Seriálový svět Star Wars nám zatím nedělal v redakci moc radosti. Mandalorian je sice diváckým hitem, nás ale nikdy úplně neokouzlil, a Boba Fett s Obi-Wan Kenobim se řadí u většiny z nás mezi velká zklamání. Nyní ale dokončil svou první řadu Andor, jehož už od počátku doprovází pověst zatím nejlepšího seriálu ze světa Hvězdných válek, jehož sledovanost ale bohužel není nejveselejší. Dostali jsme ale opravdu tak temný a dospělý kousek, jak se všude tvrdí?

Jak to vidí Spooner:

Konečně jsme se dočkali! Konečně jsme po mnoha seriálových pokusech cílených na nejmenší či čistě rodinné publikum, v nichž se oblíbené postavy často jen motaly v kruzích a spoléhalo se na fan service, dostali dospělejší a temnější seriál ze světa Star Wars. Seriál, v němž konečně pocítíme zoufalost a útlak obyčejných lidí pod vládou Impéria. Seriál, v němž nahlédneme do detailnějšího fungování vesmírného zla a také uvidíme, jak to dopadá, když Stormtroopeři nemíří vedle. A přitom „jen“ stačilo, aby se k otěžím dostal prověřený tvůrce Tony Gilroy a svou vizi z Rogue One tentokrát dovedl do mnohem propracovanějšího a lahůdkovějšího konce.

Divácký neúspěch mě pak hodně mrzí, vlastně se mu ale příliš nedivím. Gilroy totiž, zejména ze začátku, nedává publiku nic zadarmo, jeho „slowburn“ styl je prakticky nedivácký a pár epizod, v nichž se vlastně nic nestane a jen se hodně pomalu buduje půda pro věci příští, dokáže asi spoustu netrpělivých lidí zvyklých na roztomilé robůtky a akci se světelnými meči odradit. Tvůrci totiž na všechny tyto vděčné atributy sympaticky kašlou a servírují nám v rámci světa Star Wars temnou a ponurou podívanou, v níž se výtečně pracuje s vývojem postav i celým světem, v němž nahlédneme k chudému plebsu i hlavounům Impéria. Dostáváme tak velmi komplexní náhled do naší oblíbené galaxie, jenž nás dokáže pohltit mnohonásobně víc než předcházející seriálové pokusy. A ani k tomu nebyl potřeba humor či všudypřítomný fan service (i na něj ale samozřejmě trochu dojde).

Výtečnému výsledku pak pomáhá i dramaturgický nápad rozdělit seriál v podstatě na několik třídílných „minifilmů“ se svým jasným vrcholem. Gilroy a režiséři si tak mohou nejen efektně hrát s několika žánry od sociálního dramatu až k vězeňskému filmu, ale navíc nám nabídnout hned několik svižných a napínavých „finálových“ epizod. Přičemž to úplně zakončení je pohlcující a emocionální bombou, kterou tato franšíza potřebovala jako sůl. Přidejte si k tomu výtečně napsané dialogy, solidního Diega Lunu a zejména famózního Stellana Skarsgårda a máme tu konečně jednou důvod, proč mít ze Star Wars radost. Pravda, v některých epizodách už tvůrci zpomalí až příliš, celá linie okolo senátorky Mon Mothmy je vlastně dost nevýrazná a příliš diváky nezaujme. Jinak ale Tony Gilroy splnil svou misi na výbornou a dal skalním příznivcům zase jednou víru v hvězdné světlé zítřky. Jen by si mohlo této pecky všimnou o něco víc diváků. 8/10

Jak to vidí Jokolo: 

