Sorkin. Aaron Sorkin. Tenhle pán má plné právo představovat se na způsob alá James Bond. Proč? Je totiž podepsaný pod tituly jako Pár správných chlapů, Studio 60, ten film o Facebooku, ten film o baseballu s Bradem Pittem a do budoucna třeba ten film o Stevu Jobsovi. Ten druhý film o Stevu Jobsovi, s Michaelem Fassbenderem. Jak lze vyčíst z jeho filmografie, nevybírá si zrovna lehká témata a tak když v roce 2009 poprvé oznámil, že se vrací do televize, všichni čekali velké věci. Oprávněně. Důležité bylo, že Sorkin ani tentokrát nezklamal. The Newsroom zaznamenal na HBO takový úspěch, že mu byla následovně ihned odklepnuta i druhá série. Fanoušci jásali. Bylo proč, vždyť jen kvalitou dialogů, prostředím a vlastně i jeho tématem jsme se vrátili ke zlatým dobám Studia 60 a zdálo se, že konečně dostaneme to nepřiznané pokračování, na které jsme tak dlouho čekali. Dnes už díkybohu víme, že Newsroom byl něčím mnohem důležitějším. A jeho třetí a finální řada to pouze potvrdila.

Nejdříve je třeba si seriál krátce představit, jelikož věřím, že se stále najdou tací, kteří s ním doteď nepřišli do styku. A to je ohromná škoda. Seriál vyprávějící o fiktivní televizní stanici Atlantic Cable News a jejím hlavním programu News Night s Willem McAvoyem, jehož ztvárnil vynikající Jeff Daniels, je totiž bezpochyby jednou z těch nejlepších věcí, která za poslední roky v televizi vznikla. Will, tedy hlavní zpravodaj News Night, se spolu s jeho štábem rozhodne, že chce dělat zprávy pořádně, tak jak by se dělat měly. Tudíž se vší zodpovědností, která k takové práci patří. To samozřejmě není tak lehké, jak se z počátku zdá. Ještě předtím, než se však posunem o kousek dál, je důležité abyste věděli, že Sorkin Newsroom zasadil do našich reálií. Místo smyšlených událostí tedy seriál pokrývá například dopadení bin Ládina, prezidentské volby nebo útoky v Bostonu. A hodí se říct, že on i postavy v seriálu při tom odvádí fantastickou práci.

O první řadě už jsme u nás psali, proto přeskočíme rovnou ke druhé, která končila znovuzvolením prezidenta Baracka Obamy. Tomu předcházela spousta větších, či menších podzápletek, z nichž tu hlavní část tvořilo dějství okolo tzv. operace Genoa. Celá operace Genoa víceméně stála na tom, že americké jednotky použili při boji v Afghánistánu chemické zbraně. Přesněji řečeno Sarin. Jednalo se o falešnou zprávu, vycházející ze skutečných událostí. Fakt, že zpráva nebyla pravdivá nicméně otřásl celou ACN v základech a News Night se najednou ocitlo na pokraji rozpadu. Slovy Charlieho Skinnera, ředitele stanice, šlo ale o pouhý „konec prvního aktu.“

HBO spolu se zprávou o obnovení seriálu pro jeho třetí sérii bohužel zároveň také oznámilo, že další pokračování už neplánují a na podzim roku 2014 jsme tak vyrazili vstříc jistému konci. S tím se samozřejmě nesla určitá očekávání. Podaří se uzavřít veškeré nedořešené zápletky? Dočkají se postavy zaslouženého konce? A na jakou notu bude celý seriál završen? Místo odpovědí jsme ale od začátku byli zavalováni hromadou nových otázek. Hlavní linkou byl tentokrát zásadní leak tisíce vládních dokumentů a jeho následovná dohra. Řešila se novinářská integrita a určovaly se hranice mezi tím, co ještě patří do svobody slova a co už je považováno za vlastizradu. Nic pro sluníčkové diváky. Velkou inspiraci samozřejmě poskytl případ Edwarda Snowdena. Ten sám byl však zmíněn pouze okrajově. Neméně důležitou součást pak tvořily i vztahy. Těm se zkrátka nedá vyhnout nikde a kdybych si měl vybrat, jestli raději budu rozebírat kdo s kým proč spí mezi partou rozmazlených harantů z Beverly Hills a skupinou vysoce inteligentních, samostatných a v neposlední řadě vtipných novinářů z New Yorku, volím vždy Willa McAvoye a jeho tým. Obzvlášť v případě, kdy jednotlivé osobní linky připomínají spíše House of Cards nebo právě Sorkinův Social Network.

Tohle mimochodem není žádná sranda. Tady se opravdu jede na vyšší informační level, než kdekoliv jinde. Dokonce ani druhá řada True Detective není takhle komplikovaná. Nějaká základní orientace v tom, jak funguje politika v USA, co se ve světě právě děje a jaký je rozdíl, mezi zprávami od CNN a Fox News je zkrátka zapotřebí. Celé dílo nikdy naplno nedoceníte, pakliže nebudete ochotní zapojit pár koleček navíc a neustále vnímat, co se před vámi děje. Seriál, stejně jako jeho postavy, tak někomu může v důsledku přijít lehce arogantní. Pokud to však vezmu úvahou, že arogance musí být zasloužená, pak na to mistr Sorkin a jeho dílo mají plné právo.

Ke kvalitě zpracování toho netřeba příliš psát. Celý seriál vznikal v produkci HBO, režie se chopily televizní jistoty jako Jeremy Podeswa, Alan Poul nebo Greg Mottola a celé to vzešlo z hlavy oscarového scenáristy. Takový projekt zkrátka nemůže působit nijak jinak, než jako naprostý vrchol televizní práce. Mnohem zajímavější je to na poli obsazení, kde Jeff Daniels zažil menší comeback, svět objevil Olivii Munn, Samu Waterstonovi pravděpodobně stačilo pouze chodit do práce opilý a Dev Patel dostal šanci prokázat své kvality i mimo tu naprostou náhodu, kterou trefil s Milionářem z Chatrče. Tak sympatický cast už se zkrátka dlouho nesešel a jejich schopnost přenášet kulometné dialogy z papíru na vaše obrazovky, si zaslouží velký respekt. To samé potom platí pro práci s hudbou. Jak úvodní znělka a hlavní theme, tak i všechny zbylé hudební montáže vždy výborně podtrhnou aktuální náladu, která v seriálu panovala. Ostatně, spoustu z nich jste sami zmínili v nedávné hudební TOPce – tady.

Jak shrnout vše důležité a nic nevynechat ze seriálu, ve kterém je podstatné naprosto vše? To je dilema, které se snažím už několik odstavců vyřešit. Je to prostě skrz naskrz komplexní vyprávění, které se od začátku pokoušelo (a často úspěšně) v divácích nějakým způsobem rezonovat. A to jak v průběhu každé série, tak až do samotného finále, ve kterém přece jenom nakonec převážily spíše ty vztahy, než-li titulní novinářské drama. To ale k uzavírání takových příběhů zkrátka patří. Nebýt toho, mohli bychom zase namítat, že finální série působí až příliš otevřeně. Místo toho jsme se dočkali lidského rozloučení s partou lidí, kteří jsou na konci dne vlastně stejně tak obyčejní, jako my. A vzhledem k tomu, kolik drama jsme si s nimi předtím užili, je to rozhodně hřejivý, uspokojivý a po právu zasloužený konec.