Hawkeyeova dlouho očekávaná sólovka je konečně tady. Clint Barton ani po konci Endgame nemá klid, a muzikálem o něm a jeho mrtvých kamarádech to jenom začíná. Bude se muset vypořádat s nadšenou fanynkou, pomstychtivou hluchou indiánkou, východoevropany v teplákových soupravách a dokonce i s předvánočním shonem. Jak se (mu) to nakonec povedlo?

Jak to vidí Spooner:

Když se tak nad tím zamyslím, tak nejvíc mě na seriálové sólovce Hawkeye štval fakt, že má pouhých šest epizod. Po pomalejším úvodu jsem totiž dostal jednu z nejsvižnějších a hlavně nejzábavnějších marvelovek (nejen) tohoto roku, jež mi každý týden utekla až příliš rychle a navíc dokázala hezky klamat tělem. Seriál totiž není pouze vánoční oddechovkou a typickou vtipnou marvelovkou, jak se snažily prodat upoutávky. Tvůrci se totiž noří Clintu Bartonovi velmi hezky pod kůži a šikovně zde funguje vyrovnávání s jeho minulostí, jež se začíná ozývat hned z mnoha koutů. A Jeremy Renner si svého unaveného a polohluchého hrdinu, který chce mít od všeho klid, ale roninovský odkaz mu to zkrátka nedovolí, zatraceně užívá a ukazuje opět jeho jinou a citlivější stránku.

Hawkeye pak nefunguje pouze v rámci vánočního akčňáku a osobního dramatu, ale také v rámci poctivé buddy komedie. Chemie mezi Rennerem a Hailee Steinfeld je opravdu parádní a chci tuhle lučištnickou dvojku vídat i nadále. A kdyby se náhodou s Hawkeyem do dalších dobrodružství už nepočítalo, spolupráce Kate Bishop s Yelenou v podání opět skvělé Florence Pugh by se po jejich společných scénách asi taky nikdo nebránil. A Alaqua Cox coby nová důležitá postava Echo předvedla, že jí talent také nechybí. 

Po akční stránce šlape novinka na jedničku, jednotlivé zápletky šlapou od začátku do konce a tvůrci zde pro MCU kapitolu na Disney+ za pomoci komornější atmosféry hezky představují zápletky okolo gangů a podsvětí, do něhož se dají pěkně naroubovat někteří staří známí. Jedinou větší výtkou tak tedy opravdu zůstává ona menší porce dílů. Scenáristé totiž v seriálu otevřou takové množství linek, že pak jejich uzavření v samotném finále přeci jen působí trochu uspěchaně. Společně s WandaVision se ovšem jedná o režijně nejnápaditější a nejzábavnější kousek, jenž nám Marvel na Disney+ doposud naservíroval. 8/10

Jak to vidí Sam.Vimes:

Seriálový Hawkeye v sobě kombinuje jednak Hawkeye z filmových Avengers a jednak Hawkeye z fantastické komiksové série od Matta Fractiona a Davida Ajy. Z filmů pokračuje Rennerův (oproti komiksu) starší, ošlehanější a o něco vážnější Clint, který si s sebou nese traumata z posledních Avengers, tedy ztrátu své nejlepší přítelkyně, dočasnou ztrátu rodiny a vzpomínky na ošklivé věci, jež dělal pod maskou Ronina. Je skvělé, že seriál tohle všechno neopomíjí, ale naopak důsledně rozpracovává – pro postavu aktuálního Hawkeye jsou tyto události stejně definující jako jeho luk. Co se týče komiksu, o adaptaci nemůže být řeč (což je dobře, s filmovým Hawkeyem by ani nemohla fungovat), seriál si z něj ale bere mnoho postav, scén i prvků obecně. Přímo z Fractionova komiksu je třeba jednooký pes Lucky, teplákovková mafie, Clintův sluch nebo (přibližně) automobilová honička se střelbou pomíchaných šípů.

