Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Pán prstenů: Prsteny moci | The Lord of the Rings: The Rings of Power | 2022
csfd  imdb
tvůrce: Patrick McKay, John D. Payne
režie: J.A. Bayona
hrají: Robert Aramayo, Morfydd Clark, Nazanin Boniadi, Joseph Mawle, Ema Horvath, Maxim Baldry, Markella Kavenagh, Cynthia Addai-Robinson, Simon Merrells

Pán prstenů: Prsteny moci: 1. řada


ikona
Redakce
amazonlord of the ringsmordorpán prstenůprsteny mocirings of power
Aneb když nám chce Amazon předvést, jak vypadá skutečný Mordor. 

Po zveřejnění názvu seriálu jsme se Amazonu smáli. Přeci jen je těch „prstenů“ v titulu trochu přespříliš. Jistě by stačilo nazvat seriál Prsteny moci? Nakonec je pochopitelné, že Pán prstenů v názvu figuruje, protože v opačném případě byste možná neměli ponětí, jaký svět a jaké postavy sledujete. Není mezi námi nikdo, komu by se Prsteny moci skutečně líbily. Ale to se stane. Nepovedených děl bude vždycky více než těch povedených, ba mimořádných. Nicméně tento seriál je nepovedený skoro bezprecedentním způsobem. Nejzavrženíhodnější je pak snaha Amazonu všechny kritické hlasy umlčet a vykreslit coby rasisty, kteří nesnesou ženu v hlavní roli, a s tímto odůvodněním mazat zcela věcné recenze udílející nízká hodnocení. Věřte nám, Prsteny moci dávají dostatek půdy ke kritice, aniž by se člověk musel uchýlit k hate speech, i když jistý typ nenávisti je zcela na místě. 

Jak to vidí krauset:

Po zhlédnutí prvního teaseru Prstenů moci jsem predikoval, že tento seriál zrestauruje pověst Jacksonova Hobita, že pro něj udělá to, co disneyovská pokračování Star Wars pro prequely. Jak vůbec popsat Prsteny moci? Mohli bychom skončil u slova abominace. Je to seriál, který absolutně ve všem selhává. Jako kus umění. Jako adaptace. Dokonce i jako korporátní produkt. Jeho největším problémem není fakt, že je nevěrný Tolkienovi, což absolutně platí, ale že je dalece podprůměrný i jako anonymní fantasy seriál. Tvůrčí nedochůdče ve všech směrech, v němž nefunguje ani nejzákladnější kontinuita záběrů a v němž voice overy nekorespondují s obrazem. Amazon z ohlasů evidentně panikaří, a tak posílá showrunnery dělat různé rozhovory, v nichž seriál brání. Jediná kritika, kterou tvůrci přijali, byla kritika pomalosti, a to proto, že to jejich seriál pomáhá vykreslit jako kvalitní, pomalu hořící drama, zatímco kritici jsou přece netrpěliví hlupáci s trpělivostí odchovanců Tik Toku. Nenechte se mýlit, seriál totiž není pomalý vůbec! Viserysovi v 8. epizodě Rodu draka trvalo déle přejít královskou síň, než kolik času zde zabere vykování Tří prstenů pro elfy!! Seriál se naopak odehrává ve zběsilém tempu, aniž by se povětšinou přihodilo něco skutečně podstatného. Je velmi neekonomický ve svém vyprávění, proto se zdá nudný, ale není pomalý.

Prsteny moci neadaptují jediný incident z Tolkienových knih věrně – a všechny změny nejen že jsou k horšímu, dokonce přidělávají tvůrcům dodatečné problémy, takže si jimi ani nezjednodušují život! Seriál jednak mění události a charakteristiku postav, ale zejména zcela bastardizuje ústřední tolkienovská témata. Namísto nich přináší: morální relativismus, filosofie protikladů, jakýsi středozemský yin a yang, determinismus (volba už není racionálním a morálním rozhodnutím postav, ale záležitost náhody – viz vysvětlení Gandalfovy slabosti pro hobity, která je nyní zapříčiněna tím, že se jedná o první bytosti, které ve Středozemi potkal), chamtivost nově nevede ke zkáze, videohernost (vznik Mordoru jako soustava questů a hádanek), mechanizaci, medikalizaci problémů plynoucí z nesmrtelnosti, katastrofální časovou kompresi několika tisíců let do několika týdnů, nulový smysl pro čas a prostor. Já se chystám se vším tímto vypořádat detailně v tematickém článku, protože zde na to není patřičný prostor (ty z vás, které to zajímá, čekejte ho na úsvitu sedmého dne - přibližně).

