně najevo, že Andor bude v rámci Star Wars světa podstatně drsnější a temnější, než jsme zvyklí. Gilroy víceméně kašle na jakýkoliv humor, fan servis či vděčné roztomilé postavičky a jede zcela svou cestou, která se ostatním seriálům z předaleké galaxie zatím dost vymyká. Což ostatně naznačuje i koncept seriálu, kdy každé tři epizody tvoří v podstatě vlastní film a poté se Andor a spol. vydají vždy na další své dobrodružství. A po dramaturgické i scenáristické stránce to zatím funguje výtečně. 

Úvodní dvě epizody jsou totiž až nečekaně pomalým pohledem na utlačované obyvatele planety Ferrix, kteří se snaží za všech okolností přežít. Gilroy si tu hraje prakticky až se sociální dramatem a šikovně si zde piplá postavy, jež nijak nešustí papírem a jejich osudy vás začnou rychle zajímat. A navíc tu umí parádně budovat napětí na třetí epizodu, v níž nás čeká výborné a akční vyvrcholení „první části“. A od čtvrté epizody už se evidentně začíná zase žánrově přehazovat výhybka na kolej špionážního a politického thrilleru.

Gilroy si pak při pomalém tempu tamní svět hezky buduje, šikovně pracuje s Andorovými flashbacky, snaží se detailněji podívat do fungování Impéria a zároveň začíná rozehrávat politickou část na Coruscantu. A svým přízemním způsobem, který nespoléhá na dravé tempo či přepálenou akci, vás začne s každým dílem víc a víc bavit. Tomu dopomáhají také skvěle načrtnuté postavy a silné obsazení. Vedle prověřeného Diega Luny, jenž je v kůži Cassiana Andora už jako ryba ve vodě, si pak pro sebe krade prostor od třetí epizody boží Stellan Skarsgård, z něhož čiší charisma v každé sekundě. A velké sympatie bude evidentně sbírat také Adria Arjona či stará známá Genevieve O'Reilly.

Gilroy zkrátka nekecal a minimálně v úvodních čtyřech dílech nám ukazuje vyzrálou a po scenáristické stránce krásně sebevědomou podívanou, která nám konečně předkládá z univerza Hvězdných válek i něco jiného než rod Skywalkerů, roztomilé potvůrky či vděčný humor pro nejmenší. Už teď je ale jasné, že Andor nesedne každému a rozhodně se nebude jednat o tak vděčný divácký hit jako v případě Mandaloriana. Tempo bude totiž na tento typ diváků až příliš pomalé a budou mít pocit, že se tu vlastně „nic neděje“. Trpělivějším fandům se ale Andor brzy začne odvděčovat kouskem, který tato franšíza na seriálovém poli potřebovala jako sůl.