Hailee Steinfeld se v roli Kate Bishop ukazuje jako castingová trefa přímo do středu terče. Je přesně tak akorát entuziastická, lehkovážná a vtipná, jako i odvážná a zarputilá. A s Clintem tvoří dvojici, jež ze seriálu dělá skvělý buddy akčňák. Scénář i herci výborně pracují s oběma stranami vztahu ústřední dvojice – Kate potkává svého hrdinu, idol, k němuž vzhlíží od tragédie v dětství. Chce jeho uznání, ale zároveň se nebojí do něj drze porypovat. Clinta zase ani nenapadne, že by mohl Kate nepomoci, i když kvůli tomu možná přijde o rodinné Vánoce, jež po pěti letech bez manželky a dětí pro něj znamenají mnohem víc než kdy dřív. Do Kate si projektuje Natašu a k jejímu opakovanému zklamání se snaží ji držet dál od sebe i od akce, protože by už nemohl přijít o další parťačku. Nikde to není vidět tak moc, jako v jeho zoufalém pohledu, když Kate hrozí smrtící pád z výšky. A navíc se s Roninem prolitou krví na rukou necítí jako ničí hrdina, natož vzor.

Seriál toho během pouhých šesti epizod chce stihnout opravdu hodně, a naštěstí se mu to z valné většiny daří. Kromě Kate představuje ještě postavu Echo, vrací na scénu Yelenu ze sólovky Black Widow, stíhá zápletku s rodiči nebo s LARPaři… Třeba o dva díly delší stopáž by nebyla na škodu, nejen Echo a tepláková mafie by klidně pár scén navíc snesly. I bez toho ale seriál zvládá funkčně zpracovat Hawkeyeova traumata, uvést Kate Bishop a být u toho svižnou a vtipnou akční podívanou. 8/10

Jak to vidí krauset: 

Marvel si letos otevřel hned pět seriálových portálů a nebýt druhé řady Zaklínače, všechny jeho počiny by se umístily na prvních místech nejstahovanějších seriálů roku. Čtvrtá marvelovská fáze tedy prozatím patří seriálové tvorbě, ovšem nejen co do počtu projektů, ale i kvality. Jakmile jsem během třetí fáze po Ragnaroku, Black Pantherovi, Občanské válce, Strážcích galaxie a Infinity War nabyl dojmu, že Marvel našel svůj hlas a výtvarné ukotvení, filmy po Endgame nelze hodnotit jinak než jako zklamání, sestup a zakopávání při rozkoukávání po Probliku. 

Seriálové formě sedí komornost, neboť Marvel exceluje ve slovních hrách a míchání chemie mezi postavami, i představování multiverza, neboť je v seriálové stopáži na všechno více času. A těžko byste hledali charismatičtější dvojici než nahluchlého, potlučeného Hawkeye, pro něhož je vše, co si přeje k Vánocům, jeho rodina a filmový maraton, a Kate Bishop, Hawkeyovu obdivovatelku s pusou prořízlejší, než je půloblouk závodního luku.  

A právě jednu z komornějších poloh vidíme v šestidílném Hawkeyeovi – žádní superpadouši, jen starý dobrý organizovaný zločin (výhodou teplákové mafie je, že její členy nemusejí hrdinové „posílat do tepláků“, neboť v nich už jsou). V marvelovských seriálech se věnuje velké množství prostoru emocionálnímu doznění Probliku: Wandino trauma, Loki vyrovnávající se se svou budoucí smrtí, Falcon s dědictvím Kapitána a se symbolickou vahou jeho šítu a nyní Hawkeye postrádající Natašu i bystrý sluch. Hrdinové zkrátka projevují nemalou zranitelnost a jejich únava, potlučenost ani psychické zdraví nejsou brány na lehkou váhu (pochvalu zaslouží i ztvárnění postav s handicapem – po Eternals zde Maya, částečně Clint, který by měl však coby lukosřelec děkovat za to, že mu práce poškodila sluchovody, a ne zrak). 