V souvislosti s Andorem mě napadá několik superlativů. V kontextu Hvězdných válek se bezesporu jedná o nejdospělejší dílo. Není na sílu temné, špinavé či depresivní, ani tu nenajdeme dětinský humor či násilné snahy o odlehčení, což poskytuje ctěné oživení doposud nenáročně pojatého světa. Bez zdráhání tvrdím, že je rovněž Andor nejlépe napsaný, a to nejen v kontextu seriálů, které své scénáře rozhodně nemůžou považovat za přednost, ale i ve srovnání s filmy jak sequelové, tak prequelové trilogie. Zejména dialogy v tomto ohledu vyčnívají. Žádná rozmluva není plytká a zbytečná. Téměř každá z nich naopak rozvíjí motivaci postav tak, aby jejich jednání bylo jasně ospravedlnitelné z hlediska kompletního příběhu. A přestože mimo Andorovu linii sledujeme zejména počátky Rebelie, seriál je na universu i nejvíc nezávislý. Nejde naproti lacinému fan servisu, nenajdeme tu scény, při kterých by fanoušci juchali nadšením ze zjevení známé postavy nebo rozžehnutí světelného meče. Andor se nebojí být svůj a nepomáhá si aspekty, které byly pro některé předcházející Star Wars seriály těmi jedinými pozitivy. Andor také nejlépe vypadá. Byť se jedná o daleko méně ambiciózní dílo než například Kenobi či Mandalorian, jeho produkční hodnoty jsou viditelně nejvyšší. Pryč je chválený StageCraft, který z pozadí dělal podivně mrtvé prostředí. Andor sází zejména na kulisy, které si můžete osahat a díky nimž svět Star Wars působí velmi živě a kompaktně.

Příběh se drží při zemi a předaleká galaxie tak rozjíždí spíše minimalistické pojetí putování hlavní postavy. Andor je zpočátku pouze pasivní figurou, která sama nekoná, ale pod tíhou okolností je posouvána po šachovnici, což se naštěstí v druhé polovině řady změní. Možná i proto se úvodní díly, zejména první dva, věnují pouze budování světa a představování postav. A možná proto jsou taky těžce nezáživné a nudné, v čemž rovnou tkví má největší výtka. Byť je příběh realistický, pevně ukotvený a napsaný zdaleka nejlépe ze Star Wars tvorby posledních let, občas spadne do těžkotonážní nudy. Zdaleka netoužím po tom, aby dřívější Lucasův svět byla bezduchá nenáročná zábava, scenáristé ale občas až příliš dlouho setrvávají na jednom místě, s jednou postavou či v jednom dialogu, aniž by sdělovali cokoliv podstatného či rozvíjejícího. Zároveň však tvůrcům nelze upřít jasnou vizi – celá první řada se soustředí výhradně na budování Andorovy motivace pro připojení se k Rebelům, kteří se zároveň pouze formují, hledají se a sbírají prostředky pro svržení Impéria. A tyto dvě hlavní linie se většinu času střídají v tom, která z nich je zrovna zábavnější, přičemž většinou vítězí ta, která se může opřít o hereckého matadora, Stellana Skarsgårda.

Oproti často nezáživnému Lunovi, který mi bohužel nesedl už v Rogue One, je na švédském herci jasně znát zkušenost a jeho part patří k tomu nejlepšímu, co seriál nabízí. Monolog na vyvýšeném mostku, kdy promlouvá ke dvojímu agentovi, jenž chce pro vlastní bezpečí přestat s infiltrací Impéria, jistě nejednomu fandovi způsobil husinu (za zmínku stojí i jeho obchod se starožitnostmi, kde pozornému oku neunikne přemnoho easter eggů). I z této promluvy je znát, jak propastný rozdíl je mezi pisateli jednotlivých seriálů. Rozmluvy v Andorovi málokdy působí všedně či prázdně. Srovnání například s Boba Fettem raději ani nebudu komentovat. Působivá je i schopnost rozšiřování světa a propracování jak postav, tak jednotlivých prostředí a kultur. I díky tomu jsou scény z vězení velmi působivé.

Rovněž příběh Mon Mothmy se rozlévá do zajímavých konců díky rodinnému přesahu a dodává Rebelům vítané pozadí toho, jak se jejich síly a zdroje formovaly. To vše podtrženo soustředěným výkonem herečky Genevieve O'Reilly, která se konečně dočkala pořádného vytěžení této role po vystřižení z Pomsty Sithů a mihnutí v Rogue One. Linie hlavní postavy je nicméně zábavná a zajímavá jen ve chvílích finálních konfrontací, tedy při úniku z vězení a útoku na přehradu, a to bohužel nikoliv kvůli postavě samotné, nýbrž díky umu scenáristů, režisérů a Andyho Serkise.  