Přistupoval jsem k seriálu otevřeně. Předpokládal jsem, že dostanu průměrnou fantasy s uspokojivým výtvarným zpracováním, která přivede k Tolkienovi nové čtenáře, mě namotivuje k oprášení některých méně známých pasáží a povede k zajímavým debatám s přáteli i na Twitteru. Přece to nemůže dopadnout tak špatně, že seriál pokazí všechny ústřední postavy a učiní lacinými i některé události v Pánu prstenů, říkal jsem si. A knihy tu budou stále. Jenže výsledek je tak tristní, tak katastrofální, že by situaci nezachránil ani přílet orlů. To, co Amazon vytvořil, je tak špatné, že bych si přál, aby seriál vůbec neexistoval. Raději bych si teď objednal menu o pěti chodech z Éowyniny kuchyně než sledoval druhou řadu Prstenů moci. Gandalf radí ve finální epizodě Nori, aby šla za nosem. Pokud bychom se této rady drželi, musíme se k seriálu Prsteny moci otočit zády a kráčet přesně opačným směrem. Bude to tak lepší pro všechny. 2/10

Jak to vidí Spooner:

Očekávali jsme seriálovou událost roku, jenže jsme místo toho dostali jeden z nejprázdnějších a scenáristicky nejvíce bezradných projektů za posledních několik let. Problém pak tkví nejen v tom, že autoři vůbec neumí pracovat s legendárním světem a Tolkienovým bezchybným materiálem, ale s každou další epizodou se vytrácí do ztracena i ona oblíbená formulka „musíme to holt brát jako fanfikci“. Nejen, že hoši z Redditu by uměli často vymyslet poutavější příběh, ale Prsteny moci razantně ztrácejí i ve srovnání s průměrnými fantasy kousky. Tvůrci totiž mají problémy se samotným vyprávěním a věci jako prokreslení a motivace postav či smysl dávající dialogy jakoby byly v jejich slovníku sprostým slovem.

Tady se zkrátka jede odnikud nikam, v dialozích padají prázdné fráze, co vám o hrdinech neřeknou zhola nic a zápletky zde stojí jen na tajemstvích okolo postav či honbou za záhadnými artefakty. A když už má dojít k velkému odhalení, zjistíte, že plány či konání daného charakteru předtím po většinu stopáže nedávaly smysl a stejně jako samotní scenáristé nechává vše na náhodě. Téměř žádná z postav tu pak není dostatečně zajímavá či sympatická, aby se divákovi zaryla pod kůži. Naopak budete s každou další epizodou fandit Sauronovi, aby tuhle sebranku nesympatických individuí konečně srovnal se zemí. Galadriel v podání nepřesvědčivé Morfydd Clark kandiduje na jednu z nejvíce nesympatických hrdinek dekády, fracek Theo je hned v závěsu za ní a mezi Chluponohé má člověk chuť hodit atomovku. Pouze přátelství mezi Elrondem a Durinem (trpaslíci celkově mohou jako jediní odejít z první řady s hlavou vztyčenou) solidně funguje, i když i ono je v závěru takřka umláceno scenáristickou bezradností.

Samozřejmě by ale nebylo fér pod návalem obřích chyb zapomenout i na to málo, co se v seriálu povedlo, protože to naopak patří ve své branži do silného nadprůměru. Obří rozpočet je totiž na výsledku opravdu vidět a tzv. production values jsou tu na špičkové úrovni, triky či detailními kostýmy počínaje a skvělým vizuálem i parádním soundtrackem Beara McCrearyho konče. Právě kvůli zvládnutému řemeslu má divák často nutkání scenáristům mnohé odpustit a v první polovině díky tomu seriál ještě tolik nebolí. Jenže s každou přibývající epizodou už člověka tato dobrá víra opouští. Na rozdíl od Bezose totiž mnohým dojde, že hezké pozlátko není všechno. Obzvláště, když dáte scénář na starosti nýmandům, kteří doteď nic velkého nenatočili, a jejichž dialogy se pohybují na hranici cringe. Prsteny moci jsou zkrátka jednou z nejvíce promarněných šancí posledních let, z níž sice vysloveně nekrvácím, ale chápu každého čtenáře, jenž chce teď do Amazonu poslat bombu. 4/10

Jak to vidí Sam.Vimes:

Tvůrci Prstenů moci měli k dispozici neuvěřitelný rozpočet a jako předlohu jeden z nejlépe napsaných fikčních světů. Je až fascinující, jak moc výsledné dílo selhává prakticky ve všech rovinách. Jediné, co mohu pochválit bez výhrad, je výborný soundtrack Beara McCrearyho (hudbě od Howarda Shorea se sice nevyrovná, ale co taky ano). S výhradami mohu pochválit výpravu, která je často nádherná (města, lodě, některé kostýmy), ale místy i překvapivě špatná (některé zbroje, předměty). Největším problémem seriálu je, že je zkrátka strašně špatně napsaný, a to na úrovni zápletek, charakteristik postav i dialogů. Většina dějových linek spoléhá na laciné triky, jako jsou záhadné identity nebo na přímo videoherní zápletky, jako je ta s mečem. Několik tísiciletí staří elfové se chovají jako náctiletí, protože pak se scenáristům snadněji píšou konflikty. Původní propracované motivace a charakteristiky postav z knih jsou nahrazeny novými, často nevhodně primitivními (pomsta Galadriel), stejně se ale tvůrci nejsou schopni konzistentně držet ani nich. Nejednou pak seriál nechává postavy doslova říct, že jejich vlastní pohnutky nedokáží slovy vyjádřit (protože to nedovedou ani scenáristé). Tvůrci evidentně vůbec nechápou (nejen) motivy nesmrtelnosti a pomíjivosti v Tolkienově díle, zahazují funkční mytologii a doplňují nesmyslnou vlastní (mithril a umírající elfové), čímž jejich Středozem dostává ještě větší trhliny.

Postavy se ani v rámci své ploché charakterizace nechovají uvěřitelně, jsou to jen neživotné figurky vláčené potřebami zápletky. Scenáristé jsou bezradní i v dialozích, kde často v rámci jednoho rozhovoru kombinují své kostrbaté pokusy o vzletnou archaickou mluvu a moderní jazyk, přitom jim navíc jednotlivé repliky často ani nenavazují na sebe nebo neodpovídají dění na obrazovce. V protikladu k tomu, jak moc z Tolkiena seriál bezohledně zahazuje, pak ale mnohokrát vizuálně i doslovně cituje Pána prstenů, ovšem vždy naprosto v rozporu s kontextem scény. Prakticky vše je psáno jen na efekt, aniž by činy a slova měly skutečné důsledky, tedy pokud to zrovna nevyžaduje zápletka. Někteří herci se ve svých výkonech skutečně snaží, ale při materiálu, který mají k dispozici, je to předem prohraný boj.

Prsteny moci nám představují prolhané, manipulativní, arogantní i sociopatické postavy, není to ale záměr o nečernobílost, oni se stále tváří, že jde o vznešené elfy a dobrosrdečné hobity, ovšem naprosto selhávají. Stejné je to i s jejich snahami o progresivitu, když sice dávají do popředí více žen, které jsou ovšem „silné ženské postavy“ především proto, že to několikrát doslova říkají v nepřirozených dialozích, nebo proto, že fyzicky dominují nad muži (aneb nejlacinější verze silné ženy). Naopak tvůrci dělají několik kroků zpět (oproti desítky let staré předloze), když bezděky vymáhají role dané pohlavím (trpaslice bez vousů, elfové s krátkými vlasy) nebo zavádějí stratifikaci elfí společnosti (služebnice se zahalenými tvářemi). Je s podivem, že vzhledem k rozpočtu seriál mnohdy selhává i v aspektech jako návaznost záběrů nebo choreografie bojových scén a neoslňuje ani kamera, která sice občas nabídne hezký přelet, ale jinak se drží velmi konvenčního snímání celků a polocelků, jen s minimem detailů a minimem invence. Jestliže postavy Prstenů moci jsou neživotnými loutkami, pak jejich showrunneři jsou neschopní loutkaři, kteří sice měli k dispozici hru od Shakespeara, ale radši z ní polovinu zahodili, polovinu přepsali, průběžně zapomínaj,í co si vlastně vymysleli dříve, a každou chvíli musejí rukou rozplést zamotané šňůrky loutek. Ale kulisy jsou pozlacené a občas někdo z ničeho nic řekne „Být, či nebýt“. Slibovaný seriál ze Středozemě je ohromně špatný nejen ve vztahu k předloze, ale i sám o sobě. 2/10

 

Jak to vidí Jokolo:

Obhajovat tento seriál s lakonickým povzdechem „Beru to jako fanfiction“ není na místě. Je to svět Pána prstenů, je to inspirováno Tolkienem a jsme ve Středozemi. O to větší je pak zklamání z toho, jak nebetyčná je to sračka. Za silný výraz se nestydím a neomlouvám, neboť takto promrhaný potenciál na poli kultury nepamatuji a vyvolává to ve mně až překvapivě silné emoce. Doufal jsem, že se dostaví rezignovanost, ale já to bohužel zainteresovaně dokoukal až do konce a nestačil se divit, jak hlubokou brázdu svou držkou vydrhli tvůrci na scenáristickém dnu. Mísí se tak ve mně vztek z toho, jak laicky pisatelé k tvorbě příběhu přistupují, smutek z toho, jak zprzněný je milovaný svět a překvapení, jak moc se tvůrcům podařilo to zmršit.