Vedle porýpávání se v traumatech vynikají seriály Marvelu v dosazování postav do dvojic, skutečně si osvojily koncept buddy movie. Loki a Mobius vytvořili zvláštní chemii, ale nic zatím nemá na pár Clint Barton a Kate Bishop, kde Hailee Steinfeld potvrzuje status jedné z nejtalentovanějších mladých hereček Hollywoodu (doporučuji i před týdnem skončenou Dickinson). Jejich sbližování skrz volnočasové aktivity i akci, která svou vynalézavostí jednoznačně převyšuje ostatní seriály Marvelu, je naprosto uvěřitelné a procítěné. K akci mě nenapadá větší pochvala, než že mi třetí epizoda evokovala rotující, uvnitř auta uvězněnou kameru ze slavné scény v Potomcích lidí. Akce stojí za to jak v momentech improvizace (Kate Bishop nenechte přiblížit ke svým vinným sklepům), tak při spojování promyšlených komb, které pracují s šípy opatřenými Pymovou zvětšovací a scvrkávací technologií.

Hawkeye těží z tradic vánočního akčního filmu. Nejde však o vánoční příběh pouze zasazením do rozsvíceného vánočního New Yorku, ale zejména svým vyzněním a důrazem na rodinné vztahy, protože o nich jsou Vánoce především. Hawkeye je právě proto vynikajícím vánočním filmem, jelikož mezilidské vztahy staví do jádra příběhu. Nezbytná vánoční komerce se do fikčního světa dostává skrze geniální muzikál o Avengers – ovšemže chtěl někdo vydělat na největších superhrdinech tamního světa. Hawkeye představuje jednoduchý koncept, a vítaný oddych od multiverza, který je proveden špičkově a rafinovaně jako zakončení Hawkeyeova speciálního šípu. 8/10

Jak to vidí Diego.Dorlan:

Vánoční nadílka v podobě dvojice unaveného Clinta Burtona a ukecané Kate Bishop byla opravdu super podívaná. Celková dynamika ústřední dvojice a její vývoj napříč seriálem byla uchopena velmi šikovně a již v prvních epizodách mi seriál zahnal všechny obavy z toho, že bude krkolomně hledat rovnováhu mezi Hawkeyem a jeho parťačkou. Tento aspekt seriálu byl podán opravdu skvěle. Kombinaci pomalého překlopení Clintova postoje vůči Kate a celému příběhu seriálu byl určitě největším a nejmilejším překvapením.

Příběh jako takový se oproti zbytku marveláckého vesmíru drží relativně při zemi, ale to vlastně dává vzhledem k povaze „schopností” našich protagonistů naprostý smysl. Tento poněkud všednějí pohled na superhrdiny se mi velmi líbil u marvelovek z produkce Netflixu a konečně jsme se jej dočkali i v podání samotného Marvelu. To ovšem neznamená, že by zde akce jakkoliv zaostávala. Akční scény jsou velmi povedené a mohl bych se tu rozplývat do detailu nad mnoha jejich aspekty. Rozhodně bych rád vypíchl povedenou kameru, choreografii i management zdrojů, kterých měli naši hrdinové k dispozici málo, a vytvářelo to prostor pro další kreativní možnosti.

Seriál nám také obohatily jisté neočekávané postavy. U některých šlo o větší překvapení než u jiných, ale celkově tento přístup seriálu velmi prospěl. Osobně doufám, že bude prospívat dále, vzhledem k charakterům a událostem, které se zde objevily, tak je nemalý potenciál, že Hawkeye ve výsledku bude mít na další události v marvelovském vesmíru velký dopad, i když to nebude nutně samotným příběhem, ale spíše skrz jeho zasazení a zapojení do většího celku.