Výrazným prvkem pro mě zůstávají i záporáci. Rozporuplné pocity z nich si stále neumím ujasnit, neb jsem se asi nikdy nesetkal s tím, abych hlavní padouchy takto nenáviděl. Čímž bohužel nechválím jejich propracování, ale subjektivně hodnotím mé pocity z nich. Kyle Soller a Denise Gough jsou asi ti nejnepříjemnější herci, jaké jsem kdy viděl. Je pravděpodobné, že to tvůrci přesně takto zamýšleli, přičemž v tom případě jim lze zatleskat, nicméně já nesmírně těžko odolával chuti přetáčet jejich scény čistě jen proto, jak moc mi jejich postavy, herecké přednesy i dějové linky byly nepříjemné. A upřímně doufám, že herce už nikdy v ničem neuvidím, což se mi nejspíš nesplní, neboť má nelibost velmi pravděpodobně pramení z jejich dobrého hereckého výkonu.

V celkovém výčtu tak lze říci, že Andor je bezpochyby nejlepším seriálem, který Disney vyprodukovalo, což ovšem neznamená, že je bezchybný. Až příliš rozvleklé linie a nezajímavost hlavní postavy pro mě bohužel stále zůstávají výraznými nedostatky a štkám nad tím, že studioví hlavouni podobnou péči nesvěřili poutavější látce. Posté sledovat rebely a budování Hvězdy smrti už trošku ztrácí na lesku. Buďme ale rádi alespoň za to, že i ve světě Star Wars pořád lze najít velkou kvalitu. 7/10

Jak to vidí tomasmy:

Kéž by každý Star Wars projekt vypadal tak, jako vypadá Andor. Film Rogue One byl pro mě před téměř šesti lety naprostým zjevením a ihned se zařadil do top 3 mých nejoblíbenějších příspěvků do ságy. A jeho scenárista Tony Gilroy na novém seriálu dokazuje, že to opravdu nebyla náhoda a je škoda, že tenhle (definitivně) nejlepší Star Wars seriál masy zatím  příliš neocenily a že se podobná odvážná událost nejspíš nějakou dobu nezopakuje (v lepším případě). Přitom Cassian je zářným důkazem toho, že opravdu není třeba fan servisu, světelných mečů a Skywalkerů. Prostě stačí jen luxusní scénář, luxusní drsná atmosféra a parádní příběh. 

Andor je špinavý, temný, dospělý a naplňuje tak nějak to, co od Star Wars čekám (jenom o  Jediích to prostě fakt není). Je sice pravda, že zrovna úvodní jednání (tedy první tři díly) à la špionážní thriller jsou trošku slabší a chvíli mi trvalo se do nich dostat (sice seriál jako je Andor přesně takový typ úvodu vlastně dost potřebuje, nicméně jsem asi nebyl sám, kdo se jimi docela pronudil), ale pak to byla až do konce jedna veliká paráda. Po celých dvanáct dílů se tady buduje jeden obrovský příběh, jehož každý (anti)hrdina je skvostně napsán i ztvárněn. Diego Luga je sice skvělý, což ukázal právě už ve filmu, ale veškerou pozornost a prostor si pro sebe kradou dva onačejší borci - jednak Andy Serkis, který zde pronese nejeden památný monolog či moudro, a jednak (a zejména) vynikající Stellan Skarsgård, jehož zcela nová postava je asi tou vůbec nejlepší, kterou jsme v Disney éře dostali. Ti dva tady prostě dokazují, že jsou skutečnými hereckými velikány. Celkové napětí je postupně gradováno nejen napříč seriálem, ale i v rámci jednotlivých dílů za pomoci výtečné hudby.

Vidíte tedy, že toho nejlepšího je v Andorovi skutečně spoustu. A chválit budu dál, vrátím se ještě k ději. Ten opravdu postupně graduje a každá epizoda je lepší než ta předchozí. Hrozba Impéria byla díl od dílu větší a já nadšenější. A když už došlo na nějakou tu větší akci, i ta stála za to. Navíc jsem už dlouho neviděl lepší příspěvek do mého oblíbeného vězeňského žánru. Andor je ovšem také hodně o politakření a ani v této linii, jejíž hlavní hrdinkou je legendární Mon Mothma (skvělá Genevieve O'Reilly), nezklamal. Tenhle projekt je přesně tím, co fanoušci potřebují a ze kterého budou nadšení. Originální, svůj a ani trochu infantilní, ba úplně naopak. Na druhou řadu se nesmírně těším. (Poznámka: Je lepší zkouknout to ve větších celcích.) 8/10

---

Autor: Milan Rozšafný, Marek Mičke, Tomáš Mysliveček
Foto: Disney+