Postavy nemají absolutně žádný vývoj. Chluponozí by zasloužili loket koleno. Charakterová dynamika neexistuje, hlavní charaktery v sobě krom výrazných rysů, které jim byly vtištěny předlohou, nemají nic. A pokud ano, jde o nesmyslnou motivaci, která spíše než aby postavy poháněla, je ponižuje na karikatury, viz Galadrielina sveřepá nenávist vůči Sauronovi. I díky tomu zde nenajdeme téměř žádnou figuru, které by se dalo fandit na základě vyvolaných sympatií, snad až na trpaslíky a Elronda, i ti jsou však pouhými jednookými mezi slepými. Na příběhu jsou jasně patrné styčné body, které si scénáristé vytyčili, jejich propojení je ale nesmyslné a neforemné kvůli laciným berličkám, které provázejí rozhodování postav (Halbrand musí k elfům, aby ho vyléčili. Jak? Nevíme, nedozvíme se to. Elrond může zůstat v Morii, přestože byl zrovna vykázán. Proč? Scénář si to vyžaduje. Celebrimbor je nejlepší kovář všech dob. Jak to poznáme? Má kovárnu, jinak neví nic.  A tak dále, a tak dále).

Ani monstrózní rozpočet jsem z nejdražší série všech dob necítil. Kostýmy pěkný, ale CGI vizuál si v ničem nezadal s umělým Hobitem. Velké davové scény? Kdepak. To i Žižka měl mohutnější a nápaditější bitevní scenérie. Za celých osm epizod se našlo jen zoufale málo momentů, které by na mě zapůsobily a vyvolaly by alespoň nepatrnou pozitivní emoci. Naopak cringe momentů bylo nepočítaně (Jestli ještě někdy v životě uvidím zpomalenou Galadriel na koni…). Maličko tak můžu pochválit pouze některé herecké výkony. Morfydd Clark se snaží, její postava je pouze otřesná. Charlie Vickers a Lloyd Owen jako Halbrand a Elendil jsou dobří herci a své postavy obdařují alespoň jistou dávkou charismatu, která však plyne výhradně z jejich přednesu, nikoliv z jejich příběhu. A na tom vše stojí. I přes všechny výhrady jsme navíc pořád ve světě Tolkiena. Ze scén vzniku Mordoru či skřetího tunelování na mě občas Středozem dýchla. Ale je to zoufale málo. Nechtěl jsem k sérii přistupovat apriori s despektem. Mohutně jsem toužil po tom, abych epizody sledoval s otevřenou pusou a Prstenům jsem přál úspěch. Tohle ale ne. 4/10

Jak to vidí tomasmy:

Po šílených trailerech, které ve mně budily dojem, že Prsteny moci budou jen o „něco“ dražší Shannara, jsem po úvodních dvou dílech pocítil lehkou úlevu. Byl jsem z nich sice velice zklamán, nicméně jsem pocítil naději. Ta zemřela o týden později, to už totiž bylo jasné, že adaptace Shannary dává mnohem větší smysl a je v tom nejlepším slova smyslu zábavnější (přestože je od MTV). Už hodně dlouho jsem se žádným seriálem nepronudil tak moc, jako Prsteny moci, a to, že jsem při sledování například brouzdal po internetech, je jediný důvod, proč jsem nezemřel i já.

Jediná věc, ze které jsem v souvislosti s tímto výtvorem opravdu zcela nadšen, je soundtrack, ty melodie jsou fenomenální. Stejně tak je skvostná i vizuální stránka, ze které jsou ty peníze nakonec dobře vidět. Alespoň v něčem, protože jinak za ně ten výsledek teda vůbec nestojí. A vlastně i ten vizuál je jen laciněji vypadající kopírka Jacksona. V celých těch osmi předlouhých dílech není téměř nic, co by mě zaujalo, nikdo, ke komu bych pocítil sympatie. Přemýšlel jsem nad tím, jestli by seriálu třeba nepomohlo to, kdyby epizody byly třeba padesátiminutové, ale spíš ne. Protože se tam nic neděje, to, co se děje, nedává absolutně žádný smysl, postavy jsou naprosto příšerně napsané a některé dokonce k smrti nenávidím (dementní Chluponozi), a trochu to zachraňují jen Elrond a Durin. Takzvaní scenáristé Silmarillion ani Dovětky jistě četli, ale absolutně nepochopili, s výchozím materiálem to nemá společného naprosto nic, dělají si absolutně co chtějí zcela po svém, a u těch vyblitých, neskutečně tupých dialogů, šílených nedějových linek a všemožných komických rádoby zvratů jsem fakt měl chuťkaždý týden všechno roztřískat.