V poslední třetině jsem se lehce bál, že si Hawkeye trochu vyláme zuby ve finále, jelikož zde bylo otevřeno opravdu hodně příběhových linek, které bylo potřeba uzavřít. Některé byly předmětem příběhu již od začátku, ale jak seriál pokračoval, tak se přidávaly další otázky, u nichž hrozilo, že nebudou vyřešeny. Tyto obavy se naštěstí z valné většiny vůbec nenaplnily. Pár věcí sice zůstalo buď mírně nedořešeno, nebo lehce odsunuto na druhou kolej, ale všechny hlavní a důležité body se tvůrcům povedlo vyřešit ve velmi povedeném finále. 8/10 

Jak to vidí Ojik:

Po dekádě příštipkaření v cizích franšízách si i díky přízni fanoušků dva schopnostmi nejobyčejnější Avengeři vysloužili své vlastní projekty. Ve světě po Endgame však již není prostor pro velká vyprávění – ani těch nejslavnějších hrdinů. Proto (stejně jako u každého z hlavní šestky) se i v Hawkeyeově seriálové štaci řeší především témata odkazu, jeho významu (a tíhy) a předávání pochodně. Po vzoru Black Widow i oblíbený lukostřelec dostává po letech spíše než zadostiučinění v podobě velkolepého dobrodružství hlavně prostor pro uzavření všech linek a šanci odejít s čistým štítem do superhrdinského důchodu. Sólovka Clinta Bartona tedy především funguje coby platforma pro představení jeho nástupkyně, horlivé Kate Bishop, jíž Hawkeye kdysi zachránil život, ona se v něm zhlédla a vypracovala se ve vynikající střelkyni. Současně však tvůrci Bartona nechtějí upozadit, jelikož ten si z posledních let nese pořádný ranec traumat a nedořešených trablů. Nejspíš i proto touží akorát po tom být se svou rodinou a mít od stínů minulosti pokoj.

V takové situaci se několik dní před Vánoci osudy hrdiny a jeho fanynky protínají v dobrodružství, jež má pro oba osobní význam – a je to velká zábava. Hailee Steinfeld ztvárňuje zbrklou a oprsklou Kate Bishop s naprostou lehkostí a dokazuje svůj komediální talent. Jeremymu Rennerovi pak jeho stálá hawkeyeovská póza sarkastického flegmatika sluší v módu otlučeného veterána, který se těší na svátky a nechce žádné problémy, ještě více než obvykle. V Kate se navíc funkčně snoubí její bezmezný obdiv s totálním despektem vůči autoritám, takže svůj idol kárá, že neumí prodat svoji image, a připomíná mu, že skutečně zachraňuje svět s lukem v ruce. Jejími ústy se tvůrci sebeironicky shazují a uvědoměle vyslovují dlouholeté rýpance diváků. Hawkeye se proto sympaticky nebere vůbec vážně.

Vzájemná chemie obou parťáků je bezchybná a předvánoční zasazení příběhu kontrastující s bitkami, honičkami a chaosem vytváří vděčně podvratný rámec trochu jiné sváteční podívané. Na pozadí však tvůrci celkem efektivně řeší velké a hluboké emoce. Na to, aby minisérie byla podobně kompaktní a funkční pocitovou studií, jakou byla WandaVision, je však příliš krátká a především roztěkaná. Kromě představení Kate a uzavření Clintovy minulosti chce ještě před příchodem jejího vlastního seriálu uvést novou antihrdinku Echo, pevně usadit v MCU nástupkyni Black Widow a především vrátit na scénu oblíbeného padoucha tak trochu odjinud.

Marvel skutečně v Hawkeyeovi v závěrečné epizodě jen tak mimochodem spojuje dvě větve svého širokého fikčního světa a přivádí do jeho mainstreamového středu někoho, o kom by dost diváků ještě před rokem zarputile tvrdilo, že v žádném případě není součástí kánonu MCU. A já si nejsem úplně jistý, jestli jsem s podobou tohoto tahu po ohromných očekáváních spokojen. Že jsou však ty svátky, užiji si masivní koncovku marvelovského celoročního fan servicu a nad neuspokojivým finále smířlivě přivřu oči. Výkony (nejen) obou hlavních herců, dokonalá vánoční atmosféra a zdařilé balancování autentických emotivních a charakterových momentů s vynalézavou a zábavnou akcí bohatě převyšují dramaturgickou roztříštěnost poslední třetiny a neobratné entrée staronového záporáka. 8/10