Líbila se mi snad jen tajemství okolo Saurona a linka s tajemným cizincem (nikoliv tím z meteoritu, haha) a jak už jsem zmiňoval výše, s Elrondem a trpaslíky, což je jediná linka, která funguje, všechno další je sice atraktivní, ale příšerně napsané. Galadriel bohužel nakonec také silně zklamala, ačkoliv Morfydd je skvělá herečka. Tohle mělo dopadnout úplně jinak a výsledek mě mrzí, nicméně vzato kolem a kolem je to krásně vypadající, ale nesnesitelně průměrná fantasy se zahozeným potenciálem, ale absolutní neznalci (nečtenáři) by mohli být někteří – možná – spokojení. Ale pořád se to může zlepšit! (Haha, jedině pod novým vedením někoho, kdo ten svět chápe). A ještě vám položím ty nejpalčivější otázky, na něž odpovědi stále visí ve vzduchu: Myslíte si, že je Celeborn mrtvý? A jak dlouho mu to vydrží? 4/10 za to, co jsem pochválil. 

---

Autoři: Tomáš Krause, Milan Rozšafný, Ondřej Kubín, Marek Mičke, Tomáš Mysliveček
Foto: Amazon Prime

 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (40)

Verdikt

avatar3/10

Redakce


Hodnocení redakce

  • avatar5/10

    Gonzi

  • avatar6/10

    do_Od

  • avatar4/10

    Diego.Dorlan


Hodnocení čtenářů

  • avatar3/10

    max452

  • avatar6/10

    Ragnarok

  • avatar5/10

    BranoZ

  • avatar5/10

    milian

  • avatar6/10

    calimero

  • avatar3/10

    Chermy

  • avatar6/10

    Nazgul

  • avatar5/10

    Spiker

  • avatar4/10

    HotShot

  • avatar4/10

    Jokolo

  • avatar5/10

    Sub-Zero

  • avatar3/10

    esmo

Pán prstenů: Prsteny moci: První dojmy


ikona
krauset
Na Tolkienovy úmrtiny připadla premiéra Prstenů moci. Je to datum přiléhavé, nebo se nová seriálová adaptace příběhů Středozemě vyvedla? 

Je známo, že Christopher Tolkien nesnášel Jacksonovy filmy a shledával je příliš akčními a banálními. Podle nedávných zpráv si pak Tolkien Estate vymínil, aby nebyl Jackson v produkci jakkoliv angažován. Je s podivem, že Prsteny moci, které zatím zachycují magii Tolkienova světa mnohem hůře než geniální trilogie, mají jejich požehnání. Ale o tom níže.

Jak jsem psal v mnoha tematických článcích, Prsteny moci se odehrávají v době takzvaného Druhého věku Středozemě, během něhož došlo ke kování Prstenů moci, podle kterých seriál nese název, válce se Sauronem a vzestupu a pádu ostrovní říše Númenor. Seriál nás v plánovaných pěti sezónách provede dějem prologu Jacksonova Společenstva Prstenu. Druhý věk dává tvůrcům velmi volnou ruku, jelikož je to období Tolkienem nejméně popsané. Tvůrci Payne a McKaye přicházejí s vlastními postavami a příběhy, které spojují hrubě načrtnuté události v Dodatcích Pána prstenů (k Silmarillionu a Nedokončeným příběhům nemají práva, či jen výjimečně). Budou tedy muset seriál nejen zalidnit vlastními postavami, protože jich zkrátka není dostatek pro vytvoření funkčního dramatu, a přijít s vlastními zápletkami, ale též s vlastním jazykem, jelikož Tolkien pro Druhý věk nenapsal téměř žádné dialogy. 

První epizoda nese jméno Stíny minulosti a odvolává se tedy ke kapitole Společenstva Prstenu, v níž Gandalf vysvětluje Frodovi dějiny Jednoho prstenu. Seriál začíná prologem, který podobně jako u Jacksona vypráví Galadriel, jenže zatímco tam byla vševědoucí a mluvila o událostech, o nichž nemohla vědět, zde se dost možná ukáže jako nespolehlivý vypravěč. Na úvod vidíme malou Galadriel s jejím bratrem Finrodem v Zemích neumírajících, poblíž výstavního elfského města ve Valinoru, Tirionu na Túně. Jsme svědky zničení Dvou stromů, jež plodily světlo dávno před prvním východem slunce a měsíce, a dlouhou válku elfů s Temným pánem Morgothem. Ten byl sice nakonec poražen a spoután, ale jeho zlé dílo kazí Středozem nadále. Jeho služebník, černokněžník Sauron, dopaden nebyl. A kde se nachází, nevíme. Galadriel je však posedlá tím, že jej vypátrá.

Není jasné, jak dlouhá doba uplynula od Války hněvu, v níž byl svržen Morgoth, a v kterém roce se nacházíme, tvůrci budou chtít být ohledně časové osy velmi vágní, protože se v rámci jednoho lidského života snaží odvyprávět dva tisíce let Tolkienovy chronologie. Jisté, je, že si Galadriel nedá pokoj. Hledá jakékoliv stopy po Sauronovi a její pouť ji vede až do severních pustin. Tam ji však odmítne následovat skupinka elfů, kteří jsou napadeni ledovým zlobrem. Po nedobrovolném návratu ji vyznamenává velekrál elfů Gil-galad tím, že ji posílá za odměnu do Valinoru. Je to z jeho strany politický tah, jelikož se domnívá, že Galadriel nechtěně přivolá zlo, které tak houževnatě pronásleduje. Elrond, nejspíše Galadrielin nejbližší spojenec, ji ubezpečuje, že pokud se její zlá tušení zhmotní, bude bojovat se Sauronem i za ni. Elrond je nicméně Gil-galadem vyslán do Eregionu (hlavní město Ost-in-Edhil zde není explicitně uvedeno), aby byl nápomocen velkému elfímu řemeslníkovi Celebrimborovi. Tato mise ho zavede až do trpasličího království Khazad-dûm, později proslulé jako Moria, v době, kdy tam ještě teklo ječné pivo proudem a burácely ohně.

Mezitím, na druhé straně Mlžných hor, se kmen protohobitů jménem Chluponozí snaží přežít neviděn díky účinnému maskování. Hobitka Nori je zvědavost sama – a tato vlastnost ji zavede až k tajemnému muži, spadlému z nebe, kterému se v internetových kruzích přezdívá Meteor Man. Půjde o Gandalfa, o jednoho z modrých čarodějů, jejichž osudy jsou pramálo známé, či o někoho zcela jiného? Uvidíme. Jižněji, v kraji, který později vejde ve známost jako Mordor, hlídkují elfové nad městy lidí, jejichž předci se v minulosti přidali na stranu Morgotha. Nyní však od Gil-gala dostávají rozkaz, aby se stáhli. A to právě v okamžiku, kdy se objeví znepokojivá znamení. Nedaleká vesnice je zcela opuštěná a dobytek, který se oním směrem zaběhl, vydává místo mléka ohavnou temnou tekutinu. V každé dějové linii se tedy objevuje zlá předtucha…

Ona zlá předtucha se ovšem nenaplnila v rámci seriálu samotného. V žádném případě se nejedná o katastrofu. Po celou dobu trailerové kampaně u mě převládala nerozhodnost – mnoho toho vypadalo slibně, neméně znepokojivě. Nicméně, moje rozpolcenost přetrvává i po zhlédnutí prvních dvou epizod. Prsteny moci absolutně dávají na srozuměnou svůj rozpočet, množství plně realizovaných lokací je na televizní poměry nebývalé (i když pro mě stále vypadá lépe a filmověji pozdní Hra o trůny). Je to pastva pro oči, ale už ne tak docela pro mysl. Prsteny moci jsou v něčem velmi bez duše. Vítám fantasy, kde je svět i něco jiného než stesk a naříkání. A noci jsou nejen temné a plné hrůz, ale též světlušek a magie. Myslím, že seriál zatím funguje lépe jako fantasy než jako tolkienovská adaptace, jelikož se značným problémem ukazuje být omezenost práv, ale o tom dále. 

Ačkoliv se o Tolkienovi někdy říká, že je lepší budovatel světa nežli spisovatel a vypravěč (ostrý nesouhlas!), jeho postavy mají originální motivace a tajemnost pohnutek a téměř vždy se vymykají klasickým hollywoodským formulkám. Když byl Galadriel po Válce hněvu nabídnut návrat do Valinoru, odmítla z hrdosti, neboť se odmítla kořit před bohy a zároveň si toužila opatřit vlastní říši, kde by mohla vládnout podle své vůle. Zde je její motivací pomsta na Sauronovi za mrtvého bratra. Tolkien téměř nepoužívá primitivní motivaci pomsty (dalo by se snad argumentovat Fëanorovou přísahou, ale i ta je věcí Sudby). Co mě na jeho příbězích tak dojímá, je fakt, že na místo pomsty a rodinných vazeb staví dobrovolná společenství a smysl pro povinnost, a to nikoliv z vyšší autority ve smyslu vojenství, nýbrž z vnitřního přesvědčení. 

Ačkoliv se tvůrci snaží Tolkiena „napravit“ a dodat mu na diverzitě (což je věc, která mi absolutně nevadí), nejednou jsou paradoxně konzervativnější než mrtvý autor. Tolkien byl ve svém díle v mnoha směrech velmi rovnostářský, elfové jsou v zásadě beztřídní a velmi fluidní společnost, zatímco v Prstenech moci to tak úplně není. Elfové i trpaslíci v Tolkienovi mají výrazně méně genderově rozdílných znaků – elfí muži jsou jemní, bezvousí a nosí dlouhé vlasy, tváře trpaslic jsou pak pokryté vousem. V seriálu jsou postavy zásadně genderovány – elfové mají vlasy střižené nakrátko, ženy nosí přes obličej závoje (wtf) a Disa nejen že má obličej hladký, podle promo fotek má rovněž dokonale hladké nohy. Diverzita je evidentně žádoucí jen v některých odvětvích. 

Jak jsem zmiňoval, Galadrielin prolog je v něčem jiný než ve Společenstvu Prstenu, kde poskytovala objektivní informace, jež sama nemohla znát, zatímco zde vypráví o svém dětství a dospívání. Celý prolog je z pohledu elfů a působí jako vylhaná historka, kterou Galadriel v Silmarillionu podává Melian. Není tu ani zmínka o vraždění rodných a celý odchod z Valinoru a válka s Morgothem je malován jako vznešená záležitost. Ani slovo o Sudbě Noldor, o jejich velké hanbě a ještě větším hoři. Pokud nedojde později k nápravě, dějiny elfů to nepřijatelně zplošťuje. Finrod pochopitelně nepadl ve snaze dopadnout Saurona, ale mnohem udatněji, v boji se Sauronovým vlkodlakem, když chránil smrtelníka Berena. Doufám, že se o pravém osudu bratra dozví Galadriel na Númenoru. 

Další nemilou věcí, kterou jsem ovšem předvídal, je fakt, že se tvůrci neobtěžují udávat názvy měst, v nichž se nacházíme, a slučují je se jmény celých království. Takže hlavní město elfské říše Eregion Ost-in-Edhil, v němž sídlí Celebrimbor, je zde představeno jen jako „Eregion“. Obdobně dopadlo Gil-galadovo království Lindon. Bohužel v prologu nevidíme mapu Beleriandu a jeho pohlcení mořem (zřejmě z důvodu práv) a nepoučený divák by se tedy mohl ptát, kde je ona destrukce, o níž se ve spojitosti s válkami Prvního věku opakovaně hovoří. 

Je překvapivé, z jak málo vlivné pozice se Galadriel těší, čímž se dostáváme k další podivnosti, jakou je věk jistých elfů. Problém není v tom, že je Celebrimbor starší než v knihách. Problém je ten, že by žádný elf neměl vypadat na šedesát, a to ani ve Třetím věku, natož nyní. Je to rušivé, ale možná jen pro mě. Jinak než zdviženým obočím nelze reagovat na elfské ohňostroje nad lesy v Lindonu. Neměli by snad být elfové v mimořádné symbióze s přírodou, nikoliv se snažit podpálit prastaré hvozdy a plašit lesní zvěř? 

Zásadní záležitostí v každé adaptaci Tolkiena bude nevyhnutelně práce s jazykem. Jacksonovy filmy dokázaly použít archaický jazyk a nechat ho zaznít věrohodně. Repliky v Pánu prstenů jsou přirozené i extrémně citovatelné – a scenáristky Fran Walsh a Philippa Boyens si zaslouží veškerý kredit. Tvůrci Prstenů moci to mají složitější, neboť jim Tolkien zanechal minimum přímé řeči, všechny dialogy tedy musejí psát sami. Jakkoliv druhá epizoda napsaná scenáristkou Breaking Bad a Better Call Saul přichází s několika povedenými metaforami (a opravdu se mi líbí trpasličí zpívání kameni), seriál se zatím na poli jazyka potkává s úspěchem jen občasně. 

Podivná mi připadají i rozhodnutí ohledně dvou jmen: a to Nori a Theo. Nori je zkratka jména Elanor, což je ona zvědavá protohobitka, která objeví Meteor Mana, a čtenáři knih si možná vzpomenou, že tak Sam pojmenoval svou dceru. Jenže Elanor není nějaké tradiční hobití rostlinné jméno jako například Růžena, ale velmi výjimečné jméno, které Sam vybral podle květu elanoru rostoucího v Lórienu. Je v podstatě vyloučeno, aby se tak jmenovala libovolná hobitka ve Druhém věku. Nepochopitelná je pak pro mě i zkratka jména Theo – Tolkien se důsledně vyhýbá podobnostem mezi našimi jmény a jmény ve Středozemi a téměř nikdy nekrátí jména tak, aby zněla povědomě (Sam coby Samwise je výjimka). Theo zní opravdu velmi nestředozemsky. 

Ačkoliv se s velkým důrazem a na velké ploše věnuji věcem, které se mi na Prstenech moci nelíbí, pravda je taková, že se nejedná o špatný seriál. Jsem velmi spokojený s výtvarným řešením téměř všech nových i starých míst a nemám sebemenší problém přijmout vzhled Lindonu, Erigionu a Khazad-dûm za kánon. Prsteny moci mají svůj vlastní look, který se odvolává k Jacksonovým filmům, ale zachovává si svébytnost a vypadají jinak než jakýkoliv jiný seriál. Daří se jim zhmotnit pro Tolkiena tolik podstatnou metaforiku Světla a Tmy a několik obrazů se mi vrylo do paměti (zejména prolog, Lindon – Elrond s Galadriel vůkol zlatých listů je bezmála klimtovské!, otevírající se nebe, Celebrimborova pracovna). Háj v Lindonu, v němž Galadriel hledí na sochy mrtvých předků, je překrásný (čtenáři Silmarillionu, věnujte bedlivou pozornost jedné ze soch, na níž je podle všeho vyobrazena Lúthien s Huanem!)

Jen je škoda, že většinu nejsilnějších obrazů jsme viděli již v trailerech a že naše zpytování, o jaké události by mohlo jít, bylo zbytečné, protože nám seriál neposkytuje o nic více informací. Trvají stejně dlouho jako v ukázkách a neodvíjí se kolem nich žádný příběh! Připomíná mi to zklamání z Force Awakens, když se ukázalo, že je jeden výjev Luka a R2 vše, co uvidíme. V něčem je to velmi laciné. 

Přes rozpočet, který je patrný v měřítku, designu i vizuálních efektech, vše působí poměrně sterilně. Obrazu rozhodně chybí více filmové patiny (jak jsem psal už v preview, postrádám filmové zrno). Je totiž až nepřirozeně, televizně ostrý – Boromir by se o něj řízl podobně jako o úlomky Narsilu – přitom v kompozicích často postrádá větší hloubku pole.

V recenzi jsem se zevrubně věnoval různým odklonům od předlohy. Problémem však není deviace od předlohy sama o sobě, ale její přílišné zjednodušení (změny mohou být i k lepšímu, například filmový Boromir je mnohonásobně zajímavější postava než knižní Boromir). Seriálová Galadriel, seriálový Elrond, seriálový Gil-galad mají zkrátka méně rozměrů než jejích knižní předlohy. Zatím tu nenacházím nic, co by se mě hlouběji dotklo. Jedním z témat Pána prstenů je i to, že sluhové nepřítele se mohou jevit na pohled sliční, ale na omak oškliví. Prsteny moci nám zatím nabízejí mnoho krásného na pohled, snad se k tomu v příštích epizodách přidá i krása vnitřní. A my budeme moci úlevně prohlásit, že se nejedná o sluhu nepřítele. 

--- 
Autor: Tomáš Krause
Foto: Amazon Prime 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (90)

Verdikt

avatar7/10

krauset

Prsteny moci přinášejí na obrazovky velkolepost Tolkienových příběhů. Nikoliv však jejich zpěvnost, hloubku a srdce. Zatím se můžeme alespoň kochat výtvarnou stránkou, z níž vysvítá Středozem.


Hodnocení čtenářů

  • avatar2/10

    Xardas

  • avatar9/10

    shv

  • avatar6/10

    Spiker

  • avatar6/10

    elusindar

  • avatar5/10

    MrkevCervena

  • avatar8/10

    Sub-Zero

  • avatar4/10

    esmo

  • avatar8/10

    Attikus

  • avatar3/10

    BigFoot

  • avatar7/10

    Jotryk

© copyright 2000 - 2023.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace